Občas šlápneš do Bruselu
Naučil jsem se nový slovíčko. Feierabend. Když mi dva chlápci za sebou popřáli schönen Feierabend, nechápal jsem. Dokonce jsem pojal podezření, že další den je nějaký státní svátek, ale bylo mi to krajně podezřelé.
Pak jsem zjistil, že Feierabend je volno po práci, konec pracovní doby. Někteří kolegové k tomu doplňují ještě slova jako Bier, Fernsehen a tak :)
Vyhlašujeme výběrové řízení na HPP na pozici manželka.
Požadujeme: sympatickou a schopnou mladou ženu
Nabízíme: nadstandardní platové ohodnocení, flexibilní pracovní dobu, felixibilní pracovní náplň, možnost profesního růstu
Náplň práce: nakupování, vaření, uklízení, praní
Nástup ihned, předpokládaná doba trvání smlouvy: furt
Na jednoho je to nějak moc. Ani nakupovat jídlo nestíhám :)
…za Alpami nikdo nesmí stát, nebo mi nepůjde… to by bylo laciné…
Tož to vezměme postupně.
Tag 1, 20. Juli, Sonntag
V neděli jsem nastoupil v Schirndingu do vlaku a vydal se směrem do Rosenheimu. Abych se přiznal, není mi jasné, jak se při cestě z Chebu nebo Sokolova dá koupit Bayern-Ticket, abych mohl tím samým vlakem dále pokračovat v krasojízdě po Bavorsku. Continue reading “Pod Alpami: Tag 1 und Tag 2”
Skončila nám další Tour de France. Vždycky je to takový divný pocit prázdnoty. Celý rok se na to těšíte, pak to přijde a za tři týdny je to pryč. Pro mě to byla jubilejní desátá Tour.
Letos to pro mě navíc s novým webem byla obrovská fuška, v posledním týdnu ještě o to větší, že jsem reportáže psal naprosto vysílen. K webu i Tour se ještě vrátím v dalších článcích.
Jezdcům vzkazuji: Chapeau!
Jestli si myslíte, že jsem umřel, tak máte pravdu. Po třech dnech v práci jsem tuhej jako nikdo druhej. První den fyzicky na dně sil, druhej den psychicky na dně sil a třetí den totální vyčerpání (energy levels at rock bottom, jak by řekli Angličani).
A prej že práce osvobozuje…
Tuž zítra jedu do Rosenheimu (vlackem). Nechám se vykořisťovat od tamního kapitalisty. Budu se snažit informovat vás, jak to jenom půjde.
Rosenheim je město velké asi jako můj milovaný Amberg. A to je asi tak všecko, co o něm vím. Kromě toho, že leží na řece Inn, stejně jako Innsbruck neasi.
O původu názvu města existuje několik teorií. První (co napadne každého) hovoří o domově růží. Město má taky růži ve znaku. Další (můj osobní favorit) hovoří o tom, že to byl domov koní, tedy Rossenheim, ale jedno s se časem vytratilo. Continue reading “Rosenheimfahrt”
Ventoux, Galibier, Tourmalet, Alpe d’Huez, Hautacam. Hory v Alpách a Pyrenejích. Dlouhé až přes dvacet kilometrů se sklonem až přes 10 %. Na koncích dvousetkilometrových etap v závodě, který má přes tři tisíce kilometrů.
Žádná pilulka na světě vám nikdy nepomůže na tyto francouzské velikány vyjet.
Stala se mi tuze nemilá věc. Musel jsem si dát kafe v Coffee Heaven.
Musel jsem totiž s někym sejít a muselo to bejt tam. A já mám strašnou vlastnost, že chodim včas (na rozdíl od všech ostatních lidí). No a tak jsem tam byl první. Takže jsem si musel objednat. Letmo jsem zhlédl nápojový lístek a rozhodl se pro presso. Byly to nekřesťanský prachy, ale dalo se to přežít.
Bylo mi řečeno, že to by byl jenom takovej malej panák, takže to pořádný presso že stojí zase ještě víc. Neměl jsem na výběr. Continue reading “Kávové nebe”
Tento způsob léta, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?
Já nemám nic proti podzimu. Chápu, že tak jsou rozdaný karty, že někdy je podzim. Podzimní počasí se mi někdy docela i líbí. Ale nechci, aby mi podzim kazil léto!
Dokonce jsem si na kolo musel vzít zimní bundu, to jsem snad v létě nikdy neudělal. A vynechal jsem svuj oblíbenej dlouhej triatlon :cry:
“Ten taxikář si naúčtoval pět dolarů za čekání. Jako bychom byli v Praze.”
~ Richard Gilmore, Gilmorova děvčata (epizoda 1-20: P.S. I Lo…)
Jedna z mnoha narážek na pražské taxíky v Gilmorových děvčatech.