Shit happens!
Občas šlápneš do hovna.
MMister vs. Krugman
07. 05.
Český (a slovenský) Institut Ludwiga von Misese svádí každý týden souboj s Paulem Krugmanem, jedním z neznámějších (a nejvlivnějcíh?) ekonomů současnosti, který v roce 2008 obdržel Nobelovu cenu.
Časopis Profit uveřejňuje rubrice Senior vs. junior jeden článek od Paula Krugmana, na který reaguje někdo z Mises.cz (my jsme asi ti junioři). Tento týden vyšla řada na mě, tak si kupte Profit a dejte mi vědět, jak jsem obstál. 
More >
Jak se dostat ze sraček: Toalety a každodenní selhávání vládnutí v Ghaně
25. 04.
Dostal se mi do rukou hodně zajímavej článek s poetickym názvem, kterej pojednával o veřejnejch záchodcích v Ghaně. Dost mě zaskočil, protože jsem neměl nejmenší tušení, že někde na světě panuje tak otřesná situace. Dávám vám k přečtení zkrácenou českou verzi článku:
Sjaak van der Geest & Nelson Obirih?Opareh: Getting out of the shit: toilets and the daily failure of governance in Ghana
—
Článek autorů z roku 2002 navazuje na jejich předchozí výzkum publikovaný o rok dříve. Jak poetický název napovídá, jedná se o situaci toalet v Ghaně.
Článek začíná dvěma citáty z roku 1929 z Windhoeku (Namibie). Postupným čtením článku zjišťujeme, že pokud se situace za posledních 80 let zlepšila, nebylo to o mnoho. Autoři dokonce říkají: “Během návštěvy Accry ve 21. století si člověk připadá jako na návštěvě Windhoeku v roce 1925.” More >
Proč není zemědělství specifické odvětví
25. 04.
“Já jsem pro volný trh, ale moje odvětví je specifické.” je oblíbená věta rent-seekerů ze všech odvětví. Konstrukce věty nechává vzpomenout na doby, kdy Slovensko mělo svá “istá špecifiká”.
Specifičnost zemědělství má dokazovat 1) sezónnost, 2) nevypočitatelnost počasí nebo 3) dlouhodobost investic.
1) Co se sezónnosti týče, téměř všechna odvětví vykazují nějakou míru sezónnosti. Některá menší, některá větší než zemědělství. Např. odvětví zvané “Tour de France” trvá pouze tři týdny každý rok. Během těchto tří týdnů se musí prodat všechno do poslední mrtě, protože dalších 49 týdnů to nikoho nebude zajímat. More >
Přijdeme o pracovní místa kvůli levným asijským státům?
23. 04.
Na webu Měšec.cz vyšel nový článek, který vyvrací zakořeněný mýtus o tom, že je třeba bojovat s levnou konkurencí z Asie. Do článku jsem poskytl taky nějaký svoje postřehy.
“Lichtenštejnsko netrpí žádným komplexem malosti, takže si neklade zcela nesmyslné otázky typu ‘Jak může malé Lichtenštejnsko konkurovat obrovské Číně?’, které pokládají celoevropští eurohujeři v domnění, že tím ospravedlní bruselskou ‘Říši zla’. Nekonkurují si státy, ale podniky. A to je diametrální rozdíl. Takže poučení, kromě zrušení regulací a cel je: Nepodléhejme socialistické demagogii o jakési ‘konkurenci’ států, která nás žene do postdemokracie a k čím dál většímu státnímu dirigismu,” dodává Pánek.
Článek s názvem Přijdeme o pracovní místa kvůli levným asijským státům? je k přečtení zde » a doporučuju ho celej (včetně videa), ne jenom ty moje šplechty.
—
Můj vlastní článek o “škodlivé” čínské konkurenci je k přečtení zde ».
A jako vždycky, když se mluví o tomhle tématu, doporučuju i Petici výrobců svíček (pdf) od Frédérica Bastiata.
