To bylo tenkrát u příležitosti pálení čarodějnic. Sokolovská mládež se tradičně vydává na Březovou, což je nedaleká vesnice. Už cesta tam skrz les a kolem golfového hřiště s sebou přináší nejrůznější úskalí z nichž to největší má vzorec CH3CH2OH. My mu však říkáme pan Alkohol.
Pan Alkohol je fajn kluk, o tom žádná. ale občas si s některými z nás dokáže pěkně pohrát. Teď to moc nevinně nevypadá, ale nás škouty jen tak něco nerozhází. I s panem Alkoholem jsme tedy dorazili na místo určení. Potkali jsme první známé, tak jsme chtěli ze zdvořilosti prohodit pár slov. Mezitím jsem se vsadil o 200 korun s jednou sličnou slečnou. (Sázku jsem mimochodem vyhrál, ale byl jsem podveden a svoje peníze jsem nikdy neviděl.) Někteří členové našeho gangu však situace zneužili a spolu s panem Alkoholem se ztratili po anglicku. Než jsme je našli, vymkla se nám situace z rukou.
Ondráš, náš největší píč (tento termín byl vynalezen na školním výletě logickou dedukcí, protože ryje rýč a pije píč), byl v tu chvíli zlit jak zákon káže, což ho neskonale zmohlo a uprostřed čarodějnických oslav nám usnul. Jeho drahá (ve všech významech tohoto slova) polovička to však vůbec nenesla smutně. Vrhla se mi do náruče s křikem: „Ondra usnul!“ Co naplat, lepila se na mě milá a pěkná holka, tak se snad nebudu bránit. Jenže to všechno zpozoroval Zdenis, který se pro změnu nalepil na ni. V tu chvíli jsem byl zřejmě nejstřízlivější člověk široko daleko, což mě docela štvalo.
Mnohem víc mě ale naštvalo, ba přímo dožralo, když jsem pro celý náš milenecký trojúhelník koupil lístky na labutě, a ti dva si sedli spolu. A pak to šlo ráz na ráz. Ondráš se po několika hodinách probudil, sem tam se někdo pozvracel pod rozkvetlou třešní, kdekomu se chtělo, ale nějak to nešlo ven a Petr se opakovaně ztrácel v lese. Po dlouhé hodině sbírání všeho, co zbylo z naší původní výpravy, se mi povedlo dát všechny do pohybu směrem domů.
A přitom to všechno začalo tak nevinně. Chtěl jsem své kamarády pouze seznámit s panem Alkoholem. Je to totiž fajn kluk, ale občas si s některými z nás dokáže nepěkně pohrát.
Psáno při češtinářské olympiádě. Limitováno 20-25 řádky mojí rukou. Upraveno do podoby, aby to mohla číst komise. Některé věci se tudíž udály trochu jinak. Ale ne o moc. Skutečnost je sice popsána v článku Widž Burning, ale není celá :D. Celou si ji budete muset nechat vyprávět.