Shit happens!
Občas šlápneš do hovna.
Čína II: edice 2014
30. 07.
Po třech a půl letech se mi konečně podařilo dostat se znova do Číny. Trasa nebyla úplně přesně naplánovaná, ale nakonec jsme Čínu projeli v pořadí Peking-Šanghaj-Hangzhou-Guilin-Hongkong-Guangzhou.
Všechno se stalo tak velice rychle, že na pravidelný zápisky v průběhu, jak jste zvyklí, mi bohužel vůbec nevyšel čas. Pokusím se to dohnat podrobnými rozprávkami v následujících dnech a týdnech – snad mi laskavý čtenář promine.
Rozdíl oproti prvním zápiskům bude jednak v tom, že jsem Čínu navštívil podruhé, což nabízí možnost reflexe, jednak uplynula na Čínu poměrně dlouhá doba (Čína zdvojnásobí svoje HDP každých deset let) a jednak jsem si v průběhu těch let o Číně sem tam něco přečetl, takže zápisky budu čas od času moct proložit nějakým ekonomickým moudrem. 
V Guilinu a Hongkongu jsem byl vůbec poprvé, což je samo o sobě přidaná hodnota.
Těšit se můžete na cestu taxíkem na Velkou čínskou zeď, návštěvu severokorejské restaurace, vyčerpávající túru po rýžových polích, strašidelný hongkongský mrakodrap a monoh dalších zážitků.
Stay tuned.
Myšlenky k Breaking Bad
29. 07.
Breaking Bad byl po dlouhý době seriál, kterej se mi povedlo dokoukat (pokud tedy bereme dramata, nedávno se mi totiž taky podařilo dokoukat HIMYM).
Několik svých postřehů k politice a ekonomii kolem toho seriálu jsem zapsal do článku na Mises.cz Treading (on me) Bad ».
DEA: Jo? A co je to za hranici?
Heisenberg: No, co je legální, co je nelegální. Kubánské doutníky, alkohol. Chápeš, kdybychom tohle pili v roce 1930, překračovali bychom zákon. V jiném roce by to bylo v pohodě. Kdo ví, co bude legální za rok?
DEA: Myslíš jako trávu?
Heisenberg: Jo. Jako trávu. Nebo cokoliv.
DEA: Kokain? Heroin?
Heisenberg: Prostě říkám, že je to arbitrární.
DEA: Měl bys navštívit vězení. Tam uslyšíš spoustu chlapů mluvit takhle.
#unconstitutional
Přeju příjemnou četbu článku.
Den daňové svobody: 20 let v řetězech
29. 06.
Lidé čtou a sledují příběh svobodného muže Solomona Northupa a jsou oprávněně rozhořčeni nad morálkou společnosti, která dovolila, aby tento muž promrhal dvanáct let svého života jako otrok.
Nedávno jsem psal článek o tom, že vláda nám bere polovinu výplaty, z čehož jsem vyvozoval, že bychom mohli v práci trávit polovinu času, pokud by nám vláda tyto peníze nebrala. A skutečně, Patria Finance vypočítala letošní den daňové svobody až na 27. června — skoro přesně na polovinu roku.
A pak mě Daniel Hannan přivedl na myšlenku přepočítat to na roky života. Ať se nám to dobře počítá, tak řekněme, že typický muž pracuje od 25 do 65 let věku, tj. dohromady 40 let. Pokud polovinu toho, co tvrdě odpracuje (něco, co téměř žádný poslanec nikdy nezažil), musí chtě nechtě odevzdat státu, máme tady 20 let tvrdé dřiny pro stát.
Někteří otroci v dějinách lidstava měli přísnější režim a byli v řetězech, jiní měli režim mnohem volnější (jak je vidět např. v jiném historickém dramatu Jih proti Severu).
Budou se příští generace dívat s morálním opovržením na tu naši, ve které jsme nuceni dvacet let života makat na nemilosrdného pána, stejně tak jako my se díváme s opovržením na americké generace v 18. a 19. století?
A já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas občan bude svoboden.
Částečná kráva
02. 06.
Kde knihu zakoupit?
(Jak vidíte, máme trochu skluz v distribuci. To ale brzo napravíme.)
- osobně u Martina Pánka (mmister@gmail.com) a na webu ČástečnáKráva.cz (taktéž v přípravě)
- e-shop Mises.cz
- e-shop Reformy.cz
- e-shop Svobodných
- e-shop eReading
E-book
E-book bude možno zakoupit na eReadingu, na ČástečnáKráva.cz nebo opět přes osobní kontakt. Pokud už máte hardcopy a chcete k ní e-book zdarma, ozvěte se mi. More >
Zmatené myšlenky k eurovolbám
01. 06.
