Ta hlúpá trináctka snad fakt už zešílela. Nejdřív tady píše o tom, jaký je kouření fuj fuj a teď napíše, že nepodepsal petici, kterou podepsalo už přes 73 tisíc lidí. Z toho čísla na mě jde trochu strach, abych se přiznal. Např. petici proti nebohému Standovi Grossovi podepsalo míň lidí.
Kdyby ta petice zněla “Kuřáci jsou sprostý hovada bez respektu a když mi někdo kouří pod frňák, mám chuť dát mu přes držku.”, podepsal bych ji okamžitě a na nic bych nečekal. Ale tady se musím postavit na stranu rozumu (a práva).
Je pravda, že podle rudého zákoníku práce je možno vyhnat kuřáky z restaurací již dnes, protože zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům zdravotně nezávadné prostředí. Odhlédneme-li od toho, že se hloupý zákon nedodržuje (Proč bude někdo mému zaměstnavateli nařizovat, aby zamezil něčemu, co nikomu nevadí? Když budu chtít, můžu si v práci klidně chroupat uranovou tyč, nikomu do toho nic neni.), připadá mi absurdní, o co se někteří nekuřáci snaží.
V poslední době čtu tolik špatných věcí o kouření, že jsem se rozhodl přestat číst.
~ Winston Churchill
Říkají, a mají pravdu, že kuřáci omezují jejich osobní svobodu. Podporuji zákaz kouření všude. Zákon ve znění “Kouření je zakázáno tam, kde to někomu vadí.” by měl moji plnou podporu. Pokud ale někdo vstupuje do restaurace, která je zřetelně označena jako kuřácká a chce se domáhat toho, aby se mu ostatní přizpůsobili, nechápu ho. Snad taky nejde na disko a nepožaduje, aby ztlumili nebo vypnuli muziku.
Ale my nekuřáci nemáme na výběr! No ano, to je pravda (aspoň v Sokolově), ale zároveň je to špatný argument. Na nekuřáckou restauraci neexistuje ústavní nárok. Pokud by existoval, musel by stát provozovat síť takových restaurací. Signatáři té petice by udělali mnohem lépe, kdyby petici směřovali restauratérům a přemlouvali je, aby zřídili nekuřácké restaurace nebo nekuřácké kouty. Opět bych bez zaváhání podepsal.
Ladislav Jakl prohlásil, že nekouří, ale pokud prý zákon omezující kouření v restauracích projde, pak kouřit začne. Protože svoboda je důležitější než zdraví. S tím souhlasím, ale ničit zdraví si kvůli tomu nehodlám.
Také by mě zajímalo, proč do každé obdobné diskuse přispěchá doktor, který nám pohnutým hlasem řekne, kolik pacientů s rakovinou plic už měl, ale už nepřijde nikdo, kdo by řekl, že ho sere, jak mu smrdí veškeré oblečení, a také jsem ještě neslyšel, kolik nás ročně stojí léčba kuřáků a kolik se vybere na spotřební dani. Pokud je státní rozpočet díky tomu v mínusu, neváhal bych se zvýšením pojištění pro kuřáky. Jejich protiargument, že já se zase zrakvim na kole mi připadá lamovský až hanba.
Tedy, restauratéři, nestyďte se a zřiďte nekuřácké restaurace, uvidíte, že vám kšefty pofrčí jedna radost. Ale, poslanci, vezměte rozum do hrsti.