Chce Pánek, aby muslimové v ČR sekali ruce?

Samozřejmě, že NE. Nechci v České republice sekání rukou, kamenování, nerovnost žen, zneužívání dětí nebo vydírání. A udělám všechno proto, aby u nás nic takového nikdy nebylo legální.

Před časem jsem napsal filosofický článek (později doplněný), o tom, jaká by měla být právní pravidla otevřené společnosti (kterou bezesporu chceme být). Novou vlnu zájmu o tento článek zvednul Radek Adamec, zhrzený bývalý člen Svobodných, nyní aktivista pochybných politických skupin.  Celá relevantní pasáž zní:

“Pokud si muslimové chtějí místo našeho občanského zákoníku uspořádat svoje soukromé vztahy podle práva šaría, proč by nám to mělo vadit? Proč by nám mělo vadit, že katolíci si uspořádávají soukromé vztahy podle svých tradic, a proč by nám mělo vadit, že libertariáni si budou chtít uspořádat svoje soukromé vztahy podle libertariánského práva a ne podle občanského zákoníku nebo zákoníku práce?

Jediné, na čem samozřejmě musíme trvat, je souzení všech, nad nimiž má český stát jurisdikci, podle českého trestního práva. Ale trestní a občanské právo jsou dvě úplně jiné věci. (more…)

Stát není dům

Srovnávat stát s domem, je tak neuvěřitelně sebepopírající argument, až člověk žasne.

Velmi zajímavě se s problémem vyrovnal Urza, ale mě napadá doplňující argumentace. Urza píše, že nedává smysl říct:

“Do domu si můžu pozvat kohokoliv, koho chci.” A ZÁROVEŇ říkat “Do domu si nemůžu pozvat kohohokoliv, koho chci, pokud mi vláda zakáže, aby vůbec k tomu domu přišel.”

To v tom nikdo nevidí evidentní rozpor?

Vláda může na veřejných místech (např. na úřadech) zakázat kouření. Kdekdo včetně libertariánů s tím souhlasí. Může vláda zakázat kouření v soukromých restauracích? U mě doma?! Z jakého titulu?

Nebo teda dům není jako stát? To jsem z toho jelen.

Rozdíl mezi státem a domem je tak obrovský, že vlastně ani nevidím, v čem se podobají. Dům obývá několik málo členů domácnosti a je málo rozlehlý. Je tedy snadné mu vládnout – a podle naturelu přítomných buď konsensuálně, tyransky, nebo třeba i většinovým hlasováním.

Ve státě bydlí milióny obyvatel a je tak velký, že vláda nemůže mít oči všude. Preference obyvatel se dají s velkými potížemi agregovat (spíše nedají), ale rozhodně nelze tvrdit, že pravidla fungování státu a pravidla fungování domácnosti jsou totožná.

U mě doma např. nikdo nesmí jíst chleba se škvarkama, protože je to (podle mě) hnus. Jak byste se ale asi cítili, kdybych vám to zakázal na celém území státu?

Bonus pro nadšené ancap čtenáře: Může si spousta vlastníků domů odsouhlasit, že kolem svého condominia postaví zeď (a Mexičani ji zaplatí) a většinovým hlasováním se bude rozhodovat, kdo smí projít bránou. Ano, zajisté to podle liberálů smí. Ale bylo by to veselé místo k životu? To asi sotva. A stát by měl být veselé místo k životu.

Schengen 2016: Nejhorší z obou světů

Schengen byl prodán veřejnosti jako úžasná věc: Nebudete muset na hranicích ukazovat pasy.

Bezpochyby dobrá věc. Urychlilo to průjezd hranicemi, což je třeba pro lidi, kteří přes hranici jezdí denně do práce, významná úspora. Navíc odpadnul opruz s tím, když si někdo doma zapomněl pas (nebo ho chytře ztratil).

Nikdy jsem neviděl, že by policisté zneužívali tuto svoji moc a někoho jenom tak z dlouho chvíle posílali domů, tak jako to s oblibou dělají imigrační úředníci v USA. Nicméně nepochybuji, že i takové případy se vyskytly. I toto se tedy Schengenem odstranilo.