Pět referend v jeden den = vzor moderní demokracie
02. 04.
13. března 2012 se ve Švýcarsku konalo pět celonárodních referend najednou. Zpracovával jsem je do školy, tak když už jsem se s tím namáhal, poskytnu ty informace i laskavému čtenářovi.
Pro politickou geografii Švýcarska je příznačné, že francouzsky mluvící kantony na západě země volí pravidelně podstatně levicověji než ty německy mluvící. Zapamatovat! Nyní už ke konkrétním referendům.
—
Zrušení knižního kartelu
- 56,1 % ANO
- západ Švýcarska NE
V referendu šlo o zrušení existující kartelu na trhu knih, který zamezoval prodávat knihy pod minimální cenu. Regulace vznikla na popud ženevského národního radního (Národní rada je horní komora švýcarského federálního parlamentu). Tento pán v roce 2004 tvrdil, že: “Nespoutaný trh vedl k mizení knihkupectví.” Že by to mohlo být třeba tím, že business model z roku 1800 málokdy funguje i v roce 2004, ho samozřejmě ani nenapadlo. Zajímavé je, že proti tomuto kartelu se vyjádřily federální autority (spolková rada, soud a antimonopolní úřad). Definitivní tečku za ním však udělali až němečtí Švýcaři, kteří pod heslem “ceny má určovat trh” vyvolali referendum, které jim dalo za pravdu. More >
Další knižní bleg
28. 03.
Bleg = blog + beg. Takže prosbička na bložínku.
Potom, co jsem vás prosil o návrhy jmen pro knihu (žádný jméno jsem zatim nebyl schopnej vybrat, tak můžete navrhovat a přesvědčovat dál), bych vás chtěl požádat o to, jestli byste nepřišli na nějaký téma, který by vás zajímalo a o kterym bych podle vás měl napsat.
Číny se může týkat hodně nebo málo, ale přece jenom aspoň trochu by se to týkat mělo. Když se mi téma bude líbit, pokusim se o něm napsat nějakou glosu nebo serióznější pojednání. Takže pokud jste četli moje zápisky na blogu a furt vám něco vrtalo hlavou, sem s tim. Pokud jste zápisky nečetli a něco vás zrovna teď napadá, taky sem s tim.
Pro inspiraci nabízim např. dva články, co jsem čet včera. Jeden o kapitalistický Číně a jeden o flirtování a sexu v Japonsku.
Díky.
PS: Kniha se snad blíží dokončení, takže očekávám, že vyjde ještě v tomhle století.
Železná lady
24. 03.
Na premiérském postu Velké Británie byla Margaret Thatcherová jedinou ženou v historii, mezi britskými premiéry je však největším mužem. “Buď budeme trvat na principech, nebo padneme.” More >
Ústavní soud si myslí, že je parlament
18. 03.
Eliška Wagnerová, t. č. místopředsedkyně Ústavního soudu, se konečně naplno odkopala. Z jejího projevu je naprosto jasné, že nechápe, jaká je role Ústavního soudu. Ten se za jejího působení změnil v protiústavní soud, protože si Wagnerová a její kolegové myslí, že jsou bohem vyvolená rada, která je chytřejší než lid, jehož zástupci sedí v parlamentu.
Viděli jsme to jasně, když Wagnerová a kol. zrušili volby, což bylo z jejich strany jednoznačně protiústavní. A Wagnerová ještě radila v rádiu, co má Melčák udělat, aby mu to odklepli, přestože se to ani nemělo projednávat.
Nebo jindy se zase projednávala protiústavní mezinárodního smlouva známá jako Euroústava Lisabonská smlouva. A protiústavní soudce vůbec nezajímalo, co se v Ústavě ČR píše, odhlasovali si to podle toho, co by podle nich v té ústavě být mělo. Např. by se tam nemělo psát, že ČR je svrchovaný stát. Podle protiústavních soudců máme sdílenou suverenitu, což je novodobý překlad brežněvovské omezené suverenity.
