Archive for October, 2003

Telefonát (6)

Tůdududů…
Cora: “Cora Bella, dobrý den, co máte na srdci?”
Don: “Cože? Co bych tam jako měl mít? No, doktor říkal, že tam mám šelest, ale proč se na to ptáš?”
Cora: “Ale já myslim, co máte na jazyku, mladý muži?”
Don: “Teda Cori, já ti nerozumim, co bych tam jako měl mít? No, dva tikťaky, aby mi nepáchlo z huby.”
Cora: “No, ahoj Done. Nemůžeš si jednou odpustit ty svoje fóry? Tak co tě trápí?”
Don: “Trošku mě pobolívá pravý rameno. To mám z toho, že moc čumim na bednu. Minulej tejden tam byl Petros dellos Kalanyos a házel koulí. Řek jsem si, že to taky zkusim, jenže jsem neměl kouli. Nejdřív jsem myslel, že přelomim činku. Tý mi ale přišlo líto, a tak jsem si jí vzal do ruky celou a hodil. No a v tom se to stalo, ono se asi nemá takhle házet 10 kg, že ne? A pak jsem si taky všimnul, že když hodil, tak si tu ruku, to rameno, zabalil do ňáký šprcky, ňákej nárameník, nebo co to bylo.”
Cora: “A kvůli tomu mi voláš, lásko?” Read the rest of this entry »

Obžaloba (5)

Don Kojot se tedy vypotácel ze studia a co to nevidí. Přichází k němu pán v černé bundě a takové divné čepičce, “to je chlupatej” pomyslí si Don, to už mu ale pán nasazuje klepeta. Don se vzmůže pouze na otázku: “Píčo, co chcete, kurva?” Odpovědí mu je: “Máte právo nevypovídat, cokoliv řeknete může být a bude u soudu použito proti Vám.” Don si pomyslí: “No, co chtěj, kurva? Prostituce je tady legální, to Kozo-Pes-Pokémoni-Stínadla nedávno prosadili a jinak jsem snad nic neudělal…” Policejní stanice je naproti televiznímu studiu, tam ho dovedou a umístí do místnosti o jednom stolu a dvou židlích. Posadí ho, sundají pouta a už přichází jiný pán. Tentokrát v uniformě, jakou nosí právníci z Judge Advocated General. Než se stačí zamyslet, podává mu právník pravici a představuje se jako Lt. Col. Harmonos Rabbos jr. “Don Kojot de la Saranča,” je mu odpovědí. “Ale říkejte mi jenom Done. A nebo mi vymyslete ňáký normálnější jméno :) .” “Tak pane Done, máme tady na vás obvinění z trestného činu poškozování mravní výchovy dítěte, které proti vám vznesl pan Ash Tomeš. Jedná se o Vaše explicitní výrazy během pořadu Chcete být chudákem?, případu jsem se ujal já a chtěl bych Vám zdarma nabídnout moje služby. Jde totiž o to, že pan Tomeš by potřeboval přistřihnout křidélka, už si začíná příliš dovolovat, proto ho chci porazit. Obžalobu bude zastávat on a s ním i předseda strany Pes, jeho bratr Philipes. Jedná se o značně zpolitizovaný případ, kde chce čtyřkoalice ukázat jakou má sílu a následně vyvolat puč, dost možná velice krvavý. Proto musíme vyhrát.” Don se sevřeným hrdlem a velice rozezlen vykřikne: “No, do kun…, chci říct, že to se mi teda pranic nelíbí.” Normální hovorové výrazy. V Los Gimplos, odkud pocházím byly slušný jenom některý předložky. Co na to říká pan prezident?” “Celý případ bedlivě sleduje, je se mnou v neustálém kontaktu. Ale milost ještě v průběhu procesu nepřichází v úvahu, tím by ještě více nahrál opozici.” Don nakonec prohodí: “To vyhrajem, ale co se mnou teď bude?” “Jednou si můžete zavolat a pak budete uvržen do cely předběžného zadržení, začátek soudního přelíčení je naplánován na pozítří 9:00 dopoledne.” “Fíha, to je rychlost, jdu zavolat Coře.”

