Moje cesta do Rumunska, Moldavska a na Ukrajinu. Část druhá – Rumunské hrady
V minulém díle jste se dozvěděli, jak jsem dojel do nějaké vesnice u Kluže. To ale byla jenom přespávačka, takže jsem ráno v devět vyrazil na další cestu. Vzhledem k tomu, že jsem řídil oba předchozí dny, už jsem toho měl trochu dost. Navíc jsem si myslel, že tenhle den už toho řízení tolik nebude, ale protože dálnice ňáma, bylo to sedm hodin řízení. (Do mapy neni zaneseno hledání parkování a příslušnejch zámků, takže přidejte aspoň hodinu.)
Když jsem zjistil, že budu muset třetí den po sobě tolik řídit, trochu jsem zapochyboval o tom, že jsem si tu dovolenou naplánoval dobře. :( Ale naštěstí byl těžkej jenom ten začátek (což byl de facto přejezd do Bukurešti, začátku dovolený), pak už to bylo mnohem rozumnější.
První část do Brašova jsem hecnul a dal jsem to na poslech The Move s jednim krátkym vycikáním někde u cesty, takže za čtyři hodiny jsem byl na místě. Je to sice jenom 241 km, ale bez dálnic, kopcovitej terén se spoustou obcí po cestě, takže se to nedá úplně valit dvoustovkou (nemluvě o tom, že takovou rychlost neumí Clio ani já).
Ale hned ráno jsem pochopil, že řízení v Rumunsku má istá špecifiká. Jel jsem prázdnou obcí 70 km/h. A někdo se mi lepí na záda. No tak jeď, viď, já ti bránit nebudu. A pak koukám, že tam je omezená rychlost na třicítku. Ok, tak nevim, kolik mám správně v Rumunsku jet na třicítce, aby z toho ostatní řidiči nebyli nervózní, že je to moc pomalý.
Brašov neni nějaký město úplně extra k navštívení, ale muj kalkul byl, že pokud se mi povede přijet sem, budu mít už hroznej hlad a je to největší město po cestě, takže bude mít dobrej výběr, a navíc neni vůbec ošklivý.
Taky jsem tu spáchal první kulinářskou zastávku, dal jsem si bulz (a místní pivo Ursus).
Carlsberg má po městě slunečníky s nápisama “probably the best beer in the world”. No tak to já jsem probably nejlepší řidič na světě, ty vole. Začínám si všímat, že kromě Carlsbergu (což mě nepřekvapuje) se do těchto končin cpou taky Staropramen a Kozel (což mě překvapuje oboje). Nejsem žádnej fajnšmekr na piva – a craftový piva piju jenom proto, že mi chutnaj, nevim o nich nic – a, jako že je Višna nade mnou, Carlsbergu a Staráče (světlýho Kozla ne) jsem za život vypil určitě pár desítek litrů a za mě je to ok pivo, co neurazí, ale že by to bylo pravděpodobně nejlepší pivo na světě? To nevim zas.
No z Brašova už potřebuju jechat dál, protože před příjezdem do Bukurešti jsem si naordinoval poznávačku rumunskejch hradů.
Na jednu stranu to vymysleli hezky, že jsou všechny na jednom místě. Na druhou stranu to znamená, že to je ultra-turistická zóna. Neměl jsem moc času ty hrady prolejzat, ale úplně mě nenapadlo, že Rumuni budou ještě vynalézavější než Číňani a vysadí kolem všech hradů stromy, aby bez poplatků nešly vidět. Well played!
Navštívil jsem tyto pamětihodnosti: Bran (Draculův hrad), Rašnov, Cantacuzino, Peleș / Pelișor.
Long story short: Draculův hrad je úplně nejhorší, ztráta času, nejezděte tam.
Zaprvý musíte sjet z cesty do Bukurešti. Zadruhý je komplikovaný parkování, ale nakonec se dá docela bez problémů zaparkovat vedle silnice kousek od hradu, zatřetí celý město je absolutní tourist trap a za čtvrtý je Bran jenom takovej minihrad někde na louce (ne, neni na kopci) a neviditelnej za zasazenejma stromama.
Takže jestli vás baví zaplatit za nějakej párek v rohlíku milión peněz a u toho svádět mortal kombat s ostatníma turistama, a pak vlézt na prohlídku něčeho o velikosti Břevnovskýho kláštera, avšak v nížině, tak samozřejmě každému jeho Poděbrady. Mě to moc nenalákalo.
Jinak Dracula je skutečná postava. Nebo něco napůl. A může za to Zmikund, liška podšitá! Wikipedia říká:
Vlad II. Dracul (* 1390 – † 1447) byl kníže Valašského knížectví a vazal uherského krále Zikmunda Lucemburského. Svou přezdívku Dracul (česky: drak) dostal díky příslušnosti k rytířskému Dračímu řádu, kam ho přizval právě Zikmund, uherský král.
Byl nemanželským synem Mircea I. Starého. Vyrůstal na dvoře Zikmunda Lucemburského, který ho v roce 1431 jmenoval guvernérem Sedmihradska, kde se v témže roce narodil i jeho syn Vlad III.
Sedmihradsko je Transylvánie. Ano, doopravdy. Já jsem teda navštívil hradů jenom pět, sorry.