Toto bylo všechno, co nám k tomu řekli. A lid jásal, veselil se a tančil na náměstích. (more…)

Momentky 2015

Jak vypadal rok 2014 »

Film
Letos jsem moc filmů neviděl, ale Kingsman a Marťan byli oba dobrý. Kingsman mě asi bavil víc. (more…)

Proč muslimové neprotestují proti islamistům? WTF?

František Matějka dnes ráno napsal na své FB fan page tento status:


(zdroj)

Podobnou otázku už jsem viděl několikrát. Nedávno ji např. na Twitteru položil @volven:

(more…)

Čína II: Šanghaj II

Na začátku druhého dne v Šanghaji jsme měli na programu místo, které laskavý čtenář zná už z mojí knižní prvotiny, popř. z tohoto blogového zápisku. Šli jsme po nanjingské ulici pěšky k chrámu Jing’an. Cestou jsme se ale stavili na kafíčko a dezertíky a pak nás ještě Čočík pozval na západní zmrzlinu.

Chrám klidu a pohody, kterému my čínštináři prostě nemůžeme říct jinak než 静安寺 /jing’an si/. Ten apostrof se tam píše, abyste věděli, že ty slabiky jsou rozdělený zrovna takhle a ne třeba jin’gan. Stejně tak se píše Xi’an, abyste to nevyslovovali jako jednu slabiku. Ale třeba Beijing se nemusí psát Bei’jing, protože žádný jiný slabiky – beij’ing – z toho složit nejdou. Ale to jste věděli. (more…)

Čína II: Šanghaj I

V minulém díle jste viděli: Cestu taxíkem na Velkou čínskou zeď a následnou cestu vlakem do Šanghaje. Mezi díly je sice trochu delší pauza, ale říkal jsem si, že bych to měl před dalšími cestami už konečně dopsat. Tak snad to nějak stihnu. Endžojte.

A tak jsme přijeli do největšího města na světě – do zmodernizované Šanghaje. Vlak přijel dost večer a pak jsme absolvovali ještě pěkně dlouhou cestu metrem prakticky z konečný stanice až na Lidový náměstí. Suverénně jsem zamířil do hostelu, kde jsem pobejval před čtyřma rokama.

Jenže ty kujóni maj nově tři pobočky a já jsem se omylem ubytoval v pobočce, co se sice jmenovala Lidový náměstí, ale od Lidovýho náměstí byla dál než tahle pobočka, do který jsem zamířil. No tak jsme museli přes ceeeelý to náměstí někdy o půlnoci zase šmrdolit s kuframa.

Naše pobočka hostelu byla sice horší než ta, kde jsem byl před čtyřma rokama, ale furt dobrá. Nicméně u vchodu to strašně smrdělo a vypadalo to nevábně. To nebyl zrovna dobrej první dojem. Pokoj taky byl horší než v tý druhý pobočce, ale co se dalo dělat, že jo. Šanghaj je pěkný město, tak nemá smysl se zatěžovat nářkama na hostel. (more…)

Otevřené hranice jako základní součást liberální politiky

Dovolte mi začít svůj dnešní příspěvek dvěma citáty. První z nich je od libertariána a druhý od konzervativce. Libertarián Ludwig von Mises říká:

“Sklon našich současníků požadovat úřední zákazy, jakmile se jim něco nelíbí, a ochota podřídit se takovým zákazům i tehdy, nejsou-li vůbec srozuměni s jejich obsahem, ukazuje, že otrocké smýšlení je v nich ještě hluboce zakořeněno? Svobodný člověk musí umět tolerovat, že jeho spoluobčané jednají a žijí jinak, než jak považuje za správné, a musí si odvyknout volat po policii, jakmile se mu něco nelíbí.”

