Bývá zvykem, že ti lidé píší dopisy se svými přáními. Tak tady máš tedy ta má přání:
Chtěl bych klid na těle i na duši, peace na webu, peace na zemi ;).
Chtěl bych čas na dělání věci, které dělám rád. Ty které rád nemám, bych nechtěl dělat vůbec.
Aspoň pro příští rok bych chtěl, aby lidé pochopili, co je pro ně nejlepší, a ve volbách to dali moudře najevo.
Ale jak známo, za tyto věci bych si nic nekoupil, takže tě požádám i o nějaké hmotné věci. Bude to telefón, klávesnice, nějaká ta kniha. V dlouhodobém horizontu mi taky můžeš nadělit (když už mi Herr Komisar dal ten řidičák) dostatek peněz na nějakou káru a taky dostatek charmu na nějakou tu Kláru. A dej, aby se to všetko neproměnilo v páru v páru (kdo první napíše, jakej ta věta dává smysl, bude první).
Ježíšku, už kecám z hladu. A vymýšlím hloupé rýmy (a ptačí chřipky). Takže končím. A pro případ, že bys mi pod stromeček přišel nas… nakakat, uřezal jsem spodní větve stromečku.
„Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život,“ řekl moudrý čaroděj v reakci na požadavek na Glumovu smrt a pokračoval: „Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivé rozsudky smrti. Ani nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“ Z mého pohledu je právě toto velký problém mnohých lidí. Nejenže se ani nesnaží dohlédnout do všech konců a se svým názorem jsou velmi rychle hotovi, často dokonce soudí druhé dříve, než je poznají. Proto jsem si vybral postavu Gandalfa z knih Hobit, Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále. 
Andorra, ein Stück in zwölf Bildern von Max Frisch, ist ein Panoptikum der Vorurteile, welche die Personen in diesem Stück deutlich kundgeben. Antisemitismus, Rassismus und Xenophobie werden hier ganz klar vorgestellt. Das sind eigentlich Probleme, mit denen die Welt auch heutzutage kämpft. Jeder Fremde im Ausland könnte davon was erzählen, glaube ich, meinen Erfahrungen nach. Barblin hat in „Andorra“ das erste und das letzte Wort und sie ist die einzige Person, die Andri mag.