Někdy je cesta do Prahy v klidu, ale tahle byla plná událostí. Inu, matka všech měst a mnoha tvářích.
První věc. Nemám ještě ISIC, protože moje teplá škola mi ho vydá až 19. září. Takže jsem musel za cestu utratit o 60 Kč víc. Jezdím zásadně se Student Agency. Někdy dokonce dělám to, že v Sokolově nasednu na autobus, co jede do Prahy, ale vystoupím ve Varech a jedu s SA. Chystám se o cestách s touto firmou napsat vlastní článek, takže zůstaňte s námi.
Nevím proč, ale buď sedím v jejich autobuse sám, nebo s nějakým naprostým exotem. Minule jsem seděl s ženskou, která měla na klíně asi pět zavazadel, po cestě usnula, hodila na mě svoje noviny a pak mě ještě chtěla polejt kafem, ale můj úhybný maneuvr způsobil, že mi polila sedačku :-/.
Tentokrát jsem jel s chlápkem, co smrděl potem. Nevzal si sluchátka. Vzal si sice MF Dnes, ale v té si četl asi pět minut. Z toho plyne, že se musel celou cestu totálně nudit. No, nic. Film byl Constantine. Přesně jsem odhad, že to bude sračka, takže jsem byl rád, že jsem si čet noviny.
V Praze jsem se jel podívat na byt. Byt je v překrásné lokalitě na Barrandově. Je tam dokonalý klid. Zastávka tramvaje s názvem Chaplinovo náměstí je moderní. Je na ní i elektronická tabule s tím, co přijede, stejně jako v Berlíně. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem si cestou zpátky zapomněl koupit lístek a zapomněl jsem se podívat, jestli náhodou nemůžu jet tou tramvají, co zrovna jela.
Byt ostře kontrastuje s nádherným okolím. Jeho vybavení je poněkud obstarožní, což by se ještě dalo přežít, ale ten bordel, co tam maj! Ó got! Málem mě to položilo. Ale i tak bych tam klidně bydlel, pokud projdu tendrem :) . Obyvatelka se mě hned na úvod zeptala, jestli jsem divnej, na což jsem popravdě odvětil, že jo. Po nejrůznějších důmyslných otázkách — jako kam dávám ocet — jsem byl z bytu opět vyhozen. Nicméně jsem seznal, že můj případný pokoj je z bytu asi to nejlepší, protože doň dlouhá ruka bordelu ještě nedosáhla :mrgreen:
Cestou zpátky vedle mě seděl nějakej Rusák. V půlce cesty se odhodlal jíst, a tak vyňal ze své igelitové tašky housku a nůž (ani nevim, co s nim krájel) a posléze Joghurt mit der Ecke (takovej ten jogurt, jak z jeho rohu můžete vysypat takový ty nesmysly, třeba lentilky) a do toho si dal ještě med (?). A taky musel jít mocí mermo na záchod. Samozřejmě seděl u okýnka, takže jsem ho musel pustit. A samozřejmě vystupoval o zastávku dřív, takže jsem ho musel pouštět zas. Jednou jsem jel s Luckou Linhartovou, nechápu, proč mě nemohli posadit vedle ní :( . Ale zajímavý je, že jsem ještě neseděl vedle někoho, kdo by si vzal Šíp, ačkoliv si cestující Šíp berou hodně často.
Stevardka na týhle trase byla Mirka Šůsová. Film byl Moje velká tlustá řecká svatba. Komedie. Docela se mi líbila.
Do Varů jsme přijeli ve 20:40. Ve 20:49 mi jel z horního nádraží vlak a pak už skoro nic. Takže jsem běžel jako o život a na nádraží jsem byl ve 20:46. A vlak měl zpoždění. V kupé jsem seděl s býv. spolužačkou Nikolou, RNDr. Janem Vítem a jednou sympatickou pěknou brunetkou v čepici Puma. Nikola celou cestu telefonovala s někym z Kanady.
Když jsme vytoupili z vlaku, tak nás seřval průvodčí, že jsme za sebou měli zavřít dveře. Hovado! Takovýmu kreténovi bych ty dveře nejradši narval do prdele tupym koncem napřed.
(Tento článek jsem napsal mj. proto, aby si r1 nemyslel, že je jediný, kdo potkává v dopravních prostředcích exoty. Ale toho to asi nezajímá, protože se momentálně věnuje vědě :) )