Máme u nás voly — ti, co levé volí, jsou blbí až to bolí

ODSVolby se neúprosně blíží, proto stahujte Černou knihu hříchů ČSSD a remake Luboše Motla Shnilý třešně zrály.

A taky byste měli vědět, že:

Kdo nevolí ODS, je vůl.

Být socialistou sice není trestné, ale je to ostuda.

Rozdíl mei levičákem a pravičákem je ten, že oba četli Marxe, ale pravičák jej pochopil.

Kdo nebude volit ODS, s tím do konce života neprohodím jediného slova. Možná to tak bude pro nás oba lepší

Stories

John TravoltaVčera byla prodloužená. Takovéto akce vždy přinášejí spoustu úsměvných, jímavých či naprosto absurdních příběhů. A poslední dny jsou doslova nabité takovými blockbustery, až se Kalymu vlasy kudrnatí. (A mně se z toho kudrnatí nohy jako po výpravě s Akylou.)

Moje zpravodajské a komentátorské srdce doslova touží po tom, abych to tu celý rozmáz, jenže na Los Gimplos ještě působí někteří těžcí zločinci, kteří jsou pár týdnů od převelení, takže některé kauzy radši odložíme až za tuto deadline ;).

Ale přesto bych se rád pozastavil nad tím, na co jsem přišel dneska ráno při čištění zubů, této k meditování vhodné době. Uvědomil jsem si, jak strašně nerad mám lidi, kteří se berou vážně. A někteří se berou nesmírně vážně. Stačí se podívat na lidi, se kterými si rozumím. Nikdy neváháme udělat si srandu sami ze sebe. A neexistuje, abysme někomu vyhrožovali inzultací, pokud někdo udělá nějaký byť sebetrapnější vtip. To mu to radši naservírujem s velkým gustem zpátky. A jen tak mimochodem — z toho, jak povýšeně se svými spolužáky někteří mí spolužáci jednají, je mi docela nevolno.

Taky mám docela nerad, když mě poučuje někdo, kdo na to nemá ani ten nejmenší nárok. Napadá mě k tomu slavný výrok Adama Michnika:

Nebyl jsem s vámi v minulosti zbabělý, a proto s vámi dnes nepotřebuji být statečný.

Dáša s Lindou několikrát předvedly skvěle sehranou hádku. Linda by tedy občas potřebovala krotit přehrávání a na obou šlo občas poznat, že se tomu v duchu smějí, ale místy z nich šel až strach. Tato scéna, kdy kámošky hrají nepřátele, mi připomněla něco podobného. Nevím z jakého důvodu, ale rozhodně je to tak. Při bavení s několika lidmi se nám oběma navzájem otevírá kudla v kapse, ale hrajeme kámoše. Je to zajímavé.

Nemůžu se tady o všech kauzách moc rozepisovat, protože nemůžu potřebovat, abych byl vyděděn některými lidmi, se kterými (bohužel) musím sdílet životní prostůrek. Prostor. Ale některé věci mi přindou docela absurdní. A Ondra umí náležitě matematicky vysvětlit vztahy ;).

O váze ústavních institucí

Poslanecká sněmovna schvaluje nadpoloviční většinou přítomných poslanců, tedy pokud je usnášeníschopná. Zákon pak stejným režimem schvaluje senát. A naposledy to jde k prezidentovi, který má ústavní pravomoc zákon nepodepsat a ze své funkce není odpovědný.

Naše ústava dává jednoznačně největší sílu poslanecké sněmovně. Myslím, že sněmovna má tu sílu přehnaně velkou. I kdyby se totiž senát s prezidentem na hlavu postavili, nezmůžou nic proti tomu, že zákon prostě bude platit, i kdyby pro něj ve sněmovně zvedlo ruku 101 poslanců. Teoreticky by se mohlo stát, že proti zákonu je 99 poslanců, 81 senátorů a prezident a zákon přesto projde.

Jsem tedy pro větší váhu senátu. Byl bych rád, kdyby ho musela přehlasovat ústavní většina, tedy 120 poslanců. Jsem obecně pro prezidentský systém a pro větší pravomoce prezidenta. Tvrdím, že pokud prezidenta volí obě komory, má nepochybnou podporu, a proto by mohl mít právo zákon vetovat. Ne tedy pouze vrátit jako dnes, ale skutečně vetovat, aby zákon nemohl být přehlasován. V každém případě by měl mít tuto pravomoc, pokud by byl volen přímo (a měl by dostat celou řadu dalších pravomocí).

Hokejový zákrok, nehokejová reakce

Sobotka po nárazuVe včerejším zápase play-off naší extraligy jsme mohli vidět zákrok třineckého Tomáše Frola na slávistu Vladimíra Sobotku. Jednalo se o tzv. strom. Tzn., že Sobotka nedával pozor, lidově čuměl po vejrech, a nepřipraven najel do Tomáše Frola, který měl ruce dole. Následky tohoto nárazu byly hrůzostrašné, o tom žádná. Ale trvrdím, že Tomáš Frolo neprovedl nic proti hokejovým pravidlům. Naopak celý slávistický mančaft naskákal na led, aby se mstil, což se samozřejmě nesmí. Aby toho nebylo málo, vydal se slávista Tomáš Žižka mstít ještě do chodby u šaten.

Výsledek? Sobotka má kvůli vlastní nepozornosti otřes mozku. Frolo vyfasoval za čistý zákrok 5 zápasů. Žižka za sprosté napadnutí zezadu a mimo led 1 zápas. Slavie za naskákání na led nic. Skvěle! (Jenom pro pořádek — fandím v této sérii Slavii. To aby mě nikdo nepodezříval z podjatosti.)

Jak se maturuje v Německu

V Německu se maturuje jinak a říkám, že ten systém je mnohem lepší. Nejdříve shrňme, jak se maturuje v rodné zemi naší české. Čtyři roky musí člověk úmorně studovat všechno možné a např. ve fyzice a chemii je studium všeobecných informací dávno pryč a čas a mozkové kapacity se zabírají odb(p)ornými delikatesami. Na naší škole (nevím, jak je tomu jinde) máme možnost si ve třetím ročníku vzít dva tzv. semináře, tzn. předměty v týdenních dvouhodinovkách, které a) učivo opakují (mnohdy ani ne v plné výši), b) učivo nepatrně rozšiřují, c) učivo výrazně rozšiřují. Semináře typu A jsou nejnavštěvovanější a jejich přínos ― pardon ― není žádný. Naopak semináře typu C jsou oba dva moje semináře (ne jediné), tedy dějepis a psychologie. Ty naplňují to, proč se chodí do školy ― vyučují. Ve čtvrťáku pak přijde ještě jeden seminář. Tolik tedy příprava k maturitě. Continue reading “Jak se maturuje v Německu”

Prorok, média a premiér

MohamedSyrští demonstranti, protestující proti karikaturám Mohameda v deníku JyllandsPosten, podpálili dánské a norské velvyslanectví v Damašku. Dánové a Norové prchají z arabských zemí. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád si odskočil od obohacování uranu a veřejně oznámil zrušení obchodu s Dánskem. Premiér této sympatické severské země se omlouval a neúspěšně uklidňoval arabské diplomaty. Šéfredaktor francouzského deníku France Soir Jacques Lefranc přetiskl dánské karikatury a vzápětí byl vydavatelem vyhozen. Český premiér Paroubek se rozhodl zhubnout deset kilo. Continue reading “Prorok, média a premiér”