Proti sobě stojí dvě strany. Jejich jména napovídají, že měli být spíše přáteli než protivníky. Bohužel jen v jedné armádě převažují rozumní jedinci nad nerozumnými, zatímco ta druhá na veřejnosti vystupuje jako stádo idiotů neschopných uvědomit si základní ekonomická fakta. National Hockey League (NHL – Gary Bettman), tedy majitelé klubů, proti National Hockey League Players’ Association (NHLPA – Bob Goodenow), tedy hráčům.
 
Pro začátek si uveďme suchá fakta. Ze čtyř největších zámořských sportovních lig (basketbalová, baseballová, americkofotbalová a hokejová) vydá právě ta hokejová největší množství peněz na platy hráčů. 19 klubů z 30 má větší meziroční výdaje než příjmy. Když se nehraje, ztráty majitelů jsou třetinové, než pokud by se hrálo. Hráči (a pouze oni, majitelé nikoli) mohou za určitých podmínek přistoupit k arbitráži za zvýšení platu a arbitráže jim z plna hrdla vycházejí vstříc. Z mnoha hráčů jsou namyšlené primadony, které, přestože nesplňují podmínky pro arbitráž, dožadují se zvýšení platu a pokud se jim ho nedostává, stávkují klidně celou sezónu. Kanadská veřejnost je svou devadesátiprocentní většinou na straně vlastníků, což je prý poprvé, kdy veřejnost v obdobném sporu stojí na straně zaměstnavatele.

Vztahy mezi hráči a majiteli upravuje kolektivní smlouva (collective bargaining agreement), která byla podepsána před deseti lety a posléze prodloužena. Protože platnost této smlouvy vypršela, není podle čeho hrát a tudíž přišla k slovu výluka, tzv. lockout (nepodléhejme novinářskému termínu stávka, je nanejvýš nevhodný). A nehraje se už od října. I přestože se najde ještě několik optimistů, kteří věří v záchranu letošní sezóny, objektivní důvody pro takovou myšlenku žel bohu neexistují.

Nyní se podíváme na zoubek vývoji takové finanční spirály, která vede přímo do pekel. V čase uzavírání dosavadní kolektivní smlouvy byl hokejistův průměrný roční příjem kolem 700,000 USD. Během deseti let se příjmy neustále zvyšovaly. Nyní, v čase vypršení této smlouvy je průměrný příjem o milión dolarů vyšší. Proč?

Na vině není žádný hráč, ani Jágr (hráč s historicky nejvyššími příjmy: 11 miliónů USD ročně), ty peníze si ostatně nepřidělil sám. Naopak přidělil mu je vlastník Washington Capitals, pro kterého se pak Jágr stal příliš drahým a musel ho „koupit“ do NY Rangers (používám výraz „koupit“, protože namísto, aby Rangers za Jágr zaplatili, sami od Capitals dostávají zaplaceno). Na vině nejsou ani vlastníci. Na vině je kolektivní smlouva (již podepsalo vedení ligy a vedení hráčské asociace), která dovolila roztočit kolotoč peněz do neuvěřitelných rozměrů.

Probíhá to takhle. Bohatý klub, jako jsou např. Rangers, si může dovolit výrazně vyšší platy než chudý klub, např. Tampa Bay Lightning. Proto bohaté kluby přeplácejí i průměrné hráče, proč by ne, když na to mají a zlepší se jim tak kvalita kádru. Chudé kluby, aby byly konkurenceschopné musejí odpovídat stejnou mincí. Jenže ty na to nemají dostatek prostředků. Tedy trpí finanční ztrátou.
 
Nic proti Jágrovi, Forsbergovi, Sakicovi nebo Buremu. Ti si svůj plat plně zaslouží. Ale proč má mít Bobby Holík 9 miliónů dolarů za sezónu, nepochopím do smrti. Jarda Jágr a jemu podobní hráči si svůj plat zaslouží ze dvou důvodů. Za prvé jsou tak dobří a za druhé, na jejich umění se diváci chodí dívat, tedy platí vstupné a z toho kluby v NHL žijí (tuším, že 80% příjmů jde ze vstupného). Diváci platí za umění produktivních útočníků a brankářů. Na umění obránců a dříčů se dívá pouze trenér. Jako z jiného světa zní porovnání Haškova platu ze sezóny, kdy vyhrál Stanley Cup (a přerušil kariéru), a platu Holíka z následující sezóny. Dominik Hašek, olympijský vítěz z Nagana a hvězda první kategorie v této sezóně vydělal o rovný milión dolarů méně, než beznárodnostní žádnými technickými kousky neoplývající dříč Holík v následující sezóně.

Ekonomická fakta tedy hovoří jasně. V soutěži za podobných podmínek není možno pokračovat. Proto tedy ta rozumnější strana – vlastníci – přišla s jediným možným řešením. Platovým stropem (salary cap). Tedy jakési závislosti mezd na příjmech klubů. Není se čeho obávat, podobný systém platí i v sesterské NBA. Jenže hráči, nerozumějíc, o čem je řeč, jsou zcela uzavřeni mluvit o jakémkoliv návrhu kolektivní smlouvy, který by jen zdánlivě připomínal zavádění platového stropu. Jako rukojmí si vzali úsloví o volném trhu, z jejich vyjádření to vypadá, že pro volný trh by byli ochotni položit život.

