Kdo se cítí být kolektivně uražen satirou je pablb. Nebo náboženský fanatik. A náboženský fanatik je pablb.
Koho uráží Larry Flint, když píše, že kněz smilnil se svou matkou, koho uráží Život Briana, koho uráží, když nakreslim údajně Mohameda s bombou na palici nebo koho uráží, když řeknu, že isšťáci jsou blbci, na toho vemte tvrdou hůl, to neni člověk ale vůl.
Pokud nějaký isšťák nakreslí karikaturu gymnazisty např. s brejličkama a zobrazí ho jako teplouše, jsou dvě varianty, co udělám. Buď je karikatura povedená a dobře se pobavím (stejně jako se směju např. Šimkovým povedeným vtipům o Klausovi) nebo si zaťukám na čelo, budu vědět, že autor vtipu je pablb, a tím pro mě celá věc skončí.
Je naprosto nemyslitelné, abych poté ISŠTE podpálil. Rozhodně bych se ani na řediteli této školy nedožadoval omluvy. Neboť já jsem natolik sebevědomý, že si ze mě může dělat srandu, kdo chce a kdy chce.
Pokud bych byl vlastníkem nějakých novin, okamžitě bych tyto karikatury z kolegiality také otiskl. Považuju za naprosto nehorázné tvrzení, že ony karikatury byly kresleny za účelem provokace či podněcování násilí. Srovnávání těchto záležitostí s holocaustem už nelze komentovat jinak než povýšeným úsměvem. (Proč by se nad pablbem nemohl člověk usmát povýšeně?)
Ani nevím co k tomu víc říct. Shrnutí: Do novin se může dávat vše v mezích zvyklostí (což tyto karikatury ani omylem nepřakračují), nikdo nemá právo požadovat za to omluvu u vlády a výroky státních představitelů (poloomluvy) považuji za velmi špatné.