Čtyři roky Trumpa stačí, drahoušku

Před čtyřmi lety jsem napsal dvojici článků. Osmého listopadu Krátké stanovisko k US volbám 2016 a pak devátého dopoledne The Donald prezidentem. Hledáme silver linings. Jak se mi to povedlo?

Když jsem osmého večer psal ten článek, žil jsem v blaženém přesvědčení, že není možné, aby dost lidí volilo někoho, jako je Donald Trump. Neuměl jsem si to představit. Měl jsem absolutně ničím nepodložený pocit, že Hillary Clintonová může vyhrát Texas, protože volba Donalda Trumpa je něco, čeho se nemůže dopustit žádný seriózní člověk. Volební noc a povolební ráno mě naplnily nekonečným vyděšením.

Myslel jsem si – cituji sebe – že: “Donald Trump je pravděpodobně nejhorším kandidátem na prezidenta v dějinách USA. Je pravděpodobné, že jeho prezidentství by bylo ještě horší než prezidentování rasistů FDR a Wilsona.” Následující čtyři roky se ukázaly být v něčem lepší, než jsem myslel, v něčem dokonce ještě horší. (Nicméně poté, co jsem si načetl nové věci, si nejsem jist, zda bych dokázal zodpovědně říct, který prezident USA byl ten nejhorší.) Tam, kde byly lepší, bylo to pouze tím, že Donald Trump je kromobyčejně líný a neschopný, nerozumí vládnutí a neumí udržet myšlenku. Příklad za všechny.

Oproti mému článku se Trumpovi nepovedlo omezit svobodu slova a nezvedl daně bohatým. Zato ale zavedl několik škodlivých cel, zcela nekoncepčně narušil vztahy s Kanadou, Mexikem, EU, Čínou a dalšími zeměmi. Jeho imigrační politika je – bez jakékoliv nadsázky – humanitární krize. Těžko vybrat, na co z katastrofální imigrační politiky odkázat, ale zde opět aspoň jeden příklad za všechny z posledních dní.

Z dalších věcí, které jsem vyjmenoval: Republikáni nezrušili Obamacare a jejich neschopnost cokoliv udělat se zdravotní politikou, ukazuje, jaká je to parta nezpůsobilá vládnout. Nezrušili Dodd-Frank Act, nezavedli REINS Act a marihuanu nezlegalizovali. První dva roky, kdy měli republikáni veškerou moc ve svých rukou, a dva roky, kdy měli “jenom” prezidenta a Senát (a Nejvyšší soud), jsou jednoznačným důkazem staré hlášky P. J. O’Rourka: “Demokraté jsou strana, která říká, že vláda z vás udělá chytřejší, vyšší a bohatší lidi, a že odstraní plevel z vaší zahrádky. Republikáni jsou strana, která říká, že vláda nefunguje, a pak se dostanou k moci, a potvrdí to.”

Otravní Trumpa-Loompové na Twitteru vždycky vyskočí jak Pepek Vyskoč a řeknou, že za Trumpa se prosadily tyto věci: (i) snížení DPPO, (ii) deregulace, (iii) a v posledním roce se přidaly další dvě: (iv) reforma trestní justice, (v) mír na středním východě.

(i) Na snížení DPPO neměl Trump žádný vliv kromě toho, že ho podepsal. Jestli největším pozitivním úspěchem Donaldova prezidentství je, že se umí podepsat pod papír, tak to asi mluví za vše.

(ii) Deregulace uznávám. (I přes to, že je to trochu složitější.)

(iii) Protože Trump vůbec nerozumí soudcovským nominacím a tato rozhodnutí outsourcoval, je to prakticky jediný úspěch jeho prezidentství. Bohužel tento úspěch prosadil tak nemotorně, že je velmi pravděpodobné, že demokraté udělají všechno, co bude v jejich silách, aby ho nejenom znegovali, ale v delším důsledku zrušili judicial review jako takové, což by byla pro Spojené státy nevýslovná katastrofa.

(iv) First Step Act byl prosazen napříč politickým spektrem. Takže opět: Donald se umí podepsat, tleskánky.

(v) Donald Trump navýšil počty vojáků v zahraničí, málem vyvolal válku se Severní Koreou a Íránem, a pak se zasadil o podepsání mírové smlouvy mezi dvěma zeměmi, které nikdy nebyly ve válce.

