Mám jednu kamarádku Dominiku, kterou podezřívám z toho, že dělá pro CIA. Sice na první pohled vypadá jako běžné děvče ze Spiše, ale pak se dozvíte, že mluví plynně čínsky a dokonce v čínštině čte starý Bible. Mojí sazečce radila, jak líp zacházet s InDesignem. A jednou přišla na večeři s učebnicí kryptografie. Buď tedy agent tajných služeb nebo renesanční polyhistor.
Seznámil jsem se s ní po (blokovaném) Facebooku, když jsme byli v Číně ve stejnou dobu. Tedy já byl v hlavní Číně a Dominika ve vzbouřené provincii – na Taiwanu. Popř. pohledem z Taiwanu byla ona v hlavní Číně a já ve vzbouřené provincii.
Protože já jsem o Číně nic nevěděl a Dominika je sinoložka, z jejích blogových zápisků jsem se mnohému přiučil. Nebyl jsem sám, kdo ji přesvědčoval, že svoje zápisky musí vydat knižně, že jinak by to byla velká ztráta pro lidstvo.
V obou Čínách jsme byli v roce 2010. Já jsem svoji knihu vydal na konci roku 2012, Dominika si dala na čas – ještě se párkrát vrátila na místo čínu – a mnohem kvalitnější a hodnotnější publikaci vydala letos, na konci roku 2020.
Tramtadadá:
Východňársky: Vešele pripovidki z vichodu. Ľemže z Daľekeho.
A čínsky, pokud to dokážu správně přečíst: 远东的奇闻趣事. (Samozřejmě chytré jiskry mezi vámi vidí, že my Číňani z pevniny píšeme zjednodušený znaky, zatímco na Taiwanu zachovávají #tradičníhodnoty a píšou znaky složité.)
Největší část historek se odehrává na Taiwanu, pak následuje krátké intermezzo ze slovenské Spiše, kde Taiwanci poznávají, že nejlepší kombinací jídla je lekvár a saláma a poslední část se odehrává v pevninské Číně.
Povídky jsou jako jednohubky, na dvě až čtyři strany, u kterých se můžete zasnít a připadat si jako v Asii. Bizarnosti čínského způsobu života (a dle mých dojmů jsou Číňani v obou Čínách velmi podobní, akorát na Taiwanu slušnější) popisuje Dominika tak živě, že si připadáte, že se odehrávají přímo vám. Pokud jste nečetli její blogové zápisky, nechte se unést do světa, kde se několik hodin řeší, jaké budete mít telefonní číslo (kvůli šťastným číslicím), kde výtah nestaví ve čtvrtém patře, nemají kuchyně a kde běloch je málem mýtická postava. A pokud jste zápisky před lety četli, budete to mít jako vzpomínkovou četbu. Stejně jste si všechno nezapamatovali a některé historky jsou nové (nebo jsem je mezitím zapomněl já).
Jedna historka v knize se týká toho, že dávný čínský císař obdržel žirafu, a myslel si, že jde o bájného qilina. Vlastně byste se ani nedivili, kdyby stejnou reakci u Číňanů vyvolalo něco z našeho života i dnes. Toto neustálé narážení dvou kultur, kde v podstatě nic nefunguje v Číně stejně jako u nás, zachycuje Dominika velmi příjemným, čtivým a informacemi nabitým stylem.
V roce 2016 se i mně povedlo na Taiwan odjet a pobýt zde pět dní. Je to země přímo určená na nejrůznější výpravy do lesů a kopců, příroda je tam nádherná. Proto vás překvapí, že Taiwance na výlety moc neužije. Popis místní svatby je také něco, co s vámi zůstane dlouhou dobu. Autorka má skvělý cit podat absurdnosti cizího světa s humorem a nadhledem. A neopakuje stále dokola jednu nebo dvě notoriety, na každé straně objevíte něco nového, nad čím s úsměvem zavrtíte hlavou.
Mohl bych psát ještě několik stran, stejně bych ale knize neučinil zadost, a Dominika umí tyto příběhy z dálného východu podat mnohem lépe než já. Kniha je hardcover, na Slovensku ji seženete za neuvěřitelných 12 €, v Česku přece jenom o něco dráž. (Právě vidím, že je vyprodaná, což je skvělé. Dotisk bude už za měsíc a můžete předobjednávat.)
Sledujte autorku na Instagramu, kam dává nové příhody z dálného východu, tentokrát z Jižní Korey. Doufejme, že i tyto příběhy si jednou budeme moci zařadit do knihovničky.
A co že je to ten mačací kožuch? Je to pointa jedné z historek, a nechtěli byste přece, abych vám spoiloval…
Kniha: Mačací kožuch a ťava pri Čínskom múre
Autorka: Dominika Sakmárová
Nakladatelství: Inspira
Rok: 2020
koupit »