Nedávno zase Wagnerová sepsala odůvodnění, s nímž prakticky nikdo z jejích kolegů nesouhlasil.
No a v novinách se teď naplno přiznala, že neposuzuje zákony podle souladu s ústavou, nýbrž s nějakou vlastní vizí společnosti. Vůbec nic jí neříká doktrína political question. Podle názoru Wagnerové smí pouze ona a další vyvolení v Joštově ulici v Brně rozhodovat o tom, kolik peněz mají dostávat postižení — z peněz daňových poplatníků. Neměl bych vůbec nic proti tomu, kdyby Wagnerová a kol. posílali postiženým jakýkoliv obnos, který uznají za vhodný. Ale lid (zastoupený poslanci a senátory) se rozhodl, že bude posílat méně než dosud… a Wagnerové se to může nelíbit, ale ze své pozice do toho nesmí mluvit.
Divím se, že Wagnerová ještě nezregulovala kapitálové trhy. Ty ceny se tam furt míhaj a Obyčejnej Člověk™ tomu přece nemůže rozumět! Asi už jí na to nezbyl čas…
Krásně to ukazuje, že protiústavní soudci vůbec nepochopili svoji roli a měli by být vyokněni jako první.
Smí libertarián volit?
17. 03.
Na internetech se vyskytují různí mudrcové. Přečetli jednu knížku, moc o tom nepřemejšleli, ale vědí, že objevili veškerou moudrost světa. Hurá-libertariánství a hurá-rakušáctví mi pije krev jako máloco. Sice je to jako každej postoj, o němž jeho řečník nepochybuje, ale s těmahle jsem vlastně na jedný lodi, proto mě asi tolik rozčilujou.
Poslední dobou, obzvlášť před slovenskejma volbama, se spustila lavina blábolů o tom, že libertarián nesmí ve volbách volit. Pokud volí, tak je zlosyn, protože tím porušuje NAP (princip ne-agrese), jenž říká, že nesmíte páchat násilí na nikom, kdo nepáchá násilí na vás.
Společně s Dominikem Stroukalem, zasloužilým ekonomem z věhlasné KEKE, tvrdíme, že tato argumentace je nesmyslná, děravá a vnitřně nekonzistentní.
Proto jsme pro Mises.cz sepsali článek Sofiina parlamentní volba.
Představme si otroka, jenž musí pracovat 15 hodin denně. Jednou za čas mu dává jeho otrokář volbu, zda se mu jeho povinná pracovní doba sníží o hodinu. Otrok by určitě mohl říct, že otrokářova moc nad ním je nelegitimní a že tudíž nemůže v těchto volbách volit. Ale pomohl by si tím nějak? To sotva.
Pokud vám nic neříká slovo libertarián a nechápete, proč by někdo neměl chodit k volbám a bejt na to hrdej, pak vám asi ten článek doporučuju nečíst.
PS: Tentokrát se v komentářích pod článkem slezli ještě hloupější trollové než obvykle.
Projev k eurovalu
16. 03.
Senát se zase chystal schválit ratifikaci eurovalu, takže Svobodní svolali protest na Klárov. Už jsme se tam takhle sešli asi pomilióntý. Karel Zvára už mi několikrát vyhrožoval, že mě pozve k mikrofonu, ale nikdy to nesplnil. Až teď.
Zde je nejasná zpráva o mém vystoupení:
Chce to ještě trochu trénink, no. A lepší nebejt příště nachcípanej a nespěchat.
PS: Za tu ceduli s gramatickou chybou, co stojí vedle mě, se stydim. Upozorňoval jsem na to, ale nikdo to neopravil…
Krátce ke slovenským volbám
11. 03.
Předně, ty volby byly pěknej ficák! Robert Fico zaznamenal se svojí stranou podobnej landslide naposled v roce 1986.
