Můj štěk na BBC
08. 02.
V listopadu jsem byl doporučen novinářovi BBC Paulu Mossovi na rozhovor ohledně Lisabonské smlouvy. Tady je:
Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.
Překlad:
…ale to odhodlanějším českým euroskeptikům nestačí. Organizují množství pochodů a protestů proti Lisabonské smlouvě. Mluvil jsem s jedním z těch, kteří se účastní, s Martinem Pánkem. Upozornil, že jejich bitva proti Bruselu — jak ji vidí on — neskončí.
EU se chová jako šikanátoři. Když lidé z nějaké země řeknou Lisabonské smlouvě “ne”, pěkně jim dají do těla a donutí je, aby… aby řekli “ano”.
No ale vypadá to, že váš prezident Václav Klaus tu Smlouvu asi podepíše a ta začne platit. Co se stane potom?
No… pokud to vážně udělá, tak to stejně neznamená, že všichni mají rádi Lisabonskou smlouvu — lidem nebylo umožněno vyjádřit se v referendech. Musíme pokračovat v přesvědčování. Já se nevzdám.
Paul Moss reportoval z Prahy. Teď je čas akorát na zprávy. Číst celý článek »
Almost There
05. 02.
Reportáž z uplynulého semestru. Článek volně navazuje na tůten.
Semestr začal i skončil hádkou.
Protože jsem před začátkem semestru přestal blogovat, zachytí tento zápis také vybrané mimoškolní momenty…
Do školy jsem naklusal hned první školní den. To se mi kryly dvě přednášky. Šel jsem na tu zajímavější, avšak ta skončila poměrně záhy, a tak jsem se přesunul na tu druhou. Byla to přednáška Organizace trhů a odvětví, čemuž nikdo neřekne jinak než IO (Industrial Organization). Číst celý článek »
Avatar
04. 02.
Šel jsem po půl roce do kina. Na Avatar.
Na Avatar jsem šel, přestože jsem věděl, že příběh bude v lepším případě průměrný. Chtěl jsem totiž vidět tu Revoluci™, kterou ten film má prý znamenat. Ta revoluce se měla odehrát v grafice, a tak jsem vyrazil do Imaxu, kde maj plátno, na jehož plochu se prej vejde sedm slonů.
Co jsem zatím zaznamenal, spousta lidí nadávala na to, že film je plný ekologistického poselství, že Nebezpeční Imperialisté ničí Krásnou A Nedotčenou Přírodu. Takže: byl jsem připraven na marxisticko-malthusiánskou propagandu, laciný příběh a super grafiku.
Film bude promítán na plátno… Číst celý článek »
Jak je to s těmi sciotesty
30. 01.
Nechtějí to pochopit. O sciotestech, konkrétně o testu obecných studijních předpokladů, se vypráví tolik bludů, že jsem se konečně rozhodl se k nim vyjádřit.
O co jde.
Spousta z vás zřejmě nemá ani ponětí, co to je nějaký tenhleten test je. To si prostě sednete a dvě hodiny děláte křížky do čtverečků. V první části se testuje, jestli dokážete najít synonyma nebo antonyma ke slovům. Nebo — to byly obzlášť vypečený úlohy: Křídlo k vráně se má jako… noha ke stolu. Vesměs lehký oddíl (pro mě), ale některé úlohy byly minimálně dosti sporné.
Ve druhé části jsou dva typy úkolů. První (a těžší) z nich jsou úlohy typu: Venca a Mařka jedou v lodi Titanic. Pepa jede v lodi USS Seahawk. Jakou barvu ponožek má Franta? Správná odpověď samozřejmě je, že Láďa jede lodí, tou lodí výletní. Tato část je poměrně náročná. Věřím tomu, že někdo s vyšším IQ dokáže řešit tyto úlohy z hlavy. My normální si to ale musíme přehledně zapsat a pak to teprve řešit. Číst celý článek »
Fair Trade
30. 01.
Už pěkně dlouhá léta jsem sem nevložil žádnou svojí seminárku. Tak tady máte jednu s názvem: Fair Trade: Altruismus, nebo egoismus?
Co je “férová” cena exportů z rozvojových zemí? Znamená vyšší cena férovou? Byl by přímý dar efektivnější než placení vyšší ceny: Je Fair Trade vždy lepší než svobodný obchod a protekcionismus, nebo to záleží na podmínkách? Je toto spolehnutí se na velkorysost rozvinutého světa udržitelné v obdobích ekonomické nejistoty? Vede vyšší cena k převisu nabídky a zdržuje pohyb producentů k produktům s vyšší přidanou hodnotou? Vede k závislosti producentů? Znevýhodňuje ty producenty, kteří se do Fair Trade nezapojují oproti těm, kteří se zapojují?