Eurovolby 2009 byly prvními volbami, do kterých jsme jako mufloni šli. Vážně jsem si tenkrát myslel, že se tam dostaneme. Zisk mizerných 1,2 % hlasů pak vyústil v to, že jsem sepsal takovýto článek, ze kterého ta frustrace přímo tryská. (A tímto se omlouvám všem tehdejším voličům ODS, na které jsem se tak nesmyslně obořil.)
Pět let je dlouhá doba. Tehdy jsem si ani nevěřil na to, že bych se měl hlásit na kandidátku, letos jsem chtěl být co nejvýše. Nakonec mě primárky vynesly na páté místo za samé kvalitní kandidáty, takže si rozhodně nemůžu stěžovat. Myslím, že naše kandidátka byla fakt nabitá osobnostmi a schopnými politiky (kteří bohužel ještě nedostali šanci stát se veřejně známými).
Nicméně letos jsem byl naopak přesvědčen, že uspět nemůžeme. Po výsledku podzimních voleb jsem byl značným optimistou, ale volební kampaň byla neskutečně frustrující. Vypustili jsme do toho jenom z centrálního rozpočtu pět a půl kapra, další obrovské částky přispěli jednotlivci v krajích nebo krajské rozpočty a při započítání ceny obětavé práce mnoha a mnoha dobrovolníků se dostaneme do mnohem, mnohem vyšších částek. Ale i přes tuhle masivní (aspoň na naše poměry) kampaň to vypadalo, že eurovolby vůbec nikoho nezajímají. More >
Svobodní vysílají do europarlu rozmanitou šestici
22. 05.
Zřejmě si říkáte, že všichni členové Svobodných musí být stejní. Nebo aspoň minimálně kandidáti. Všichni podle jednoho mustru. Vždyť přece Svobodní jsou známí svoji ideovou vyhraněností, údajnou dogmatičností a lpěním na Hayekovi. Skutečnost však nemůže být dále od pravdy. Dovolte mi představit první šestku našich kandidátů do europarlamentu a zdůraznit rozdíly mezi nimi.
1. Petr Mach Petra Macha asi netřeba představovat. Ph.D. z financí, učitel ekonomie, vydavatel Laissez Faire. Doménou Petra Macha je ekonomie, určitě ale není žádný fachidiot. Naopak bych řekl, že v poslední době ve svých vystoupeních ekonomickou argumentaci prakticky nevyužívá.
Jak všichni dobře víme, Petr Mach je českou verzí pravého britského gentlemana. Vždy klidný a věcný, ale s oponentem si poradí velmi snadno.
Naopak 2. Jiří Payne se nebojí v debatě zvýšit hlas a zdůraznit tak, že to, o čem mluví, je závažná věc. Neshodnu se s ním na všem, ale rozhodně se ho vyplatí poslouchat. Obrovsky sečtělý a inteligentní člověk, hodně vychází z tradic první republiky a z nás všech Svobodných se nejlépe vyzná v politické práci. Kdo ho někdy viděl, jak maká na kontaktní kampani, musí před ním smeknout. Je to ryzí euroskeptik, který by se skvěle hodil jako opoziční politik do EU. More >
Poděkování Lidovým novinám
21. 05.
Využíváme této možnosti, abychom poděkovali elitní euroreportérce Kateřině Šafaříkové [1][2][3][4][5][6][7][8][9] za mimořádnou pozornost, kterou ve včerejších Lidových novinách věnovala Straně svobodných občanů. Aby ukázala, že na kandidátce pro evropské volby nemají Svobodní slabého článku, vyžádala si paní Šafaříková interview s naší nejmladší kandidátkou Terezou Sladkovskou (na kandidátní listině č. 18). Cílem paní redaktorky bylo evidentně zdůraznit bezprostřednost a spontánnost naší kandidátky. Právě z toho důvodu vedla rozhovor ve zcela jiném duchu, než předem avizovala, a nepodřídila se základní redaktorské zvyklosti, že při přepisu se upravuje sloh odpovědí, neboť psaný a mluvený projev nejsou jedno a totéž. S přihlédnutím k těmto vstřícným gestům lze jistě prominout, že navzdory autorizaci bylo vyznění některých odpovědí slečny Sladkovské významně upraveno. More >
Euro: ošklivá měna, která vede k bankrotu
18. 05.
