Podnikatelé v neziskovkách

Psáno pro sborník Svobodných o neziskovém sektoru

Můj příspěvek vychází ze známého článku Not-for-profit Entrepreneurs[1] slavných ekonomů Edwarda L. Glaesera a Andreie Shleifera[2] z Harvardovy univerzity, který vyšel v časopise Journal of Public Economics 81 (2001).

Na začátku příspěvku do tohoto sborníku se sluší vydat stanovisko o zainteresovanosti. Působím v jedné neziskovce, v občanském sdružení Laissez Faire, které politici přejmenovali na spolek Laissez Faire – viz příspěvek Martina Javůrka v tomto sborníku. Půl roku jsem byl na stáži v Cato Institutu, neziskové vzdělávací organizaci, která je zároveň největší libertariánskou organizací na světě a jejíž rozpočet je zhruba 30 miliónů dolarů ročně. Dlouhou dobu svého života jsem byl členem Junáka.

Článek Glaesera a Shleifera se zabývá tím, proč podnikatel založí neziskovku a nezaloží raději standardní “pro-ziskovou” firmu. Jak známo, neziskovka totiž nemůže rozdělovat zisk mezi svoje vlastníky. Může ale zisk rozpouštět do platů nebo do zaměstnaneckých výhod (benefitů) jako je např. kratší pracovní doba nebo menší pracovní nasazení, jídlo zdarma (stravenky), delší dovolená, lepší kanceláře, pracovní notebooky, telefony auta atp. nebo vylepšení kvality produktu firmy.
Klíčem k porozumění neziskovkám je nemožnost standardního rozdělování zisku, což oslabuje jejich motivaci maximalizovat zisk. Tento závazek se může hodit na trzích, kde by podnikatelé mohli těžit na úkor zákazníků, zaměstnanců nebo dárců, protože oslabená zisková motivace zmenšuje jejich zájem na zneužívání těchto příležitostí. Když se zákazníci, zaměstnanci nebo dárci cítí chráněni, představuje to konkurenční výhodu. (more…)

Sloboda slova

Útok na redaktory Charlie Hebdo rozvířil debaty o svobodě slova. Jako obvykle, debata je víceméně nejapná a neinformovaná a volá po dalších státních zásazích. Chtěl bych k tomu podotknout pár věcí.

Ve Francii nic jako svoboda slova neexistuje. Samotný předchůdce časopisu jménem Hara-Kiri Hebdo byl několikrát zakázán, naposled když si udělal legraci z úmrtí Charlese de Gaulla. Aby zakázaz obešel, přejmenoval se na Charlie Hebdo. (zdroj) Svoboda slova, což? (more…)

Proč neodcházím ze Svobodných

Několik libertariánů oznámilo na Facebooku a na Twitteru, že ukončí svoje členství nebo příznivectví u Svobodných ke konci ledna, kdy jim vyprší členské/příznivecké příspěvky.

Komentoval jsem to už ve svém projevu na sněmu Svobodných (vyžaduje přihlášení):

“V poslední době jsem zaznamenal několik případů, kdy nám lidi přestávají důvěřovat nebo dokonce odcházejí ze strany, protože se jim nelíbí něco, co strana udělala. Ale podle mě to nedává logiku. Pokud chceme něco změnit na straně, tak bychom se naopak měli stát členy té strany anebo kandidovat do funkcí, protože pokud z té strany odejdeme nebo ji přestaneme volit, tak se určitě nezmění.

Pokud by existovala strana, se kterou souhlasím na sto procent, tak bych nemusel být člen – to přece nemá smysl. Mohl bych si ušetřit čas, peníze, všechno možné. Ale tím, že jsem člen strany, tak se můžu podílet na jejím chodu. Takže bych poprosil všechny a apeloval bych na ně, aby se stali členy nebo aby kandidovali do funkcí právě, pokud se jim něco nelíbí na Svobodných.”

(more…)

Momentky 2014

Jak vypadal rok 2013 »

Film
Musim říct, že z filmů, co jsem viděl, na mě asi nejvíc zapůobilo Gran Torino. Taky Gone Girl se mi dost líbilo. Letos jsem taky dohnal další dluh a už nejsem poslední člověk na světě, co nikdy neviděl Kmotra. (more…)

No, President Klaus did not pardon his friends

I was invited to a dinner with several classical liberals and conservatives in Brussels. We talked a great deal about politics in various countries and because it was my first appearance at this club, other invitees had quite a few questions regarding the Czech Republic and Czechoslovakia.

