Včera ve věku 90 let zemřel Arthur Charles Clarke, CBE (česky).
Protože takový člověk si nezaslouží, abych jakkoliv odflákl článek o něm, přenechám to raději jiným, povolanějším.
Budiž mu země lehká.
Astrologii nevěřím. Jsem střelec a střelci jsou skeptičtí.
~ Arthur C. Clarke
Toto video vzniklo při příležitosti Clarkových 90. narozenin. Níže čtěte překlad.
Ahoj! Jsem Arthur Clarke a mluvím k vám ze svého domova v Colombu na Srí Lance.
Jak se přibližuji svým 90. narozeninám, ptají se mě přátelé, jaké to je, dokončit 90 oběhů kolem Slunce.
No, ve skutečnosti se necítím o den starší než při 89!
Samozřejmě mi některé věci připomínají, že jsem se skutečně stal staršinou. Jak jednou řekl Bob Hope: ?Víte, že stárnete, když svíčky stojí víc než dort!?
Poodstoupil jsem a sleduji, jak se věci vyvíjí. Jsem s tím dokonale spokojený. Avšak je tu i smutná stránka tak dlouhého života: většina mých vrstevníků a starých přátel už odešla. Nicméně mi tu zanechali mnoho příjemných vzpomínek, které si vybavuji.
Trávím teď dobrou část svých dní sněním o časech minulých, současných a budoucích. Snažím se přežít při 15 hodinách spánku denně, takže mám spoustu času užít si živé sny. Na druhé straně nezabrání upoutání na vozík mojí mysli, aby se toulala po vesmíru!
Měl jsem velké štěstí, že se mi za mého života splnilo mnoho snů! Když jsem vyrůstal ve 20. a 30. letech 20. století, vůbec jsem neočekával, že se toho stane tolik během několika desetiletí. My vesmírní kadeti Britské meziplanetární společnosti jsme trávili všechen svůj volný čas diskusemi o cestování vesmírem ? ale nepředstavovali jsme si, že to leží v naší blízké budoucnosti…
Pořád tomu skoro nemůžu uvěřit, že jsme se právě dočkali 50. výročí Věku vesmíru. Tenkrát jsme uskutečnili skvělou věc, ale Zlatý věk vesmíru právě začíná. Po půlstoletí aktivit sponzorovaných vládami jsme nyní svědky počátků komerčních vesmírných letů.
V příštích letech budou tisíce lidí cestovat k oběžné dráze Země ? a pak k Měsíci a dál. Vesmírné cestování ? a vesmírná turistika ? bude jednoho dne skoro tak běžná jako létání do exotických míst na naší vlastní planetě.
Věci se mění rapidně taky v mnoha dalších oblastech vědy a techniky. Abych dal aspoň jeden příklad: světové pokrytí mobilními telefony nedávno překročilo 50 procent ? nebo 3,3 miliardy účastníků.
Co to znamená pro nás jako druh?
Komunikační technologie jsou nezbytné, ale nedostačující, pro nás lidi, abychom si navzájem rozuměli. Proto stále máme ve světě mnoho sporů a konfliktů. Technologické nástroje nám pomáhají shromažďovat a rozšiřovat informace, ale také potřebujeme vlastnosti jako tolerance a soucit, abychom dosáhli většího porozumění mezi lidmi a národy.
Mám velkou víru v optimismus jako vodítko, i kdyby jen proto, že nám nabízí možnost vytvoření sebenaplňujícího se proroctví. Takže doufám, že jsme se něco naučili z nejbarbarštějšího století v historii ? z 20. století. Rád bych viděl, že jsme přemohli své kmenové rozdíly a začali jsme myslet a jednat, jako bychom byli jedna rodina. To by byla pravá globalizace…
Dokončuji 90 oběhů a necítím žádný smutek a už nemám žádné osobní ambice. Ale pokud smím mít tři přání, byla by to tato.
Zaprvé, rád bych viděl nějaký důkaz mimozemského života. Vždy jsem věřil, že ve vesmíru nejsme sami. Ale pořád čekáme na ET, aby nám zavolal ? nebo nám dal nějaké znamení. Nemáme ani ponětí, kdy se to může stát ? doufám, že dřív než později!
Zadruhé, rád bych viděl, že jsme odkopli naši současnou závislost na ropě a přijali jsme čisté zdroje energie. Už déle než 10 let sleduji různé experimenty s novými energiemi, ale stále mají před sebou, aby uspěli na trhu. Klimatická změna teď přidala nový dojem naléhavosti. Naše civilizace je závislá na energii, ale nemůžeme dovolit ropě a uhlí, aby pomalu upekli naši planetu…
Třetí přání je bližší domovu. Žiji na Srí Lance 50 let ? a polovinu té doby jsem smutným svědkem trpkého konfliktu, který rozděluje mou adoptivní vlast.
Vroucně si přeji, aby byl na Srí Lance nastolen trvalý mír, co nejdříve to půjde. Ale vím, že mír nemůže být pouze chtěn ? vyžaduje to velmi mnoho tvrdé práce, odvahy a vytrvalosti.
* * * * *
Někdy se mě lidé ptají, jak bych si přál, aby se na mě vzpomínalo. Měl jsem rozličný život coby spisovatel, podvodní průzkumník, vesmírný podporovatel a popularizátor vědy. Z toho všeho chci, aby se na mě nejvíce vzpomínalo jako na spisovatele ? někoho, kdo bavil čtenáře, a ? snad ? také zvětšoval jejich představivost.
Jiný anglický spisovatel ? který shodou okolností také strávil většinu svého života na Východě ? to vyjádřil velmi dobře. Takže mi dovolte, abych se rozloučil těmito slovy Rudyarda Kiplinga (raději nepřekládám):
If I have given you delight
by aught that I have done.
Let me lie quiet in that night
which shall be yours anon;
And for the little, little span
the dead are borne in mind,
seek not to question other than,
the books I leave behind.
Jsem Arthur Clarke, děkuji a zdravím z Colomba!