Česká politika prchá od idejí

Nejsme jako politici, makáme. Podpoříme každou dobrou myšlenku. Nejsme vpravo ani vlevo, jsme vpředu. V komunální politice nejde o politiku, ale o řešení problémů.

Podobných bezobsažných frází slýcháme z úst politiků spoustu každý den. Zatímco 90. léta byla érou nevinnosti, kdy strany i jejich představitelé věřili tomu, že mají před voliče předstupovat s jasnou ideologií a jasným programem, v poslední době se k sobě strany přiblížily natolik, že se podobají jako vejce vejci. Některé strany pak zrušily programy docela:

V pátek a v sobotu nás čekají senátní a komunální volby. Doby, kdy do Senátu kandidovaly osobnosti se zajímavými osobnostními profily i zajímavými názory (byť s nimi člověk nemusel souhlasit), jsou asi už pryč. Senát plný poslušných posluhovačů stranických sekretariátů, který se podepsal pod největší blbost od vynalezení klínového písma, si spíš než úctu zaslouží opovržení.

Nejde jenom o groteskní obžalobu prezidenta republiky, Senát se ani slůvkem nepostavil vůči nehorázným nápadům Sněmovny, které omezují svobody a práva českých občanů, ani slůvkem se nepostavil proti vůči policejní okupaci Sněmovny, nedokázal se efektivně postavit ani odebrání jedné ze svých největší pravomocí (volby prezidenta) výměnou za nic.

Člověka, co sleduje politiku v Poslanecké sněmovně, to asi pramálo může překvapovat. Ale říkali nám, že díky volebnímu systému a věkovému limitu, budou v Senátu zasedat lidé, kteří budou sloužit jakožto korektiv Sněmovny poblázněné momentálními průzkumy veřejnosti.

Svobodní kandidují do Senátu ve dvanácti obvodech. Na ustavujícím sněmu vystoupil budoucí předseda Svobodných Mach s projevem, ve kterém říkal: “Věřím, že ze všeho nejdůležitější jsou myšlenky.” Pokud chcete, abychom v Senátu nahlas říkali myšlenky svobody jednotlivce a důrazně je prosazovali, dejte nám svůj hlas.

Naši senátoři nebudou hlasovat pro zadlužování státu (Senát sice nehlasuje o rozpočtu, ale hlasuje o šikovných věcičkách typu ESM, které nás budou stát stovky miliard Kč), pro dotace politickým kamarádíčkům, pro odevzdání i těch posledních pravomocí na Evropskou unii, pro zvyšování daní a nárůst policejního státu. Naši senátoři se zasadí o snižování daní, nárůst osobní svobody, výjimku z eura, referendum o vystoupení z EU a respektování právního státu.

V komunální politice je situace obdobná. Nízká politická odpovědnost obcí a vysoká centralizace moci v ČR způsobují, že o politiku v obci se málokdo zajímá. K tomu ještě připočtěme naprosto otřesný volební systém a z většiny zastupitelstev máme bramboračku z blábolivých a nepřipravených zastupitelů, kteří požadují vyčlenit pár peněz pro svůj oblíbený projekt, a za to odmávají starostovi úplně všechno.

Svobodní s takovým pojetím jednohlasné socialistické politiky nesouhlasí v obcích a ani v EU, kde je situace prakticky totožná. Věříme, že i v obecní politice jsou ze všeho nejdůležitější myšlenky. A přestože obce nemají v centralistické ČR mnoho pravomocí, pořád tu zůstává prostor pro politický souboj.

Chceme mít vyrovnaný rozpočet, nebo zadlužit další generace? Chceme, aby si lidé mohli žít, jak chtějí, nebo budeme vymýšlet jednu ztřeštěnou a nejspíš protiústavní vyhlášku za druhou? Chceme, aby náměstí bylo k životu (což vyžaduje např. automobilovou dopravu), nebo aby to byl mrtvý skanzen? Chceme, aby policie hlídala poctivé občany proti zločincům, nebo chceme, aby u cesty za keřem číhal kpt. Jánošík, loupil a pískal?

