Středu zachránil Pete Leeson. Ve středu totiž byly jenom dvě přednášky a pizza k obědu. Skoro ani nemělo smysl vstávat, ale Leesonova přednáška o pirátech byla vynikající.
Základní myšlenkou jeho výzkumu pirátů je to, že piráti nebyli nějaký extra sadistický ďáblové, ale že se chovali tak, aby maximalizovali svuj zisk jako jakákoliv jiná firma. Pro mě nejzajímavější bylo to, že na lodích existovaly celkem podrobný ústavy (muzikanti musej mít v sobotu volno!), který podle Leesona pravděpodobně inspirovali Jeffersona a další, když psali americkou ústavu. Piráti mohli hlasovat nohama a když se jim ústava na jedný lodi nelíbila, odešli k jiný. Ústava jako lidského jednání, ne lidského záměru — to zase rozčílilo spoustu lidí v sále. :)
Tyhle papery o pirátech jsem nečet, ale čet jsem dva jiný Leesonovo papery (o cikánech a středověkejch martyriích) a byly perfektní. Ale jinak ta přednáška byla reklama na knihu Neviditelnej hák.
Pak přišla první přednáška Rogera Garrisona, a to o rakouský teorii kapitálu, ale celkem dost začátečnická. Navíc se záhy ukázalo, že Garrisona nedokážu poslouchat. Ale celkem rád bych si ho najal na to, aby mi čet ukolíbavky. Když takhle přišel po skvělym prezentérovi Leesonovi, ještě víc to praštilo do očí.
Poslední bod dnešního dne byla návštěva Larryho Reada, syna slavnýho Leonarda Reada, Larryho Reeda, kterej vůbec neni syn slavnýho Leonarda Reada, kterej nám oznámil, že barák prodali a že se asi budou stěhovat do Atlanty. (Thx Dominikovi za opravu!)
Po pizze jsme odjeli zpátky do Sheratonu a rozdělili se na dvě skupiny (aspoň lidi, co jsem znal já). Jedna skupina jela do New Yorku a druhá se jela podívat na hrob Ludwiga von Misese. Ve skupině NYC jsem byl já, Klub španělštiny a Květinové dítě. Ve skupině Hrob byl mj. Dominik a Dorian Electrová.
Cestou do New Yorku se se mnou dal do řeči Kolumbijec Daniel s perfektní čistou angličtinou. Rozhod se, že mě přesvědčí, že říkám blbosti s těma neziskovkama. Mluvili jsme o tom celou cestu a mám pocit, že na konci skoro pochopil, jak to myslim.
Dojeli jsme na High Line. Zajímavej prostůrek uprostřed Manhattanu.
Fotil tam nějakej divnej týpek prastarym foťákem. Přiznám se, že je spousta věcí, který nechápu. A tohle je jedna z nich. Proč někdo sveřepě trvá na používání technologií, který jsou drahý, nepohodlný a na hovno, když může používat novější?
A pak začlo chcát. A chcalo a chcalo…
Tak jsme celej zbytek dne zasvětili nákupům, kafi ve Starbucksu a večeři v takovym zajímavym fast-foodu. Nakoupil jsem košili za 8 dolarů, sáčko za 20 (!) a dvě kravaty celkem asi za 15. A navíc jsem objevil TJ Maxx, kam jsem se rozhod dojít si o víkendu pro košili, protože teď už zavírali.
V New Yorku se mnou kromě Daniela běhala taky devatenáctiletá medička Irene, její sestra Regina, která moc neuměla anglicky (?), fotograf André a Květinové dítě (odpojila se od nás předčasně). Zbytek skupiny nás opustil někdy hned na začátku. Se skupinou, ve který byla vystudovaná novinářka Ximena a Poláci, jsme se ani nepotkali.
Večer nezbylo než dojet zase metrem do Bronxu a odtamtud vlakem do Irvingtonu. Naštěstí pro nás dojel Sheraton Shuttle. Na hotel jsme přišli totálně promočený. Na dobrou noc mi Dominik vyprávěl o všech svejch elektrizujících zážitcích s Electrou, i s vyplazováním jazyka. Asi pět minut mi taky vyprávěl, jak viděli srnku. Přesně věci, co potřebujete slyšet, když z vás crčí voda a klepete se zimou. Aby to vylepšil, ráno po probuzení mi vyprávěl totéž slovo od slova znova. Srsly? :mrgreen:
V průběhu tejdne (a hlavně dneska) se ukázalo, že Klub španělštiny je to nejlepší, co sem dorazilo, hned po Češích, ofkoz. Kluci, se kterejma se dá kecat a nejsou to šprti, frndičky (chytrý!) a prostě sympaťáci. Na jejich soukromý škole v hlavnim městě Guatemaly (La Nueva Guatemala de la Asunción) totiž musej mít povinně předměty z rakouský ekonomie, ať studujou cokoliv. Např. medicínu nebo žurnalistiku jako Irena a Ximena.
