11. 05. 2007, pátek Dostáváme vysvědčení, po druhý hodině jdu domů. Jdu si vytisknout maturitní otázky z literatury a angličtiny. Poprvé si poznamenávám díla, která jsem četl. Jdu běhat, jde mi to nečekaně dobře.
12. 05. 2007, sobota Semifinále MS v hokeji. Bolí me nohy z běhání. Večer si čtu dvě Hrabalovy povídky (překvapivě skvělý) a Čekání na Godota.
13. 05. 2007, neděle PIM. V autobuse přečtu celý Příšerný příběhy od Egona Bondyho. Směju se nahlas. Pak už mě vyrušujou dvojčata a Pilous. Metro nejezdí, protože je někdo v kolejích. Domů jedem se Student Agency. Při finále MS v hokeji zvracím. Jdu spát brzo. Poprvé jsem neviděl Losty.
14. 05. 2007, pondělí Vstávám brzo. Jdu ven a přečtu si tam Cantervillské strašidlo. Začínám číst Vladaře. Snažím se spolu s Bárou rozlousknout otázku č. 25 v matematice (podobná a shodná zobrazení). Jdu si vyměnit řemínek na hodinkách, potkávám Peťulu J. Jezdim na kole. Večer vypracovávám otázku č. 23 z němčiny (große deutsche Persönlichkeiten). Opravuju ve Wikipedii Gauss na Gauß. Zjišťuju, že Gauß vynalezl úplně všechno. Máchys tvrdí, že je to maser.
15. 05. 2007, úterý Vypracovávám seznam četby. Doháním všechny nedostatky. K baroku čtu začátek Co Bůh? Člověk? od Bridela. Ke klasicismu Ódu na radost od Schillera. K národnímu obrození půlku předzěvu Slávy dcery od Kollára. K romantismu básně od Shelleyho a Byrona v překladech Macka. K symbolismu už asi posté Maryčku Magdonovu a opět mi to nic nedává, jsem ztracený případ. K Čapkům čtu Proč nejsem komunistou od obou, k tomu přidám Vaculíkových Dva tisíce slov. K beatníkům Kadiš od Ginsberga. Myslel jsem, že to bude fakt eso, když to Holmi tak miluje, a říkám, že větší píčovinu jsem snad ještě nečet. Konečně zjišťuji, jak se jmenovala ta Havlova hra, co jsem viděl a nepochopil — Pokoušení. Napsal jsem si ještě Satanské verše od Rushdieho, na to nesmim zapomenout. K tomu jsem se dnes pokoušel zdolat konstrukční úlohy. Projel jsem prvních sedm otázek z literatury. Zjistil jsem, že literatura je absolutní svinstvo. Nic si z těch otázek samozřejmě už nepamatuju. Zajímalo by mě, kam se ztratil John Locke, nejvýznamnější osvícenec. Řeším problém kam dát Marxe. Coby největší hvězdě seznamu nakonec Marxovi povoleno být mimo všechny otázky a jest tak zařazen před otázkou č. 14 (umělecká avantgarda 1. pol. 20. stol. v evropské a české literatuře).
16. 05. 2007, středa Četba Satanských veršů od Rushdieho. Přišlo se na to, že Marx nakonec patří do realismu. Nechápu, co je na Poeovi a Widlem dekadentního nebo lartpourlartovskýho. To bude zas nějaká cypovina jak s Hemingwayovo ledovcem. Zjistil jsem, že 24/3≠7. Zdál se mi sen o Stanley Cupu, kde byl divák, co držel v ruce transparent s nápisem FEUCHTWANGER. Horší je, že ani nevim, kam někdo takovej patří. Takže jsem si vybral z obojího to horší — nic neumět a mít divoký sny. Standa je jak inkvizice. Každej den se mě ptá, proč se neučim. Ptá se mě na to ostatně každej, jak kdyby to snad byla moje občanská povinnost nebo co. Taky mi někdo hackoval web.
17. 05. 2007, čtvrtek První kolo literatury je hotové. Jdu plavat. Potkávám Petra Veselýho, pomlouváme Spaliho. Večer sleduju Slavnosti sněženek.
18. 05. 2007, pátek Jedu do Cajzlu. V autobuse si dělám lehký opakování analytický geometrie. Kupuju Klausovo knížku. Poprvé jezdim v Cajzlu autobusem. Večer je asi divné postavení hvězd, protože všichni mluví o prasárnách. Trvalý následky učení už jsou tu. Jedný holky jsem se během pěti minut dvakrát zeptal, jak se jmenuje. Z Tháletovo kružnice už je mi zle. To hlavně proto, že jsem jí použil prozatim jenom v jedný úloze.
19. 05. 2007, sobota Zjištěno, že celou literaturu jsem se učil úplně zbytečně. Neumím ani přiřadit autory k otázce. Jezdim na kole. Koukám na Ostře sledované vlaky.
20. 05. 2007, neděle Pročítám si angličtinu, ke konci mě to nebaví, tak na to seru. Pročítám si němčinu. Večer hrajem fotbal, Honza mě nakopnul do stehna, odrazil jsem si patu, mám poškrábanou ruku a nemůžu chodit.
To be held up to date