Před patnácti lety předpovídal Milton Friedman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a největší postava ekonomie druhé poloviny dvacátého století, že euro vydrží pět až patnáct let a že se eurozóna roztrhne při první krizi.
Letos “slavíme” patnáctý rok s eurem. V referendech euro odmítli Dánové a Švédi, Britská vláda si na referendum raději ani netroufla. Po záchranných balíčcích pro Řecko a Irsko a po loupeži vkladů na Kypru už euru nevěří nikdo, kromě eurohujerských politiků.
Hospodářský růst v zemích eurozóny se v lepším případě zastavil, v horším případě se dostal do negativních čísel. Studie ukazují, že čím více eurocentralizace země prožila, tím hůře se jí daří. More >
Stát nám bere půlku výplaty, ale dělá nám i daleko horší věci
08. 05.
Napsal jsem článek tom, kolik peněz nám stát zcela zbytečně sebere, a že by bylo mnohem efektivnější, pokud by nám je nechal. Stát nám sebere přibližně polovinu toho, co si vyděláme. Považuji za to za obrovskou částku – však se sami přiznejte, zda byste člověka, který svému pánovi musí odevzdat polovinu platu, nepovažovali za otroka.
Přesto nemám rád, když liberální strany včetně té naší neustále mluví o daních. A to z několika důvodů:
1) Každý chce nižší daně, aspoň pro sebe. Touha po nízkých daních neodlišuje pravičáka od socialisty. I socialista chce nízké daně pro sebe, ale vysoké pro lidi, které nesnáší. I firma, kterou vlastní komunisté (!), mi kdysi nabídla, zda chci zpracovat zakázku bez dokladu a tudíž bez DPH. More >
Zrušte zdanění práce, zbyde vám víc peněz, času i zábavy
06. 05.
Díval jsem se druhdy na svoji výplatní pásku. Z ceny mojí práce, mojí superhrubé mzdy, mi stát bez mého svolení uzmul 44 %. To je panečku pěkná darda.
Z toho stát platí armádu, silnice a další věci, se kterými víceméně nemám problém, že je platí stát. Ale také z toho platí věci, co buď v žádném případě nepotřebuji, nebo vyloženě nechci, aby je platil stát.
Kdyby stát zcela přestal danit práci, přestal by tedy vybírat daň z příjmu fyzických osob a sociální a zdravotní pojištění, z celkových příjmů 1,1 bilionu Kč by mu stále zbylo 625 miliard a to nepočítám s vyšším výběrem DPH, spotřebních a dalších daní. (zdroj) More >
Honzejk vs. marmeláda: Co takhle kouknout na Wiki?
02. 05.
Petr Honzejk napsal 29. dubna do Hospodářských novin absolutně slaboduchou a nesmyslnou prounijní agitku s názvem Nejsme v EU. My se máme! (viz). Chtěl jsem reagovat, ale na to množství pomluv a lží se nedalo reagovat v klidu. takže jsem si dovolil vzít si jenom jednu perlu:
“Je sice pravda, že marmeláda se tradičně vyrábí pouze z citrusů…”
Kdyby se Petr Honzejk obtěžoval ověřit si svoje fakta, zjistil by, že to je jenom další eurolež. Stačilo by třeba – já nevím, jestli to na novináře není moc práce – vyhledat si marmeládu na Wikipedii. A zjistil by, že:
Slovo marmeláda má svůj původ v portugalském marmelade, které vzniklo z portugalského označení kdoule (marmelo), neboť v Portugalsku se pod tímto názvem rozumí kdoulové zavařeniny. Samotnou kdoulovou směs už přitom připravovali Staří Římané a naopak našla své zákazníky i v novověké Británii, kde ovšem časem došlo k jejímu nastavování citrusovými plody (citrony, pomeranče, mandarinky a další). Později se v Británii dokonce samotné kdoule z receptů vytratily a dnešní britská marmeláda je převážně citrusová. Toto chápání slova marmelade je dnes kodifikováno předpisy Evropské unie, které povolují prodávat pod tímto názvem jen takové výrobky, kde jsou alespoň pětinou surovin citrusové plody.
Ajejej! To se nám ten euroblábol ošklivě složil jako domeček z karet. To je nefér a Evropská komise bude muset zasáhnout. Takhle by to dál nešlo.
Takhle je to s eurohujery tradičně. Nic nevědí o historii, ekonomii, sociologii, energetice a dalších oborech. Ale vnucují nám svoje euronesmysly na každém rohu.