~ Moore (2004)
Jak jsem se s těmito (a dalšími) otázkami vyrovnal, můžete číst zde (.pdf). A až to budete číst, nezapomeňte, že čtete ekonomickou akademickou práci.
PS: Pokud budete chtít část mého textu někde použít, samozřejmě můžete. Ale prosil bych o citaci a odkaz.
Přihláška na výměnný pobyt podána
25. 01.
Dnes před polednem jsem si podal přihlášku na výměnný pobyt, mezi studenty obvykle zvaný Erasmus, i když v mém případě úplně tak o Erasmus nejde.
Protože vím, že vás nejvíc zajímá, kam jsem se přihlásil, řeknu to hned na začátku. Ale tím nekončete. Váže se k tomu zajímavý příběh, který odvyprávím hned záhy.
TOP nemůžete myslet vážně!
22. 01.
Dneska čtu, že Topolánkovi Obchodní Partneři by v Praze porazili ODS. A říkám si: Kde to jsme?!
Proboha! Jak může vůbec někdo koketovat s myšlenkou, že by tuhle stranu volil? Stranu Miroslava Kalouska s figurkou Kchárla Schlafenberga v čele, jak se vyjádřil pan prezident. Nový bordel se starými kurvami, jak se vyjádřila lidová moudrost.
Vždyť na té straně není nic pozitivního, a to se nedá říct snad ani o socanech. Je to asi stopadesátá reinkarnace havlismu v naší zemi. Kdyby byl Václav Havel chlap, založil by si normální stranu a ucházel se s ní o podporu. Tenhleten partyzánský způsob je mi navýsost odporný, avšak musím uznat, že nepřátelské převzetí ODS se havlistům povedlo skvěle.
Miroslav Kalousek, někdejší předseda katolické KDU-ČSL (ačkoliv o něm každý věděl, že je bezbožný jako městská šlapka), nadále verbální antikomunista (ačkoliv vzpomeňme, jak po volbách 2006 oslavoval koalici s oranžovými a rudými komunisty), hulvát, opilec a člověk, kterého provází korupční skandály všude, kam šlápne. Číst celý článek »
Bůh žehnej globálnímu oteplování
09. 01.
Ekonomické doktríny, díl druhý
08. 01.
Ave Becker Imperator…
V minulém díle jsem psal obecně o nejobtížnějším předmětu na naší škole, v dnešním díle popíšu, jak jsem se s ním vypořádal já sám.
Na přednášky jsem nechodil. Kdybych tam chodil, stejně bych polovinu času nedával pozor a pokud bych zrovna pozor dával, stejně bych si nedělal zápisky. A tak bych se musel připravovat úplně stejně, akorát mě to nestálo ty tři hodiny týdně navíc, které jsem namísto toho věnoval obírání lidí o peníze. Číst celý článek »
Ekonomické doktríny, díl první
07. 01.
Dnes, milé děti, vám řeknu pár teplých slov o nwjtěžší zkoušce na naší škole. Předmět se jmenuje 5EN200 — Dějiny ekonomického myšlení, přednáší ho prof. Ing. Robert Holman, CSc., údajně ho zkouší tentýž a studijním materiálem je kniha Dějiny ekonomického myšlení, kterou napsal — hádejte — prof. Holman. Předmětu se tak mezi studenty říká prostě a jednoduše Holman. Číst celý článek »
Songs of 2009
02. 01.
K blogerství patří zachovávání poselství pro další generace. Můj dnešní článek, který — jak myslím — nemá v mém archivu prozatím obdoby, by měl zdokumentovat, co jsem v roce 2009 poslouchal za muziku. Článek nemá žádný zvláštní účel kromě archivačního, takže počítám, že nejlépe poslouží kolem roku 2059, až si ho někdo otevře a řekne si: Tohle fakt někdo poslouchal? (Asi jako vy si to dneska říkáte u Spice Girls.)
Samozřejmě… rok je dlouhá doba, a tak je velmi pravděpodobné, že jsem na něco zapomněl. V duchu nejlepší tradice tohoto blog tak nebudu váhat další songy doplňovat v průběhu času.
Disclaimer (dnes rovnou na úvod): Článek nemá ukazovat nové písně, není veden s žádnou systematickou snahou o kategorizaci čehokoliv. Článek prostě zobrazuje písně, které jsem poslouchal. Obzvlášť bych chtěl upozornit ty méně důvtipné čtenáře, že nesepisuji seznam písní, které se melodicky nebo textem k čemukoliv hodí, ale ty které jsem poslouchal, protože mi cvrnkly do nosu náhodou a zalíbily se mi.
