Baltimore, část druhá

Pobyl jsem chvíli u Deertree Poolu, a pak jsem šel obhlídnout okolí. Konkrétně Taco Bell, kde se údajně podává jídlo za dva dolary. Nejdřív jsem to nemoh najít, ale pak… no fakt! Ne úplně malý mexický (nebo jaký) jídlo, doritos (takový divný chipsy) a pití, který si můžete doplnit kolikrát chcete.

Jestli mi někdo dokážete vysvětlit, jak to může bejt ziskový při prodejní ceně dva dolary, tak sem s tim. Pracovní síla, suroviny, odpisy, management… Neni možná prostě. :)

Večer jsme šli hrát basket. Neklame-li mě moje paměť, tak jsem basket hrát naposled na vánočnim gymso-turnaji v půlce čtvrťáku a ani tenkrát jsem nebyl zrovna Koubý Brájent, takže jsem na tomhle večernim basketu byl spíš do počtu. Hrál s náma i nějakej Ind a jeden pravej negahuba. Ten držel náš tým nad vodou, ofkoz.

Konečně jsem taky využil ten spacák, co s sebou tahám.

Na další den jsem naplánoval procházku po Baltimoru, která se měla uskutečnit den předtim místo tripu do Washingtonu. Prochodil jsem toho dost. Je to fakt krásný přístavní město. Fotky opět řeknou nejvíc.

Měl tu bejt nějakej Federal Hill, ze kterýho je pěknej výhled. Když jsem se ho rozhod najít, zjistil jsem, že na něm stojim. :mrgreen: Federal Hill má vejšku běžný skládky, takže mě fakt nenapadlo, že by tomu někdo moh říkat hill. Spíš se hodilo říkat tomu Federal Molehill. Nicméně výhled na přístav je odsud vynikající.

Zrovna tam byli dva týpci s nějakejma trumpetama nebo co to bylo za nástroje a cvičili. Zatim z nich nejsou žádný Armstrongové, ale snaha byla. Když asi deset minut cvičili americkou hymnu, tak jsem jí bez problémů poznával.

Anžto jsem prošláp všechno, co zajímavého zde bylo zdarma jest viděti, rozhod jsem se vypátrat to bájný místo, kde vlála potrhaná americká vlajka, která inspirovala Francise Scotta Keye, aby složil tu báseň o Hvězdami poseté vlajce, jak už jsem říkal posledně. Z materiálů jsem zjistil, že se jedná o Fort McHenry (opět slovo fort je značně velká nadsázka), ale nemoh jsem najít, kde to je.

V turistickym centru mi poradili a že prej mám jet autobusem. Ten ale dlouho nejel, tak jsem se rozhod dojít pěšky. Ukázalo se, že po celodennim chození je 2,5 míle celkem štreka. Horší bylo, že ty vydřiduši chtěli za vstup sedm dolarů. Tssss… Tak jsem si to zadarmo obešel, pokochal se a tentokrát nased na autobus a jel zpátky.

Nicméně to místo je fakt poetický. Abyste si to mohli vychutnat, tak tady máte jednak fotku místa a jednak jedno video s tim hymnem, abysme jako věděli, vo čem se bavíme, že jo.

Ó sděl mi, zda zříš, v raném úsvitu zas,
témuž vzdali jsme hold, hrdě v soumraku sirém,
pruhů ráz a hvězd jas, skrze hrůzný boj, náš
vábil zrak, chrabře přes hradby, v rozletu širém?
Rudá rakety záře, třesk výbušné ráže,
byly za svědky, co prapor ustát dokáže;
Ó sděl, hvězdotřpytný prapor, vlá stále na svém,
nad zemí svobodných, statečných domovem?

Jinak nejlepší verze český hymny je zde.

—

Další den měli Havlíkové volno, tak že prej pojedem do Towsonu. LOL.

Nejdřív jsme vlezli do běžeckýho kšeftu, kde se nás okamžitě ujala blonďatá frndička. Havlíci se rozhodli koupit si běžecký boty, takže každej z nás dostal osobního prodavače, kterej se mu celou dobu stoprocentně věnoval, bavili jsme se o různejch věcech (k dobru samozřejmě přišla i moje historka s pokutou z prvního dne) a mezitim jsme měli běhat po koberci a po pásu, aby zjistili, jaký boty pro nás budou nejlepší.

Já jsem to teda vzdal hned na začátku, probral jsem s prodavačem konec svojí kariéry a propustil jsem ho. Peter s Thomasem ale zaměstnali ty svoje prodavačky na dost dlouhou dobu. Nakonec vybrali boty v ceně kolem 100 dolarů. Ale chtěli ještě vyzkoušet jiný, takže se dohodli, že jim tyhle schovaj, a až dorazej tamty, s kterejma se to má porovnat, tak jim prodavačky zavolaj a všechno se vyzkouší.

Ze zákaznickýho servisu jsem byl přímo unešenej. Kdyby ten kšeft neměl jenom přízemí, tak by mi údivem spadla brada o několik pater…

Pak jsem nahrál fotky na internet a koukám, že mi ta prodavačka na Facebooku tu fotku okomentuje. To by mě zajímalo, kde zas Pedro vysomroval její účet na Facebooku. :)

Další zastávka bylo Macy’s. Bože! Tam je hadrů jak nasráno! Strávili jsme tam snad celej den. Já jsem si potřeboval koupit nějaký trika, protože už mi došly ty, co jsem si přivez z Čech, a taky nějaký kraťasy. Hlavně proto, abych se moh najíst, až zase zmoknu. Nakoupil jsem za dvoje kraťasy a dvě trika za 54 dolarů. Jedno triko je nějaký komixový, už dva nějaký komixový nerdi mi ho pochválili. :D

Tom nakoupil za něco přes 100 dolarů a Pedro za něco pod dvě stě. Vtipný je, že na účtě vám to vypíše taky částku, co jste ušetřili na slevách. Jsem žabař. Jako jedinej jsemměl větší útratu než součet slev. :evil:

A protože jedinej hostel ve Philadelphii byl obsazenej, zůstal jsem s laskavym svolením bratří Havlíků ještě jeden den. Ten den jsem ale skoro nic neudělal, akorát jsem si začal číst povinnou literaturu na svuj závěrečnej tejden tady v USA. Ale o tom až potom. ;)

Za laskavé ubytování oběma bratrům velice děkuji. A btw, nechte si od nich něco uvařit, jsou překvapivě dobrý kuchaři!

PS: Právě jsem si vylil do notebooku vodu, tak uvidíme, co vydrží čínská poctivá práce od Lenova.