V prezidentských primárkách Republikánské strany USA v roce 1980 potom řekl konzervativec Ronald Reagan:

“Než abychom stavěli plot, proč raději nepracujeme na tom, abychom vzájemně pochopili svoje problémy? Umožněme, aby sem přišli legálně pracovat s pracovním povolením. A pak, když tady pracují a vydělávají, budou tady platit daně. A když pak budou chtít jít zpátky, můžou jít zpátky. Otevřeme hranice oběma směry.” (more…)

A further response to Dalibor Roháč: Why there is no libertarian case for the EU

About a year ago, I suggested that Mr. Petr Mach MEP write a response to Mr. Dalibor Roháč’s (then with the Cato Institute, now with the AEI) article arguing the case for the European Union. Mr. Mach did write such a response and Mr. Roháč responded again. I have immediately written this further response but somehow never got around to publishing it. Here it is, written as it was two years ago, with two minor updates:

Dalibor Roháč further argues his cause for the European Union (EU). His new piece concentrates mainly on three topics: trade protectionism, immigration protectionism, and Putin’s threat. Let me deal with them one by one.

Yes, Mr. Roháč is right when he calls out Marine Le Pen or Viktor Orbán as socialists and protectionists. And yes, there are many other left-leaning Euroskeptic parties and personalities. But all Europhile parties are left-leaning in the sense that they love the overregulated single market, the customs union, the price caps in some industries and ludicrous anti-trust policies in others, the subsidy bonanza and the like. (more…)

Jak udržet různé voliče – inspirujme se hokejem

Četl jsem kdysi zajímavý článek (ale zaboha ho nemůžu najít) o tom, že sport sledují jak “nerdi”, tak “pivaři” nebo rodiny s dětmi. Je jasné, že nerdi a pivaři potřebují něco jiného, aby byli uspokojeni a dali příště peníze za lístek, popř. sledovali přenos v televizi i s reklamou.

Vezměme si za příklad hokej. Pivaři si zajdou na hokej zafandit, zaskákat si s kamarádama, pojíst klobásu s hořticí™ a popít pivko. Nerdi ale celý zápas sledují všechny statistiky, klobása ani pivko je moc nezajímá, vulgární fandění je přímo odpuzuje. Ale ty statistiky!

Hokejová liga musí dělat všechno proto, aby si udržela oba druhy fanoušků. Čím víc se blíží jednomu táboru, tím méně fanoušků z druhého tábora ji bude sledovat. Obtížné je to pro komentátory v televizi, protože (aspoň zatím) nemohou dělat jeden přenos pro pivaře a jeden pro nerdy. Musí to dokázat dobře vybalancovat. Aby nenudili pivaře statistikami a aby neznechutili nerdy bulvárním klevetěním a prostým fanouškovstvím. (more…)

Pár postřehů k nárůstu minimální mzdy

Vláda navýšila českou minimální mzdu na baťovských (kocourkovských?) 9900 Kč s účinností od ledna. Minimální mzda přitom škodí lidem, shodne se téměř 80 % ekonomů.

Zákon poptávky je totiž neúprosný. Když zdraží chleba, nakupují ho lidé méně. Když zdraží oběd v restauraci, chodí lidé méně do restaurace na oběd. Když zdraží železo, nakupují firmy méně železa. Když zdraží pracovní síla, nakupují firmy méně pracovní síly.

Žádný člověk při smyslech nemůže popřít, že zákon poptávky platí. Přesto se najdou někteří mudrlanti, kteří tvrdí, že zrovna pracovní síla je výjimka a je to s ní naopak. Dokonce existují studie, které jako by tuto kuriózní myšlenku potvrzovaly. (more…)

To neděláš dobře, Jaromíre, že obhajuješ vlajku Konfederace

Amazon a eBay se rozhodli stáhnout ze svých webů vlajku americké Konfederace. (Ona to ve skutečnosti vlajka Konfederace vůbec není a nikdy nebyla, je to bitevní vlajka armády Severní Virginie, ale to není pro účely článku podstatné, protože dnes je všeobecně brána za symbol Konfederace.)

Apple udělal něco ještě blbějšího než Amazon a eBay a vyřadil z iTunes historické hry, kde se vlajka objevuje. Všechny tři společnosti na to sice mají svaté právo, ale my si o nich zase můžeme myslet, že je to hloupost a pokrytectví, protože vlajky Sovětského svazu a trička s Che Guevarou evidnentně nevadí.

Stejně tak je ale chybné vlajku Konfederace obhajovat, nechat si ji vlát na zahradě, dávat si ji jako profilovou fotku na FB atd.

