To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace

Amazon a eBay se rozhodli stáhnout ze svých webů vlajku americké Konfederace. (Ona to ve skutečnosti vlajka Konfederace vůbec není a nikdy nebyla, je to bitevní vlajka armády Severní Virginie, ale to není pro účely článku podstatné, protože dnes je všeobecně brána za symbol Konfederace.)

Apple udělal něco ještě blbějšího než Amazon a eBay a vyřadil z iTunes historické hry, kde se vlajka objevuje. Všechny tři společnosti na to sice mají svaté právo, ale my si o nich zase můžeme myslet, že je to hloupost a pokrytectví, protože vlajky Sovětského svazu a trička s Che Guevarou evidnentně nevadí.

Stejně tak je ale chybné vlajku Konfederace obhajovat, nechat si ji vlát na zahradě, dávat si ji jako profilovou fotku na FB atd.

Proč? Protože Konfederované státy americké (CSA) byly založeny kvůli otroctví. Viz např. ústavu CSA:

“No […] law denying or impairing the right of property in negro slaves shall be passed.” (more…)

Drobný poznatek z cest: kontextuální znalost

Nebojte, pořád mám v plánu dopsat zápisky z loňský cesty do Číny, jednou to přijde. Zápis ze Šanghaje už mám (už čtyři měsíce) skoro hotovej třeba. Takže dočkejte času jako Konfucius klasu.

Dneska jsem si ale vybavil takovou drobnou historku. Seděl jsem v letadle z Dubaje do Pekingu a přemítal jsem, co jsem si vlastně zapamatoval z čínštiny. Samozřejmě jsem si pamatoval objednávku od McDonalda, ale nemoh jsem si vzpomenout skoro na nic jinýho. Ať jsem přemejšlel, jak jsem přemejšlel, prostě jsem si nevybavil žádnej základní pojem.

No, co se dá dělat. Slovník mám v mobilu, tak to snad nějak pujde.

Přistáli jsme přijeli do hotelu a jdem na večeři. Našli jsme v okolí nějakou vhodnou putyku, co nebyla moc vystrašující, a usadili se vevnitř. A najednou jsem si vzpomněl skoro na celou svoji znalost čínštiny. Ta teda nikdy nebyla nijak ohromující, ale dalo se s tim většinou někde aspoň objednat jídlo.

Najednou jsem věděl, jak se řekne těch pár jídel, co jsem si kdysi objednával furt dokola, jak si říct o placení a další a další věci. Byl jsem z toho dost překvapenej, pozitivně samozřejmě.

Když jsem pak zhruba půl roku potom letěl do Ameriky, stala se mi podobná věc. V Bruselu sice mluvim anglicky, ale z nějakýho důvodu jsem měl pocit, jako by tam bylo zarezlý nějaký koleso a musel jsem vyvíjet značný úsilí, abych složil větu.

Ale přistál jsem ve Washingtonu a najednou se mi mluvilo s takovou lehkostí, že jsem se divil, jak je to možný. Přísahal bych, že i muj přízvuk se hned sám od sebe zlepšil. Hned jsem si u toho vzpoměnl na tu historku s čínštinou.

Určitě to znáte i z jinejch situací. Nemůžete si např. vzpomenout na PIN, ale pak přijdete k bankomatu a suverénně ho napíšete. A přimělo mě to k přemejšlení nad tim, kolik zajímavejch věcí nám takhle asi uteče, protože je nevnímáme ve správnym kontextu, a tak nás ani nenapadne, co by nás napadnout mohlo – a třeba bysme už dávno mohli mít vynálezy, co budeme mít až za dvacet let…

No nic, to byla jenom taková nedělní chvilka pro food for thought.

Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!

Evropská unie se chystá prosadit kvóty na přerozdělení uprchlíků stůj, co stůj. Což je to nejhorší, čeho se mohli uprchlíci dočkat. Evropská unie tím totiž proti sobě unikátně poštvala libertariány, konzervativce i socialisty.

U socialistů odpor k uprchlíkům nepřekvapuje. Sice jsou to mnohem chudší a potřebnější lidé než voliči socialistů, ale volič socialistů chce “rovnost” jedině, když to znamená že on sám dostane něco zadarmo díky tomu, že stát někoho jiného okrade.

