Jak jsem se nedostal k Nejvyššímu soudu

Nejvyšší soud Spojených států, známý pod zkratkou SCOTUS (mimochodem, prezident je POTUS), má svoji budovu hned za Kongresem a rozhoduje docela dost případů, nejenom ty, které se dostanou až přes oceán a skrz redakce do televizních zpráv a do novin.

Řekl bych, že pro laiky nejznámější kauzou, která se před ním řešila, byl spor Hustler Magazine v. Falwell. Nejznámější je zřejmě díky svému filmovému zpracování pod jménem Lid vs. Larry Flynt. Z poslední doby je známý rozsudek ohledně Obamacare, kde soudce Roberts vymyslel workaround, se kterým ani vláda nepočítala. A zanedlouho můžeme očekávat rozsudky ve dvou kauzách týkajících se svateb homosexuálů. Cato k nim posílalo amicus briefy (viz United States v. Windsor a Hollingsworth v. Perry), které mě definitivně přesvědčily o tom, že moje dříve zastávaná pozice byla mylná. Continue reading “Jak jsem se nedostal k Nejvyššímu soudu”

Lekce byrokratického trollingu

Že byrokrati umí být neúmyslně vtipní — jako když nadávají na vysoké daně — to všichni víme. Ale musíte se přestěhovat do města, ve kterém žijí pouze byrokrati, abyste dokázali správně ocenit tento specifický byrokratický humot.

Tak např. bar jménem 18. dodatek, pojmenovaný samozřejmě podle 18. dodatku Ústavy Spojených států, který zavedl prohibici těmito slovy: “Rok po ratifikaci tohoto článku se zakazuje výroba, prodej nebo doprava omamných nápojů, jejich dovoz a vývoz s clem jejich použití na území Spojených států a všech územích podléhajících jejich jurisdikci.”

Jak známe z historie, tento dodatek se ukázal být naprostou katastrofou. Jaké by to asi bylo, pojmenovat svůj bar třeba Holocaust nebo 5. sjezd KSČ? Ale i kdbychom to brali jako povedený vtip — myslíte, že některému z byrokratů dojde, proč 18. dodatek selhal? Že to bylo kvůli tomu, že lidi při hledání vlastního štěstí serou na představy byrokratů o správném životě. A že proto vždycky všechna nařízení z Washingtonu způsobí jenom a jenom utrpení? Continue reading “Lekce byrokratického trollingu”

Bloudění je víc nežli cíl

Já vim, že vy si říkáte, že ve Washingtonu přece nikdo zabloudit nemůže, protože ulice jsou tu přece kolmý a pěkně očíslovaný. A přesně na tohle když se spolehnete, tak zabloudíte!

V prvnim tejdnu jsem bydlel na couchsurfingu, ale nakonec jsem byl vypuzen do hostelu, ale u hostitelky mi pořád zbejval kufr. A protože slavila s kamarádkou její narozeniny, musel jsem dojít kamsi do hospody. Sice mám mapu, ale nebudu do ní přece furt civět, když je to tak jasný. Prostě se dostanu na správnou ulici a pak pujdu furt rovně, až dojdu do čtvrtě Adams Morgan, kde je ta hospoda.

Takže běžim, běžim po ulici a najednou jsem v lese. Cože? V lese? Ve Washingtonu je les? Podívejte se sami, chtěl jsem jít po 17. nebo 18. ulici, tj. podle modrý šipky. Continue reading “Bloudění je víc nežli cíl”

Let’s go, Caps!

Jak známo, NHL je nejlepší hokejová soutěž na světě. Jak též známo, hokej je nejdrsnější, nejzajímavější a nejkrásnější týmový sport. Z toho arci vyplývá, že NHL je to nejlepší, co se pod sportovním nebem nalézá.

A nejenom to, NHL má příchuť zakázaného slaďoučkého ovoce. To proto, že do ní odcházejí nejlepší synové českého národa, avšak pro běžného smrtelníka je skoro nemožné se na nějaký zápas dostavit osobně, protože se soutěž hraje od naší kotliny mnoho tisíc km a mnoho tisíc Kč daleko. Nedá se ani sledovat v TV, protože většina zápasů se hraje v době, kdy máme v Evropě hlubokou noc. Nemluvě o tom, že sehnat přenos v dostatečné obrazové a komentátorské kvalitě, je taktéž velmi obtížné. Continue reading “Let’s go, Caps!”

Metro ve Washingtonu

Nadáváte na Dopravní podnik hl. m. Prahy? Děkujte nebesům, že nejste ve Washingtonu, protože ze všech měst, která jsem dosud navštívil, je veřejná doprava nejhorší právě ve Washingtonu.