Je Nigel Farage rasista?
24. 04.
Českými médii běhají zmatené zprávy o populistické, xenofobní nebo rasistické straně UKIP a jejím předsedovi Nigelu Farageovi. Ale co je na tom pravdy?
UKIP zaznamenal v posledním roce velký nárůst přízně u voličů tím, že zdůrazňuje téma imigrace. Upozorňuje jak na důsledky na trhu práce, tak na důsledky v sociálním systému a na důsledky ve zločinnosti. UKIP kritizuje evropský model, kdy mohou obyvatelé mnohem chudších zemí ve zcela neomezeném počtu přijít do bohatších zemí a jednak připravit lidi o práci a jednak pobírat sociální dávky, přestože předtím neplatili daně.
UKIP ale není proti imigraci. UKIP chce přijmout australský imigrační standard, kdy chce trvalý pobyt udělovat pouze lidem, kteří projdou nějakým testem — např. mají vysokou školu, jsou to podnikatelé nebo tak. Nigel Farage se sám vyjádřil, že by do země mělo proudit zhruba 250 tisíc imigrantů ročně, což při počtu obyvatel Velké Británie není zase tak malá částka.
Na svém vlastním webu UKIP píše, že poté, co si imigranti budou soukromě platit pět let pojištění a školné, dostanou se k dávkám ze státního rozpočtu jako ostatní Britové. Ale ne dříve.
Mně osobně by byla milejší volnější imigrační politika, než jakou zastává Nigel Farage, a mám za to, že ekonomický dopad imigrace je pozitivní. Ale řekněme si upřímně, že lidí jako já je po málu. Já, Bryan Caplan, Alex Nowrasteh… no a nehlaste se všichni. Jsem přesvědčen, že drtivá většina obyvatel ČR by naopak zastávala mnohem přísnější imigrační politiku. Kritizovat Nigela Farage z nějakého protiimigračního tmářství, je tedy celkem pokrytecké.
A jestli je UKIP stranou rasistů a xenofobů? Nigel Farage má za manželku Němku. Jednou z výrazných postav je Sanya-Jeet Thandiová (dívka indického původu), na předsedu kandidoval Winston McKenzie (černoch). Nevěříte? Věřte. Viz též londýnskou akci.
Být hrdý na svůj národ, neznamená být rasista nebo xenofob. Ale je jednodušší útočit na nesmyslnou nálepku než na skutečné argumenty, které UKIP předkládá. Ano, přál bych si, aby UKIP zdůrazňoval spíše svoje pozitivní návrhy na okleštění státního aparátu, na snížení daní, na zdemokratizování Británie. Ale já na rozdíl od UKIPu nemám 26 % hlasů v preferencích.
Odpovědi pro volbydoeu.cz
20. 04.
otázka 1
Jste zastáncem hlubší politické integrace EU, nebo se přikláníte spíše k modelu společenství suverénních států založenému na volném obchodu, bezcelní zóně a sdílených demokratických hodnotách?
Hlubší politická integrace vede k problémům a nevraživosti mezi jednotlivými národy. Němci pomlouvají Řeky, Řekové pomlouvají Němce. Evropští občané navíc s hlubší integrací nesouhlasí — kdykoliv se jim dá šance promluvit v referendu, hlasují proti. Protože se v integraci pokračuje bez jejich souhlasu, probouzí se v členských státech extremistické nálady.
Chceme Evropu, kde spolu můžeme obchodovat, spolupracovat a kde můžeme volně cestovat. Nechceme glajchšaltizovanou Evropu podle toho, jak vyhovuje tomu kterému lobbistovi.
Obchodujme i s nedemokratickými státy, tak k jejich demokratizaci přispějeme nejrychleji.
More >
Děkan Ševčík diskredituje svoji školu i liberalismus
28. 03.
K rukám rektorky prof. Ing. Hany Machkové, CSc.
Vysoká škola ekonomická v Praze
nám. W. Churchilla 4
130 67 Praha 3
Na vědomí členům AS VŠE a představitelům Liberálního institutu
V Praze 27. března 2014
Vážená paní rektorko, vážení senátoři, vážení čtenáři,
rozhodli jsme se napsat další pokračování seriálu dopisů v kauze děkana Miroslava Ševčíka, protože máme pocit, že náš úhel pohledu ještě nezazněl.
