Dnešní den proběhlo v naší škole mazování na pasáky, s čímž je spojeno pojídání nechutného jídla, pití nechutného pití, říkání trapných keců a jako bonbónek na závěr jsem si nechal razítkování. Psal jsem o tom už v září (ten článek měl tenkrát docela úspěch, dofám, že to tentokrát bude ještě lepší :)). Zatímco razítkování před školou jsem se vyhnul ještě elegantněji než v září (nemáme v pátek první hodinu :)), chca nechca jsem se musel zúčasntit onoho mazování.
No, nevím, nevím, jestli to tak skutečně napsat, ale moje stará třída se skutečně ukázala. Protože oni to asi neumí, musel jsem se stydět za ně. Nemůžu si pomoct, ale mně skutečně nijak neláká dojít si pro počmárání. A to, že přijde nějakej čičmunda a poněkud drze oznámí, že se má celá třída někam přesunout kvůli tomu, aby oni ukojili svou frustraci, mi přijde docela trapný. Kdyby ale zůstalo u toho, tak by to ještě bylo docela dobrý.
Pak jiný čičmunda rozdával na chodbě moudra, jako že tomu stejně neujdeme atp. Od Déčáků bych vskutku čekal aspoň kapičku invence v provedení. Ale to jsem se tedy spletl. Předali nám pobledlý už mnohkráte použitý glejt. Myslím, že aspoň jeden člověk, co by dokázal vymyslet vlastní glejt by se v tý třídě našel. Samotné razítkování bylo nudné až hanba. Nu, což.
V onom zářijovém článku jsem napsal, že moje svoboda začíná daleko před tím, než mi někdo začne čmárat na obličej, načež jsem se dočkal opravdu oduševnělé reakce, co se ohánim demokracií, že to je přece tradice. Nemohu si pomoct, ale logika toho výroku mi nějak uniká. Pravdu má ovšem Radek, když říká, že demokracie mezi lidma moc neplatí (alespoň tedy v našich zeměpisných šířkách).
Nejhorší je, že když člověk vidí ta lesknoucí se prasečí očka, ty roztažené uši, tu všechnu radost z toho, že mohou někoho zcela beztrestně šikanovat, těžko se hledá síla k neukojení té touhy. Měl jsem za to, že se lidstvo od dob homo habila někam posunulo. Zdá se, že určitá skupina lidí ano a jako volové za sebou táhnou celé to stádo primitivních jedinců.
Když jsem v nadpisu mluvil o škole kriplů, myslel jsem tím právě onu toleranci shůry. Jak si vůbec někdo může dovolit s takovýmto chováním souhlasit a chtít pak u mě mít byť sebemenší úctu? Pardon, ale nemá ji. Ani jeden z vás, kdo s tím souhlasí.
Po skončení celého obřadu, kdy mi byla půlka těla tak počmárána, že se z toho fixárenské závody budou radovat ještě týden, jsem si získal neuvěřitelný respek. Největšího potlesku v životě jsem se dočkal asi po splnění Třech orlích per. Myslím, že zaslouženě. Je to náročná zkouška a není lehké splnit ji v patnácti letech (pro mě tedy rozhodně nebylo). Druhého největšího potlesku jsem se zřejmě dočkal dneska. Poté jsem byl ještě mnohokrát slovně pochválen. Vůbec nevím za co, a to slovíčko vůbec bych rád podtrhl. Měl jsem snad jinou možnost než si trapně vytrpět pět minut nenávisti? Jakýkoliv náznak vzpoury by byl bleskově potlačen a kromě počmárání trika a těla bych zajisté ani nemusel dlouho čekat na fyzickou inzultaci.
Přesto jsem si dokázal na celé akci najít positivum. Bezpečně vím, jak se chová nenávistný dav (přestože třída není dav), pokud je mu předhozena kořist, na které se může pořádně ukojit.
Diví se mi někdo, že tu školu nesnášim? Já ne. Upozornění na závěr: Pokud mě někdo viděl s počmáranym ksiftem ve městě, tak to jsem neměl proto, že bych chtěl ukazovat, že jsem gymplák, ale protože to nejde umejt.
Corpus delicti (tedy fotografie) bude snad dodán