Ve středověku a v raném novověku patřilo ke kurfiřstkému kolegiu sedm říšských knížat:
tři církevní,
arcibiskup mohučský (der Erzbischof von Mainz),
arcibiskup kolínský (der Erzbischof von Köln),
arcibiskup trevírský (der Erzbischof von Trier),
a čtyři světští,
falckrabě rýnský (der Pfalzgraf bei Rhein),
vévoda saský (der Herzog von Sachsen),
markrabě braniborský (der Markgraf von Brandenburg),
král český (der König von Böhmen).
Tohle věděli všichni. A Zdenis z toho dokonce maturoval. Teď ale společně odhalíme skandál ;).
Mimochodem — obrázek zobrazuje volbu Jindřicha VII. Lucemburského králem. Zleva jsou to tito, rozpoznáno podle jejich znaků, arcibiskupové kolínský, mohučský a trevírský, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě branibroský a král český.
V 17. století bylo kolegium rozšířeno o
vévodu bavorského (den Herzog von Bayern) a
vévodu brunšvicko-lüneburského (hannoverského) (den Herzog von Braunschweig-Lüneburg (Hannover)).
V roce 1803 zrušil Reichsdeputationshauptschluss (česky?) církevní volitele kolínského a trevírského, stejně tak volitele falckého a přenesl mohučskou kurfiřtskou hodnost na nově zřízené knížectví Regenburg (česky též Řezno). Čtyři říšská knížata obdržela kurfiřtskou hodnost nově, nemohli ji ale až do konce staré říše (1806) využít. To byli
vévoda solnohradský (der Herzog von Salzburg),
vévoda württemberský (der Herzog von Württemberg),
markrabě badenský (der Markgraf von Baden) a
lanckrabě hessenko-kasselský (der Landgraf von Hessen-Kassel).
Zdroj: Wikipedia: Kurfürst
Před usnutím jsem přemýšlel o původech slov markrabě, falckrabě atd. Vymyslel jsem ten původ správně. V závorkách už k němu dojde každý. Jenom dodám, že slova Mark a Pfalz označovala ve staré němčině části území. Ze slova Mark také vznikl název měny. Když jsem se pídil po těch markrabětech a falckrabětech, zjistil jsem, že jsme byli na hodinách dějepisu obelháni, neboť jsme si říkali pouze o prvních sedmi kurfiřtech. Proto jsem se rozhodl tento přečin napravit po blogersku.