Fürstentum Liechtenstein & Schweizerische Eidgenossenschaft

2.–5. září 2011

Akční skupina ve složení předseda Mach, místopředseda Bachora, místopředseda Smetka a podržtaška MMister vyrazila mimo Evropskou unii, konkrétně do Lichtenštejnska a Švýcarska. Zlatým hřebem programu bylo bezpochyby pití piva za 100 Kč/kus. Anebo návštěva na lichtenštejnském zámku a audience u knížete Hanse Adama II. Podle gusta!

Kníže (na rozdíl od Schlafenberga skutečný kníže) vydal nedávno pravicovou literaturu zvanou Stát ve třetím tisíciletí. Jak často vidíme hlavu státu psát knihu a dávat v ní najevo své euroskeptické a libertariánské názory? Znám kromě Hanse Adama pouze druhého takového, pravidelný čtenář blogu bude vědět koho.

Petr Mach si obejdnal dva kousky této euroskeptické literatury v angličtině z Amazonu, což nás zdrželo o dvě hodiny. Předseda zašel na poštu v místě svého bydliště… a zbytek už znáte.

Do Lichtenštejnského knížectví jsme dorazili někdy kolem čtvrté odpoledne, do vesničky jménem Sücka, ve které se nacházel penzion s důmyslným názvem Berggasthaus Sücka. Po ubytování jsme vyrazili na krátkou procházku po Sücka (jak se to má sakra skloňovat?), kde jsem se rozhod ulovit sviště. Dlouho držel pozici, ale nakonec zalez do těch svejch katakomb.

Po večeři v penzionu (pivo 5 franků, jídlo 15–25 franků; já jsem měnil franky za 21,10 Kč/CHF) projížďka po Lichtenštejnsku. Nejdřív nahoru do Malbunu, a pak dolu do Vaduzu (čteme /fadúc/). Museli jsme totiž zjistit, jak se na ten zámek zejtra máme dostat. Objevili jsme cestu pro pěší, ale ta nevypadala zrovna sjízdně pro auta.

A tak jsem se rozhod promluvit s domorodcema. Nejdřív jsem odchyt skupinku dorostenek a vypálil jsem na ně “Sind Sie…” pak mi došlo, že jsou mladší než já a že bych jim spíš měl tykat, takže: “Seid ihr Liechtensteiner?” Prej že jo. “A jak se dostanu k Hradu?” (Ve skutečnosti jsem řek: “Jak přijdu autem k hradu?” Říct tohle někdo na mojí hodině němčiny, tak mu na to řeknu “fuj”.) Bylo komický, jak se mezi sebou bavili tou svojí nesrozumitelnou hatmatilštinou zvanou Schwyzertüütsch a pro rozhovor se mnou se okamžitě přepnuli do nádherný Hochdeutsch.

Tohle zjištění už jsem udělal, když jsem hostil couchsurferky ze Švajcu. Nikdy jsem nikoho (kromě televizních redaktorů) neslyšel mluvit tak pěknou spisovnou němčinou jak tyhle Švýcarky.

No holky se poradily, směr nám vypověděly a rozešly se do víru velkoměsta velkovesnice. Radim stál celou dobu vedle mě, a přestože německy nerozumí ani slovo, tvářil se jako kdyby byl v tý konverzaci ryba ve vodě. :) Takže třeba totéž předstírá i na ReVu Svobodných? Instrukce ovšem nebyly zrovna jednoznačný, tak jsem se zeptal ještě jakejchsi dělníků (s tou samou chybou). Jejich instrukce nás už k zámku dovedly.

Pak už zbejvalo jenom pivo/kafe v Sücka, u čehož jsem byl přijat do občanského sdružení Laissez Faire. Přijímací rituál byl děsivý.

Na noc jsem bohužel zůstal sám s Radimem, což znamenalo jedinou věc. Rozebírání inflace zleva, zprava. Když necháte lidi mluvit, některý začnou mluvit o svejch údajnejch úspěších, některý o tom, že už všude byli dvakrát a kde nebyli, tam se zrovna chystaj, někdo začne mluvit o Číně nebo o jazycích (ehm, cože?), někdo o svym zlomenym srdci a Radim o inflaci.

Já ale o inflaci mluvim hrozně nerad, protože je to tak složitý téma, že se mi za čtvrt hodiny dokonale zavaří mozek, jak se to snaží vymyslet. A kurs s Jílkem tomu zavaření ještě hodně pomoh.

—

Ráno rychlou sprchu, oblíct se do obleku (a do košile Calvin Klein a kravaty z Ameriky, který mi ještě nikdo nepochválil — styďte se!), rychle se nasnídat a dojet na zámek.

Před zámkem už byl zájezd monarchistů ze strany Koruna česká a s nima i výkonná redaktorka Fragmentů madam Haslingerová. Fragmenty vydává Kulturní komise, což je občanské sdružení, tedy žádná komise, a když se podíváte na tu grafiku, tak zjistíte, že ke kultuře to má hodně daleko. Navrhoval bych změnit název na Nekulturní nekomise. No nic.