Fico má většinu a může si tzv. dělat, co chce. Pokud by tedy náhodou neexistovala instituce, která vymýšlí 84 % zákonů, které na Slovensku platí a nad kterou Fico nemá kontrolu. Oh wait, taková instituce existuje! Fico se může třeba na hlavu stavět, ale zákony se dneska tvoří v Berlaymontu v Bruseli, ne v Národní radě někde v Blavě.
Radičový s Dzurindou posílám velikánský gratulki. Shodili vládu, Barrosovi olízali paty a ta jejich partaj se málem nedostala do parlamentu. OLOL největší. More >
Free Tibet?
10. 03.
Je 10. března, takže nás zase zaplaví spousta tibetskejch vlajek. Málokdo ale ví, jakej panoval v Tibetu režim před tim, než tam přišli komanči z Pekingu.
Nabízim proto úryveček z bezvadný knihy Čínský svět (s. 102) od Víta Vojty (zase dělám reklamu konkurenci). Třeba to někoho přiměje zamyslet se, že neni všechno tak jednoduchý, jak se snaží vylíčit Ondřej Liška Podšitá.
Čínská strana, i prostřednictvím tibetských pamětníků, argumentuje tradičním charakterem tibetské společnosti, silně feudálně stratifikované[219] ještě ve 20. století. Nuzné podmínky se podařilo odstranit otevřením a modernizací Tibetu, dnes žije obyčejný člověk lépe než aristokracie poloviny 20. století. Ve věci ničení klášterů za kulturní revoluce 1967-1976 se poukazuje na to, že ultralevá úchylka postihla plošně celou Čínu, protože k neštěstí ničení “památek feudalismu” docházelo po celé zemi.
[219] Užívá se i výraz otrokářská, protože nesvobodné obyvatelstvo trvale existovalo.
The Constitution of Economic Policy
29. 02.
Měl jsem referát na paper The Constitution of Economic Policy od Jamese Buchanana. (Ani nevim, jak se vlastně název toho paperu má přeložit, haha.)
Součástí referátu bylo i napsat shrnutí paperu, který si můžete přečíst tady (pdf, 2 stránky anglicky). Ale ten samotnej paper je krátkej, protože to je jenom nobelovská přednáška, takže koho to zajímá, může číst rovnou plnou verzi. Ale na druhý straně to vypadá, že to neni nikde zadarmo ke stažení, takže se možná budete muset spokojit s tou mojí demoverzí.
James Buchanan je samozřejmě naprosto zásadní autor zcela zásadní ekonomické teorie veřejné volby (z níž jsem vlastně až doteď nic nečetl, což je ostuda). Teorie, jejíž základní kameny si můžete přečíst právě v tom paperu nebo v tom shrnutí. Pro analýzu politiky nezbytná věc. More >
Posílat rozpočty do Brusele? A zdraví slouží?
19. 02.
Brusel vytváří 84 % našich zákonů. V podstatě jediná pravomoc, která zbyla členským státům, je fiskální autonomie. Takže si státní vlády mohou dělat rozpočty podle toho, jak chtějí voliči ve volbách.
Pokud voliči hlasují pro stranu, která slibuje, že dostanou třeba patnáctý plat, pak se sice můžeme vysmát jejich demenci, ale Brusel do toho nemá co kafrat. Stejně tak, pokud voliči zvolí stranu, která patnácté platy zruší a osvobodí ekonomiku od socialistického jha, opět do toho nemá Brusel co kafrat. More >
Takhle chytá libertarián
29. 01.
Posledních pár let už NHL moc bedlivě nesleduju. Nemám se o tom s kym bavit, a tak muj zájem celkem opadnul. Je to ale škoda, protože jednak je to úžasná soutěž a jednak mi unikl Tim Thomas.