At one point, one of the attendees remarked something about President Klaus pardoning his friends. I quickly rejected this outlandish claim and set about explaining what President Klaus’s amnesty was actually about. In the course of my explaining, I realized that there is probably no sensible explanation of President Klaus’s amnesty in English. This is my attempt at clarifying for non-Czech audiences. (more…)

Většina Litevců nesouhlasí s vládním rozhodnutím o přijetí eura

Průzkum veřejného mínění, který zadala eurokritická aliance Europeans United for Democracy (EUD), ukazuje, že 49 % Litevců nesouhlasí s rozhodnutím své vlády přijmout euro, zatímco s rozhodnutím souhlasí pouze 26 % (5 % rozhodně souhlasí, 21 % spíše souhlasí).

Průzkum též ukázal, že 57 % Litevců si myslí, že přijmout euro bez referenda bylo špatně. Pouze 32 % odpovědělo, že to bylo správné rozhodnutí.

64 % respondentů si nebylo jistých, že “Litva získá všechny výhody přestupu z litasu na euro, které slibovala vláda a různí experti”.

Tyto výsledky zpochybňují výsledky průzkumů placených z EU, jako je Eurobarometr, které jsou dlouhé, komplexní a vychylují výsledky eurofilním směrem. Průzkum EUD byl proveden metodologicky stejně, jako to dělá Eurobarometr, ale nebyl součástí hodinového dotazování. Průzkum rozhodně ukazuje, že měsíc před zavedením eura pro něj v Litvě není žádná veřejná podpora.

EUD je eurokritická aliance se zvolenými politiky ve 12 zemích EU. V letech 2012, 2013 a 2014 vedla kampaň, aby informovala lotyšské a litevské občany před následky odevzdání suverenity v měnové politice.

Výsledky průzkumu »

(zdroj: tisková zpráva EUD, přeloženo)

Létalo se i před 11. zářím, tak nějak svobodněji

Kontroly na letištích mi svojí neefektivitou a svým zasahováním do soukromí cestujících pijou krev. 11. září 2001 mi bylo čtrnáct let, poprvé jsem letěl až o čtyři roky později, podruhé až o dalších pět let později. Pro mě to vypadá, jako kdyby žádný jiný svět nikdy neexistoval. Nezažil jsem, natož abych si pamatoval, svět bez letištní buzerace.

Avšak jsou tu věci z minulosti, které naruší státní propagandu o tom, že jinak bychom kvůli všude číhajícímu nebezpečí ani nemohli lítat.

Ale radši jsem se zeptal očitých svědků. Na Facebooku jsem položil tyto otázky:

  1. Co se kontrolovalo třeba v USA na vnitrostátních letech? Na Wikipedii píšou, že ve Skandinávii nic. V Přátelích je scéna, kdy přiběhnou všichni až ke gejtu někoho přivítat = taky teda žádný kontroly?
  2. Na mezinárodních letech se kontrolovalo jenom takovym tim ručnim skenerem a člověk moh normálně na palubu s pitím, sprejem apod. Je to tak? Mohlo se na palubu i s nožem?
  3. Jak dlouho asi tak trval security check (byl-li) v porovnání s dneškem?
  4. Cokoliv dalšího, co byste chtěli dodat?

(more…)

Rozhovor s Martinem Pánkem

Martin Pánek, politik, publicista, blogger, spisovatel, cestovatel a občas i trochu provokatér. Spoluzakladatel a aktivní člen euroskeptické Strany svobodných občanů aktuálně pracuje pro europoslance Petra Macha jako jeho zdejší asistent a vede časopis Laissez Faire.

Proč je bleeding heart libertarian? Co si myslí o EU? Jakou známku by udělil ČR? Spolupracoval by s ODS? Jak vypadá takový pracovní den „evropského asistenta?“ To se dozvíte se v rozhovoru.

Ptal se: David Křapka (more…)

Deklarace nezávislosti – jako kdyby Jefferson znal Evropskou unii

V roce 1776 sepsali a vydali Otcové zakladatelé Spojených států amerických Deklaraci nezávislosti na Velké Británii. Dokument obsahuje okřídlené věty:

“Pokládáme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustanovují mezi lidmi vlády, odvozující svoje oprávněné pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoje pravomoci upraveny takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí.”

Deklarace později vyjmenovává příkoří, kterých se král Jiří III. dopustil na svobodě. Mezi těmito jsou např.:

“Svolával zákonodárná shromáždění na neobvyklá a nevyhovující místa, vzdálená jejich archívů, jen aby je tak únavou z všelijakých obtíží přinutil k přijetí svých vlastních opatření.”