Od jednoho monarchisty jsem si zakoupil výtisk knížecí knihy, protože v Čechách je vyprodaná. No aby nebyla, když všechny výtisky koupili monarchisti a pan Bachora.

Vaduzskej zámek je malej a útulnej. Jeho Jasnost (seine Durchlaucht) i s Její Jasností nás přivítali hned u vchodu a podali si s každym ruku. Pak se mi málem povedlo Její Jasnost zašlápnout. Vládnoucí pár byl úžasně neformální a nikdo jim podle mě nemůže tipovat jejich věk 65, resp. 70 let. Šlechtičně bych tipoval tak o dvacet míň. Jeden účastník výpravy se dokonce vyjádřil, že má zadek jako šestnáctka. :X

Po úvodním přivítání se odebral kníže podepisovat knihu, to zabralo spousty času. Aspoň jsem to moh vevnitř pořádně vyfotit. A vyfotili jsme se s paní kněžnou, která se narodila za války v Praze v rodině Kinskejch. Pak přišla sekce Q&A, tedy výslech knížete. Místopředsedou monarchistů byl informován, že všechny dotazy byly předem vyslechnuty a že jsou to samé rozumné. Na to kníže reagoval se svou noblesní velkorysostí: “Na ty nerozumné jsem taky zvyklý.”

Ke konci jsem si vzal slovo já a vypověděl jsem poslušnost tlumočníkovi, což se ukázalo jako dobrý tah, protože tlumočení odpovědi dost zmotal. Ptal jsem se na členství Lichtenštejnska v Evropském hospodářském prostoru a jak to Lichtenštejnsko snáší. Myslel jsem spíš to, jestli nejsou tim přívalem bruselních směrnic zavaleni, když jejich vláda je tak malá. Kníže odpověděl spíš na to, jestli to pro Lichtenštejnsko je výhodný nebo neni, podle jeho názoru je, což prosadil v referendu proti vůli vlády a parlamentu. A jak řek, můžou tu smlouvu o EHP kdykoliv vypovědět na rozdíl od členskejch států EU. který jsou v tom až po uši. Na to jsem řek “jako my” a kníže kejvnul. Holt moji Lichtejnštejňané mi rozumí.

Na konci jsem ještě knížete požádal o fotku s výpravou Svobodných, což jsme využili i ke krátkýmu pokecu. Kníže byl fakt naprosto nenucenej a abych to řek pořádně politicky nekorektně — perfektní sympaťák, se kterym bych hned šel do nějakýho vaduzskýho šenku na pivo (i když stojí stovku).

Celou dobu jsem knížete oslovoval Sie, ale nejsem si jistej, jestli se knížatům i dneska nemá říkat ihr. Jenom ve spojení Vaše Jasnosti jsem zachovával pluralis majestatis a říkal jsem eure Durchlaucht.

Tak skončila naše audience u knížecí rodiny. Odvezli jsme si spoustu knížecích rad. :)

Pokud náhodou ještě někdo z vás váhá, zda mu má být Jeho Jasnost sympatická, tak tady je jeho vyjádření směrem k rozpínavým tendencím německé vlády, které si v ničem nezadají s praktikami Stasi. Poté, co vykradli citlivá data klientů lichtenštejnské banky LGT, kterou kníže vlastní, napsal Hans Adam v odpovědi jednomu berlínskému muzeu:

Pokud se týká německo-lichtenštejnských vztahů, stále čekáme na lepší časy, přičemž jsem optimistický, neboť v uplynulých dvou stoletích jsme zdárně přečkali již tři německé říše a já věřím, že přežijeme i čtvrtou.

Náklady monarchie hradí knížecí rodina ze svého majetku. Hans Adam už si ponechal jenom reprezentativní funkce, řídicí funkce předal synu Aloisovi, kterýmu je 33.

—

Z Vaduzu jsme zamířili do švýcarské vísky jménem Wassen. Cestou jsme zakoupili proviant a na Klausenpassu (nomen omen) jej pojedli.

Té krásy vůkol! Praotec Švýcar tak jako praotec Lichtenštejn vybral svou zemi velmi dobře. A místní kravky jsou taky sympa, což povtrzuje předseda:

Když jsme dorazili do penzionu Stará pošta, zalezli jsme do pokoje a pustili televizi. Jelikož jsem byl ve výpravě jedinej němčinář, zbyla na mě role tlumočníka. “Bojim se, že to poprvé bude bolet,” děla dorostenka na Vivě. Věta to byla podezřelá, ale zatim nic nenaznačovalo, čeho se pořad bude týkat. Když jsem si třeba poprvé obul lyžáky, tak jsem myslel, že jsem si obul spíš španělskou botu, takže to mohlo bejt fakt cokoliv.

