Žijeme v jednom ze dvou světů. Těžko můžeme spekulovat, který z nich je realističtější, barevnější, krémovější, nebo vyčuranější. Jedná se o světy natolik provázané, že se od sebe dají jen těžko rozeznat. Jeden z nich je tento náš svět ze všech nejreálnější, kde hlavní slovo má prezident USA Jirka Keř. A ten druhý svět není Matrix, ani nová verze Windows. Ten druhý svět známe líp než svoji holku a nesnášíme víc než rovnátka na jejích zubech. Svět reklamy.

Svět, jemuž zcela nestydatě vévodí černá tekutina s červeným obalem a názvem Coca-Cola, svět, v němž je dovoleno takřka vše, co je v tom našem světě zakázáno. Svět, v němž je možno být nekonečně mnohokrát bělejší než hollywoodský úsměv, krémovější než krém na Tarzanových papučách, měkčí než Saddámovy trenky, nebo levnější než prostitutka za vaším domem.

Svět, ze kterého není úniku, svět, který si vždy najde cestu. Film se Sylvesterem Stallonem Demolition Man (v Polsku vysílaný pod názvem Člověk Demolka) mapuje situaci v roce 2032 v nové americké megalopoli San Angeles. Přestože dobrotivý doktor Cocteau reklamy zakázal, nejposlouchanější rozhlasovou stanicí je ta, která vysílá reklamy vyrobené v době temna, tedy ve 20. století.

Kdekdo se celý den těší, až večer zasedne k televizi a donesou se mu nové informace z McDonalda, o nových dámských časopisech nebo o simply clever Škodovce.

Reklamou jsou jakoby elektrizovány všechny obce na světě, kromě několika obcí na východním Slovensku a na severu Ugandy, které nejsou elektrizovány vůbec. Coca-Cola si najde všechny a všude. Kdo nemá televizi, určitě se dostane na akci, kde o přestávce jezdí po ledě kromě rolby i flaška Coly. Coca-Cola si najde i Xi Xaa, Xiru a Xireho spolu s ostatními křováky na Kalahari. Tento reklamní gigant jen dokazuje, co všechno dokážou schopní lidé z pí-ár (neboli styk se zákazníkem) a self promoušn (tedy vlastní propagace).

Někdy se člověku může stát, že pro samou reklamu není vidět hokejisty nebo internetovou stránku. Bohužel, vždy jde velice dobře vidět známka pod testem z chemie. Ostatně chemii by reklama dodala grády, možná by nás i začala zajímat.

Jak lze vidět, svět reklamy odstrčí ten náš svět co nevidět do ústraní. Až se tedy nebudou konat demonstrace proti politice Jirky Keře, ale proti Bobu Coca Drinkovi a Stevu Cola Sugarovi, budeme vědět, že se někde stala chyba.

Člověk během psaní takovéhoto textu dostane docela žízeň. Mě reklama nikdy nedostane. Jdu si koupit červenou plechovku.