Vít-let II

Péťa v nároďáku

Prověrka se sešla s prověrkou, a tak bylo záhodno někam zmiznout. I vydali jsme se na dlouhou cestu do Prahy do Coo (to víte, pane Víte, ještě mám mysl pošramocenou tim německym tejdnem). Samozřejmě, že u Vít-letu jsme nemohli vynechat ani návštěvu Národního divadla, tentokráte byla na pořadu Carmen. Read the rest of this entry »

Sexism rules

O kvótách, matematice a demokracii

Vždycky, když si přečtu názor nějaké “bojovnice za ženy”, dělá se mi špatně a jediné, co mě uklidňuje je naděje, že zdaleka ne všechny ženy zastávají stejný názor. Nedávno jsem si v MF Dnes přečetl článek (v plném znění ho můžete vidět zde) o paritě a musím říct, že mi pěkně hnul žlučí. Ještě než se do tohoto článku pustím, objasním pojem sexismus, aby nedocházelo k omylům. Sexismus je nadřazování jednoho pohlaví nad druhé. Sexistické chování tedy není erotomanské, ale je to povyšování jednoho pohlaví nad druhým. Read the rest of this entry »

Jak se žije… s Bavory – Wie lebt man… mit den Bayern

Amberg, Amberg über Sokolov

Vorsignal
Stojím u paní Zítkové v kabinetu v ruce držíc několik dopisů. Už to nejde vzít zpět, probleskne mi hlavou. Už je pozdě na rozmýšlení, zda podstoupit týdenní česko-německou družbu nebo ne. Někdy před půl rokem jsem byl jasně pro, zhruba o prázdninách se to ve mně ale hnulo a byl jsem naopak jasně proti. Potom mi ale vnitřní hlas (nebo spíše uvědomění toho, že budu mít pouze 5 hodin a v pondělí a ve čtvrtek nebudu ve škole skoro vůbec, navíc je tu šance jako bejk na pohovoření s native speakerama) napověděl, že to přece jenom vezmu. Vracím se zpět do reality. Mimo jiných držím v ruce dopisy s podpisy Laura, Steffi, Svenja a Carina. Projevuje se síla okamžiku. Které z těchto jmen si vybrat? Není čas na pročítání dopisů, takže se musím rozhodnout pouze dle jmen. Okamžitě mě ke všem napadla nějaká mně vlastní hovadinka. Laura a její tygři, Steffi Graf (teď si teda nejsem jistej, jestli jsem to napsal správně), Svenja – to zní „ňák švédsky“ a Toyota Carina. Volím tedy Toyotu, chci říct Carinu. Na tomto dopise je uvedena i mailová adresa. Bohužel jsem ji ale špatně rozluštil, a tak jsem dva maily poslal někam do pryč. Na písemný dopis mi již reakce přišla a všechna očekávání tak směřovala k okamžikům těsně před polednem třináctého února 2003. Čím více se ta chvíle blížila, tím více jsem byl nervózní. Prakticky jsem na to ani nemohl přestat myslet, už dlouho jsem z ničeho neměl „takovej vítr“. Hodina jedenáctá odbila a přišla mi smska od Kalyho „Mate tady nemce.“. Wow, ukázal jsem to Danovi, který se taktéž rozhodl vzíti si Němce do bytu. Za chvíli už v rozhlase ohlásili, že máme jít důle. Read the rest of this entry »

Jak se žije… s www stránkami

Aneb velká přiznání prvního druhu

První krůčky
Před mnoha a mnoha lety, kdy se internet v našich končinách teprve zabydloval (to se ostatně děje doteď), či lépe řečeno internet mělo jenom několik mafíků jsem nehorázně toužil zakusit, co na tom internetu vlastně je. Poté, co jsme si zřídili připojení, díval jsem se vesměs na stránky, které jsem dnes již opustil. Nejdříve jsem se na internet díval jednou týdně hodinku, poté pět minut denně, dnes mám obrovské problémy s tím, abych se vešel do 10-12 minut denně. Read the rest of this entry »