Ale ukázalo se, že jde o pořad Virgin Diaries, ehm. Svojí povinnosti jsem však dostál a celý pořad odtlumočil. Už nevim, jak se ta Němka jmenovala, ale vejlet s tim jejím muzikantem se vyved dle očekávání. A to se prosim odehrálo v Polsku.

Večer dvě piva (zase za stovku kus). Ve Švajcu je asi obvyklý pít malý pivo, což se tu jmenuje Stange (tyč), jenže my jsme Češi a na takovýhle semínka od piva si nepotrpíme, pročež musíme pít větší pivo, jež se v místním nářečí zove Kübel, tedy česky samozřejmě kýbl. LOL.

U piva jsme politicky rozebrali všechno od Derrena Browna přes Pohlreicha až ke Cameronovi.

Večer jsme zase rozebírali inflaci, tentokrát v porovnání s deflací. Bohužel myslim, že tentokrát jsem na to nerozvážně naved téma já, čehož jsem okamžitě začal litovat…

V plánu na delší den byla pěší túra, jenže pěkně chcalo. Proto jí po vydatný snídani vystřídala autotúra po místních krásných hřebenech. V jakýsi arcidíře se třema barákama jsme si dali kafe. Snažil jsem se zjistit od paní domácí, jak se tady říká veverce. Měli tam v hospodě totiž jednu na větvi a veverka se správně řekne Eichhörnchen, ale my Bavoráci tomu říkáme Oachkatza (Eichkatzerl), výraz pro liščí ocas dokonce v Bavorsku funguje jako šibolet, tedy slovo, podle nějž se dá rozeznat cizák od domorodce. Bavorská verse slova Eichhörnchenschwanz je totiž Oachkatzaschwoaf, a tak mě samozřejmě zajímalo, jak se k tomu staví národ švýcarský.

Musel jsem to paní domácí vysvětlit asi třikrát, než pochopila, na co se ptám. A pak řekla s normální německou výslovností, že se to řekne Eichhörnli, anžto ve švýcarštině všechno končí na -li: Föteli, Grüssli, Bänkli atd.

Stejně je ta švýcarština zvláštní věc. Je nezpochybnitelný, že pochází z němčiny, ale je dost jiná. Tak jiná, že švýcarský filmy musej jít v Německu s titulkama. A přece to neni jazyk, jenom dialekt. Naproti tomu my Slovákům rozumíme a samostatnej jazyk to je. O absurdnosti chorvatštiny a srbštiny, což je tentýž jazyk (pouze zapsaný jinou abecedou), ani nemluvě!

Několik švýcarských zvláštností jsem zapsal v tomto článku. Teď jsem se dozvěděl, že ve Švýcarském spříseženství, jak zní oficiální název, je nelegální chovat právě jedno morče. A mají k tomu vlastní repo trh. (Upřímně si ale nedokážu představit parlamentní rozpravu nad tímto zákonem.) A co taková sýrárna pro stesk po domově?

Jinak ve švýcarském Willensnation (národ vzešlý z vůle) probíhá intenzivní debata, co s imigranty. A mají tam jednu velmi pravicovou stranu, totiž SVP (Švýcarská lidová strana). Její místopředseda Blocher prohlásil v jednom interview: “Dokud budou existovat novináři, bude existovat socialismus.” Šikovnej synek, kurde, no ni? Teď si prohlídneme dvě reklamy SVP, abysme tu udělali taky nějakou politickou propagandu, viď.

Nedělní večer jsme opět zasvětili kýblům piva, švýcarské pochoutce jménem Rösti jakožto i politické diskusi. Potom, jak jinak, přišla na přetřes optimální míra inflace. Souhlasim s tim, že o míře inflace by se mohlo hlasovat v parlamentu, a že tim pádem bysme nepotřebovali tzv. nezávislou centrální banku. Mám ale dojem, že mediánovej volič nesnáší inflaci, takže by mě zajímalo, co by z tý parlamentní debaty vylezlo.

V pondělí nám nešlo probudit Radima, ale nakonec se to povedlo. Protože předseda musel už v úterý ráno do televize proti Bobovizi a Zemanovcům, sbalili jsme si saky paky a jeli v pondělí domů. Cestou jsme se chtěli stavit na louce, kde založili Švýcarsko, avšak vinou nepříznivého počasí musel být tento trip odložen na neurčito.

Aspoň jsme si prohlídli Vierwaldstätter See a u něj kapli Viléma Tella (pěknej komix v tý kapli, btw).

A pak už nás čekala jenom dlouhá cesta do Prágru a netrpělivý čekání, co vyjde na Fragmentech. Doporučuju nečíst. :)

—

Výpravu mimo Evropskou unii není možno zakončit jinak než těmito moudrými slovy:

A díky lacinýmu ojru je u nás levnějc!