Jako kdyby Jefferson mluvil o Bruselu a Štrasburku. (more…)

Evropská komise je zase plná komunistů

Je to v Bruselu už taková pěkná prvolistopadová tradice. Nastoupí nová Evropská komise a komisaři hrají s voliči “oko bere”. Kdo přesněji trefí, kolik je v Komisi komunistů, vyhrává.

Když jsme vstoupili do Evropské unie v roce 2004, vlády se ujala Barrosova první Komise. V ní účinkoval např. usvědčený defraudant Jacques Barrot, ale mimo něj byli členy Komise Siim Kallas z Estonska, bývalý člen Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. László Kovács z Maďarska, velký přítel diktátora Kadára a člen ÚV Komunistické strany Maďarska. Česká republika ke svojí ostudě do této Komise poslala Pavla Teličku, režimního oportunistu, který v 21 letech vstoupil do KSČ. Předseda Barroso sám pak byl v mládí přesvědčeným obdivovatelem předsedy Mao Ce-tunga. (more…)

Václav Havel se stane autoritou také u ideových protivníků

Tento článek jsem chtěl napsat už celkem dlouho, původně jsem ho plánoval do Laissez Faire, ale doba je na něj zralá teď a tady.

Václav Klaus, velký ideový odpůrce Václava Havla, čas od času zmiňuje v čem všem se od sebe s Václavem Havlem lišili. I když je v těch výrocích jasná logika, publikum o tom nechce ani slyšet. (more…)

Europoslanci chtějí novelizovat zákon poptávky

iHned informuje o petici europoslanců k rukám štrasburského starosty. Europoslanci ve své petici píší: “Jednou měsíčně se stáváme ekonomickými ‘rukojmími’.” A dále pokračují: “Proto Vás žádáme, abyste proti těmto praktikám hotelů rozhodně zakročil. Nechceme sloužit jako ekonomický nástroj Štrasburku.”

Petice je zakončena neuvěřitelným odstavcem: “Evropský parlament přispívá bohatství města, ale to by nemělo zacházet tak daleko, že se kvůli naší přítomnosti zvednou ceny. My, kteří zůstáváme ve Štrasburku v průběhu plenárních zasedání, si tento minimální respekt zasloužíme.”

Podle použitého slovníku by si člověk myslel, že na příjezdu do Štrasburku hodí na poslance hoteliéři deku, sváží je a oberou je o všechen plat, co mají na účtech. Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský dokonce píše, že hoteliéři jsou loupežníci a na Evropské unii si mastí kapsy. (more…)

Ztratili jsme poslanecký klub v Evropském parlamentu

Ve čtvrtek kolem poledne jsme přišli o poslanecký klub v Evropském parlamentu (EP). Lotyšská poslankyně totiž podlehla nátlaku socialisty Schulze (předsedy parlamentu) a lidovce Webera (předsedy největšího poslaneckého klubu v EP) a odešla z našeho klubu Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD).

Jak nám sama řekla, pánové Schulz a Weber na ni tlačili, aby odešla z našeho poslaneckého klubu, jinak ji nenechají zvolit hlavou parlamentní delegace do Kazachstánu. Věděli, že o tento post velmi stojí a ucítili příležitost, jak náš klub rozložit. (more…)

Hilarious EPP stuff on Czech radio

Here’s what Pavel Svoboda (EPP, chairman of JURI) had to say today morning when he was on Czech radio against Petr Mach:

It is good news for those who want a united Europe. Bad news for Putin and other people who want a Europe that fights within.

Small voices should not have the same opportunity of qualified speaking so that it looks like they stand for or represent the same part of citizens as the bigger groups. That is entirely logical.

It will, in fact, mean that the group won’t have the qualified privilege to comment on proposals in the European Parliament, it won’t have the secretariat and various aides and above all it won’t bother those who, in spite of the difference in their opinions, want to constructively build a unifying Europe. (more…)

Česká politika prchá od idejí

Nejsme jako politici, makáme. Podpoříme každou dobrou myšlenku. Nejsme vpravo ani vlevo, jsme vpředu. V komunální politice nejde o politiku, ale o řešení problémů.

Podobných bezobsažných frází slýcháme z úst politiků spoustu každý den. Zatímco 90. léta byla érou nevinnosti, kdy strany i jejich představitelé věřili tomu, že mají před voliče předstupovat s jasnou ideologií a jasným programem, v poslední době se k sobě strany přiblížily natolik, že se podobají jako vejce vejci. Některé strany pak zrušily programy docela:

(more…)

George W. Bush, the non-interventionist

“Let us have an American foreign policy that reflects American character The modesty of true strength. The humility of real greatness.”