Letmo jsem se o tom zmiňoval v zápiscích ze svojí poslední návštěvy USA, teď se to pokusím dát dohromday v nějakém logičtějším celku. Continue reading “Metro ve Washingtonu”

Washingtonský začátky

Minulý vyprávění jsme zakončili prvním usnutím u gaučhostitelky. V noci nejdřív prošel pokojem první spolubydlící, ráno pak šla druhá spolubydlící do práce. A pak přišlo probuzení do nechtěný reality: koupit si jídlo, koupit si SIMku, koupit si kartu na metro a hlavně si najít byt.

To kupování šlo celkem snadno, Ona (znova upozorňuju, že to je jméno) mi u toho ochotně asistovala. Měl jsem už SIMku z loňska, ale nefungovala. Tak jsem zašel za T-Mobilem, jestli je možný jí nějak oživit. Z druhý strany přišel výsměch, že ta už je dávno mrtvá. :mrgreen: Tak jsem si vzal leták, že promyslim, co si teda pořídim.

Fakt jsem si chtěl koupit nějakej datovej tarif. Ale platit 30 dolarů měsíčně za 100MB FUP, to jste asi spadli z višně, ne? Takže jsem si koupil kredit za 30 dolarů a jsem zvědavej, jak dlouho mi vydrží. Bojim se dívat na jeho stav, ale zatim drží. Continue reading “Washingtonský začátky”

Z Malešic do Washingtonu (přes Brusel a Novej York)

Sbalil jsem si věci, svuj pražskej byt jsem odvez do Rudný (tam, jak zatkli Ratha), narval jsem kufr věcma a odešel na farewell párty v Klubu cestovatelů. Podnik odporúčam. Dokonce mi z účtu odpustili nějakou levicovou lehkou colu, která tam zbyla.

Letadlo z Václava Havla mi bohužel letělo už šest ráno, což vyžadovalo moji přítomnost na místě kolem čtvrtý ráno a noční spoje z Malešic na letiště nejsou nic moc, takže jsem musel vyjet už někdy po druhý hodině. Měl jsem to líp vymyslet a jet ve tři rovnou z centra. Poučení pro příště, no. Continue reading “Z Malešic do Washingtonu (přes Brusel a Novej York)”

USA Trip 2011: Shrnutí

Jak jsem sliboval, posledním zápiskem z mojí cesty po americkém severovýchodě bude krátké shrnutí. Stejně jako jsem to dělal u čínských výletů.

Když jsem odjížděl do Číny, byl jsem posranej až za ušima. Nevěděl jsem, jestli mám všechny dokumenty, bál jsem se, zranění a nemocí (a čínskejch nemocnic a nákladů na ošetření), bál jsem se, jak se ta vzdálenost a časovej posun podepíše na kamarádstvích, a bál jsem se, jak budu komunikovat s Číňanama.

Když jsem jel do Ameriky bylo to zhruba stejný. 🙂 Bál jsem se o neúplnost dokumentů, zranění a nemoci a hlavně jsem se bál toho, abych tam neutratil majlant. Protože když jsem pár hodin před odjezdem zjistil, že jedna noc v New Yorku mě bude stát 50 doláčů, znervóznělo mě to na několik dní. Na uklidnění jsem si několikrát v autobuse do Vídně pustil Lavril. :mrgreen: Continue reading “USA Trip 2011: Shrnutí”

Washington, závěrečný díl

Další den jsem se rozhod šetřit nohy, který začaly pobolívat, a vypravil jsem se k chrámu Svobodných zednářů, jak po mně žádaly Reformy.cz. Hned před barákem, když jsem jednou chtěl vyzkoušet místní metrobus, mě začal otravovat černoch s nějakou metromincí, o který tvrdil, že je to stejný jako dolar. Když jsem ho odmáv, tak začal mít plnou hubu keců jako you don’t trust a black man, racism a discriminate against blacks. Stejná svoloč jak cikáni. Continue reading “Washington, závěrečný díl”

Washington, díl třetí

Procházka po místech, jež dýchají (ne)svobodou…

Tak když to nevyšlo ani včera, tak dneska už ten Bílej house vyjít musí. To by v tom jinak byl černoch! Pardon, čert. Plán: Najít Bílej dům, najít Fed, pak se kouknout na plánek památek a určit trasu dalšího pochodu, která by měla zahrnovat památník vietnamský války a památník Tomáše Jeffersona.

Continue reading “Washington, díl třetí”