Dopis do Štrasburku

Vážený pane předsedo (président), milý Radare,

Bolestivě mě zasáhla informace, že prý si v cizím městě nevíte rady. Přijměte proto prosím několik snad nepříliš smělých rad.

Polévkovou lžíci (aka bagr) myje zkušená jiskra tak, že vezme houbičku a pod tekoucí vodou z vodovodu (tj. taková ta divná rourka v kuchyni — cuisine). Krouživým pohybem lžíci umyjeme. Možno použít i jar. Není nutno kvůli tomuto úkonu jezdit až do dalekých vesnic, kde lišky dávají dobrou noc a kde — představte si to — je dům s plastovými okny!

Dtto pro vidličku a nůž.

Dojdou-li Vám buchty, též není bezpodmínečně nutno jezdit kvůli tomu do míst, kde lidé stále ještě neznají nejmodernější výdobytky civilizace zvané televize. Buchty jakožto další pochutiny lze nakoupit v místech zvaných např. pâtisserie nebo confiserie. Pro tento úkon je však nezbytno odlepiti arrière-main ze židle a odhodlat se k vykročení do víru velkoměsta. Upozornění: Nebezpečná mission.

Podle dostupných zpráv lze i v zemích západních, jakož i v té Vaší, zakoupit zlatavý mok, obvykle zvaný une bière.

Pakliže Vám, velevážený pane předsedo, schází bicyclette, i to se dá řešit tím, že ze své porte-monnaie vytáhnete patřičný počet mincí.

Pouze tíží mou mysl jedna věc, se kterou nevím si poraditi. Schází-li vám Eva, jest sice možno provést náhradu za Adeline, ale ruku na srdce, drahý příteli, není mademoiselle jako mademoiselle. Tento samojediný problém však zvládnete vyřešit. Věřím vám.

Jest-li Vám smutno, jděte do gageure, jak se to ve vaší krajině obvykle dělavá.

C’est la France!

S přáním pěkného nedělního (dimanche) dne,

Váš Treize

(Inspirováno rozhovorem s jednou zoufalou manželkou, jejíž identitu si v zájmu zachování jejího vdovství slaměnného netroufáme odtajniti.)