V tomto článku se vyjádřím trochu šířeji k jedné ze svých divokých myšlenek, které jsem tu zmínil dříve a uspokojím tak hlad některých komentujících, kteří na to čekají jak na lízátko. Než se k tomu dostaneme, udělám malé entrée.
Co říkají levičáci? Že bohatí musí být solidární s chudými. Řídí se tím? Ne. Proč? Protože jsou to socky a příživníci.
Pokud chce někdo pomáhat chudým (z jakéhokoliv důvodu), těžko najdeme argument, proč by to neměl dělat. Koneckonců jsou to jeho peníze. Takže při nastavení rovné 15% daně nebrání Sobotkovi nic, aby dalších třeba 20 % měsíčně odváděl, kam se bude chtít.
Znám podnikatele, kteří jsou zatvrzelými socany. V životě jsem ale neslyšel, že by některý z nich NEdělal tzv. daňovou optimalizaci. Všichni se snaží, logicky, ušetřit. Jak to koresponduje s jejich proklamovanou solidaritou, nedokázal vysvětlit zatím jediný z nich. Ani Bono Vox. (Čímž ho nechci obvinit z levičáctví, protože o jeho levicovosti/pravicovosti nevím vůbec nic.)
Půlnoční noviny své třídy jsem šel kopírovat do firmy s komunistickým vedením. A co čert (trh) nechtěl, bylo mi nabídnuto neplacení daní. Ale hubu plnou solidarity budou ti lidé mít pořád. Kdo tohle vysvětlí jinak než schizofrenií popř. double-thinkem, bude génius.
Nejférovější daňový systém je rovná daň. Tečka. Bez odečitatelných položek a různých dalších vylomenin. Nastavením odečitatelných položek a nezdanitelných minim dochází totiž opět k progresivitě systému.
Exkurs pro nechápající — Mějme tři pány. Proletáře, Ouředníka a Rychtáře. Mějme nezdanitelné minimum 5000 Kč měsíčně. A dejme pánům plat. Panu Proletářovi 10 tisíc Kč, Panu Ouředníkovi 25 tisíc Kč a panu Rychtářovi 100 tisíc korun měsíčně. Pan Proletář zaplatí měsíčně 750 Kč na daních — (10000-5000)*0,15 — což je 7,5 % jeho platu. Pan Ouředník zaplatí 3000 Kč (12 % platu) a pan Rychtář 14 250 Kč (14,25 % platu). Což je jasná progresivita. Konec exkursu.
Na druhé straně, v případě sociální a zdravotní daně je systém nastaven regresivně. Daň má nějaký (neznám ho) absolutní strop, tudíž s nekonečně rostoucím platem a pevnou částkou klesá relativní částka.
Správné (a pravičácké) je též zavedení možnosti připlatit si za lepší služby. Za kratší frontu na úřadech, za lepší místo v seznamech umělých kyčlí, za lepší kyčel. Dnes ta možnost de iure není. De facto ale přece. A co z toho má proletariát? Vůbec nic. Pokud tato možnost bude existovat de iure, nebude nikdo tyto platby tajit a vystavovat se tak možnosti trestního stíhání, platby budou probíhat veřejně a peníze nezůstanou doktorovi v kapse, ale vrátí se zpět do systému, z čehož bude těžit proletariát, který tuto triviální myšlenku nehodlá vůbec brát v potaz.
A někde mezi těmito dvěma modely, leží model, který napadl mě. Každý člověk si vybere, jak velkou daň bude odvádět (samozřejmě s nějakou spodní hranicí). Tedy že nebude platit přímo u doktora nebo přímo na úřadě. Bude platit státnímu přerozdělovači, za to získá nějaké (v zákoně vyjmenované) výhody, ale státní přerozdělovač ve své nekonečné moudrosti rozhodne, kde se peníze použijí (rozuměj utopí). Dokáži si představit celou řadu výhod, které by mohl mít člověk platící 40% daň oproti člověku, který platí minimální, třeba 10% daň. Ale to je asi až třetí krok a já mluvím o prvním. Hysterických komentářů pod článkem tedy netřeba.
Někdo by mohl namítnout, že nevidí faktický rozdíl mezi rovnou a dobrovolnou daní. Faktický rozdíl je jenom v tom, že takto je to složitější, uživí se na tom mnohem víc byrokratů, nikdo neví, jak by to fungovalo, a hlavně si myslím, že s tím může sociální demokracie vyhrát volby. To se nestane, protože v naší socdem není žádný ideolog (o tom ale někdy příště). Z tohoto odstavce tedy vyplývá, že tento systém je absolutně blbský a k ničemu.