U konzervativců odpor k uprchlíkům naopak překvapuje. Pomoc bližnímu v nouzi je konzervativní hodnota. Konzervativci neodmítají veškeré státní přerozdělování, ale odmítají pomoci imigrantům jak skrze státní mechanismus, tak skrze volnou (tržní) imigraci. Zřejmě jsou ochotni pomáhat pouze lidem, kteří vypadají jako oni. (more…)

Google není pouhý třídič odkazů

Europoslanec Tomáš Zdechovský ve svém článku Opravdu hraje Google fair play? píše: “[Jde] především o ochranu spotřebitelů. […] Pokud např. zadáte do Googlu nějakou adresu, objeví se zde odkazy na Google Maps, což samozřejmě znevýhodňuje ostatní mapové servery.”

Rozumím tomu tak, že:

  1. Google Search má podle Tomáše Zdechovského sloužit pouze k vyhledávání odkazů na jiné stránky
  2. Spotřebitel je na tom hůře, pokud Google Search dělá něco jiného, např. odpovídá rovnou na dotaz, místo toho, aby odkázal na stránku, která na daný dotaz odpovídá

Funkci pouhého vyhledávání odkazů měly vyhledávače někdy v počátcích svojí existence. Dnes jsou to právě spíše odpovídače na dotazy. Jak Google správně poznal, může uživatelům nabízet odpovědi rovnou. Pro uživatele to pak znamená větší pohodlí. (more…)

Co s tim barákem v Liberlandu?

Na Facebooku se rozhořela debata, jaký je vlastně právní stav domu v Liberlandu, a jestli je Vítek Jedlička agresor, nebo není.

Předpokládejme, že Vítek Jedlička právoplatně vyhlásil stát jménem Liberland a ostatními státy je uznán. Předpokládejme dále pro jednoduchost, že nemovité pozemky na území Liberlandu nikdo nevlastnil (nebo jím byl nelegitimní vlastník, kam až paměť sahá) a že jediným právoplatně vlastněným majetkem na liberlandském území je ten dům.

Co s tím? Může Vítek Jedlička vyhlásit svůj libertariánský stát na území, kde se nachází soukromý majetek, a neprovinit se tak libertarianismu?

Ano, může. (more…)

Několik poznámek k několika poznámkám k Liberlandu

Dominik Stroukal napsal pro Mises.cz článek Několik nestrukturovaných poznámek k Liberlandu, ke kterému bych chtěl já přičinit několik poznámek.

Nevídaným stylem se uzavřel argument typu “tak si založ svůj vlastní stát”.
Zajímavé je, že spousta lidí to zase bere negativně. Přesně se vyjádřil na Twitteru @jindra_jan:


(more…)

Běžný den v europarlamentu: 178 hlasování za půl hodiny

Možná to znáte z české Sněmovny – poslanci hlasují zmáčknutím tlačítka a po hlasování se seběhnou k tzv. sjetinám, kde kontrolují, zda hlasovali správně a zuřivě na sebe gestikulují. Pokud zjistí, že hlasovali jinak, než mysleli, zpochybní hlasování a hlasuje se znovu.

Tak takhle to v Evropském parlamentu vůbec neprobíhá. Plenární zasedání ve Štrasburku trvá jeden týden v měsíci od pondělí 17:00 do čtvrtka 14:00 s tím, že v úterý, ve středu a ve čtvrtek se kolem poledne poslanci na půlhodinku sejdou na hlasovací maratón.

Nedalo mi to, a tak jsem ve středu 11. března hlasování spočítal. Ve voting listu, což je něco jako europoslancovo přikázání, jsem napočítal 178 separátních hlasování. Jak lze vidět na videu níže, poslanci je všechna zvládli za 37 minut. To je efektivita, co? (more…)

Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu EP

Pravidlo 130 jednacího řádu Evropského parlamentu (dále jen JŘ) stanoví individuální právo každého europoslance pokládat písemné otázky zejména Evropské komisi a Radě Evropské unie. V české parlamentní hantýrce se tomu říká interpelace.

