Já, gen., brejza a M&M’s jsme na pár dní opustili republiku a vydali se na zasněžené kopce alpské. Bohužel, nevěděl jsem, že je to sestava plná koktů. Kdybych to věděl, nikdy bych je do země zemí nepustil. Dělat si ostudu s takovejma japkama, to byla teda síla :).
Nocleh jsme našli nedaleko nádraží v Partenkirchenu (někomu z vás už možná došlo, co znamená Ga-Pa) v jednom Ferienwohnungu. Dvě spací místa byla u imperialistického přístroje důvěrně označovaného jako telka, což nekompromisně obsadilo voličstvo ODS, tedy já a Máchys (a s námi ještě duch svatý). Máchys teda vymyslel, že se se mnou nechce teplit a spal na gauči. Druhou cimru bez všeho, zato však s poctivou skříní obsadilo vidláctvo ― Milan a Ondráš.
Telka se stala… ne nestala, ona taková je už od pradávna… prostě furt se na ní čumělo. Kromě hokejiády měl úspěch pořad Germany’s next topmodel s Heidi Glum, kam občas zavítal i její nabíječ Tuleň. Velký úspěch měl též pořad Olm unterwegs, o kterém Máchys prohlásil, že ho chce dělat v Čechách. Jeden večer taky dávali nějakou kopii Pleiten, Pech und Pannen (něco jako Natočto) akorát, že na nějaký komerční televizi. Jen tak mimochodem, z tohoto pořadu pochází hláška „Gangsta Rappa Mark Fufzig“, z kteréžto já osobně měl vlhký trenky ještě asi tři dni.
Na stole se postupem času začalo vršit čím dál tím větší množství plechovek. Co k tomu dodat? Snad jenom, že někteří lidé si možná mysli, že po vychlastání několika piv budou mít svaly jak ten Černonegr z Kalorínie nebo snad že budou mít nějakej respek nebo co. To já mnohem raději zůstanu u Spezi. Že nevíte, co to je? Vezměte skleničku, do půlky nalejte Fantu a druhou půlku dolejte Coca-Colou a máte Spezi jak vyšitou. My Němci se po ní můžem utlouct /:=(.
Ještě jsem ani neřek, že Máchys stihnul všechny vlaky, což je dozajista hrdinský počin. Z toho důvodu byl pochválen před nastartovanou vejtřaskou. Zato ale neměl tak úplně v pořádku doklady. Místo aby měl občanku v úředním obalu, zabalil si jí před cestou do papíru od knedla zela vepře. Českýmu Zellnerovi se to nějak nepozdávalo, ale nakonec uvěřil, že nám ty kartóny cigaret a kila marihuany v Máchysově brašně vystačí maximálně do Mnichova a pustil nás dál.
Sjezdování jsem si užil mnohem míň, než jsem chtěl. A to zřejmě kvůli tomu, že asi nejsem takovej materialista, jak se mi leckdo snaží podsunout, a asi jsem menší materialista než ty ostatní buci z výpravy (ale nerad bych se teďka dotknul něčích citůch). Prostě mně je prakticky jedno, kolikrát sjedu tuhle nebo onuhle sjezdovku. Nejde mi o to projezdit permici do posledního bisserlíku její hodnoty, nejde mi o spoustu věcí, o které kolegům jde. Nemyslím si, že by kvůli tomu byli špatní. Jsou prostě jiní, a to říkám v naprosto neutrálním smyslu slova. Budou si rozumět v jiné partě a já si naopak budu asi rozumět v jiné partě. To se do příště musí líp vychytat.
(Ani nevíte, kolik sil mě stojí to, že sem nepíšu jedinou z kauz, které mi opravdu hnuly žlučí. Kdo někdy něco psal, zná to. Prsty svrbí…)
Jednoho dne jsme jeli na Zugspitzi, nasedli jsme do vlaku a já koukám na holku, co tam sedí. Přes Ondrovo postavu jsem viděl jenom právě tuhle holku. A říkám si, že vypadá jako mladší kečupka, tedy Péťa Kreuz-Heinzová. Přijdu blíž a koukám, vedle ní sedí stará kečupka, tedy Klára. A sakra, tak oni jim nejsou podobný, to jsou oni. Že potkáme lidi z gymplu ve vlaku na Zugspitzi, toho bych se nikdy nenadál. Bohužel s náma holky vůbec nelyžovaly a radši si hověly před barrackem.
Počasí jsme měli první dva dny úplně betálný. Třetí den fučalo tak, že jsem si musel koupit šprcku na ksift za 25 tojro. Kdybyzme ten den byli radši na Alpspitzi, měli bysme tři nádherný dny. Další den jsme museli udělat přesun, protože na Zugspitzi nebylo vůbec nic vidět. Čtvrtej den jsem jednomu Němcovi na vleku jaksepatří osvětlil, že máme naší češtinu a Slováci že maj natruc vlastní slovenčinu. A poslední den nehorázně chcalo.
Ještě sem musim napsat sentimentální poznámku. Mám pocit, že v ostatních státech jsou lidé mnohem lépe naladěni. Mám neodbytný pocit, jako by u nás byl každý pořád nasrán. V Německu mi to tak nepřijde. Taková země se mi vždy opouští těžce. V nějaké takové zemi bych jednou chtěl žít. Ať je to klidně Česko, ale s jinými lidmi. Prosím.
Závěrem bych snad řekl, že kluci byli na horách poprvé v životě, takže byli unešený, ale jak už jsem tu dříve říkal, mé pocity očekávání toho nejrozroštovanějšího nejlépe vyjadřuje Mephistopheles z Goethova Fausta:
Grau, teurer Freund, ist alle Theorie und grün des Lebens goldener Baum.
(Šedivá, drahý příteli, je všechna teorie a zelený je života zlatý strom.)
Video bude asi tak za kaláb