Washington, díl třetí

Procházka po místech, jež dýchají (ne)svobodou…

Tak když to nevyšlo ani včera, tak dneska už ten Bílej house vyjít musí. To by v tom jinak byl černoch! Pardon, čert. Plán: Najít Bílej dům, najít Fed, pak se kouknout na plánek památek a určit trasu dalšího pochodu, která by měla zahrnovat památník vietnamský války a památník Tomáše Jeffersona.

Včera večer jsem měl hlad, ale nemoh jsem se jít najíst, protože tu mám jenom jedny kraťasy (plánuju koupit další, ale kdoví kdy se k tomu odhodlám) a ty byly z toho lijavce nacucaný jak houba, takže jsem si je nemoh oblíct a nahatej jsem do krámu taky jít nechtěl. Takže ráno (asi ve 13:00) jsem si koupil velkou pizzu a tu jsem sněd. Přejedenej jsem se cejtil ještě v šest večer. :mrgreen: Stála sedm dolarů.

Když jsem jí dojídal na lavičce v parku u Capitolu, seběhlo se ke mně hejno veverek, který nakonec čítalo přes deset kousků. Ty veverky tady jsou celkem zvyklý na lidi. Předchozí den jsem se neúspěšně snažil jednu pohladit nebo dostat k sobě na ruku, ale nenechala se.

Bílej dům jsem našel a před nim nějaký protestanty z Pobřeží slonoviny nebo co. Jinak tam byla pěkná nuda. Ten barák jde vidět jenom z boku a zpoza plotu, takže trmácení celkem zbytečný.

Odsud je to jenom kousek k Federální rezervní bance, tzv. Fedu, kaziteli americké měny. Za posledních 100 let ztratil dolar 95 % svojí hodnoty. Bylo sobotní ráno, takže tam nikdo nebyl. Ani žádný turisti. Až před úplně hlavnim vchodem se občas někdo zastaví a vyfotí. Já jsem ale obešel oba baráky ze všech stran. ;)

Hned před Fedem je velmi slavný památník obětem Vietnamské války se jmény padlých a nezvěstných vojáků (což je odlišeno symbolem u jména) na černé zdi.

Pak už zbejval památník Thomase Jeffersona, ke kterýmu jsem se ale musel dostat skrz památník komunistického prezidenta Franklina Delana Roosevelta. Památník je to rozlehlý, ale myslim, že Jefferson má hezčí. George Mason, autor první americké listiny práv, má skromný, ale pěkný památník hned vedle Jeffersona.

Thomas Jefferson je spolu s Ronaldem Reaganem můj nejoblíbenější americký prezident. Neuvěřitelný intelektuální záběr autora Deklarace nezávislosti, prvního ministra zahraničí USA, druhého viceprezidenta a třetího prezidenta (a dalších bambilión funkcí, titulů a zásluh) vás nenechá v klidu. Měl obrovskou knihovnu, dopisoval si snad s každým vědcem na světě, mluvil pěti jazyky (a v dalších dvou četl), neuvěřitelně inteligentní člověk.

Ronald Reagan o něm prohlásil:

“Dokud je láska ke svobodě velebena v našich srdcích, Jefferson žije.”

I Jeffersonovo památník se mi fakt dost líbí a klidně bych tam pobyl mnohem dýl, kdyby mě nebolely nohy z tý celodenní štreky. Ale jak tady člověk chodí a vidí, že každej šutrák se tu jmenuje po Washingtonovi, Jeffersonovi, Madisonovi, Masonovi, Hamiltonovi…, zjišťuje, že o nich vlastně moc neví. Zase je co studovat. :)