A u nás učej rakušáci tvrdošíjně jenom neoklasiku… :-/ (Já teda nejsem takovej hejtr neoklasiky jak ostatní, ale člověk by čekal, že když už nás učí rakušák, tak do toho aspoň pro zajímavost tu rakouskou teorii prdne, a ono ne.)
—
Čtvrteční ráno opět obstaral perfektní přednáškou Pete Leeson. Ale já jsem se nedozvěděl moc novýho, protože už jsem to všechno znal z ekonomický propedeutiky od Dr. Lipky a ze semináře CEPu od Dr. Hampla, toho jsem ostatně citoval ve svojí bakalářce, tak ještě abych to neznal. :)
Další přednášku měl Steve Horwitz o peněžní rovnováze. Začal tim, že neexistuje trh peněz. Když se ho někdo v diskusi zeptal, co tim myslí, tak se ho Horwitz zeptal: “Kde je trh peněz?” Co je to za WTF otázku? Kde je trh rohlíků?
Po obědě, během kterýho nás navštívila srnka, přišel Peter Boettke a mluvil o transformaci socialismu na kapitalismus. Nadpis přednášky sliboval zajímavou přednášku, ale bylo to celkem zklamání. Teda ona byla zajímavá akorát ne tak, jak jsem myslel. :) Kupónovou privatizaci zmínil vlastně jenom v jedný větě a jinak věnoval velkou část přednášky litanii o tom, že HDP je nesmyslnej ukazatel, s čimž nesouhlasim, jak jsem psal v minulym díle.
Ani slovem navíc nezmínil, že sovětský HDP bylo určitě celý vycucaný prstu, což tady u nás chápe každej. Dělník vyrobil tři šroubky a vedoucímu směny řek: “Piš čtyři.” Vedoucí směny napsal pět a než se to přes všechny vedoucí dostalo na ministerstvo, bylo těch šroubků 20. To pak letí HDP do výšin.
Další přednáška byla zase skvělá. Určitě uhádnete, kdo jí měl na starosti — Pete Leeson. Mluvil o anarchii a v přednášce řek úplně všechno, co jsem v ní chtěl slyšet. A přesně takovou bych jí udělal, kdybych to uměl (a věděl). Podle mě to byla nejlepší přednáška za celej tejden.
Poslední přednášku před večeří měl zase Chris Coyne. Přestože byla o dost lepší než ta jeho předchozí, zase mě úplně vytočil tou svojí argumentační mizérií, kterou si ale schoval předevšim do diskusní části. Přednáška měla domejšlivej název Osudová domýšlivost zahraničních intervencí. Proti zahraničním intervencím se argumentovat dá, dá se argumentovat i pro ně, z části má pravdu Petr Mach (nebo Dominik) i Roman Joch, ale potom svojí argumentaci podle mě zabijou nějakou strašnou blbostí. O tom se ale hádám s libertariánama pokaždý. Libertariánská argumentace svrchovaností jiný země mi připadá jako vrchol nekonzistence. (To abych zas vyprovokoval nějaký komentáře. ;))
Ale ani Joch, ani Dominik, ani Mach nemaj tak slabou argumentaci jako Coyne. To zase abych byl fér. Vůbec
mi tam ten Coyne nějak neseděl. Arogance až k nebesům, ale nějak jsem nechápal, kdo a proč mu poradil, že na sebe má bejt takhle pyšnej. Připadal mi jako takovej šprťáček.
Co mě ještě fascinovalo na celym tomhle FEE festivalu. Všichni tady milujou Misese, a co napsal Mises je snad slovo svatý. Všechno se musí připodobnit k nějakýmu Misesovo argumentu, tim je všecko hotový a dál se nemusí argumentovat. Zahraniční intervence jsou socialismus a v socialismu neni možná ekonomická kalkulace, takže zahraniční intervence jsou jako rozbitý hodiny — ukazujou čas správně jenom dvakrát za den. Hotovo, dvacet.
Aha. :?:
Po večeři byl zase Garrison, tentokrát o rakouský teorii hospodářskejch cyklů. K přednášce se vyjádřim, až jí uvidim ze záznamu, neb jsem nebyl schopen vnímat. :)
No a večer byla pařba na verandě hotelu. O tom ale až v příštim díle, tohle už je moc dlouhý.
