Tak, všechno jsem sbalil a muj novej kufr leží hned vedle starýho. Starej se rozpad už na Florenci… uvidíme, kde se rozpadne tenhle. Nemám tušení, kolik moje zavazadla váží, ale jestli budu muset něco vyhodit, tak nemám tušení, co obětuju, protože všechny zbytný věci, co jsem měl, si ani neberu zpátky.
Kromě českýho pětipsa a čínskýho trojpsa neberu domů ani Lonely Planet, neberu modrý tričko, co jsem ztratil bůhvíkde, neberu kartu, co jsem nechal v bankomatu, neberu myše, co se mi rozbil, a neberu cyklotretry, který už jsou tak starý, že ty sucháče držely jedině po důrazný domluvě.
Zimní bundu a zimní boty budu mít na sobě, což taky něco ušetří, tak by to mohlo vyjít, přestože vezu až moc novjech věcí zpátky. Uvidíme ve čtvrtek večer na letišti.
Teď mě čeká ještě třídenní zastávka v Pekingu, kam se snad dopravim vlakem, a pak už přes Arábii do Vídně a domů.
Nejvíc se těšim na chleba a nejvíc mi bude chybět 糖葫芦. ;)
No a abyste mě nepomluvili, že na takovej rozlučkovej článek to neni vůbec emo, tak vám posílám písničku…