Po dlouhé době mě učitel přivedl do němého úžasu.
Kroutit hlavou nad něčím, co učitelé vymyslí, to je poměrně běžný stav. Ale někdy vymyslí takovou perlu, že člověk nenachází slov. Slyšte dnešní příběh.
Holka, co je v prváku doktorskýho studia, takže jí je odhadem 24 let. Neumí učit, to ale neumí hodně učitelů (skoro bych řekl, že většina, ale nechci vířit vášně hned v úvodu :) ). Látku jsme nestihli probrat ještě ani na jednom cvičení.
Prý že dá na studijní server materiály, abysme se to mohli doučit. Říkal jsem si fajn — přečtu si to. Když jsem to ale otevřel, musel jsem si říct, že se snad posrala v kině. Jedno cvičení zabíralo 10-20 áčtyřek. Žádných normostran ani odrážkového seznamu, úplně normálních 20 stránek textu ve Wordu. To se mi tedy na béčkový předmět na průběžný test opravdu číst nechtělo.
Na test jsem se učil, možná přiměřeně, možná málo, ale rozhodně ne nijak moc. To uznávám. Kdybych si myslel, že jsem látku neuměl, tak bych nepyskoval. Jenže toho názoru nejsem.
Hlavní složkou testu byly otázky, kde jsme se měli rozepsat o problému. Tyhle otázky jsem vždycky nenáviděl. Učitelé na ně mají úchylku, protože si myslí, že to jinak nejde. Těžko říct, kde na to přišli.
Každopádně jsem se nijak moc nevykecával. Jenže ouha, to byla krutá chyba. Slečna inženýrka totiž vymyslela, že testy srovná a maximum 20 bodů dostane pouze ten nejlepší. A nejlepší byla dívka, která tam asi opsala celé skriptum. Tím pádem jsem já dostal namísto 10 bodů z této pasáže pouhé dva.
Co je to za dementní systém? Copak jsme na olympiádě? To bysme to teda mohli zavést všude. Na němčině dostane 4 každý, kdo není Němec, protože Němec bude mít ze všech nejlepší esej. Na matematice dostane 1 jenom génius, který umí všechno vypočítat z hlavy. Na ekonomii dostane 1 jenom ten, kdo o inflaci dokáže napsat dizertační práci. To jsem nejed. (O tom, že o systému hodnocení jsme nebyli zpraveni ani před přípravou na test, ani před testem, raději nemluvě.)
Co je ještě horší, některé své chyby nepovažuji za chyby. Na formulaci “Velkou depresi řešila vláda v duchu keynesiánství — vládními výdaji” trvám i přesto, že mi to podtrhla a napsala k tomu “cože?”. Stejně tak trvám — aspoň do doby, než mě někdo usvědčí z omylu — na tom, že hyperinflaci v Německu, stejně jako všude jinde, způsobil tisk peněz (myšleno samozřejmě nadměrný). A jestli za hospodářský rozmach v 19. století může dekolonizace, tak mě zajímá jaká a jak.
No nic. Aspoň že zkouška bude zaškrtávací. :???:
já měl dneska eko a taky docela peklo ;-)
O ekonomii ani nemluv :)
Je to s podivem, ale znam i vyborny ucitele doktorandy, neni jich tak moc, ale existujou. To, ze k tomu napsala coze? svedci o tom, ze to proste nepochopila a byt Tebou tak se ji zeptam, jestli trva na svem nepochopeni nebo na tom, ze je to spatne. Skoda, zes nenapsal co povazuje za spravnou odpoved u hyperinflace v Nemecku. A za hospodarsky rozmach rozhodne dekolonizace nemuze, spis ho jako jeden z vedlejsich efektu podporila, ale to se zas vracime k tomu nepochopeni. A k systemu znamkovani/bodovani/opismenkovavani mam taky nekolik pikantnich historek, nastesti je zatim vetsina spis usmevna, prestoze prave cekam na vysledek testu s otevrenyma otazkama, kde se lehce muze stat, ze kdyz neziskas od jednoho prednasejiciho aspon naky bod z kazde otazky, tak mas automaticky z celeho testu nulu a muzes se s ukoncenim tohohle kurzu v tomto jarnim semestru rozloucit. Ale jak rikam ja, jaro 2008 je jenom jednou a neni dobry si ho kazit ;-)
To jsi ten článek vážně četla a jenom nepochopila, nebo jsi ho vůbec nečetla?
Jak bych to asi nemohla cist a ptat se na konkretni veci, ktery se tykaj toho, co si napsal? To mi fakt obajsni
No nevim. Mluvíš totiž o věcech, který tam vůbec nejsou.
Jsi zlý, mlékaři Dane! :grin:
Lokutus: Dal jsem si za to dva zdrávasy ;)
Do pysku (malýho)?! Kdo se odkolonizovával v 19. století? :roll: Pošli mi fotky tý holky :cool:
To je ten problém, že někteří lidi nahrazují nedostatek inteligence dobrou pamětí. Když mají paměť hodně dobrou, dokáží s tím vystudovat i některé vysokoškolské obory. Ale protože k “živení se” vystudovaným oborem v praxi je obvykle třeba aspoň skrovná inteligence, umožňující tvůrčí aplikaci zapamatovaného, končívají tito paměťoví vysokoškoláci jako učitelé – učit sice neumějí, ale zvládnou reprodukovat zamapatované.
(No a když pak odpověď v testu nekoresponduje se zapamatovaným, napíší tam “cože?”.)