A ti důvtipnější ze čtenářů se můžou zamyslet nad tím, zda se nám muzika líbí podle nálady, anebo máme náladu podle muziky, kterou posloucháme. Já sám v tom nemám jasno.
Tak už dost keců a jdem na to. Číst celý článek »
Rok břečťanu
30. 12.
This is morning. That’s when I spend the most time thinking ’bout what I’ve given up…
Na několik pokračování jsem napsal poměrně rozsáhlý článek o uplynulém roce. Jenže pak jsem zjistil, že je psaný až moc ad hominem, a protože si myslím, že k osobní komunikaci slouží jiné prostředky než články na blogu, zůstane tenhle článek v šuplíku (jako mnoho jeho kamarádů od léta).
Tenhle článek bude jenom taková demo-verse. Číst celý článek »
VVC 2009
24. 12.
Bohu na nebesích slávu, na zemi pokoj a lidem dobrou vůli.
Sám pro sebe si od Ježíška přeju… já vám ani nevím, jak to zformulovat, aby to bylo dost emo (a neopisovat přitom)… dost odvahy na to, abych se zlepšoval; dost rozumu na to, abych včas poznal, s kým mám tu čest; a dost síly na to, abych se srovnal s tím, když to poznám pozdě.
Tomuto blogu přeji do dalšího roku aspoň jeden článek měsíčně.
A konečně bývalým čtenářům tohoto bývalého blogu klidné spočinutí. 
Hallelujah, vole!
Gentlemanská nabídka vládě: zaplatím svůj dluh 130 tisíc Kč
13. 12.
Vážená vládo České republiky,
v tomto krizovém (a zároveň adventním) čase si dovoluji učinit nabídku, dle mého názoru velmi velkorysou. Jsem ochoten zaplatit svůj podíl na veřejném dluhu České republiky, který v tuto chvíli činí 126 460,- Kč (zdroj: http://verejnydluh.cz). Tento “svůj” podíl jsem ochoten zaplatit, přestože jsem s deficitním rozpočtem nikdy nesouhlasil, a přestože jsem ministry financí zodpovědné za navyšování veřejného dluhu nikdy nevolil.
Moje nabídka však má své podmínky. Svůj podíl zaplatím, pouze pokud za to něco dostanu. A tím něčím by mělo být:
- okamžité sestavení vyrovnaného státního rozpočtu
- přijetí ústavního zákona o rozpočtové kázni
- snížení složené daňové kvóty aspoň na úroveň Slovenska
- přijetí zákona o referendu ohledně přijetí eura
- zrušení povinného přimíchávání biosložek do paliv, jakožto i dalších stupidních opatření směřujících k potlačení údajného globálního oteplování
- bezodkladná privatizace Českých drah a České pošty (pokud takové podniky vůbec někdo bude chtít koupit)
Pohádka, která se pokazila
17. 11.
Prý máme slavit, říká pan prezident.
Rád bych, věřte mi. Ale nemůžu se zbavit té trpkosti v ústech. Že jsme měli šanci a nádherně jsme si to zpackali. Měli jsme šanci, kterou jsme nádherně zpackali. Vlezli jsme přesně tam, kam jsem loni psal, abychom nelezli.
Nebo lépe řečeno, proti naší vůli nás tam zatáhlo stádo hloupých, nesebevědomých a shrbených přisluhovačů. Bojovali jsme do posledního dechu. Až se nás příští generace budou ptát, můžeme jim pohlédnout zpříma do očí. Přemohli nás penězi, které ukradli z našich kapes, přemohli nás vydíráním, lhaním a korumpováním.
V tuto chvíli nás láme velká beznaděj. Nemohli jsme udělat víc, a přece to tak dopadlo. Ale vidím tu i světélko naděje. Poslední tisíciletá říše, kterou vyhlásili sociální inženýři, trvala nakonec pouhou jednu dekádu… Budu považovat za zázrak, pokud se tato nová tisíciletá říše dokáže zhroutit bez války.
Ale není to prostě fér. Do Unie jsme vstupovali, když jsem teprve bral rozum. Dvacet let svobody a demokracie jsem si neužil, a ani jsem nemohl. Zatímco generaci mých rodičů padla svoboda (ruku v ruce s demokracií) do klína v nejlepších letech, naše generace v nejlepších letech přišla o demokracii a tím pádem zákonitě přichází i o svobodu.
Co zpočátku vypadalo jako pohádka, se pokazilo. Pokazilo, aniž přesně víme, co jsme udělali špatně, co jsme mohli udělat lépe; proč, jak nebo kdy se to vlastně pokazilo.