Avšak mluvit o Trumpových politických cílech (ve smyslu policy) zcela míjí podstatu. I kdyby všech pět výše zmíněných úspěchů bylo skutečných a dlouhotrvajících a i kdyby jich místo ubohých pěti bylo padesát, Donald Trump a jeho strana by si pořád zasloužili prohrát všechny volby v příští generaci.

Donald Trump během svého prezidentování udělal tolik věcí, které jsou diskvalifikační pro úřad prezidenta, že je obtížné je vyjmenovat i v knize, natož v krátkém článku.

1) Způsobil humanitární krizi na hranici s Mexikem. Nejde o to, že nesouhlasím s imigračními restrikcemi (kritizoval jsem za ně Obamu dostatečně), jde o naprosto zbytečnou krutost. Samozřejmě že pro Trumpa a jeho slouhy je tato krutost tím pravým cílem. Nikdo nenutí Trumpa postihovat migrační prohřešky jako trestný čin, zákon mu umožňuje postihovat je jako přestupky (což dělali u prvopřestupců všichni prezidenti před ním), nikdo nenutí Trumpa rozdělovat rodiny, zneužívat děti a ztrácet kontakty mezi dětmi a rodiči. Nikdo nenutí Trumpa brutálně snižovat legální migraci a nepřijímat téměř žádné uprchlíky.

2) Neuvěřitelná korupce pro vlastní obohacení. Ať už jde o využívání vlastních nemovitostí pro státní účely nebo o explicitní korupční požadavek na ukrajinského prezidenta, za který byl jako třetí americký prezident historie impeachnut Sněmovnou reprezentantů.

3) Zločiny v úřadě, viz minimálně Muellerovu zprávu, část II.

4) Korupční vedení ministerstva spravedlnosti, viz např. US v. Flynn. S tím souvisí požadavky na obvinění politických soupěřů.

5) Zpochybňování legitimity voleb.

To ani nemluvím o Trumpově neustálém rasismu (Send her back! atp.), spoléhání na domácí teroristy typu Proud Boys, QAnon, neúctě k jakýmkoliv normám demokratické, liberální a vůbec jakkoliv minimálně slušné společnosti. Byli bychom tu ještě velmi dlouho. A je velmi pravděpodobné, že jsem ještě na nějakou příšernost zapomněl.

Joe Biden je představitel mainstreamu Demokratické strany, což pro mě jakožto libertariána znamená, že je velmi špatný. Je to ale politik zcela v rámci normálního moderního statu quo.

Na institucích záleží, institutions matter, a s rozloženými institucemi se k větší svobodě nikdy nedostaneme. Proto pokud se někdo hlásí k odkazu Jamese Buchanana, což by libertariáni měli, nemůže jinak, než jednoznačně upřednostnit vládu Joe Bidena. A to i kdyby nesouhlasil s každým bodem jeho programu.

Ano, jsou některé programové body, které mě u demokratů dokonce vyloženě děsí. Ale jsou v rámci liberálně demokratického paradigmatu. A s tím se dá žít. S rozvrácenými institucemi se žít nedá.

Za normálních let bych si přál, aby moc mezi parlamentem a prezidentem byla rozdělená, nebo aby aspoň jednu komora parlamentu ovládala jiná strana. Ne teď. Za to, že se Trumpovi zejména po smrti Johna McCaina nebyli republikáni schopni postavit, si nezaslouží nic jiného než nebýt u žádné moci kdekoliv po několik dalších volebních cyklů. (Za normálních okolností bych taky preferoval libertariánského kandidáta. Ne letos, z totožných důvodů.)

Web FiveThirtyEight dává v této chvíli Trumpovi zhruba 10% šanci na vítězství. Před čtyřmi lety jsem se spálil. Proto přistupuji k těmto odhadům s největší opatrností a očekáváním nejhoršího.

Noc z úterý na středu bude dlouhá. Snad s lepším výsledkem než minule…

EDIT: Jak jsem psal, že jsem určitě na něco zapomněl, tak tady je první věc: Trumpova zoufalá odpověď na pandemii koronaviru, zlehčování závažnosti i průběhu nakažení, zřejmě znamenalo tisíce mrtvých navíc.