Libinst na kongresu ODS, o současnosti a budoucnosti libertariánů

Liberální institut byl pozván na kongres ODS, kde se mohl reprezentovat stánkem v předsálí. Této příležitosti mluvit přímo se členy největší české pravicové strany jsme samozřejmě rádi využili.

Na kongres jsme přivezli spousty knih Liberálního institutu a informační brožuru a v celkovém počtu 2 ks jsme stáli u stánku (na levnou krásu).

Pro mě osobně to byla zajímavá zkušenost, neboť jsem jednak nikdy nebyl na žádném jiném sněmu než u Svobodných a jednak jsem měl díky svému tamnímu angažmá ODS po dlouhá léta jako soupeře. Ale čo bolo, to bolo, terazky som thinktankerom.

Je evidentní, že sněm bohaté a velké strany jako ODS působí samozřejmě mnohem, mnohem lépe než sněm Svobodných. Z nepochopitelného důvodu ale Svobodní ani nevysílali svoje sněmy online. Systém delegátů ODS zase znamená, že na místo nedorazí kdejaký exot, což byl často další problém Svobodných. Na druhé straně Svobodní neztratili několik dlouhých hodin sněmu volbou jednoho místopředsedy, neboť volili elektronicky.

Takže dojem z organizace kongresu ODS výborný, všechno profesionálně připraveno tak, aby to skvěle vypadalo a fungovalo. Muselo to stát pěkných pár Kč. A jídlo bylo výborné, obzvlášť chválím existenci druhé večeře… jako u hobitů.

Ale to není to, o čem jsem chtěl mluvit. V návaznosti na minulý příspěvek jsem chtěl mluvit o činnosti Liberálního institutu, jeho vnímání u ostatních a možné spolupráci tzv. napříč spektrem.

V dobách mojí aktivní činnosti u Svobodných, což je datováno zhruba do let 2009-2015, byla ODS naším soupeřem a já jsem měl v lecčem zcela odlišný přístup. Teď jsem ale nepřicházel jako soupeř a nepřítel, ale jako někdo, kdo má s ODS zájem spolupracovat. Což je pochopitelně díky té minulosti, manifestované některými veřejnými projevy, těžší.

Některé věci dnes vidím úplně jinak, jiné vidím stejně, ale volil bych jiná slova (a pouze několik málo bych řekl i dnes stejně).

Hlavně se změnil celkový můj pohled na politiku. Nevěřím už tomu, že rychlá změna je uskutečnitelná, nebo dokonce efektivní. Mnohem více oceňuji, jaké neuvěřitelné překážky voličské, vnitrostranické, vnitrokoaliční i opoziční musí každý politik a každá strana překonávat. Tomu jsem dřív vůbec nerozuměl.

Říkal jsem to např. na tiskových konferencích Liberálního institutu ke Skóre poslanců/senátorů/europoslanců – trivializovat politiku by byla chyba a je to známka analyticky špatné nebo nepoctivé práce.

Prvním krokem tedy je uznat svoje chyby a snažit se je dál nedělat. Když mě jmenovali ředitelem, slíbil jsem změnit tón. Věděl jsem, že to bude těžká práce, ale někdy je to ještě těžší, než jsem si myslel. Jak se mi to daří v praxi, nechť zhodnotí jiní.

Druhým krokem je trpělivě vysvětlovat, že už (dlouho) nejsem u Svobodných, nejsem a nechci být v žádné straně. Na to, zda jsem u Svobodných, se mě někdo ptá minimálně jednou do týdne, včera na kongresu samozřejmě mnoho otázek na toto téma. Jsem zvědavý, jestli se mě na to přestanou lidi ptát dřív, než Svobodní zaniknou. 🙂 Každopádně nedá se s tím nic dělat, je nutné na to pečlivě a trpělivě odpovídat.

Třetím krokem je vysvětlit veřejnosti, že Liberální institut je skutečně liberální. Že jsme liberální také, co se týče společenských témat. Že nelze mít liberální společnost nebo liberální hnutí, kde jsou na jedné straně homofobové a na druhé straně LGBT komunita. Že nelze mít liberální společnost nebo liberální hnutí, kde na jedné straně jsou rasové nebo náboženské menšiny a na druhé straně “libertariáni”, kterým vadí stát proto, že tyto menšiny šikanuje málo. Je evidentní, že jedni nebo druzí v takové skupině nebudou. Zkušenost nám ukazuje, že to budou právě lidé z menšin. A jelikož nejsme politici, nemusíme ani činit kalkulaci: Můžeme a musíme jasně říkat, že je pro nás důležitější ochrana práv jednoho homosexuála (samozřejmě bez ohledu na jeho politickou orientaci!) než to, že se urazí stovka homofobních shitheadů.

Na kongresu jsem toto téma probíral jak se členy ODS, které děsí rétorika různých trikoloristů, tak se zástupcem Jsme fér, kterému jsem nabízel spolupráci.

