Miami Beach, den čtvrtý (pondělí)

Článek přichází krapet se zpožděním, ale naštěstí máme v EU mír, takže neni kam spěchat.

Jak jsem psal minule, domluvil jsem si na ráno cestu na Everglades. Autobus mě vyzved přímo u hostelu, odkaď jsme zamířili rovnou do bažin plnejch aligátorů a dalších roztomilejch zvířátek.

Cestou nám řidič vyprávěl o Evergládech, o místních indiánech a o těch zvířátkách. Řek nám taky, jakej je rozdíl mezi aligátorem a krokodýlem. Jeden z rozdílů prej je ten, že jeden z nich na člověka neútočí, protože je posranej až za ušima. Ale zapomněl jsem, kterej je kterej. Taky prej ten druhej útočnej je hrozně rychlej a nemá smysl před nim plavat pryč. :) Continue reading “Miami Beach, den čtvrtý (pondělí)”

Den daňové svobody za první republiky

Včera proběhl den daňové svobody 2013. Zjišťoval jsem, kdy byl tento den za první republiky. Dával jsem to na FB i na Twitter, ale když už jsem se s tim sháněl, tak ať to nezapadne.

Prvorepublikové rozpočty se dají sehnat poměrně bez problémů. Horší je to už s údaji o HDP nebo národním důchodu. Tato data jsou povětšinou pouze v knihách, které nejdou na internetu sehnat. Data z Maddisona jsou nepoužitelná, protože jsem nevěděl, v jakém kursu hodnoty převedl. (Ale třeba mi opět nějaký čtenář poradí, jak na to.)

Sehnal jsem nakonec dvě práce. Bakalářku Hany Bískové, ve které jsou data o rozpočtech přehledněji než na webu PS PČR. A bakalářku Petry Pospíšilové, kde se nachází HDP ČSR od roku 1929 dále. Rok 1929 byl první, pro který jsem našel obě data ve srovnatelných jednotkách, takže jsem jej použil.

Pokud někdo dodá data, není problém, spočítat den daňové svobody i pro ostatní roky.

Výdaje státního rozpočtu (1929): 9,9 mld. Kčs
HDP (1929): 74 mld. Kčs

výdaje/HDP = 13,38 %
13,38 % z 365 dní = 48,8 dní, zaoukrouhlíme nahoru na 49 dní
49 dní tedy museli za první republiky pracovat na stát, tzn. od 1. ledna do 18. února

Den daňové svobody v roce 1929 tedy připadl na 19. února, tedy o celou třetinu roku dříve než dnes.

A to mluvíme o roce, kdy byli lidé mnohem chudší než dnes (zhruba 4,5krát — Maddison GDP per capita), logikou levicových etatistů tedy potřebovali, aby jim mnohem více statků zajišťoval stát, avšak ten nepřerozděloval ani třetinu toho, co přerozděluje dnes.

Ale i v té době se našli liberálové, kteří proti daním protestovali. Připomeňme si slova klasika českého liberalismu Karla Havlíčka. Ten již v roce 1850 psal: “Mnohý platí daně, a neví proč. Mnohý platí daně, a neví nač. Mnohý platí daně, a neví komu.”