Komise a Rada mají šest týdnů na zodpovězení dotazu, což při dvoutýdenním zpracovování dotazu (než se to vůbec Komisi a Radě pošle) dává zhruba osm týdnů. Dotazů je ovšem tolik, že Rada a Komise odpovídat nestíhají. Jaké otázky zatím položil Petr Mach, můžete vidět na jeho europarlamentní stránce.

Nedávno jsem zjistil, že exsitují poslanci, kteří mají kolem tří set (!) položených otázek. To mě zaskočilo, protože jsem žil v domnění, že limit je pět otázek měsíčně. (more…)

Nalevo od ODS už může být jenom zeď (s Maovým portrétem)

ODS jede.

A ještě tohle:

A to všechno za poslední půlrok. Kdy začne ODS obhajovat kolchozy?

Svobodná imigrační politika: Proti Schengenu, ale pro otevřené hranice

Jakou imigrační politiku by měli zastávat liberálové (libertariáni) a konzervativci? Tvrdím, že na základě hodnot, které jsou liberálům i konzervativcům vlastní, by se měli zasazovat o stejnou imigrační politiku, a to politiku otevřených hranic neboli politiku volné imigrace.

Těmi hodnotami jsou soukromé vlastnictví, spolupráce občanů a minimální stát. Konzervativci zdůrazňují i další hodnoty, které liberálové tolik neakcentují, ale souhlasí s nimi: láska k bližnímu, společenský řád a subsidiarita[1].

Každá z těchto hodnot, jakožto všechny v souhrnu, vedou k tomu, že stát z pohledu liberálů a konzervativců nesmí rozhodovat o tom, kdo přebývá na jeho území, pokud dodržuje zákony.

Svatým právem každého občana je vlastnit majetek, např. dům nebo byt. A stejně tak je jeho svatým právem rozhodnout se, koho na něj vpustí nebo nevpustí. Zda do svého bytu vpustí občana jménem Franta, Réza nebo třeba Phuong Thao, není záležitostí státu. Totéž samozřejmě platí pro převod vlastnického práva – tedy prodej domu nebo bytu.

Na základě jakého pravidla by bylo přípustné prodat dům Frantovi, ale Rézovi už ne? Proč má být majitel bytu znevýhodněn ve svých právech jenom proto, že jeho přítel nebo kupec má jiný pas? (more…)

Jak funguje Evropský parlament

Ukázáno na průběhu lednového plenárního zasedání ve Štrasburku.

Na pondělním programu byly pouze jednominutové projevy poslanců na libovolné téma podle pravidla 163 jednacího řádu (dále jen JŘ). Pravidlo umožňuje trvání tohoto bloku v maximální délce 30 minut, což s přetahováním a předáváním slova nestačí ani na třicet řečníků. Mezi 751 poslanci není lehké se mezi těch několik vybraných dostat. Zkoušíme Petra Macha přihlásit na každém zasedání, ale poštěstilo se nám zatím jenom jednou.

Úterní ráno tradičně zahajuje pracovní snídaně českých europoslanců. Lednovými hosty byli státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza a velvyslanec ČR při EU Jakub Dürr. Poslanci se bavili o koncepci české politiky vůči EU. V pořádání těchto pracovních snídaní se poslanci střídají, v únoru byla řada na Petru Machovi. (more…)

Podnikatelé v neziskovkách

Psáno pro sborník Svobodných o neziskovém sektoru

Můj příspěvek vychází ze známého článku Not-for-profit Entrepreneurs[1] slavných ekonomů Edwarda L. Glaesera a Andreie Shleifera[2] z Harvardovy univerzity, který vyšel v časopise Journal of Public Economics 81 (2001).

Na začátku příspěvku do tohoto sborníku se sluší vydat stanovisko o zainteresovanosti. Působím v jedné neziskovce, v občanském sdružení Laissez Faire, které politici přejmenovali na spolek Laissez Faire – viz příspěvek Martina Javůrka v tomto sborníku. Půl roku jsem byl na stáži v Cato Institutu, neziskové vzdělávací organizaci, která je zároveň největší libertariánskou organizací na světě a jejíž rozpočet je zhruba 30 miliónů dolarů ročně. Dlouhou dobu svého života jsem byl členem Junáka.

