V minulém díle jsme se vypravili za rýžovými terasami. Další den jsme měli v plánu druhou guilinskou atrakci, a to plavbu po řece Li kolem proslulých špičatých skal, jež stoprocentně znáte z těkových těch seznamů “20 míst, která musíte navštívit, než otěhotníte, protože pak už si v životě neužijete žádnou legraci” atp.
Vyrazili jsme autobusem, co pro nás zařídil hostel, s neskutečně ukecanym průvodcem. Nalodili jsme se na vor z fejkovýho bambusu (jenom to jako bambus vypadalo, bylo to myslim nějaký železo) a vypravili se na nedlouhou plavbu. Bohužel, jak je v Číně poměrně obvyklé v poslední době, neměli jsme vinou smogu úplně fotogenické počasí. I tak je ale plavba kolem těchto skal nádhernej zážitek.
Scenérie řeky Li ve městě Xingping s krasovými horami je vyobrazena na dvacetiyuanové bankovce. Bývalý prezident a budoucí první dáma USA Bill Clinton prohlásil: “Žádné jiné místo v Číně neevokuje krásu vaší země více než Guilin.” Nějaký ten pátek před Clintonem, konkrétně na přelomu osmého a devátého století, prohlásil čínský básník Han Yu: “Tato řeka se vine jako stuha ze zeleného hedvábí, zatímco ty kopce jsou jako jadeitové vlásenky.” To bylo za dynastie Tang.
Za časů Dračího krále žila byla jeho třetí princezna, které na srdci ležely životy farmářů z jihu, kteří se dřeli, aby postavili Velkou čínskou zeď. Princezna proto využila svých kouzel a přeměnila hory ve zvířata a poslala je přes Guilin na sever.
Když překračovali řeku Li, viděl toto procesí starý muž sedící pod banyanem. Jeho překvapení bylo tak veliké, že kouzlo pominulo, takže se ze zvířat opět staly hory, kopce a skály, které zablokovaly tok řeky. Sucho na nižším toku trvalo několik týdnů.
Protože starý muž viděl, jak jeho spoluobčané trpí, rozhodl se, že použije cedrové dřevo jako kadidlo a pomodlí se k bohu. Na své cestě za mocným cedrem překonal 72 hor a 80 útesů, až na nejprudším místě útesu konečně cedr našel.
Kouř ze zapáleného cedrového dřeva se rozlehl široko daleko, až došel k Jadeitovému císaři. Ten se zeptal bohů, co se s tímto místem děje. Bohové viděli, že řeka Li je zablokovaná a lidé trpí suchem. Jadeitový císař svěřil Zlaté želvě úkol, aby odstranila skály z vodního toku. Zlatá želva už ale byla velmi stará, přeslechla se a myslela si, že má řeku udělat co nejklikatější. Posunula skály tak, že vzniklo 99 zátok a 64 mělčin.
Tím se vyčistil tok řeky a sucho bylo zažehnáno. Želva byla velmi spokojena se svou prací, ale Jadeitový císař nebyl spokojen s tím, že úkol nebyl splněn tak, jak požadoval. Proto proměnil Želvu v jednu ze skal podél řeky Li, aby dohlížela na tok, aby se sucho už neopakovalo.
A tak se stalo, že se řeka Li tolik klikatí a skály kolem ní připomínají zvířata. True story.
Slepý chlapec na návštěvě Číny
Průvodce taky tvrdil, že tato scenérie je známá z Windows XP, ale to musí bejt asi nějaká čínská distribuce, protože já to ve Windowsu nikdy neviděl.
Po plavbě jsme dostali na chvíli rozchod ve městě, což se dalo samozřejmě využít jedině na nákup jídla v McDonaldu a na obdivování propagandistického plakátu na policejní stanici:
Krajina v Yangshuo je nádherná. Vztah policie s komunitou je harmonický.
Jest libo posnídati?
Vyvrcholením dne byla plavba na skutečnym voru, která zahrnovala i ukázku tradičního čínského rybaření kormoránem. Většina cizinců nejspíš nemá o tomhle způsobu rybaření ani potuchy, ale mně už to vyspoiloval Survivor: China. Když jsem to tenkrát viděl v televizi, psal jsem užasle kamarádce do Pekingu: “You use cormorants to catch fish?! :-o” A ona na to: “Yes, cormorants are cute.” Bohužel se nezmínila, jak takovej kormorán chutná.
Jak to funguje: Kormoránovi se utáhne kolem krku provázek tak, aby nemoh spolknout rybu, ale ne zas tolik, aby nemoh dejchat. Za nohu se mu uváže další provázek, jehož druhej konec se přiváže k voru. Kormorán zřejmě nepobral moc inteligence, takže mu ani po několika pokusech nedojde, že ty ryby nemůže polykat, a tak pořád skáče do vody a loví je. Rybář si pak vyzvedne rybičku v kormoránově krku. Ten kormorán je u toho pěkně rychlej:
Tahle rybářská show je úžasná a v nádhernym prostředí, plavba na voru jakbysmet. To už bylo bez smogu, v podvečer, takže už ani nebylo tak příšerný vedro. Pestrý deštníky tomu prostředí ještě navíc přidávaj na malebnosti. Jak jsem psal už v minulém zápise, platí to i tady: byl to jeden z nejhezčích výletů, co jsem zažil. Nepopsatelná nádhera. A rozhodně odporúčam všem, aby Guilin navštívili.
Pro ilustraci přikládám video z překonání jezu směrem dolu i nahoru:
Na konci jsme si ještě mohli pohladit místního buvola (nebo co je to za krávu):
A pak už do hostelu a na letiště, kde jsme se kvůli vojenskýmu letovýmu cvičení zase museli několik hodin nudit, než naše letadlo pustili na nebesa. Pozdě v noci jsme přistáli v Shenzhenu, odkud jsme mířili taxíkem do Hong Kongu. Ale o tom až v dalším díle.
