Jak si nechat ukrást notebook (+ Kindle) #milověci

V předchozí lekci jsme se naučili, jak si nechat ukrást kolo. Dodneška je mi záhadou, jak se to tam přesně semlelo. V té dnešní lekci se dozvíme, jak si může člověk nechat ukrást tašku s notebookem.

Nejdřív soupis ztrát:

• 2,5 roku starý notebook Lenovo IdeaPad s12 s Win XP, kde všechno trvalo asi hodinu
• rok starý Kindle Touch, který poslední dobou nějak zamrzával
• 6-9 měsíců stará brašna Hama
• měsíc stará levná sluchátka
• propiska, Tic Tac, kabel Nokia, fixky, mini-whiteboard a účtenky neznámého stáří
• dnešní Hospodářské noviny

Toto všechno jsem měl v té zmíněné brašně. Když se na to podíváte, tak ztráta není obrovská. Podle účetních standardů jsou všechny položky odepsané a sám jsem uvažoval buď o vyčištění notebooku nebo koupi nového o reklamace Kindlu se stávala nutností s každým dalším dnem. Vzhledem k tomu, že v tašce často nosím peněženku se všemi doklady, v první chvíli jsem si celkem oddychl, že ta tam není.

Příběh od začátku do konce (se spoustou nechutných detailů):

Ráno jsem se donutil vstát a šel jsem učit. K učení si obvykle (ne vždycky) beru notebook, kde mám slovník. Asi si říkáte, že brát si notebook kvůli slovníku je trochu zvrhlost, ale nic lepšího jsem ještě nevynalezl.

Tentokrát se mi ho ale moc brát nechtělo, protože jde o začátečnikou lekci, kde snad všechno znám a je s tím zbytečná starost. No ale nakonec jsem si ho vzal, protože učitel má podle mě umět odpovědět na otázku na překlad. :)

Jenom jednou v životě se mi stalo, že jsem přišel ve špatnej čas na svojí hodinu. Dneska to bylo podruhý. Byl jsem tam o půl hodiny dřív. Srkám kafe a čekám, až McDonald přestane trapčit se snídaněma, že si konečně budu moct dát číze. Super, půle odbila, takže beru číze, usedám do rožku foodcourtu a čekám na klientku. Tašku jsem si dal vedle nohy.

Klientka přijde, hodina probíhá celkem standardně (během mé služby se nic zvláštního nestalo). Snad jenom parta zhruba třináctiletejch kluků, který si kolem našeho stolku choděj postupně pro jídlo do KFC a zpátky a vždycky zakopnou o židli, docela ruší.

Asi dvacet minut před koncem si teda klientka přesedne na druhou konci stolu (dál od tašky), aby o ní vejrsotci už nezakopávali. Vysvětluju préteritum, když tu najednou přijde tak desetiletá blonďatá holčička… “Neměl jste tady tašku?” — “No, měl.” — “Jeden pán si ji vzal.”

Kurwapíčazmrd!

Holčička říká, že je to tak pět minut, co odešel. Eh? Lidi blbě odhadujou čas, takže bůhví, kolik to bylo, mohla to bejt minuta třeba. A taky chápu, že se blbě pozná, jestli dělal něco, co neměl. Už jsem kolikrát viděl divný věci, ale nebyl jsem si jistej, jestli mám nějak jednat, nebo ne… (BTW, znáte případ Kitty Genovesový?)

Každopádně chlap neni nikde vidět, a i když mám docela dobrej popis (vzhled sanktusáka, zarostlej, starej a zelená kšiltovka), tak po něm neni nikde ani památky.

Sekuriťák je sice celkem vlídnej, ale kamera na to místo nevidí a záznamy se mnou prej projíždět nebude, že musim na policii. V tu chvíli je mi jasný, že hra skončila, protože přestože pan policajt se ke mně choval slušně a věřil bych mu, že ani nelhal, je mi jasný, že toho teď maj dost. Ale snaha dostat to za každou cenu pod pět tisíc, mě pobavila. Divim se, že nedávaj na všechny krádeže nějakou baťovskou cenu 4990,-.

Mezitim jsem zalez do jedný celkem slušně vypadjící zastavárny a bezelstně jsem se zeptal, jestli k nim choděj zloději a jestli by mi nějak neporadil. Týpek na mě vystartoval, jak kdybych veřejně prohlásil, že kouří klacky za dvě dvacky. Že on přece nepozná zloděje (hahaha) a zkrátka byl hned oheň na střeše. Ten cápek evidentně neměl zrovna čistý svědomí.

Po asi 100 minutách od krádeže jsem se konečně dostal domů, odhlásil jsem z notebooku Gmail, Facebooky a další věci. Smazal jsem věci z Dropboxu, ale nechal jsem ho přihlášenej, abych viděl, co se s notebookem děje. Ne, neměl jsem tam Prey ani nic podobnýho. Ano, jsem kretén.

—

Jak mi někdo dokázal ukrást tašku takhle nepozorovaně, je mi fakt naprostou záhadou. K danýmu místu neni úplně nepozorovanej příchod, musí se udělat aspoň krok za zídku, klientka měla tašku buď hned vedle sebe nebo v zornym úhlu (ale je jasný, že při hodině asi moc nekouká po vejrech)… připadá mi ta krádež snad skoro proti fyzice. Ale stejně tak člověku připadá nemožný tohle video:

Pokud si myslíte, že to znáte, tak si to stejně pusťte. A uvidíte, že to neznáte!

—

K nasrání je, že Kindle už nikdy nikomu s Amazonem fungovat nebude a mrzne, takže užitná hodnota pro zlodějskýho kokůtka je skoro nula, ale pro mě byla hodnota skoro dva tisíce. Notebook s německou klávesnicí taky nevypadá zrovna jako prodejnej artikl — spoustu lidí bude odpuzovat německá klávesnice jako taková, navíc je ten notebook tim pádem hodně originální a na krádež se tak dá lehce přijít.

Pravděpodobně tam nemám moc dat, jejichž ztrátou bych trpěl. Ale upřímně řečeno se mi nežije úplně lehce s představou, že naopak někdo má všelijaký moje data (ale já si za to aspoň můžu sám, jsou tam i cizí data, což mě sere zdaleka nejvíc), který nebyly určený k cirkulování po světě. Kdybych moh, tak bych ten notebook na dálku nechal shořet. :(

—

Poučení: I v yuppie foodcourtu se potulujou vágusové a kradou. Nenechávejte si tašku s notebookem vedle židle, obzvlášť ne, když sedíte u krajního stolu. Nepijte na ovoce.