Velikonoční týden a prázdniny specielně se pro mě nesly v duchu poněkud akčnějším než běžný superultranudný den ve 3. D. Píšu o tom ostatně tady. Poté co se mi podařilo v sobotu ráno na rozdíl od večera již nezvracet, vyrazil jsem v odpoledních hodinách na své tradiční místo k ETI pro pomlázku. Jenže jsem nějak nedomyslel, že jsem letos neměl jet v tretrách, ale v ploutvích, protože všechny vrby byly pod vodou.
Po chvilce hledání jsem o kus dál než obvykle přece jenom našel pár vrbiček (sorry, Stando). Ty byly ale z bezpečnostních důvodů obehnány sviní svinutou, co měla trny a podrápala mi celý nohy. Jakožto starej dobrej veterán na houbách z Černobylu odkojený jsem si ale proutí opatřil, na kolo je uvázal a do Sokolova zas odjel. Doma proběhlo pletení a byl jsem připraven vyrazit.
But in the meantime. Jeden kokt z našeho velikonočního mančaftu odvolal na poslední chvíli svůj zájezd do fabriky a další dva kokti se na něj nasráli a na velikonoční trip s náma tentokráte nešli. Takže nás velikonočí mančaft tentokrát čítal pouze mě /:=( a kokta všech koktů |-:)=.
Sraz jsme udělali tradičně v pondělí ráno v osm na koscke. A vyrazili jsme. Nikdo nám neotvíral. Jedinou předjednanou jistotu jsme měli v deset u Zajdů. Ještě před tim jsme vytrvalým zvoněním k bdělosti přiměli pana Vláška, aby nám sdělil, že jeho dcéra ještě lehá. Pak jsme zamířili do země zaslíbené, jež Rychnov zove se. A z Rychnova ještě ke Kubisům, kde jsme našli Kubisku, Kikinu a jejich mámy. Mámy se teda nedaly, zato nám daly nějakou 90% slivovici, což Máchys srdnatě vypil a já to srdnatě odložil na poličku :). Tim jsme to zapíchli.