Don Kojot v Chuan Čech (4)

Ráno v deset se již Don hlásil u Chuana Perveréze, produkčního pořadu Chcete být chudákem? V deset hodin dopoledne to odklepli a Don usedl do křesla, o kterém soutěžící rádi prohlašují, že je horké. Já jsem na něj ale šahal a není to pravda! Chuan Čech představuje Dona Kojota: „Pocházíte z Falcosu, tam jsem jednou byl s divadlem. Krásné město. Opaloval jsem se tam, popil jsem pivo a i jsem tam jezdil na kole. Vaše záliby jsou opalování, pití piva a jízda na kole.“ Read the rest of this entry »

U šlápot (3)

Už se stmívalo, a tak se Don vydal spočinout u svojí herky. Cestou ale narazil na Smrčkose a ten mu povídá: „Příteli, jak se máš? Za to, žes mi poskyt tak kvalitní zbóžo, máš u nás noc zdarma.“ Don se tedy jal následovat jeho kroky až do růžovoučkého Burdelesu, nejznámějšího nevěstince v Los Medusos. Co zde Don uviděl, ho naprosto omráčilo. Ženy, mezi nimi i jeho milovaná Kůlcinea, zde nabízejí bohatým Němčourům svá těla za docela slušný peníz. Byly zde i velmi pěkné děvy, zato většina byly pouze podprůměrné hadronošky. Don Kojot, viduje takovéto peklo na zemi, zděsil se a utekl ke svojí herce. A šlápoty si měly zase dlouhou dobu o čem povídat. Jedna z nich, Chuanita de la Liberta, prohlásila, že tento chrabrý rytíř ji zcela jistě zavede až za jejím vyvoleným, prozatím nezadaným Karl-Hansem Sarubou. Vypověděla tedy smlouvu a jala se Dona Kojota potajmu sledovat. Don však není žádnej měkkejš, vždyť přežil pobyt v Los Gimplos a v hypnóze si dokonce prožil i pobyt v gulagu. A tak když za sebou uslyšel ne moc dobře tajené kroky, vystřihl skok jak z Matrixu, a tímto neovským (čti neofski:m) trikem se dostal Chuanitě do zad. A protože Chuanita nebyla příliš pohledná, neměl s ní slitování. Svázal jí ruce, nohy i vlasy a odnesl zpět do Burdelesu. Poté konečně dorazil ke svojí herce, kde spočinul. Ráno se probouzel s podivným pocitem. Měl pocit, jako kdyby ho někdo pozoroval. A skutečně, jak otevřel oči, uviděl sličnou, ba přímo nádhernou dívku svých snů. „Don Kojot, těší mě,“ řekl, podávaje jí ruku. „Cora Lara Bella, jsem ráda, že Vás poznávám,“ dostalo se mu odpovědi. S jejími dlouhými černými vlasy si lehce pohrával vítr, její BMI nedosahovalo ani 18, její dmoucí ňadra byla vpasována do přiléhavého trička s nápisem “buster the duster”. Ona v něm taktéž viděla muže svých snů. Svobodného motorkáře, skutečného tvrďáka, ošlehaného životem, který má v kapse dva melouny. Byla to láska na první pohled (později i na dopis). Don Kojot tak získal trvalé bydliště v Los Medusos v nádherném domě, který byl sice menší než Los Gimplos, zato mnohem útulnější. Po stěhování byl Don natolik unaven, že radši okamžitě ulehl. Vždyť zítra ho čekalo oškubání v soutěži Chcete být chudákem?.