Myšlenka je to krásná. Volný trh reguluje většinu věcí dobře. Jenže má svá neúprosná pravidla, která se jaksi ne vždy slučují s očekáváními nás všech od nejlepší hokejové soutěže světa. Volným trhem se naposledy oháněl i Dominik Hašek. Kdyby déle mlčel, mohl mě déle přesvědčovat, že problému rozumí. Příště než vypustí do světa nějaký nesmysl ze své hlavy, měl by si dobře rozmyslet, zda-li chce hrát v nejlepší soutěži světa, nebo největším ukázkovém prostředí bankrotů.

Protože, kdo aspoň trochu rozumíme ekonomice, víme, že k ní neodmyslitelně patří i bankrot. A protože někteří hráči (nejvíce z nich pak Patrik Eliáš v rozhovoru pro MfD v létě 2004) stále dokazují, že jsou nenažranými prachožrouty, do bankrotu by za dosavadních podmínek spěla většina klubů. Zejména kluby z bašty nejhokejovější, z Kanady. Trh v těchto končinách není tak silný, navíc jsou zde vyšší daně než v USA. Namísto tradičních klubů bychom tedy napříště spatřovali jména hokejově neslýchaná z velkých amerických měst jako je např. Seattle.

V hokejovém světě je poměrně známá blamáž s týmem Minnesota North Stars. Z nějakého podivínského důvodu byl tento klub přesunut do Dallasu a přejmenován na Stars. O několik let později při rozšiřování NHL vznikl v Minnesotě nový klub jménem Wild a z hokejového hlediska si vůbec nevede špatně (z ekonomického nemám v tuto chvíli možno zjistit, protože Pro Hockey jsem nechal doma a na tomto počítači internetem nedisponuji).

Bylo by ale opět špatné házet všechny hráče do jednoho pytle. V našich krajinách je poměrně populární kritizovat Jardu Jágra za jeho plat. Musíme si uvědomit, že plat stejně jako jiný ukazatel je jakýmsi měřítkem, podle něhož se hráči posuzují. A proč by měl Jágr hrát za 3 milióny, pokud je nejlepší na světě a existují několik hráčů, kteří berou přes 10 miliónů???
 
Hráči se nesmějí vyjadřovat proti stanoviskům hráčské asociace. Jeremy Roenick to v létě udělal a okamžitě byl umlčen. Stejně tak se majitelé nesmějí vyjadřovat proti vedení ligy. Jeden majitel to zkusil a byl umlčen velmi slušnou pokutou. Takže se těžko dozvíme, kdo je jak jednotný a kdo má jaký názor. Což je škoda.
 
Abychom hráčům pouze nekřivdili, uveďme, že přišli s návrhem, podle něhož, by se k arbitrážím mohlo přistupovat i na základě vůle klubů a hlavně se všem hráčům celoplošně snižovala mzda o 24%. Na první pohled to vypadá jako velmi přátelské gesto. tak jej samozřejmě pochopili imbecilní hráči a posléze, když NHL tento návrh smetla ze stolu, jali se vykřikovat hesla jako: „Co by ještě chtěli?!“
A přitom je to tak jednoduchá odpověď: Platový strop. Celoplošné snížení mezd pomůže v jedné sezóně. Hned v té další už budou platy zpátky tam, kde byly před výlukou.
 
Hráči obviňují vedení ligy, že se chystají začít soutěž s novými hráči, kteří nejsou v NHLPA, tedy s nějakými hráči nižší třídy. Liga to kategoricky odmítá. Já bych se takového kroku vůbec nebál. Ono by se ukázalo, jestli jsou návrhy NHL pro hráče tak špatné a hráči by pod nově vzniklou situací odmítali hrát. Myslím, že by se brzy do NHL vrátili. Já osobně bych s podmínkami NHL neměl žádný problém a pokud bych byl osloven jako hráč do nové ligy, nerozmýšlel bych se ani chvíli a hned bych šel hrát.

Existují dva lidé, kteří mě udivují, s jakým klidem se na výluku dívají. Možná se na ni tedy nedívají s klidem, rozhodně ale nedělají všechno, co by mohli, aby výluka skončila. Wayne Gretzky a Mario Lemieux. Gretzky, v zámořském hokejovém světě patrně bůh bohů, bývalý hráč a nyní GM Phoenixu Coyotes a GM kanadské reprezentace. Mezi hráči má obrovskou autoritu. Na jeho slovo se hodně dá. A Mario Lemieux. Případ sám pro sebe. Hráč a vlastník v jedné osobě. Kdo jiný zná oba pohledy lépe? Kdo jiný je povolanější přeseknout gordický uzel? Bohužel, ani jeden z nich se příliš neangažuje, což je škoda.

NHL se chce dohodnout, ne pro začátek nabrat druhou ligu. Což vypadá beznadějně. Letošní sezóna stěží začne. Což je sice smutné, ale bankroty klubů, nebo celé ligy, to by byla hotová tragédie. Proto nezbývá než doufat, že se hráči co nejdříve umoudří, protože jinou alternativu, než je platový strop, já osobně prostě nevidím.