USA Trip 2011: Shrnutí

Jak jsem sliboval, posledním zápiskem z mojí cesty po americkém severovýchodě bude krátké shrnutí. Stejně jako jsem to dělal u čínských výletů.

Když jsem odjížděl do Číny, byl jsem posranej až za ušima. Nevěděl jsem, jestli mám všechny dokumenty, bál jsem se, zranění a nemocí (a čínskejch nemocnic a nákladů na ošetření), bál jsem se, jak se ta vzdálenost a časovej posun podepíše na kamarádstvích, a bál jsem se, jak budu komunikovat s Číňanama.

Když jsem jel do Ameriky bylo to zhruba stejný. :) Bál jsem se o neúplnost dokumentů, zranění a nemoci a hlavně jsem se bál toho, abych tam neutratil majlant. Protože když jsem pár hodin před odjezdem zjistil, že jedna noc v New Yorku mě bude stát 50 doláčů, znervóznělo mě to na několik dní. Na uklidnění jsem si několikrát v autobuse do Vídně pustil Lavril. :mrgreen:

První tři dny byly ve znamení cestování a Vídně. Pořád jsem si připadal jako doma — známej jazyk, známá kultura, všecko –, a i když jsem se děsil toho, co přijde, nechtěl jsem na to radši moc myslet. No, ale jak jsem ostatně psal: v okamžiku, kdy mě Anka opustila, málem jsem se psychicky složil.

Dloooouhou cestu do Brooklynu jsem popsal tady. Byl jsem si skoro jistej, že v nočnim metru mě okradou. Nakonec to bylo mnohem lepší, než jsem si představoval.

V New Yorku jsem strávil pět dní, popsáno to je v článcích:

Zkráceně řečeno zůstal New York daleko za očekáváními. Jestli je tohle nejlepší město na světě, tak je na tom svět hodně špatně. Jo, když chodíte jenom po manhattanskym downtownu, tak vám to tak může připadat, ale jinak? To jako sorry.

Pak jsem se Megabusem přesunul do hlavního města:

Z Washingtonu jsem zamířil do Baltimoru. Tam asi nikdo normální nejezdí, ale já tam jel kvůli tomu, že Pedro s bratrem a dalšíma kumpánama souhlasili s tim, že tam můžu chvíli přespat. Nakonec se to trochu protáhlo, ale bylo celej Baltimore byl nezapomenutelnej.

Po Balťasu jsem zamířil na pár dní do vymakanýho hostelu ve Philadelphii, městě, jež sladce chutná po svobodě. Z toho města jsem toho sice moc neviděl, ale ta historie! Byl jsem nadšenej. Jo a taky bylo ještě pořád kolem 100 stupňů jako celý ty tejdny před tim. Paráda.

V tuhle dobu už byl pryč ten prvotí strach z toho, že utratim majlant. Už jsem věděl, že ten americkej trip dopadne s největší pravděpodobností dobře a že bude úplně epickej. A čim dál tim víc mě obtežovalo vědomí, že to taky bude muset skončit. :???:

Přesunul jsem se do nádhernýho Bostonu.

Konec cestování zajistil Martha’s Vineyard, ostrov v Massachusetts, kterej je prostě úplně boží. Podle mě si ho musí zamilovat každej. Kdybych moh, tak tam zůstanu a už mě nikdy nikdo nedostane ven. Ááách! :)

No a pak jsem odjel zpátky do Empire State of New York na seminář rakouský ekonomie, kde se ke mně připojil Dominik.

Já vim, že v těch zápiscích je skoro samá kritika. A to jsem tam ještě nenapsal, jak otřesná byla komunikace ze strany organizátorů. A přestože si myslim, že ten Sheraton jsou vyhozený peníze, a přestože ta úroveň přednášek nebyla tak advanced, jak jsem si představoval, tak to byl úplně skvělej tejden, poznal jsem super nový kamarády a poznal jsem skutečný machry na ekonomii. Často se v diskusích vracim k tomu, co nám říkali na FEE nebo co jsme probírali s ostatníma. Rozhodně doporučuju všem, aby se na ten seminář přihlásili a odjeli tam. K nezaplacení. Na všechno ostatní je tady OpenCard.

Zbejval už jenom konec v Misesově posteli, poslední vejšlap na Manhattanu, nákupy a cesta dom.

Kthxbai.

Kdosi se mě v komentářích ptal (a já vim, že vás to všechny zajímá), kolik mě celej ten trip stál. Nemám úplně přesný data, ale se všema nákupama atd. sakumprásk mě to stálo 41 tisíc Kč (s mírou nepřesnosti zhruba jeden tisíc). Největší položky jsou letenky, doprava (metra, autobusy), ubytování a jídlo.

Taky mi spousta lidí řekla, že na to nemaj, najednou takhle vyhodit tolik peněz. Jak se velice správně říká v jedný reklamě: život je otázkou priorit. Něčí prioritou je utratit každej tejden několik tisíc v hospodách, něčí prioritou je kupovat kabelky, něčí prioritou je provozovat auto nebo nějaký drahý sporty. Lidé jsou různé a jak utrácej svoje peníze, je jejich věc. Nejsem havlista, abych se kvůli tomu nad ně povyšoval. Mně ale největší užitek přinese takovejhle šestitejdenní trip.

Protože byl legendární!

Takže to máme Čínu a USA. Kam příště?

4 thoughts on “USA Trip 2011: Shrnutí”

  1. Ty jo, takovýho strachu z nemocí. To my, co si podáváme ruku se strejdou, jsme nad tímto nějak moc neuvažovali :twisted: jen nevíme, zda je to dobře

  2. Se strejdou si podáváš ruku ve státě, kde ti moudří politikové zaplatí zdravotní péči. Ale nechtěl bych vysázet majlant někde v Americe za sádru a nechtěl bych dostávat v Číně kapačku — tim tam prej léčí všechno. :)

  3. wau, 41 000, jaks to udělal? to jakože s letenkou? jsem asi rozhazovačná, ale podobná částka zmizela u mě za třetinu času, aj bez kabelek.

  4. Jak jako jak jsem to udělal? :) Máš to tu popsaný den po dni. To ti nestačí? :)

    Bez kabelek, ale zato s botičkama a šatičkama, ne? :twisted:

Comments are closed.