Tim Thomas je brankář Bostonu, posledního vítěze Stanley Cupu. Když byli Bruins pozváni na tradiční návštěvu Bílého domu prezidentem Obamou, Tim Thomas se odmítl zúčastnit a zdůvodnil to:
Myslím, že federální vláda se vymkla kontrole a ohrožuje práva, svobody a majetky občanů.
To se děje na vládní, zákonodárné i justiční úrovni. Je to v přímém rozporu s Ústavou a vizí Otců zakladatelů, jak si představovali federální vládu.
Protože si toto myslím, využil jsem dnes svého práva svobodného občana a nenavštívil jsem Bílý dům. Nešlo o politiku nebo stranu, protože podle mého názoru jsou obě strany zodpovědné za situaci, ve které se tato země nachází. Byla to volba, kterou jsem musel učinit jako jednotlivec.
Vymysli název
27. 01.
Přípravy knihy o Číně se už dostaly do takový fáze, že skoro začínám věřit tomu, že ta kniha vyjde. Yahoo!
Bohužel mě zatim nenapad žádnej pořádnej název, takže bych chtěl poprosit svoje p. t. čtenáře o nějaký návrhy. Autor vítězného návrhu vyhraje fyzickou i elektronickou kopii a bude si ji moct přečíst přednostně.
Název knihy by měl zaujmout a měl by vás přimět ke koupi. Měl by nějak odkazovat na Čínu, nemělo by to bejt žádný klišé, možná by bylo dobrý zmínit, že to vzniklo z blogu a že kniha je trochu neortodoxní a obsahuje nevhodnej humor.
Třeba moje video se jmenuje Za Velkou čínskou zdí… a Velkým čínským firewallem. Ta myšlenka Velkýho čínskýho firewallu se mi celkem zamlouvá, třeba do podtitulku, ale kreativitě se meze nekladou. Čim vtipnější a originálnější název, tim líp.
Návrhy přijímám v komentářích, na mailu, na Twitteru, na Facebooku, osobně, vnuknutím ve snu… a kdekoliv jinde vás napadne.
Díky. Ring volnej.
Addendum (28. března 2012): Zatim jsem za kandidáty na titul nebo podtitul knihy vybral tenhle seznam:
- Nerd v Číně (Kiki)
- Čína samozřejmě (Kuba Skala)
- Čína, neasi (Dominik)
- Nejkapitalističtější země světa: Čína (divo)
- Zápisky z cest: Vydání I, Čína (divo)
- Výlet do Číny (divo)
- Šikmé pohledy z cest po nejkapitalističtější zemi světa (divo)
- Šikmé pohledy z cest aneb Čína očima ekonoma (divo)
- Proč je Čína zase středem světa? (divo)
- Čína: Kulturní šok, ekonomický zázrak (divo)
- Proč v Číně stojí půl litr Coca-Coly dvakrát méně než litr? (divo)
- Jak chutná Čína! (Dominik)
- Jak chutnají Číňanky (Pazzy)
- Čína, pivo v igelitce aj. (Pancho)
- Mé počiny v Číně (vitsoft)
- Rok na (čínského) draka (vitsoft)
- Čínská slepice i s kostma (vitsoft)
- Kompletní slepice: Milionová cesta za Velký čínský firewall (suchosch?)
- Čínský semestr (Petr Mach)
- Čína. True story (Mikeowka)
- A to je ta země čínská (yours truly)
Favoriti označeni tučně 8. května 2012. Anketa na FB, anketa na Twitteru.
Obhajoba Facebooku
21. 01.
Kdo by si ještě troufnul obhajovat Facebook? Vždyť nás skrz něj přece sleduje CIA, Bilderberg a Vesmírní lidé. Lidem způsobuje ADHD a noční počůrávání. Je to tyran a lidi se na něj vrací jenom proto, že trpí stockholmskym syndromem. A vůbec je to jenom pro lidi, co se neumí s lidma bavit normálně.
Tak aspoň zní běžná filipika proti Facebooku a dalším moderním způsobům komunikace, které ztotožníme v tomto článku s pojmem Facebook.
