Aneb cesta tam a zase zpátky

Sešel se půlrok s půlrokem a zase zme jeli na vejlet do Prahy – matky všech měst. Tentokrát to byl ale Vít-let, prostě jsme jeli s RNDr. Janem Vítem do botanickej zahrady. Nudnou cestu Autobusiho károu tady popisovat nebudu, takže přejdem rovnou do tej zahrady. Měli v ní několik dřevěnejch zábradlí a, což mě překvapilo nejvíce, stromy a kytky. Vlezli jsme dovnitř a chtěli po nás bůra na vstup. Bohužel se nenašel žádný bohatýr, který by to zaplatil za mě, a tak som musel zahlovat. Celou tu budovu jsme prolezli asi za 10 minut. Mezitim si Smrchie odřezával kytky svým žabikuchem. Ale aby to nebylo tak blbý, ještě chvíli jsme tam strávili a jali jsme se vyrazit k Mechovi. Po vyčerpávajícím hledání jsme našli východ z tý zahrady a byli jsme volni. No, my bysme to našli dřív, jenomže nás ved Mácha, tak to chvíli trvalo. Read the rest of this entry »