Dáme proletariátu malý test. Řeknu větu Dneska prší a venku je bláto. Co tím mám na mysli?
a) že venku nastal jev zvaný déšť a v místech, kde je hlína, se udělalo bláto
b) že nemám rád déšť a nemám rád bláto
c) že je podzim
d) že mám rád zápasy v bahně
e) že na kole jezdim nerad v bahně
f) že když jdu ven, tak zmoknu
g) že za to může Klaus
h) že vám vyčítám, že nemám deštník
i) že miluju Terezu Huříkovou
j) že v Kalifornii je hezky
k) že na mě nikdo nemá
Teď mám pro vás zřejmě zcela šokující odhalení. Mám tím na mysli jenom odpověď a). Žádnou jinou tím na mysli nemám, přestože to může být nakrásně prauda — obzvlášť géčko, to je totiž prauda vždy. Kdo to nechápe, měl by si zopakovat výrokovou logiku. Vůbec nemám rád, když někdo říká A a myslí přitom B. Za svůj (kratičký) život mi už ale nadělalo spoustu problémů, že jsem na A odpověděl a tázající si myslel, že odpovídám na B, o které se se mnou přitom vůbec nepodělil.
Typickým příkladem říkání A a myšlení B je u pubertálních děvčat otázka Líbí se ti Tereza?. Myslí se tím ale Chceš s Terezou chodit?. Člověk problémů neznalý odpoví popravdě, že ano, netuše, že ve skutečnosti odpovídá na něco jiného.
Vytáčí mě, když někdo z mého výroku A udělá překroucený výrok Q a proti němu bojuje, urazí se a kdo ví, co ještě. Ty největší nesmysly vám (aspoň teda mně) řeknou lidé, kteří se na svět koukají přes zrcadlo. Zkuste si vzít do ruky zrcadlo a podívat se přes něj na něco. Co uvidíte? Sami sebe. Když pak řeknete, že vidíte nafoukaného troubu,… jistě víte, kam mířím. Řeknete tedy A a člověk, který se dívá přes zrcadlo je majitelem vlastnosti K, se naštve, protože K je přeci špatné, to ví každé malé dítě!
Abysme se neutopili v písmenkách. Mluvíte s nánou, která se vyspí se vším, co má kalhoty. A řeknete Byl jsem na vyjížďce s Terezkou. A nána se urazí, že jste měli rande, že jste jí podvedli, že jí vyčítáte, že nechtěla jet taky, a že jste jí odepřeli ústavní právo svobodné volby pro KSČSSD. Vytkne vám celé vaše bytí a začne vás nenávidět. Kvůli jedné jediné větě, která znamenala pouze, že jste jezdil na kole a mluvil s Terezou. Hlavu byste si ukroutili.
Freud tomu říká projekce.
v psychoanalýze obranný mechanismus neuvědomovaného přenášení subjektivních popř. podvědomých přání, motivů a pocitů na jiné osoby či situace
(zdroj: Pavel Hartl, Helena Hartlová: Psychologický slovník)
Lidově se tomu říká podle sebe soudím tebe. Já to dneska nazval pohledem přes zrcadlo. Jde o to, že lhář si myslí, že lžete, děvka si myslí, že ji podvádíte. Od těchto lidí se dočkáte těch opravdu nejlepších reakcí. Doporučují čtyři ze tří výrobců zrcadel. Takový člověk by měl navštívit psychoterapeuta. Vy se s ním vůbec nemusíte bavit, protože to stejně nemá cenu.
Jestli se v tomhle článku někdo poznal, může se urazit. Až ho to přejde, může se nad sebou zamyslet. A pak se může změnit.
Článek čerpá z nedávných zkušeností a volně též z článků Arthura Denta (který mě o pár dní předběhl) o trvale udržitelné krávě, její sestře a jejím dítěti. A omlouvám se Terezce, že jsem ji takhle zneužil, ale z několika důvodů sem pasovala nejlíp.