Ekonomie bobra a kozla

Podruhé v životě jsem viděl naživo Tomáše Sedláčka. Zde je pár postřehů. Přísahám, že to všechno se fakt stalo.

(O Tomáši Sedláčkovi už jsem psal zde a zde. Za vymyšlení názvu tohoto článku děkuji Marku Hudíkovi.)

Úvodní slovo měl v debatě Petr Robejšek. Pak se řečnění zhostil Tomáš Sedláček a odpálil to slovy: “Teoretický komunismus vyhrává nad reálným kapitalismem.” Při těchto slovech aula úděsem zmlkla tak, že by v ní člověk slyšel spadnout špendlík (z továrny).

Bylo evidentní, že Tomáš Sedláček je ve formě a že se máme na co těšit. Zaperlil tolik, že jsem si stíhal zapisovat jenom ty největší nesmysly:

Kupříkladu tvrdil, že malé státy mají v EU větší hlas než mimo ni a že mají větší hlas, než si zaslouží. Druhá půlka je věc preferencí, ale první půlka je evidentní nesmysl, v EU nemá žádný hlas nejenom Česká republika, ale ani Velká Británie. Norští diplomaté popisují zážitek, že v době, kdy si EU myslela, že Norové co nevidět vstoupí, nikdo se s jejich diplomaty dále nechtěl bavit. Od dob, kdy v referendu vstup odmítli, je s norskými diplomaty opět jednáno ve vážnosti. A to má Norsko výrazně méně obyvatel než ČR.

Kdykoliv se Tomáš Sedláček pustil na pole měnové politiky, byl to jeden velký #epicfail. Tvrdil např., že před zavedením eura musely všechny centrální banky následovat Bundesbanku — a neměly žádný vliv na její rozhodování –, ale teď prý mají v ECB konečně vliv. Zajímalo by mě, jestli pan Sedláček někdy slyšel o rozdílu mezi fixním a plovoucím kursem, a tedy rozdílu mezi např. šilinkem a českou korunou.

Hlavním tématem Tomáše Sedláčka je kompetitivní devalvace, tj. měnová válka, kdy se centrální banky snaží zlevňovat svoje měny. To samozřejmě nevede k ničemu jinému než k inflaci, přičemž reálné kursy zůstávají stále stejné. Bůh ví, kdo panu Sedláčkovi poradil, že bez eura by proti sobě centrální banky takhle hloupě válčily, ale hrozbu kompetitivní devalvace dokázal během jednoho večera zmínit snad pětkrát.

Navíc si protiřečil, když tvrdil, že centrální banky už se poučily a kompetitivní devalvaci neprovádějí. Nicméně to stále uváděl jako arcihrozbu.

Mezitím také řekl, že Maďarsko a Velká Británie nedevalvovaly svoje měny. Těžko říct, co si myslet o takové větě, když libra i forint mají plovoucí kurs, který v největší recesi deprecioval poměrně dost výrazně.

Pan Sedláček nemá ani tušení, co to je systém TARGET. Při dotazu na nedobytné pohledávky v tomto systému začal blekotat něco o zlatě. Wut? Zajímalo by mě, zda aspoň ví, co to je clearing a jak vůbec funguje centrální banka.

Taky žijeme v první recesi, která neskončila tím, že by ekonomiku v recesi někdo vojensky obsadil. Při takovýchto moudrech se člověk už musí vážně ptát, zda Tomáš Sedláček není jenom troll. Není přece možné, aby člověk byť se středoškolským vzděláním řekl takovou pitomost. Recesí, které nekončily válkou, si může Tomáš Sedláček najít spousty. Za všechny zmíním českou recesi z let 1997-98, kterou za účelem puče vyvolali jeho kamarádi v ČNB. Obsadil nás snad někdo?

Taktéž výrok: “Ani USA dnes nejsou suverénní. Obama přijede do Francie a vzdá se suverenity. Poradí se s Francií,” svědčí buď o naprostém nepochopení toho, že suverenitou se myslí svrchovanost práva, nebo o tom, že Tomáš Sedláček je jenom velmi špatný demagog. USA samozřejmě jsou suverénní země — aspoň potud, kam jim to dovolují mezinárodní smlouvy (věc ostře kritizovaná např. Henrym Kissingerem).

Nepřekvapilo, že Tomáš Sedláček považuje EU za liberální projekt, že nikdy neslyšel o tom, že existuje separátní smlouva o Evropském hospodářském prostoru, separátní smlouva o Schengenském prostoru atp. Podle pana Sedláčka žijeme díky EU ve světě bez cel a obchodních bariér (!) a když jsem ho upozornil na to, že společný celní sazebník EU čítá přes deset tisíc položek a že vnitřní obchod zajišťuje právě smlouva o Evropském hospodářském prostoru, začal odpovídat na výhody společné měny, na což se ho nikdo neptal.

V té chvíli řekl, že transakční náklady českých firem činí 16 miliard korun ročně. I pokud by toto číslo bylo správně, pak to není ani půl procenta HDP. Škoda, že navíc nezmínil, kolik by české firmy stála zvýšená inflace při adopci eura a kdo a kolik by vydělal/prodělal na souvisejícím Cantillonově efektu (nové peníze dostane někdo dřív a někdo později — někdo tedy vydělává a někdo prodělává). Zmiňovat pouze přínosy zavedení eura a o nevýhodách se ani nezmínit, je už deset let ohranou eurohujerskou písničkou.

Také je to ale velmi špatná ekonomie.