“I’m not so sure the role of the United States is to go around the world and say, ‘This is the way it’s got to be.’ […] I think one way for us to end up being viewed as ‘the ugly American’ is for us to go around the world saying, ‘We do it this way; so should you.'”

“Somalia started off as a humanitarian mission and changed into a nation-building mission. And that’s where the mission went wrong. The mission was changed. And as a result, our nation paid a price. And so I don’t think our troops ought to be used for what’s called ‘nation building.’ I think what we need to do is to convince the people who live in the lands [themselves] to build the nations. Maybe I’m missing something here ? we’re going to have kind of a ‘nation-building corps’ from America?”

“If we’re an arrogant nation, they’ll resent us. If we’re a humble nation, but strong, they’ll welcome us. Our nation stands alone right now in the world in terms of power and that’s why we’ve got to be humble. [We should be] proud and confident in our values, but humble in how we treat nations that are figuring out how to chart their own course.”

–George W. Bush, the non-interventionist presidential candidate
(quoted in Ron Paul: The Revolution)

Knižní výzva

Lenka mi předala výzvu. Tož díky. Prej že deset knížek, který mě nejvíc ovlivnily/oslovily/zasáhly. To bych se na to mrknul.

Beletrii prakticky nečtu, takže to neni, že bych se snažil vypadat bůhvíjak inteligentně, ale beletrie mě moc neba. Ani ostatních knížek zase moc nečtu, čtu spíš články z webu (i hodně dlouhý — thx, Kindle!) a papery. Ale když už to má bejt o knížkách, tak teda knížky: (more…)

Jeden den s europoslancem v Bruselu

Jak to vlastně vypadá, když Petr Mach přijede do Bruselu? Čtěte tuto reportage a dozvíte se.

Jak možná víte a možná ne, shodou okolností byl předseda muflonů Petr Mach zvolen jako europosel do Brusele. Shodou ještě divnějších okolností jsem opustil pozici kecala v CSC a stal se euroasistentem nově zvoleného europoslance.

Petr Mach jakožto předseda strany nechce v Bruselu trávit víc času, než je nezbytně nutné. Na rozdíl od předsedy AfD Bernda Luckeho, který prý do Bruselu přestěhoval sebe i s celou rodinou.

První týden v měsíci zasedají výbory. Petr Mach je členem výboru pro ústavní záležitosti. Den s europoslancem tedy začíná ráno v devět zasedáním výboru. V labyrintu, jakým je budova evropského parlamentu se snažím najít místnost, kde má výbor svoje zasedání. Po chvilce bloudění, během něhož jsem potkal Pavla Teličku, jak spěchá na zasedání svého dopravního a turistického výboru, jsem našel správnou místnost a usadil se. (more…)

Čína II: Peking, den třetí – taxíkem na Zeď

Další den jsme měli na plánu trip na Velkou čínskou zeď do Badalingu. Snažil jsem se ještě večer sehnat jízdní řád vlaku, což se mi moc nedařilo, ale nakonec jsem to díky Jialin vyřídil.

Vstáváme a Šárka naházela do kufru tolik věcí, že jsem musel použít všechny tricky, co jsem znal – samozřejmě včetně přejetí parním válcem –, aby se mi povedlo kufr zavřít. Co mi bylo platný, že jsem svuj vlastní kufr balil na lehko, aby se mi dobře přenášel. Vážil sice pod deset kilo, ale já musil tahat kufr dvakrát těžší. (more…)

Čína II: Peking, den druhý

Plán zněl jasně: Koupit lístky na zejtra do Šanghaje a jet se podívat na Velkou čínskou zeď.

Jialin nám doporučila, že na hlavnim nádraží v Pekingu bude jedno okýnko, kde bude obsluha mluvit anglicky. Metrem jsme teda dojeli na to hlavní nádraží a co tam nevidíme — obrovský fronty jenom na vstup do nádraží. Těžko říct, co je to vůbec za fronty (podle mě to byla fronta do odbavovací části nádraží, kam vás pustí jenom s platnou jízdenkou, ale jistej jsem si nebyl) a jestli tam teda máme stát.

Rozhlíželi jsme se, ale pořád jsme nikde neviděli nápis Ticket Office ani nic podobnýho. Tak jsem navrhnul jít se zeptat do KFC, že tam je aspoň minimální šance, že někdo ze zaměstnanců bude umět anglicky. Složitym způsobem jsme to nakonec vyřídili, zaměstnankyně nás poslala 200 metrů pryč a tam to fakt bylo. A skutečně avizovali, že u přepážky č. 18 jsou “English services”. (more…)

Go to Top