Článek Glaesera a Shleifera se zabývá tím, proč podnikatel založí neziskovku a nezaloží raději standardní “pro-ziskovou” firmu. Jak známo, neziskovka totiž nemůže rozdělovat zisk mezi svoje vlastníky. Může ale zisk rozpouštět do platů nebo do zaměstnaneckých výhod (benefitů) jako je např. kratší pracovní doba nebo menší pracovní nasazení, jídlo zdarma (stravenky), delší dovolená, lepší kanceláře, pracovní notebooky, telefony auta atp. nebo vylepšení kvality produktu firmy.
Klíčem k porozumění neziskovkám je nemožnost standardního rozdělování zisku, což oslabuje jejich motivaci maximalizovat zisk. Tento závazek se může hodit na trzích, kde by podnikatelé mohli těžit na úkor zákazníků, zaměstnanců nebo dárců, protože oslabená zisková motivace zmenšuje jejich zájem na zneužívání těchto příležitostí. Když se zákazníci, zaměstnanci nebo dárci cítí chráněni, představuje to konkurenční výhodu. (more…)

Sloboda slova

Útok na redaktory Charlie Hebdo rozvířil debaty o svobodě slova. Jako obvykle, debata je víceméně nejapná a neinformovaná a volá po dalších státních zásazích. Chtěl bych k tomu podotknout pár věcí.

Ve Francii nic jako svoboda slova neexistuje. Samotný předchůdce časopisu jménem Hara-Kiri Hebdo byl několikrát zakázán, naposled když si udělal legraci z úmrtí Charlese de Gaulla. Aby zakázaz obešel, přejmenoval se na Charlie Hebdo. (zdroj) Svoboda slova, což? (more…)

Proč neodcházím ze Svobodných

Několik libertariánů oznámilo na Facebooku a na Twitteru, že ukončí svoje členství nebo příznivectví u Svobodných ke konci ledna, kdy jim vyprší členské/příznivecké příspěvky.

Komentoval jsem to už ve svém projevu na sněmu Svobodných (vyžaduje přihlášení):

“V poslední době jsem zaznamenal několik případů, kdy nám lidi přestávají důvěřovat nebo dokonce odcházejí ze strany, protože se jim nelíbí něco, co strana udělala. Ale podle mě to nedává logiku. Pokud chceme něco změnit na straně, tak bychom se naopak měli stát členy té strany anebo kandidovat do funkcí, protože pokud z té strany odejdeme nebo ji přestaneme volit, tak se určitě nezmění.

Pokud by existovala strana, se kterou souhlasím na sto procent, tak bych nemusel být člen – to přece nemá smysl. Mohl bych si ušetřit čas, peníze, všechno možné. Ale tím, že jsem člen strany, tak se můžu podílet na jejím chodu. Takže bych poprosil všechny a apeloval bych na ně, aby se stali členy nebo aby kandidovali do funkcí právě, pokud se jim něco nelíbí na Svobodných.”

(more…)

Momentky 2014

Jak vypadal rok 2013 »

Film
Musim říct, že z filmů, co jsem viděl, na mě asi nejvíc zapůobilo Gran Torino. Taky Gone Girl se mi dost líbilo. Letos jsem taky dohnal další dluh a už nejsem poslední člověk na světě, co nikdy neviděl Kmotra. (more…)

No, President Klaus did not pardon his friends

I was invited to a dinner with several classical liberals and conservatives in Brussels. We talked a great deal about politics in various countries and because it was my first appearance at this club, other invitees had quite a few questions regarding the Czech Republic and Czechoslovakia.

At one point, one of the attendees remarked something about President Klaus pardoning his friends. I quickly rejected this outlandish claim and set about explaining what President Klaus’s amnesty was actually about. In the course of my explaining, I realized that there is probably no sensible explanation of President Klaus’s amnesty in English. This is my attempt at clarifying for non-Czech audiences. (more…)

Většina Litevců nesouhlasí s vládním rozhodnutím o přijetí eura

Průzkum veřejného mínění, který zadala eurokritická aliance Europeans United for Democracy (EUD), ukazuje, že 49 % Litevců nesouhlasí s rozhodnutím své vlády přijmout euro, zatímco s rozhodnutím souhlasí pouze 26 % (5 % rozhodně souhlasí, 21 % spíše souhlasí).

