V Německu se maturuje jinak a říkám, že ten systém je mnohem lepší. Nejdříve shrňme, jak se maturuje v rodné zemi naší české. Čtyři roky musí člověk úmorně studovat všechno možné a např. ve fyzice a chemii je studium všeobecných informací dávno pryč a čas a mozkové kapacity se zabírají odb(p)ornými delikatesami. Na naší škole (nevím, jak je tomu jinde) máme možnost si ve třetím ročníku vzít dva tzv. semináře, tzn. předměty v týdenních dvouhodinovkách, které a) učivo opakují (mnohdy ani ne v plné výši), b) učivo nepatrně rozšiřují, c) učivo výrazně rozšiřují. Semináře typu A jsou nejnavštěvovanější a jejich přínos ― pardon ― není žádný. Naopak semináře typu C jsou oba dva moje semináře (ne jediné), tedy dějepis a psychologie. Ty naplňují to, proč se chodí do školy ― vyučují. Ve čtvrťáku pak přijde ještě jeden seminář. Tolik tedy příprava k maturitě.
Samotná maturitní zkouška se skládá ze čtyř předmětů, kde je povinná literatura (často nazývaná nesmyslně čeština), cizí jazyk a dva předměty dle libosti. Zkouška je ústní. Prý proto, aby připravila na přijímací zkoušky na VŠ, které jsou zásadně psanou formou (tento oxymoron opakovaně odmítli vysvětlit všichni dotazovaní potentáti). Zkouší se pouze jedna maturitní otázka, čili velká role je přidělena štěstí. Zkouší se učivo za celičké čtyři roky a aspoň na naší škole vám v prváku přiklepnou jednoho učitele a toho se nezbavíte, ani kdybyste do něj vidle zapíchli. Ten pak u maturity funguje jako zkoušející. Zajímavá je role přísedícího. Někdy mlče sedí a jindy se jako jediný ptá. Maturita probíhá z neznámých důvodů v jediném dni.
Und jetzt schau ma mal den Nachbarn in die Küche.
Předně Němci neznají čtyřleté gymnázium. Jejich gymnázium začíná pátou a končí třináctou (za pár let dojde ke změně na dvanáctou) třídou. První tři roky nazýváme Unterstufe, prostřední Mittelstufe a poslední tři, světě div se, Oberstufe. K tomu ještě poslední dva nazýváme Kollegstufe. Přestože se ještě jedná o Mittelstufe, od desáté třídy se žákům vyká a i na našem intru měla desátá třída jiný režim než Mittelstufe, dokonce jsme mohli i do OZ (Oberstufenzimmer). K tomu mě napadá, že učitelům (i ostatním dospělákům) se běžně říká Hallo a oslovují se Frau/Herr Müller. Ne tedy pane učiteli, a už vůbec ne pane profesore.
Zatímco v Unterstufe a Mittelstufe je všechno absolutně nevolitelné (na naší škole s jedinou výjimkou ― každý si může vybrat nástroj, na který bude vrzat), v 11. třídě si může žák vybrat, jestli se chce dál učit latinu, nebo bude vekslovat na francouzštinu. Der absolute Hammer ale přichází s nástupem do tzv. K12, kde se zruší třídy a existuje jenom jedna K12. Žáci si vyberou Leistungskursy a k nim si podle určitých pravidel vybírají Grundkursy tak, aby každá složka všeobecného vzdělání byla v odpovídajícím množství zastoupena. Kdo se aspoň jednou potkal s německým jazykem, bude chápat rozdíl mezi oběma pojmy stejně jako já. Čestně přiznávám, že o rozdílech nevím nic. Ale předpokládám, že z Leistungskursů později vzejdou maturitní předměty. Učitelé jsou v těchto kursech dva roky stejní, jinak se přísně každý rok střídají. Nedochází tak k ponorkovým nemocem pro naši školu naprosto typickým.
Maturitní zkouška se skládá z pěti předmětů, z nichž povinné jsou němčina a matematika. Zkouška se koná v jednom dni vždy pouze z jednoho předmětu, takže se může stát, že první předmět máte 1. května a pátý až na samém konci měsíce (nezapomeňme, že v Bavorsku končí školní rok až na konci července). Zkouší se kromě jednoho předmětu písemně a pouze poslední dva roky. Štěstí tedy nehraje roli. A konečně, na vysoké školy se nedělají přijímačky, závisí pouze na průměrné známce na vysvědčení, kde známka z maturity činí podstatnou, nikoliv však jedinou její část (rozuměj výsledky z minulých dvou let také mají nějakou hodnotu).