My, kterým záleží na férovém sportu, dáváme si tento manifest boje proti antidopingu. Za situace, kdy jsou orgány státní správy kriminalizováni sportovci téměř na úroveň hrdlořezů a kdy jsou tito následně v médiích vláčeni jako ti nejšpinavější z lidského pokolení, nemůžeme nadále mlčky přihlížet.
Vědomi si faktu, že dosavadní způsob boje s dopingem má za sebou mnoho zmařených životů, konstatujeme,
že se sport musí zbavit dopingu
že se stejně tak musí zbavit falešných moralizátorů na funkcionářských pozicích
že nesouhlasíme s tím, když jsou sportovci trestáni za prohřešky fyziologické povahy, tím méně jedná-li se o přísnou arbitrární mez a existují pouze varianty vinen/nevinen
že jsme proti tomu, aby byli trestáni sportovci za užití látky, která buď jejich výkon v daném sportu nemůže ovlivnit nebo jej může pouze poškodit
že by se některá média měla zamyslet nad svým přístupem, zejména pak nad tím, co je presumpce neviny
že stejně tak by se nad sebou měli zamyslet fanoušci i někteří sportovci
že kategoricky nesouhlasíme s tím, aby do sportovních záležitostí jakýmkoliv způsobem zasahoval stát
že budeme vždy na straně rozumu a presumpce neviny a že se ani po prokázání viny nebudeme ke sportovcům otáčet zády, protože víme, že každý může udělat chybu a že se z ní právě tak může poučit
že budeme dělat vše pro to, abychom pokud budeme působit v takové pozici v médiích, dali sportovcům i nezávislým odborníkům (hlavně lékařům) dostatek prostoru
V Sokolově dne 28. června 2006.
Martin Pánek
Letošní ročník nejslavnějšího závodu světa byl doslova šílený. Chyběli na něm lídři, chyběly na něm týmy. Víte, celý svůj život jsem neviděl žádnou jinou TdF než takovou, na které vyhrál Lance Armstrong, týmy tvrdě pracovaly a favorité byli jasní od začátku až do konce. Ty Tour měly jasný řád. A já si je zamiloval. Červenec bez Tour de France si neumím představit. A najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, je tu podnik, který konzistentností závodníků připomíná spíše okresní přebor. Tour se mi líbila, je to přece Tour de France, ale nechtějte po mně, abych řekl, že byla lepší než za Armstrongovy éry. Ne, ne, ne a ne! 
Co mají společného Zidanova nejslavnější hlavička a guardia civil? Na první pohled nic, ale v posledních týdnech se jeden společný jmenovatel ukázal — ty dvě věci ukazují sport jako karikaturu. Horší je fakt, že v případě Zidana se jedná o finále mistrovství světa a v případě gurdia civil o Tour de France. Tedy ve svých sportech o tu nejvyšší elitu. Vezměme to popořadě. 