Proč? Protože Konfederované státy americké (CSA) byly založeny kvůli otroctví. Viz např. ústavu CSA:

“No […] law denying or impairing the right of property in negro slaves shall be passed.” (more…)

Drobný poznatek z cest: kontextuální znalost

Nebojte, pořád mám v plánu dopsat zápisky z loňský cesty do Číny, jednou to přijde. Zápis ze Šanghaje už mám (už čtyři měsíce) skoro hotovej třeba. Takže dočkejte času jako Konfucius klasu.

Dneska jsem si ale vybavil takovou drobnou historku. Seděl jsem v letadle z Dubaje do Pekingu a přemítal jsem, co jsem si vlastně zapamatoval z čínštiny. Samozřejmě jsem si pamatoval objednávku od McDonalda, ale nemoh jsem si vzpomenout skoro na nic jinýho. Ať jsem přemejšlel, jak jsem přemejšlel, prostě jsem si nevybavil žádnej základní pojem.

No, co se dá dělat. Slovník mám v mobilu, tak to snad nějak pujde.

Přistáli jsme přijeli do hotelu a jdem na večeři. Našli jsme v okolí nějakou vhodnou putyku, co nebyla moc vystrašující, a usadili se vevnitř. A najednou jsem si vzpomněl skoro na celou svoji znalost čínštiny. Ta teda nikdy nebyla nijak ohromující, ale dalo se s tim většinou někde aspoň objednat jídlo.

Najednou jsem věděl, jak se řekne těch pár jídel, co jsem si kdysi objednával furt dokola, jak si říct o placení a další a další věci. Byl jsem z toho dost překvapenej, pozitivně samozřejmě.

Když jsem pak zhruba půl roku potom letěl do Ameriky, stala se mi podobná věc. V Bruselu sice mluvim anglicky, ale z nějakýho důvodu jsem měl pocit, jako by tam bylo zarezlý nějaký koleso a musel jsem vyvíjet značný úsilí, abych složil větu.

Ale přistál jsem ve Washingtonu a najednou se mi mluvilo s takovou lehkostí, že jsem se divil, jak je to možný. Přísahal bych, že i muj přízvuk se hned sám od sebe zlepšil. Hned jsem si u toho vzpoměnl na tu historku s čínštinou.

Určitě to znáte i z jinejch situací. Nemůžete si např. vzpomenout na PIN, ale pak přijdete k bankomatu a suverénně ho napíšete. A přimělo mě to k přemejšlení nad tim, kolik zajímavejch věcí nám takhle asi uteče, protože je nevnímáme ve správnym kontextu, a tak nás ani nenapadne, co by nás napadnout mohlo – a třeba bysme už dávno mohli mít vynálezy, co budeme mít až za dvacet let…

No nic, to byla jenom taková nedělní chvilka pro food for thought.

Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!

Evropská unie se chystá prosadit kvóty na přerozdělení uprchlíků stůj, co stůj. Což je to nejhorší, čeho se mohli uprchlíci dočkat. Evropská unie tím totiž proti sobě unikátně poštvala libertariány, konzervativce i socialisty.

U socialistů odpor k uprchlíkům nepřekvapuje. Sice jsou to mnohem chudší a potřebnější lidé než voliči socialistů, ale volič socialistů chce “rovnost” jedině, když to znamená že on sám dostane něco zadarmo díky tomu, že stát někoho jiného okrade.

U konzervativců odpor k uprchlíkům naopak překvapuje. Pomoc bližnímu v nouzi je konzervativní hodnota. Konzervativci neodmítají veškeré státní přerozdělování, ale odmítají pomoci imigrantům jak skrze státní mechanismus, tak skrze volnou (tržní) imigraci. Zřejmě jsou ochotni pomáhat pouze lidem, kteří vypadají jako oni. (more…)

Google není pouhý třídič odkazů

Europoslanec Tomáš Zdechovský ve svém článku Opravdu hraje Google fair play? píše: “[Jde] především o ochranu spotřebitelů. […] Pokud např. zadáte do Googlu nějakou adresu, objeví se zde odkazy na Google Maps, což samozřejmě znevýhodňuje ostatní mapové servery.”