No ale zajímavej je ten vykutálenej syn Vlad III. Zase podle Wikipedie:
Vlad III. Dracula (1431–1476/1477; řečený též Napichovač či Naražeč, rumunsky Vlad Țepeș [cepeš]) byl trojnásobný valašský kníže. Poprvé se krátce stal knížetem v roce 1448. Známý je především díky své druhé vládě v letech 1456–1462. Potřetí získal vládu krátce před svou smrtí v roce 1476.
Zatímco v Rumunsku a Bulharsku je díky bojům s Osmanskou říší pokládán za lidového hrdinu, ve zbytku světa je znám spíš jako předloha pro hororového upíra Draculu. Navzdory obecnému přesvědčení nebyl vládcem Sedmihradska (Transylvánie), ale sousedního Valašska.
V anketě 100 největších Rumunů se umístil na dvanáctém místě.
Vlad proslul zejména svou tvrdostí, o níž se vypráví mnoho legend. Jisté je, že jeho oblíbeným způsobem popravy bylo kruté, pomalé a bolestivé narážení na kůl. Tímto způsobem usmrcoval válečné zajatce, své politické oponenty i obyčejné zločince. Jindy údajně sezval všechny chudáky v zemi na svůj hrad na velkou hostinu. Všechny je upálil a prohlásil, že tím snížil chudobu v zemi a ukončil jim trápení.
Vlad je znám především díky románu Drákula Brama Stokera, kde je popisován jako upír. Podle moderních výzkumů Stoker o skutečném knížeti Vladovi mnoho nevěděl a svůj příběh sestavil z jiných legend nemajících s Vladem nic společného. Nesmrtelnost, kterou mu Stoker připisoval, ovšem nakonec získal: mluví se o něm dodnes.
Každá země má zbejvně Vladka, jakého si zaslouží. Podle legend používal místní rumunský Vlad netopýry v boji, avšak historici to vyvracejí, že je to nesmysl, neboť evropští netopýři jsou ňunísci, v boji nepoužitelní.
Potom jsem se vypravil na hrad Rašnov.
Jednak jsem ale neměl moc času lézt na ten kopec a jednak jsem si říkal, že nahoře by určitě nebylo bez placení nic vidět. Ne že by mi tolik vadilo platit vstupný na hrad, ale člověka to pak nutí tam chvilku pobejt, a na to prostě nebyla přidělena dostatečná časová dotace. Vypadá ale moc zajímavě, takže až budu mít příště cestu do Rumunska, musim si na ty hrady najít víc času.
Pak následoval hrad Cantacuzino v městě Bușteni. Cesta vedla přes hory a těsně přede mnou vjel na stejnou trasu kamión, kterej se na klikatý dvouproudovce do prudkýho kopce nedal nikde předjet. Mně to bylo celkem jedno, ale kolona za mnou z toho byla nervózní. Některý mě dokonce předjeli a zjistili, že to fakt bezpečně předjet nejde. :)
Hrad Cantacuzino zas tak moc excelentní neni (opět neni moc vysoko), a to město je úplně plný turistů, ale hory vůkol (jihokarpatské pohoří Bucegi) jsou naprosto nádherný.
No a pak už zbejvala poslední destinace: zámek Peleș ve městě Sinaia. Jednoznačně nejhezčí z navštívenejch hradů a taky na krásnym místě (proto jsem ho taky vybral jako titulní fotku). Tady bych měl i čas a chuť na nějakou delší prohlídku, ale už bylo asi hodinu po zavíračce. Což zase znamenalo, že místo bylo v klidu a bez turistů.
Hned vedle je ještě zámek Pelișor, kterej ale vypadá spíš jako chata.
Zámky nechal postavit první rumunský král Karel I. Peleș se začal stavět v roce 1873, otevřeno bylo o deset let později a “hotovo” bylo v roce 1914. Wikipedie říká, že do otevření stál zámek v přepočtu na dnešní peníze asi 2,5 mld. Kč. Na zámku se narodil poslední rumunský král Michal I. Vůbec jsem nevěděl, že Rumunsko bylo monarchií v podstatě až do založení Rumunské socialistické republiky. Zámky dodnes vlastní dědicové Michala I. (kterej zemřel až v roce 2017).
Vydal jsem se do Bukurešti. Opět mi nešlo natankovat, tentokrát se musel zmáčknout nějakej čudlík na stojanu (imho ale předtim byl problém někde jinde), ale paní na pumpě aspoň uměla anglicky a byla příjemná. Cesta do Bukurešti je zajímavá, po takový pseudodálnici s dvouma pruhama v obou směrech, kde jsou směry oddělený betonovejma zátarasama. Ona to samozřejmě vůbec neni dálnice, jsou na ní křižovatky, ale rumunský řidiči po ní jedou, jako by to dálnice byla.
První dojmy z Bukurešti byly: obří bulváry, ucpaný silnice, spousta paneláků, málo stromů, 39 °C. Poslední kilometr jsem jel snad deset minut, jak bylo centrum ucpaný. Aspoň že parkhaus byl blízko mýmu Airbnb a při placení přes appku dostal člověk slevu. Na dva dny to pak vyšlo na 300 Kč.
Airbnb bylo nádherný (v ne moc nádhernym baráku) a na dva dny stálo 76 €, což mi přijde jako moc pěkná cena. Zážitky z Bukurešti v dalšim článku. Jo a na Tour de France byl dneska odpočinkovej den!