Poprvé bez Los Gimplos (2)

Okamžitě poté, co Don Kojot opustil Los Gimplos, vydal se ho Hricos Pizzos stíhat. Na pomoc si vzal i obávanou mexickou štverku, tedy místního feldkuráta Láďu Zbrožka, populárního herce Johna „Walkera“ de Vitta, podprůměrného šaška jménem Hastrmanos Tatrmanos a svou pravou ruku – mafiána obávaného na všech frontách (od východní fronty až po frontu do samošky v Los Počeskos) Leváka „už ani muka“ Mňuka. Všem ale bylo jasné, že chlapíka na Rossinantě nedožene ani Klapzubova jedenáctka s plzeňskou dvanáctkou v krvi, natož pak mexická štverka. Všem tak v uších znělo jeho posměvačné „Don Kojóóót“, což volal vždy, když se mu povedlo nevyzvracet večeři. Poté, co se tři dny potácel po transmexické okresce, dojel do Los Medusos, zřel, že nemá prachy, mergle, špínu, lóve, money ani nic podobnýho. A protože Rossinantu si naprosto zamiloval, prodal Kůlcineu místnímu pasákovi Zdeňkosu Smrčkosovi na dva roky s opcí na jeden rok. Bližší podmínky nebyly zveřejněny. Podle deníku Junge Front HEUTE si však Don Kojot přišel na dva milióny americos (€ 4 million) plus 10% z každého, cituji, „bimbása“. I uviděl Don, že to bylo dobré a nazval světlo dnem a tmu nocí. Pardon, to jsem se zapomněl. Z toho, co vydělal, teď může ňákej ten pátek celkem slušně živořit. Jenže, to by nebyl Don Kojot, aby něco nevyved. Jakmile uviděl reklamu na pořad Chcete být chudákem?, okamžitě se do něj přihlásil. Do soutěže zbývaly ještě dva dny a Don se rozhodl sbalit ňákou tu holku od psacího stolku. Nejdříve potkal takovýho hybrida, okamžitě ho okrad a zjistil, že je to Vitório Alésio, obávaný mutant s obočím na špízu. Intuice Donovi napovídala, že Alésio bude ještě potřebný, a tak mu všechny šusťáky vrátil.

Úvod do Mexika (1)

Don Kojot se narodil v Mexickém maloměstě zvaném Falcos. Jeho matka Pallas Halabalas, rodačka ze Sibiřského Kraslovsku, ho společně s jeho otcem Jonassem Osičkosem, narkomafiánem ze sicilské Villachodovia, prodala za 3 americos (€ 6.00) do přísně střeženého překupnického komplexu Los Gimplos. Spolu s ním zde vyrůstala i dívka jeho srdce – Kůlcinea, rodačka z mexického Hornos Slavkos, která byla věčně cool – namísto nohy měla kůl. Vůdce překupnického gangu Hricos Pizzos, o jehož původu se stále vedou mezi překupníci spory, daroval Donu Kojotovi k jeho 15. narozeninám Rossinantu (motorku, kterou lohnul Valentinu Rossimu), která se tak stala jeho pověstnou herkou. Okolo třinácti let věku se malý Don začal zajímat o politickou situaci v zemi. Zvěděl, že prezidentem pevně třímajícím otěže země ve svých rukou je Chuan Pancho, zvolený za stranu Druhá strana. Jeho největším politickým oponentem je již dvě desetiletí vůdce čtyřkoalice Kozo-Pes-Pokémoni-Stínadla. Tím vůdcem je Velký Vont a zároveň šéf Pokémonů Ash Tomeš. Chuan Pancho pochází z legendárního spolku Fast Arrows, který sponzorovali oštěpař John Iron a televizní magnát a zároveň senátor, prima kluk Vláďa Steelman. Ve Fast Arrowsech s ním byli i tři kolegové: Ital Alessandro Martinez di Milano, Mexičan Pepino Macho de Machu Picchu a ořetězený tvrďák s knírem Karl-Hans Saruba von Ostrava-Poruba. Tito tři chlapíci jsou vysokými funkcionáři v Druhé straně. Alex je vicepresident, Pepino ministr kultury a kulturistiky a Karl-Hans je ministr vnitra. Poté, co se malý Don toto dozvěděl, vzal Kůlcineu, nastartoval Rossinantu a vydal se vstříc korytům a hlavně pryč z tohoto huličského doupěte.

To be continued.