Zrovna jsem to zase poslouchal… “Já mám radši realitu než Facebook.” Propánakrále! Facebook je realita. To přece nejni žádnej Matrix, ze kterýho vás odpojej, když zavoláte z telefonní budky, že už vás to neba. Na Facebooku — a to vás možná překvapí — jsou stejný lidi jako tam venku, když otevřete dveře. Akorát lepší. More >
Reportáž z pralesa
13. 01.
Tohle je přesně jeden z těch článků, kvůli kterejm mám novinařinu rád. Bohužel proti tomu stojí naprostá většina novinářský práce, kterou držim v absolutnim opovržení.
V New Yorkeru vyšel článek s názvem Tlumočník, který je pekelně dlouhý — nějakých 21 stran. Ale co je důležité: pojednává o tématu, o kterém jsem dosud neměl ani ponětí, a pojednává o něm způsobem, který mě přiměl přečíst článek jedním hltem.
Jde o domorodý kmen někde v Brazílii, jenž se mezi sebou dorozumívá jazykem sestávajícím z osmi souhlásek a tří samohlásek. Kmen i jazyk se nazývají Pirahã. Žádný mluvčí toho jazyka neumí žádný jiný jazyk a žádnému normálním (i nenormálnímu) jazyku tenhle domorodý jazyk není podobný. Neni divu, že se ho naučilo jenom pár cizinců.
Stejně jako jejich jazyk je pak fasicnující chování toho kmene. Nechápou barvy, čísla (!), strany, mýty, budoucnost — ani si nedělají zásoby.
Neochvějnou oddanost empirické realitě nazval Everett principem okamžitosti zážitku. Ten podle něj vysvětluje jejich odolnost vůči křesťanství, protože kmen na historky o Ježíšovi vždy reagoval slovy: “Potkal jsi toho muže?”
O ničem podobnym jsem nikdy neslyšel. Takže pokud budete mít chvíli čas a téma vás zajímá, článek si určitě přečtěte. Je samozřejmě anglicky.
Jak jsem potkal Richarda Sulíka
12. 01.
Richarda Sulíka jsem neznal až do doby, než se začal na Slovensku schvalovat tzv. euroval (pojmenování je to po mém soudu vpravdě debilní, ale chytilo se). Sulík se zachoval jako Richard Lví srdce, dal přednost principu před korytem a stal se prvním politikem, který porušil Hannanův první zákon politiky. Shrnul jsem to v článku Zásadový politik ještě žije: Richard Sulík.
Richard Sulík potom přijel do Prahy, kde absolvoval přednášku na PrF UK, večerní Hyde Park na ČT24 a setkání libertariánů, na kterém ochotně svolil k rozhovoru pro euroSEPTIK. More >
English Pronunciation
05. 01.
Dneska jsem díky Damirovi narazil na tuhle geniální básničku, která ukazuje snad všechny divnosti anglický výslovnosti.
Dearest creature in creation,
Study English pronunciation.
I will teach you in my verse
Sounds like corpse, corps, horse, and worse.
Vtip je v tom, že ačkoliv to na první pohled vypadá, že by se ty slova měly číst stejně, výslovnost je dost jiná. Třeba hned první řádek /krýčr/ vs. /kryjejšn/. Poslední řádek /kórps/, /kór/, /hórs/ a to poslední nedokážu tak jednoduše přepsat.
Celá básnička, kde se můžete naučit spoustu novejch slov rovnou i s výslovností je tady ». Další básničky jsou tady » a tady ». Bohužel v žádný z nich se nevysktuje asi největší divnost, což je pro mě colonel /krnl/. Aspoň že v jedný z nich se objevuje debt, častý slovo, který se čte /det/.
PS: Nejvíc mě zatim dostalo, že preface se nečte /prýfejs/, nýbrž /prefis/. Ale ještě jsem to nestih přečíst celý.
Poslední komentáře