Když se Bilbo Pytlík dostal do Roklinky a poslouchal hudbu, kterou hrají elfové, zdálo se mu, že nic hezčího nemůže slyšet v celé Středozemi ani nikde jinde. Mám neodbytný pocit, že pokud by přišli elfové a utvořili kapelu se jménem třeba The Lothlórien Elves, umístili by se bezkonkurenčně na žebříčku všech hitparád a okamžitě by přišli věrozvěstové, co by to komentovali:
„Ten Legolas je jasnej buk. Ta Arwen je děvka. Elrond, jo? Takej šampón!“
„Je to kapela pro dvanáctiletý holky.“
„Komerční sračka.“
„Jejich texty jsou jak dětský říkanky .“
Zříci se peněz je fajn strategie. Pak jste totiž úspěšní vždy, kdy chcete. Prodáte dvacet tisíc desek? A příště už jenom tři tisíce? Tak to se vaše hudba zlepšila a ještě více oddálila od té hnusné komerce, to je jasná věc. Když vám někdo řekne, že to je proto, že se vaše hudba nedá poslouchat, řekněte, že je diskant a dejte si jointa. (Mám v tomto směru docela velký problém např. s Českou televizí, ale o tom až potom.)
Exkurs. Dozvěděl jsem se, že diskant není vysoký dětský hlas, jak jsem se domníval, ale je to někdo, cituji: „Diskant je prostě ten, co poslouchá disko, má nagelovaný háro, tak trochu teploušek a podobně, no určitě byste si ho nespletli.“ Disko trysko. Konec exkursu.
Tedy u normálních skupin je prodejnost (zisk) jediným měřítkem úspěšnosti a líbivosti. Jenže peníze, toť něco velmi smradlavého a dal bych za to krabku, že to vymysleli Američani, ten národ idiotů, co si zvolí za prezidenta dyslektika, co nic neumí. A do Iráku šli jenom pro ropu! Já říkám, no blood for oil.
Exkurs druhý. George W. Bush vystudoval Yale. Konec druhého exkursu.
Já osobně poslouchám ty písničky, které se mi líbí. A je mi jedno, jestli je jejich zpěvák (interpret) bílý, černý, pruhovaný nebo obrostlý mechem. Jenže jiní k tomu přistupují jinak. Řeknou si, že něco je děsně ubercool nebo epesní. Třeba to, jak se zamindrákovanej 2pac vypovídává ze svejch mindráků. Písničky se jim nelíbí. Oni věří, že se jim líbí. A víra je to pevná. Pevnější než židovská.
Is it cos I is black?
Ve filmu Obchodníci s coolturou (Merchants of Cool), který vřele doporučuji ke zhlédnutí, je také následující scéna. Hrají nějací ubercool vořežpruti a někdo (už si nepamatuju, jestli někdo ze zpěváků nebo z publika) říká, že spousty lidí mluví o tom, že mají svojí písničku, ale že to není pravda, protože to je písnička dalších miliónů. Zato když si někdo vybere za svojí písničku nějakou od téhle kliky, tak je jenom jeho.
Ehm. Pokud se nějaká písnička, třeba Yesterday líbí 60 % americké populace, líbí se 180 miliónům lidí. A dejme tomu, že písnička nějakých těchto umělců se líbí jednomu procentu populace. Čili třem miliónům lidí. No fakt, taková písnička je jenom vaše!
Na konci filmu bylo zmíněno, že nějaké nové vyhypované album této skupiny se dostalo do dvacítky nejprodávanějších. A k tomu byl úžasný citát jednoho maníka od fochu:
Nejvíc vyděláme na těch, co námi pohrdají.
Když jsem říkal, že poslouchám ty písničky, které se mi líbí, a je mi jedno, kdo je interpret, tak je mi také jedno, jakou zpívá řečí. Angličtina, němčina, ruština, chorvatština, arabština, španělština, italština, slovenština, francouzština. Těžko hledat řeč, ve které by se mi nelíbila žádná písnička. Ale pokud některým lidem pustíte písničku německy, někteří vypadají, že dostanou infarkt.
Nic není dál od pravdy, než výrok, že Němci mají jenom jednu písničku (myšleno německé dechovky, které je možno občas vidět v zahraniční TV). Do jednoho ze svých kamerových počinů, s názvem Maturitní ples zezadu a ze zákulisí, jsem schválně dal jednu dojemnou písničku s textem „Ja, ich weiß, es war ‘ne geile Zeit. Es tut mir Leid, es ist vorbei. (Ano, vím, byla to skvělá doba. Je mi líto, je to pryč.)“. Písnička pěkná, text se tam perfektně hodí. A světe div se (nejvíc jsem se divil já), NIKDO si přede mnou neuplivl a dokonce se mě řada lidí ptala, co to je za písničku, takže jsem ji nakonec dal i s překladem sem na blozísek.
Poslední, o čem se dnes zmíním, je kritika. Moc nerozumím tomu, proč se vyjadřují kritici ke zpěvu u interpretů, kde nikomu o čistotu jejich zpěvu přece nejde. Je to jako kdyby se Harapes vyjádřil, že se mu nelíbí, jak zápasníci sumó hrozně dupou a vůbec že dělají nebaletní kroky. Taktéž SuperStar není soutěž o zpěvu, což je oblíbený mýtus. Je to soutěž o to, kdo se bude nejvíc líbit divákům. Proto nevyhrála Balogová, ne kvůli rasismu, což umně vyvrátil hned v další řadě Vlasta Horváth.
Ach, to jsem toho semlel. Chtěl jsem prostě říct, že pokud se někdo o něčem vyjádří, že to on ne, a mele něco o komerci (SuperStar, Nova, Avril Lavigne, Leoš Mareš et al), ťukám si na čelo a myslím si něco o koberci.