Rozumím tomu tak, že:

  1. Google Search má podle Tomáše Zdechovského sloužit pouze k vyhledávání odkazů na jiné stránky
  2. Spotřebitel je na tom hůře, pokud Google Search dělá něco jiného, např. odpovídá rovnou na dotaz, místo toho, aby odkázal na stránku, která na daný dotaz odpovídá

Funkci pouhého vyhledávání odkazů měly vyhledávače někdy v počátcích svojí existence. Dnes jsou to právě spíše odpovídače na dotazy. Jak Google správně poznal, může uživatelům nabízet odpovědi rovnou. Pro uživatele to pak znamená větší pohodlí. (more…)

Co s tim barákem v Liberlandu?

Na Facebooku se rozhořela debata, jaký je vlastně právní stav domu v Liberlandu, a jestli je Vítek Jedlička agresor, nebo není.

Předpokládejme, že Vítek Jedlička právoplatně vyhlásil stát jménem Liberland a ostatními státy je uznán. Předpokládejme dále pro jednoduchost, že nemovité pozemky na území Liberlandu nikdo nevlastnil (nebo jím byl nelegitimní vlastník, kam až paměť sahá) a že jediným právoplatně vlastněným majetkem na liberlandském území je ten dům.

Co s tím? Může Vítek Jedlička vyhlásit svůj libertariánský stát na území, kde se nachází soukromý majetek, a neprovinit se tak libertarianismu?

Ano, může. (more…)

Několik poznámek k několika poznámkám k Liberlandu

Dominik Stroukal napsal pro Mises.cz článek Několik nestrukturovaných poznámek k Liberlandu, ke kterému bych chtěl já přičinit několik poznámek.

Nevídaným stylem se uzavřel argument typu “tak si založ svůj vlastní stát”.
Zajímavé je, že spousta lidí to zase bere negativně. Přesně se vyjádřil na Twitteru @jindra_jan:


(more…)

Běžný den v europarlamentu: 178 hlasování za půl hodiny

Možná to znáte z české Sněmovny – poslanci hlasují zmáčknutím tlačítka a po hlasování se seběhnou k tzv. sjetinám, kde kontrolují, zda hlasovali správně a zuřivě na sebe gestikulují. Pokud zjistí, že hlasovali jinak, než mysleli, zpochybní hlasování a hlasuje se znovu.

Tak takhle to v Evropském parlamentu vůbec neprobíhá. Plenární zasedání ve Štrasburku trvá jeden týden v měsíci od pondělí 17:00 do čtvrtka 14:00 s tím, že v úterý, ve středu a ve čtvrtek se kolem poledne poslanci na půlhodinku sejdou na hlasovací maratón.

Nedalo mi to, a tak jsem ve středu 11. března hlasování spočítal. Ve voting listu, což je něco jako europoslancovo přikázání, jsem napočítal 178 separátních hlasování. Jak lze vidět na videu níže, poslanci je všechna zvládli za 37 minut. To je efektivita, co? (more…)

Interpelace Komise a dodržování jednacího řádu EP

Pravidlo 130 jednacího řádu Evropského parlamentu (dále jen JŘ) stanoví individuální právo každého europoslance pokládat písemné otázky zejména Evropské komisi a Radě Evropské unie. V české parlamentní hantýrce se tomu říká interpelace.

Komise a Rada mají šest týdnů na zodpovězení dotazu, což při dvoutýdenním zpracovování dotazu (než se to vůbec Komisi a Radě pošle) dává zhruba osm týdnů. Dotazů je ovšem tolik, že Rada a Komise odpovídat nestíhají. Jaké otázky zatím položil Petr Mach, můžete vidět na jeho europarlamentní stránce.

Nedávno jsem zjistil, že exsitují poslanci, kteří mají kolem tří set (!) položených otázek. To mě zaskočilo, protože jsem žil v domnění, že limit je pět otázek měsíčně. (more…)

Nalevo od ODS už může být jenom zeď (s Maovým portrétem)

ODS jede.

A ještě tohle:

A to všechno za poslední půlrok. Kdy začne ODS obhajovat kolchozy?

Go to Top