Ztráta idejí došla tak daleko, že v některých městech se ani vysocí hodnostáři ODS (10 let starosta, 10 let místostarosta, kandidát do Senátu) už nehlásí ke své politické straně, ale k jakémusi tajemnému Hnutí pro město Sokolov 2014.

Svobodní se za svůj program ani za svoji stranu nestydí. Naše zásady komunální politiky jsou jasné:

  1. Obce hospodaří zpravidla s vyrovnaným rozpočtem a dluhy tvoří jen v mimořádných situacích za souhlasu kvalifikované většiny zastupitelů. Svobodní toto pravidlo hospodaření obcí prosazují jako analogii návrhu ústavního zákona o vyrovnaném rozpočtu na úrovni státu.
  2. Obce vynakládají prostředky na prvním místě na veřejné statky, tj. na obecní silnice, chodníky a zajištění pořádku a čistoty v obcích.
  3. Obce zásadně nepodnikají. Obce svými aktivitami nesmí deformovat tržní prostředí.
  4. Obce ukládají přebytky běžného hospodaření zásadně konzervativně, tj. do aktiv s minimálním rizikem.
  5. V případě obecních zakázek se obce nesmějí odvolávat na obchodní tajemství a uzavřené smlouvy jsou veřejné.
  6. Svobodní podporují změny daňových zákonů tak, aby maximum peněz zůstalo v kapsách lidí, aby se omezilo přerozdělování jak na úrovni státu, tak na úrovni obcí. Přerozdělování výnosu daní občanů České republiky na úrovni Evropské unie je třeba odstranit.

Pokud se vám takový program líbí a komunálního socíku už máte dost, dejte nám svůj hlas. Odvděčíme se vám svobodnějším, férovějším a nezadluženým městem. (Kde kandidujeme.)

A na Praze 13 postavíme kosmodrom.

One thought on “Česká politika prchá od idejí”

  1. Pokud ubožákům, položíte otázku. Víte, kdo zde všemu vládne? Tak buď vám řeknou nějakou ubohost, nebo se přiznají, že jsou ubožáci, a že to nevědí. Jestli si myslíte, že vláda zde všemu vládne, tak jste ubožáci, vláda zde všemu nevládne, ona je zde na hovno, a vypadne z ní logicky, pravidelně jenom veliké a tvrdé vládní hovno! Nemyslete, ale vědecky a technicky, mě jednoduše vysvětlete, kdo zde všemu na 100% vládne?

    Jste ubožáci, a nedokážete mě to vysvětlit, ani náhodou! Veliké zde ovládá malé, a tak se malý měsíc točí kolem naší planety, a naše malá planeta se točí kolem velikého slunce. Nevládne zde tedy Bůh, ani političtí paraziti, co zde mají bohatství a moc. Malé dítě poslouchá veliké dospělé lidi, malý ubožák, poslouchá velikého ubožáka, ve škole, nebo v zaměstnání, atd. mnohdy si naivně myslíme, že něco je už tak veliké, že to nemusí poslouchat něco, co je ještě větší?

    Vše je zde pro něco malé, a pro jiné zase veliké, vše je zde současně tedy logicky, otrokem i otrokářem. Jde o vztahy, absolutno to jsou jenom vztahy, mezi velikým a malým, kdy to malé, poslouchá veliké, tam kde je ve vztahu rovnost, tam je i soutěž a boj, aby se tak jistě poznalo, co je větší, a co je menší. Proč lidi věří na; Boha, politiku, reklamu, pohádky, mýty, legendy, kulty, fetiše, pověry, módu, zázraky, posmrtnou existenci duše, peklo, ráj, vědu, techniku, drogy, lásku, štěstí, atd.?

    Víra je následkem psychické nemoci, to co je psychicky zdravé, nevěří už na konzumní lidské ubohosti! Psychické nemoci, jsou následkem toho, že je naše existence díky degeneraci a přelidnění malá, a tak je i ekonomicky a mocensky ubohá, a tím je i psychicky z toho nemocná, je to začarovaný kruh nemocí těla a duše, způsobených naší existenční malostí, protože zdravé je to, co je zde veliké.
    http://www.gvkb.cz/?p=486

Comments are closed.