„Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život,“ řekl moudrý čaroděj v reakci na požadavek na Glumovu smrt a pokračoval: „Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivé rozsudky smrti. Ani nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“ Z mého pohledu je právě toto velký problém mnohých lidí. Nejenže se ani nesnaží dohlédnout do všech konců a se svým názorem jsou velmi rychle hotovi, často dokonce soudí druhé dříve, než je poznají. Proto jsem si vybral postavu Gandalfa z knih Hobit, Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále.
Gandalfova postava v příběhu prochází vývojem. Zpočátku Gandalf Šedý se v průběhu děje stane Gandalfem Bílým, hlavou Bílé rady. Jak již jeho přízviska napovídají, samozřejmě se mění jeho vnější vzezření. V pozdější, dominantní fázi je jakožto hlava Rady celý oblečen do bílého, čímž dává jasně najevo, na které straně konfliktu zla s dobrem stojí. Kromě bílého oblečení je na něm nápadný i jeho dlouhý bílý vlas a dlouhý bílý plnovous. Oboje dodává jeho vzhledu moudrosti, mužnosti a zkušenosti.
Mithrandir, jak jej nazývá lid elfů, je starý jako Metuzalém, možná dokonce ještě více. Několikrát je v příběhu zmíněno, že pamatuje ještě doby, o kterých mezi ostatními obyvateli Středozemě (kromě elfů a ostatních nesmrtelných) panují již pouze legendy.
Na váženosti mu ještě přidává bílá čarodějnická hůl, kterou stále nosí při sobě a která je mnohem mocnější než Krakonošova haluz známá z večerníčku. Gandalf se vozí na nejlepším koni Středozemě, bílém rohanském Stínovlasovi.
Je vysoké štíhlé postavy. Jeho hlas je pevný a rozhodný. U ostatních, zejména pak u hobitů, má zcela neochvějný respekt a je všeobecně neuznávanější autoritou.
O jeho vysoké autoritě vypovídá zejména scénka z Elrondovy rady, kde si jako jediný člověk v celé historii Roklinky, nádherného sídla elfů, dovolil mluvit černým jazykem Mordoru. V této řeči přednesl báseň zapsanou jemným elfím písmem na Prstenu: „Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže.“
O kouzelníkově popularitě říká leccos další jeho věta: „Mám mnoho jmen v mnoha zemích. Mithrandir mezi elfy, Tharkûn mezi trpaslíky, Olórin jsem byl ve svém mládí na Západě, který je zapomenut, na Jihu Incánus, na Severu Gandalf; na Východ nechodím.“
Jak již bylo řečeno, Gandalf se v příběhu stane namísto Sarumana hlavou bílé rady. Díky svým kouzlům a známostem ve všech říších, včetně říší orlů a entů, je jednoznačně nejsilnější postavou aktivně bojující proti Temnému pánu. Jeho síla je taktéž důvodem, proč odmítl být Tím, kdo nese prsten. O prstenu nastudoval všechny dostupné materiály a tvrdil, že skrze něj by Prsten získal obrovskou moc, kterou by použil ke špatným účelům.
To vypovídá nejen o Gandalfově sečtělosti, ale i moudrosti. Saruman též velmi bedlivě studoval, co Prsten dokáže, nechal si však zatemnit mysl, a chtěl získat Prsten pro sebe. Kdežto Gandalf, jakmile zvěděl, co je Bilbův nalezený prsten zač, okamžitě počal hledat nejlepší cestu, jak jej dopravit k hoře Orodruině a roztavit ho v jejích plamenech.
Mimoto je tento čaroděj též hrdinným bojovníkem. Když už v Morii nezbývala jiná cesta a bylo zřejmé, že se na balroga musejí vytáhnout zbraně nejtěžšího kalibru, neváhal a riskoval vlastní život, jen aby zachránil zbylých osm členů Společenstva.
I Gandalf ale dokáže chybovat. Ještě coby Šedý poutník spoléhal na hospodského v Hůrce, jemuž dal za úkol předání důležitého dopisu, avšak tento šenkýř na Gandalfovu zprávu zapomněl, čímž se do značné míry pochod za zničením Prstenu komplikuje.
Navíc není Mithrandir žádný seschlý děda beze špetky životního elánu a smyslu pro humor. Toto prokáže při oslavě Bilbových 111. narozenin, kdy k jeho zmizení přidá ohňostrojovou salvu, čemuž se následně s Bilbem v jeho bytě směje.
Přestože sám J. R. R. Tolkien v předmluvě k Pánovi prstenů říká, že jeho kniha nebyla psána s úmyslem předání nějakého poselství, myslím si, že minimálně nad Gandalfovou postavou stojí za to přemýšlet. Z dobrého, neukvapeného, moudrého muže, který ale též občas udělá chybu a i jinak prokazuje známky běžného člověka, by se mohl kdekterý ze čtenářů poučit.
————-
Slovy Honzy Nedveda bych k tomu snad dodal, ze jsem to psal: “Pro jednu pitomou holku, pro par noci touhy…” Ne, to byl zase muj vtipny vtip :). Nepsal jsem to ani pro pitomou holku, ani pro par noci touhy, proste jenom pro jednu holku. Mozna, ze by se dalo rict kamosku. Asi dalo ;). No, koukam, tadyten dovetek je plnej trapnejch foru a uplne ten sloh znehodnotil, takze uz radsi skoncim.