Děkan Ševčík se po sametové revoluci staví do role propagátora liberalismu, založil Liberální institut, debatuje v médiích a koneckonců jím vedená fakulta má motto “Svoboda nade vše”. Děkanovy ostatní kroky ovšem jeho působení zcela diskreditují a hrozí poškodit dobré jméno Vysoké školy ekonomické, Liberálního institutu a klasického liberalismu jako takového (pokud se tak již nestalo). More >
ESFLC14
23. 03.
European Students for Liberty Conference 2014
Jak dobře víte, loni jsem se zúčastnil ISFLC13, letošní konference evropský divize se konala v Berlíně — mym oblíbenym evropskym městě. Takže je jasný, že jsem musel jet. Jančura tam jezdí za pár šlupek a město znám jak svý adidasky.
Program letošní konference navíc sliboval über-epický řečníky. Namátkou Toma Palmera, Michaela Tannera (mýho chefa z Cato Institutu), Steva Daviese nebo Cathy Reisenwitzovou. Původně byl inzerován též Trevor Burrus, další kolega z Cata, ale z toho nakonec sešlo. Největší inzerovanou hvězdou byl ovšem Johan Norberg.
Pokud nevíte, kdo to je, tak byste s tim měli sakra něco dělat. More >
Trolling level: MVČR
20. 03.
To nevymyslíš.
Podle zákona o volbách do Evropského parlamentu musí kandidáti předložit osvědčení o českém občanství. Což už je na první pohled absurdita non plus ultra. Člověk má dokládat ministerstvu vnitra, že mu ministerstvo vnitra samo od sebe udělilo občanství.
Můžou euroskeptici kandidovat do europarlamentu?
10. 02.
Spousta lidí se nás ptá, jak můžou euroskeptici kandidovat do europarlamentu. Někteří k tomu připojují, že jde o pokrytectví. S tím nelze souhlasit.
Předně si musíme uvědomit, že evropský parlament je mocenská instituce. Každá politická strana usiluje o podíl na moci. Je tedy logické, že každá strana včetně Strany svobodných občanů kandiduje do evropského parlamentu.
Chtít méně Evropské unie je zcela legitimní, i když v této chvíli opoziční názor. A cožpak nemohou v evropské demokracii existovat opoziční názory, pouze souhlasní kývači? Divná demokracie. More >
Eurokarta se obrací
08. 02.
Když jsem v roce 2009 zakládal web euroSEPTIK.cz, chtělo nás v ČR vystoupit z Evropské unie asi pět. Informování v médiích bylo naprosto jednoznačné: Evropská unie je ráj na zemi, všechno, co přijde z Brusele je požehnání a Klaus nám dělá ve světě ostudu.
Ve zprávách se samozřejmě nikdy neukázalo, o čem jedná Evropský parlament nebo Evropská komise. Bylo jisté pouze to, že je to dobré. Proto nás s Vítkem Jedličkou napadlo, že budeme šířit informace o té skutečné Evropské unii, ne nějaké, kterou si vysnili eurosnílci. More >
Důvody pro vystoupení z EU nikdy nebyly silnější
05. 02.
První řádka Římské smlouvy říká, že smluvní strany jsou “rozhodnuty položit základy stále užšího svazku evropských národů” a politici v tomto rozhodnutí po desetiletí pokračovali, aniž by se lidí zeptali na jejich souhlas.
Ptát se lidí na souhlas byl v Evropské unii vždycky riskantní podnik, protože když se lidem dalo slovo, obvykle nesmyslné návrhy EU zamítnou. Jako když Irové řekli “ne” Smlouvě z Nice, když Švédové a Dánové řekli “ne” nebo když Francouzi, Nizozemci a znovu Irové řekli “ne” té milované Evropské ústavě Lisabonské smlouvě (připomeňme si, že tyto dvě smlouvy jsou v každém ohledu identické).
Nechávat o návrzích hlasovat v referendu je tudíž v Bruselu velice obávaný krok. Eurokrati dávají přednost postupu po byrokratických krůčcích. Téměř všechny státy EU mají politický systém, který je náchylný ke krizím koaličních vlád. Proto se média zajímají především o místní politickou detektivku a eurobyrokracii nevěnují příliš velkou pozornost — což dělá mandarínům z Berlaymontu velkou radost a občanům velké starosti. Když už se ale občanům dá možnost, aby se vyjádřili, má jejich odpověď poměrně obvyklou podobu. More >
Proč kandiduju v primárkách Svobodných pro eurovolby
04. 02.
Když zasedá parlament, je třeba bát se o peněženku i o hrdlo, jak říká klasik. Když zasedá europarlament, je nutné mít se na pozoru obzvláště.
Poslední komentáře