Tohle je message, abych použil klausovský výraz, kterou musíme šířit do šíře a dáli. Neuplyne totiž také ani týden, aby se někdo nedivil tomu, že libertariáni jsou liberální skutečně i v jiných směrech, než co se týče snížení nějaké daně. Naším heslem by mohlo být sociální spravedlnost a otevřené hranice. Aspoň by to nikoho nepletlo.

Shodou okolností jsem zrovna dnes na toto téma četl dva články: John Lewis, Libertarian Hero a (nevhodně pojmenovaný) What if Trump had won as a Democrat?. Oba vřele doporučuji k četbě, zejména libertariánům.

Členové ODS se s námi bavili celý den a nakoupili poměrně dost knih, což mě těší. Doufám, že se nám povede navázat na bývalou spolupráci, která byla v posledních více než deseti letech přerušena.

Hlavní kanceláři ODS děkujeme za pozvání a ODS přejeme spoustu úspěchů v prosazování hlavních cílů Liberálního institutu: svobody jednotlivce, volného trhu, malého státu a míru.

My se v tom budeme snažit být nápomocni.

Pád Petra Macha

Krátký zápis o tom, jak Petr Mach spadl z pozice nadějného seriózního liberálního politika do pozice politické mrtvoly bez budoucnosti a bez respektu. Jenom za poslední týden se mě totiž na můj popis situace zeptalo asi deset lidí, z toho pět přímo na jedné eurobesídce. Mám o Svobodných rozepsané delší pojednání, takže dnes jenom stručně.

Continue reading “Pád Petra Macha”

Čína mimo Čínu: Singapur II.

Minulé povídání jsme zakončili na předraženém singapurském drinku. V dnešním, posledním díle si budeme vyprávět o singapurském pralese a čajovém rituálu.

“Ráno” jsem se opět probudil pěkně pozdě. Došel jsem si na opět výbornou snídani a naplánoval si cestu po Southern Ridges, tedy Jižních hřebenech. Je to devítikilometrová procházka po zeleni, kterou plánovači zakázali zastavět dalšíma budovama. Značnou část cesty se jde po různejch mostech a visutejch chodnících s krásnejma výhledama, kde se potkávaj vejškový budovy s junglí.


Snídaně

Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur II.”

Mýtus o brexitářích, kteří se zřekli odpovědnosti

Některé mýty zřejmě nikdy neumřou. Což je ještě vtipnější, když je šíří lidé, kteří obviňují všechny ostatní z toho, že účlově lžou. Jak je to s jedním z nejpopulárnějších mýtů, že se totiž hlavní postavy kampaně za vystoupení Británie z EU po výsledky vytratily po anglicku?

S tímto mýtem se setkáváme dennodenně, nedávno jej vyslovil taktéž místopředseda PSP ČR Jan Hamáček na půdě Sněmovny: “Za brexit mohou nezodpovědní politici ve Velké Británii, kteří vystrašili britské občany k smrti za použití nefér argumentů, a poté, co těsně zvítězilo rozhodnutí odejít z Evropské unie, tak ti, kteří to spáchali, utekli od své odpovědnosti a nechali v tom současnou britskou vládu, která neví kudy kam.”

Ale odpovídá to faktům?

Hlavními postavami dvou kampaní za vystoupení (Vote Leave a Leave.EU) byli:

  • Boris Johnson
  • Michael Gove
  • Daniel Hannan
  • Nigel Farage

Continue reading “Mýtus o brexitářích, kteří se zřekli odpovědnosti”

Čína mimo Čínu: Singapur I.

V minulých zápiscích jsme byli v Hong Kongu a v Macau. Z Hong Kongu jsem se nočním letadlem přesunul do Singapuru. Let trvá docela dlouho, čtyři hodiny a letěl jsem s australskou low-cost aerolinkou Jetstar, která umožňuje přiobjednat si za rozumný peníze jídlo. Do Singapuru jsem dorazil o půlnoci. Singapur je ve stejnym časovym pásmu jako Peking a Hong Kong, i když v podstatě skoro všechny země na jih a na sever jsou v časovym pásmu o hodinu menším. Tedy kromě Číny a Malajsie (a Barmy, která má ještě o půl hodiny míň, aby byli zajímavý).

Singapur je bývalá britská kolonie, původně jenom taková rybářská vesnice. Nezávislý byl od roku 1959 (i když pořád v Commonwealthu), pak se na tři roky spojil s Malajsií a od roku 1965 je samostanou republikou, kterou od Malajsie dělí Johorský průliv. (Johor je řeka a stát v Malajsii.) Možná si říkáte, co to má sakra společnýho s Čínou, když jsem to zařadil do seriálu Čína mimo Čínu. 74 % obyvatel Singapuru jsou etničtí Číňani a mandarínská čínština je jedním ze čtyř úředních jazyků. Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur I.”

Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau

Jelikož v Hong Kongu už jsem byl v roce 2014, i když jenom na malou chvíli, rozhodl jsme se věnovat jeden den svojí návštěvy v roce 2016 sousednímu Macau. Macao (někdy, zejména v portugalštině, psáno Macau) je ostrůvek a poloostrůvek neoddělený od kontinentální Číny žádnou přírodní hranicí, obdobně jako Hong Kong, od kterého je nedaleko. Taktéž obdobně jako Hong Kong byl až donedávna pod správou evropské země. Zatímco Hong Kong byl v roce 1997 před Číně Velkou Británií, Macao bylo předáno v roce 1999 Portugalskem. A zatímco v Hong Kongu mluví slušná porce obyvatel anglicky, V Macau samozřejmě portugalsky nikdo nemluví, přestože je portugalština úředním jazykem a spousta nápisů na ulicích je v portugalštině.

Continue reading “Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau”

Čína mimo Čínu: Krátká zastávka v Hong Kongu

V minulém díle jste se s námi podívali na túru kolem Taipeie, čímž jsme dokončili zápisky z tohot ostrova a nad ránem jsme nasedali na EVA Air do Hong Kongu. Všichni nám doporučovali veřejnou dopravu, ale vymejšlet takový koniny uprostřed noci neni zrovna moje oblíbená činnost. A když vám to ujede, jste namydlený. Takže jsme si radši zavolali Ubera s tim, že to bude bez problémů. Bohužel uberista měl jinej názor a několikrát se vyptával, na jaký jedeme letiště, přestože to měl zadaný v aplikaci. Chápu, že má asi špatný zkušenosti s klientama, co zadávaj do appky jiný letiště, než na který chtěj odvézt. Asi na desátej pokus se mi povedlo přesvědčit ho, že fakt chceme jet tam, kam mu celou dobu tvrdíme.

EVA Air je taiwanská společnost, takže se samozřejmě nikde nešetří s Hello Kitty:

Ani ne dvouhodinovej let a už jsme v Hong Kongu. Jak si jistě vzpomínáte, o Hong Kongu už jsem tady psal nedávno, protože jsem do něj zavítal v létě 2014. Článek doporučuju rozhodně přečíst znova a osvěžit paměť, protože kvůli tomu předchozímu pobytu jsem při týhle návštěvě osekal zážitky z Hong Kongu na minimum. Můj rozvrh na HK byl tentokrát následující: Přílet, ubytování, procházka po místech v HK, kde jsem ještě nebyl, večeře s kamarádama, další den výlet do Macaa a třetí den zase nějaký procházky po památkách a večer odlet do Singapuru. Jak vidíte, času nebylo nazbyt. Continue reading “Čína mimo Čínu: Krátká zastávka v Hong Kongu”

A co dál a co dál, kdo tě do vlády vzal?

Před devíti lety jsem naposledy volil ODS, předevčírem jsem naposledy volil Svobodné. A co tam máte dál?

ODS zbankrotovala na tom, že neměla žaludek na to, aby vzdorovala Evropské komisi a Zeleným, tak pro jistotu vyklidila pole oběma a ještě jim aktivně pomáhala prosadit jejich škodlivé nesmysly. Svobodní zbankrotovali na tom, že jsou parta nadšenců bez pevného ukotvení a bez ochoty k analytickému myšlení, a tak když se do strany dostali věrozvěsti hlásající, že mají snadný recept na sněmovnu, skočilo jim na to kritické množství členů a to byl začátek konce. Ještě horší ale bylo, že lidé na vlivných místech začali naslouchat naprostým nesmyslům a namísto střízlivé analýzy dočista zešíleli. Situaci ještě přitížila kontraproduktivní vnitřní struktura a absolutní nenávist k myšlence její reformy.

A jaké je tedy poučení z cest?

Vidím dvě cesty, kudy se ubírat dál. Continue reading “A co dál a co dál, kdo tě do vlády vzal?”

Čína mimo Čínu: Taiwan III.

V minulém díle jsme strávili poetického Valentýna v průtrži mračen. V tomto díle se podíváme na turisťák kolem Taipeie, uvaříme vejce v přírodních pramenech, vylezeme na Sloní horu, podíváme se do muzea a setkáme se s liberlandským velvyslancem. Zůstaňte s námi.

Nejdřív si odbydeme liberlandského velvyslance. Setkání s ním se totiž odehrálo už včera, tj. na Valentýna před tripem na Festival lampiónů, ale zbytečně by to narušovalo monotematický článek. (A taky jsem na to zapomněl.) Jeho Veličenstvo prezident, once and future king, jeho excelence, syn boží na zemi a vládce všech moří Vítek Jedlička mě pověřil doručením nějakých listin svým zastupcům na Tawianu, v Hong Kongu a Singapuru.

V Taipei se se mnou tedy sešel velvyslanec, výrobce liberlandských mincí a český libertarián Jirka, který přesídlil do Taipeie za prací. Dali jsme si oběd na účet liberlandského zastoupení (děkuji), předal jsem lejstra a vyfotili jsme se s vlajkou. Zval jsem i Marietu, ale nějak necítila se dostatečně reprezentativně na tuto top diplomatickou událost a radši šla nakupovat. 🙁 Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan III.”