Útok na redaktory Charlie Hebdo rozvířil debaty o svobodě slova. Jako obvykle, debata je víceméně nejapná a neinformovaná a volá po dalších státních zásazích. Chtěl bych k tomu podotknout pár věcí.
Ve Francii nic jako svoboda slova neexistuje. Samotný předchůdce časopisu jménem Hara-Kiri Hebdo byl několikrát zakázán, naposled když si udělal legraci z úmrtí Charlese de Gaulla. Aby zakázaz obešel, přejmenoval se na Charlie Hebdo. (zdroj) Svoboda slova, což?
A pamatujete na skandál kolem komisaře Jacquesa Barrota, který dostal trest za zpronevěru? Podle francouzských zákonů o tom francouzští politici a úředníci nesmí mluvit, když Barrota omilostnil francouzský prezident. Nigel Farage toho ovšem nedbal a na francouzské půdě (v EP ve Štrasburku) to řekl bez servítků, čímž si rozhněval všechny eurohujery. Předseda parlamentu mu pak vyhrožoval právními následky. (zdroj)
Následný slet papalášů do Paříže byl největší přehlídkou pokrytectví, kam až sahá moje paměť.
Byl tam samozřejmě prezident Francie, kde svoboda slova neexistuje (viz výše). Byla tam kancléřka Německa, kde už zakázali dvě politické strany a kde existuje několik politických vězňů. A spousty dalších. Pozadu nezůstal ani český premiér Dluhoslav Sobotka, jehož vláda stíhá samolepkové zločince, pořadatele besídek a taky věznila nebo vězní několik politických vězňů.
Je to asi tak ve stylu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (jíž je Česká republika ostudně signatářem), která v kapitole Svoboda projevu kodifikuje svobodu zastávat názor (tak to děkujeme!) a pak kodifikuje, že vlastně svoboda slova vůbec neexistuje.
Ne, vážně. Ten, kdo tohle napsal, to musel psát z legrace, ne? Přece neni možný, že tohle dá někdo na papír se vší vážností.
Obdobně ostudná úprava je i v české Listině základních práv a slobod:
Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Každý musí uznat, že text prvního dodatku Ústavy USA je mnohem jasnější a zaručuje daleko větší svobodu:
Congress shall make no law respecting an establishment of religion, or prohibiting the free exercise thereof; or abridging the freedom of speech, or of the press; or the right of the people peaceably to assemble, and to petition the Government for a redress of grievances.
V českém překladu:
Kongres nesmí vydávat zákony zavádějící nějaké náboženství nebo zákony, které by zakazovaly svobodné vyznávání nějakého náboženství; právě tak nesmí vydávat zákony omezující svobodu slova nebo tisku, právo lidu pokojně se shromažďovat a právo podávat státním orgánům žádosti o nápravu křivd.
A jak konstatoval Nejvyšší soud Spojených států v případu Brandenburg v. Ohio, cokoliv kdokoliv říká, není a nesmí být trestné, pokud projev není namířen k tomu, aby podnítil, a zároveň pravdpodobně podnítí, bezprostřední nezákonnou činnost (imminent lawless action).
Takže samozřejmě je, nebo spíše by mělo být, legální zakládat nacistickou stranu nebo schvalovat vraždění novinářů. Obojí je sice morálně zvrhlé, ale legální. Protože, jak říká Ron Paul: “Nemáme svobodu slova, abychom se bavili o počasí. Svobodu slova máme, aby lidé mohli říkat velmi kontroverzní věci.”
Jsou to právě takovéto zdánlivě drobné věci, které by Svobodní šikovným vyjednáváním ve Sněmovně mohli prosadit. Zatímco na titulních stranách novin se bude řešit, kdo kde řekl slovo “kunda” a jestli DPH bude 19 nebo 20 %, mohou Svobodní krůček po krůčku zvětšovat svobodu v České republice. Sám si to beru za svůj osobní úkol.