Průzkum též ukázal, že 57 % Litevců si myslí, že přijmout euro bez referenda bylo špatně. Pouze 32 % odpovědělo, že to bylo správné rozhodnutí.

64 % respondentů si nebylo jistých, že “Litva získá všechny výhody přestupu z litasu na euro, které slibovala vláda a různí experti”.

Tyto výsledky zpochybňují výsledky průzkumů placených z EU, jako je Eurobarometr, které jsou dlouhé, komplexní a vychylují výsledky eurofilním směrem. Průzkum EUD byl proveden metodologicky stejně, jako to dělá Eurobarometr, ale nebyl součástí hodinového dotazování. Průzkum rozhodně ukazuje, že měsíc před zavedením eura pro něj v Litvě není žádná veřejná podpora.

EUD je eurokritická aliance se zvolenými politiky ve 12 zemích EU. V letech 2012, 2013 a 2014 vedla kampaň, aby informovala lotyšské a litevské občany před následky odevzdání suverenity v měnové politice.

Výsledky průzkumu »

(zdroj: tisková zpráva EUD, přeloženo)

Létalo se i před 11. zářím, tak nějak svobodněji

Kontroly na letištích mi svojí neefektivitou a svým zasahováním do soukromí cestujících pijou krev. 11. září 2001 mi bylo čtrnáct let, poprvé jsem letěl až o čtyři roky později, podruhé až o dalších pět let později. Pro mě to vypadá, jako kdyby žádný jiný svět nikdy neexistoval. Nezažil jsem, natož abych si pamatoval, svět bez letištní buzerace.

Avšak jsou tu věci z minulosti, které naruší státní propagandu o tom, že jinak bychom kvůli všude číhajícímu nebezpečí ani nemohli lítat.

Ale radši jsem se zeptal očitých svědků. Na Facebooku jsem položil tyto otázky:

  1. Co se kontrolovalo třeba v USA na vnitrostátních letech? Na Wikipedii píšou, že ve Skandinávii nic. V Přátelích je scéna, kdy přiběhnou všichni až ke gejtu někoho přivítat = taky teda žádný kontroly?
  2. Na mezinárodních letech se kontrolovalo jenom takovym tim ručnim skenerem a člověk moh normálně na palubu s pitím, sprejem apod. Je to tak? Mohlo se na palubu i s nožem?
  3. Jak dlouho asi tak trval security check (byl-li) v porovnání s dneškem?
  4. Cokoliv dalšího, co byste chtěli dodat?

(more…)

Rozhovor s Martinem Pánkem

Martin Pánek, politik, publicista, blogger, spisovatel, cestovatel a občas i trochu provokatér. Spoluzakladatel a aktivní člen euroskeptické Strany svobodných občanů aktuálně pracuje pro europoslance Petra Macha jako jeho zdejší asistent a vede časopis Laissez Faire.

Proč je bleeding heart libertarian? Co si myslí o EU? Jakou známku by udělil ČR? Spolupracoval by s ODS? Jak vypadá takový pracovní den „evropského asistenta?“ To se dozvíte se v rozhovoru.

Ptal se: David Křapka (more…)

Deklarace nezávislosti – jako kdyby Jefferson znal Evropskou unii

V roce 1776 sepsali a vydali Otcové zakladatelé Spojených států amerických Deklaraci nezávislosti na Velké Británii. Dokument obsahuje okřídlené věty:

“Pokládáme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svoje oprávněné pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoje pravomoci upraveny takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.”

Deklarace později vyjmenovává příkoří, kterých se král Jiří III. dopustil na svobodě. Mezi těmito jsou např.:

“Svolával zákonodárná shromáždění na neobvyklá a nevyhovující místa, vzdálená jejich archívů, jen aby je tak únavou z všelijakých obtíží přinutil k přijetí svých vlastních opatření.”

Jako kdyby Jefferson mluvil o Bruselu a Štrasburku. (more…)

Go to Top