30. listopadu zapijme pád republiky.
Jobovky z Joštovky
06. 11.
…aneb o puči protiústavních soudců.
Tak si to shrňme. Po dvaceti letech svobody jsme se dozvěděli několik zásadních faktů. Parlament nemá právo měnit Ústavu, prezident republiky je pouhý úředník s razítkem a svoji ztracenou suverenitu nalezneme v Bruseli. Co by se neujalo ani jako scénář bláznivé komedie s Lesliem Nielsenem, sepsal Protiústavní soud předsedy Rychetského.
V září jsme se dozvěděli, že ústavní zmocnění Parlamentu nestačí k tomu, aby směl Ústavu změnit, ale že naopak pokud Ústavnímu soudu schází kompetence nebo procedura, vyčte si obé třeba z kávové sedliny. Více se k tomu již vracet nechci, laskavého čtenáře odkážu na zevrubný článek, který jsem k tématu sepsal.
V lisabonském jednání Ústavního soudu vůbec nešlo o výsledek, ale o to, co předvede Rychetský a jeho bruselští nohsledi při prezentaci. Protiústavnost Lisabonského diktátu je totiž nepochybná, zejména co se týče evidentního rozporu zmocňovací doložky s článkem 10a Ústavy býv. České republiky, dnes europrotektorátu. Stejně tak nepochybné ovšem bylo, že Rychetského partu nic takového v rozhodném postupu nezastaví. Pojďme tu one-man show rozebrat. Číst celý článek »
Slibuji na svou čest
03. 11.
Přesně před šestnáci lety jsem vstoupil ke skautům. Kdy přesně jsem skládal skautský slib, teď nezjistím, neb mám všechny dokumenty v rodné vsi. Ale třetí část slibu zní:
“Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, že budu duší i tělem připraven pomáhat vlasti i bližním.”
Dnešním dnem (na den přesně 16 let poté) zaniká moje vlast, které jsem svůj slib složil, a své nové eurovlasti pomáhat nehodlám. Takže, chápu-li to správně, můj slib v oficiální rovině přestává platit a přesunuje se do dissentu
Es lebe das Vierte Reich!
Prezident se vzpírá vůli lidu? Cože?!
02. 11.
Přiznám se, že nechápu logiku, podle které se prezident údajně vzpírá vůli lidu, když nepodepíše. V tomto krátkém článku ve stručnosti popíšu proč.
1) Ve volbách, ve kterých měla ODS v programu, že je proti Euroústavě Lisabonské smlouvě a že o ní vypíše referendum, se stala nejsilnější stranou ve Sněmovně (s rekordním ziskem mandátů) i v Senátu, kde dokonce získala nadpoloviční většinu. Číst celý článek »
Václav Klaus: poslední Evropan
26. 10.
Nedávno jsem se dozvěděl z úvodníku v Daily Telegraph něco, co jsem nevěděl. Vypadá to, že titul, který George Orwell původně zamýšlel pro 1984, svoji dystopickou klasiku, zněl Poslední Evropan. V těchto dnech zpozoroval šéfredaktor tohoto listu, že posledním Evropanem je Václav Klaus, ten statečný, nedůtklivý, tvrdohlavý prezident České republiky. On jediný reprezentuje evropské hodnoty — vládu práva, osobní svobodu, zastupitelskou vládu — proti systému, který znehodnocuje svobodu a opovrhuje demokracií. Podpis jeho jediného zbývá, aby Lisabonská smlouva vstoupila v platnost. Číst celý článek »
Národní praporečníci bez zrcadla
05. 10.
Všechno začalo tím, že mě někdo pozval na Facebooku do skupiny na podporu Václava Klause. Tam jsem si přečetl, že existuje mezinárodní petice směřovaná právě našemu prezidentovi.
Jak asi víte (počítám, že jsem to někde zmiňoval), spravuji stranický účet na Facebooku i na Twitteru. Na obou dvou službách jsem se jal šířit odkaz na petici. Na Twitteru takto:
—
svobodni Mezinárodní petice. “Support Vaclav Klaus! Stop the Lisbon treaty!” http://www.petitiononline.com/sptklaus/petition.html
—
Na to zareagoval nějaký ogar z Brna, který ve svých tweetech propagoval pravdoláskovské Pehe a takto se vyjadřoval o senátorovi Oberfalzerovi. Skrze jeho tweety promluvila učiněná moudrost:
—
Petr_F_Fould @svobodni Proč to máte anglicky? Už mluvíte jazykem nového evropského národa, který “zastupujete”?
—
Číst celý článek »
Poslední komentáře