Na Twitteru jsem zahlídl tweet, který se ptal, kde se nacházíme na škále mezi totalitou a anarchokapitalismem, kde 0 je totalita a 10 anarchokapitalismus. Zdálo se mi, že modusová odpověď byla 3, ale nepočítal jsem to. Sám jsem řekl, že zhruba 7.
Jak jsem k tomu číslu došel?
Pokud si pod nulou představíme život v těch nejhorších společnostech, jako bylo pro otroky otroctví, pro židy (a další vězně) koncentráky, jako je fiktivní Republika Gileád nebo jako je zřejmě Severní Korea (nemám o tamním životě bohužel dostatečné informace), tak musíme shledat, že život pod naší vládou se těmto tyraniím nepodobá ani v nejmenším.
Dokonce bych řekl, že ani život za reálného socialismu v Československu se jim příliš nepodobal. Ano, stát řídil vaše zaměstnání, zakazoval politické (a jiné) projevy, zakazoval cestování i za příbuznými, zakazoval nákupy leckterého zboží a služeb a život byl svázán spoustou omezení. Pro disidenty a další nepohodlné “reakcionářské živly” byl život velmi nepříjemný, ale většina populace si mohla ve volném čase v rámci limitů dělat v podstatě, co chtěla. Na dané škále bych ohodnotil život v socialistickém Československu pro průměrného občana zhruba dvojkou.
Modří už vědí, že pokud reálný socialismus je dvojka, pak není možné, aby současné Česko bylo na hodnotě 3. Ale kde mezi dvojkou a desítkou se tedy nachází?
Jako benchmark jsem vzal Den daňové svobody, tedy celkové přerozdělování státu v ekonomice. Letos vyšlo na 46 %. Svoboda nakládání s vydělanými penězi je tedy na výše uvedené škále na hodnotě 5,4. Mám za to, že celkové přerozdělování v našem případě převyšuje průměrnou hodnotu celkových omezení, která na nás uvaluje stát.
Historicky tomu bylo spíše naopak – hitlerovské Německo mělo nižší daně než my, stejně tak bývalé evropské monarchie. Avšak tyto režimy omezovaly svobodu jednotlivce mnohem více než dnešní stát.
A ačkoliv náš stát je veskrze nemorální (např. co se týče imigračních restrikcí, znemožňování výstavby domů a bytů, války proti drogám, nebo dotační politiky, co pomáhá více bohatým než chudým…) a omezuje nás všude možně a den ode dne více a více, myslím si, že od skutečně tyranských režimů jsme velmi daleko.
Zkusme si ohodnotit vybrané aspekty života zde a ohodnoťme je. Na pomoc si beru Human Freedom Index od Cato Institutu, ale zatímco jejich index je založený na datech, já budu pokračovat v hodnocení podle svého dojmu, jako jsem psal původní tweet.
1. Vláda práva
Z mého velmi laického pohledu bych řekl, že stát dává obstojná procesní práva obžalovaným, nevězní excesivní množství lidí a nevězní je na excesivní dobu, a když si člověk hledí svého, stát po něm nejde trestním stíháním. Domoci se svého práva v občanskoprávním sporu je na dlouhé lokte, ale větší váhu zde přikládám trestní justici, takže dávám 8/10. (Cato: 7,5)
2. Bezpečnost
Žijeme v podstatě v nejbezpečnější zemi na světě, dávám 10/10. (Cato: 9,8)
3. Svoboda pohybu
Můžete se odstěhovat a jet na dovolenou prakticky, kam chcete. Omezení dávají v naprosté většině případů cílové země, ne Česká republika. Pokud započteme i zcela amorální imigrační překážky k nám, dávám 8/10. (Cato: 9,9)
4. Náboženství
Dávám 10/10 (Cato: 9,5)
5. Občanská společnost
Spolčovací svoboda je prakticky neomezená, politická svoboda má nějaké neduhy (zákazy některých politických stran, přehnaná byrokracie, výdajové limity…), ale celkově vzato je v tomto ohledu velká svoboda, dal bych 9/10. (Cato: 9,3)
6. Svoboda slova
Nemůžeme propagovat nacismus a čas od času člověk narazí na nějakého jasánka, který podává trestní oznámení za blábolení na Facebooku, a svoboda říkat politikům Pitomio taky není zcela ideální, ale naprostá většina lidí může říkat v podstatě cokoliv, co chce. Z historického hlediska je u nás neskutečně velká svoboda slova, ale v mezinárodním srovnání vidíme, že co se beztrestnosti týče, může být větší (jako v USA), ale také menší v občanskoprávních sporech (také jako v USA). Řekl bych, že fér ohodnocení je tak 8/10.
7. Vztahová svoboda
Dnes už nepotřebujeme povolení krále k tomu, abychom si mohli někoho vzít. Heterosexuálové mohou žít a brát si kohokoliv opačného pohlaví z jakékoliv socioekonomické třídy nebo z jakékoliv části světa. Homosexuálové stále ještě nemají možnost se oficiálně vzít, ale žít mohou taktéž, s kým chtějí zcela bez jakékoliv obavy. Dávám 9/10. (Cato: 9,4)
8. Velikost vlády
Zde si vezmu Den daňové svobody a dávám 5. (Cato: 6,6)
9. Právní systém
Spousta regulací, pomalost, domoci se svých práv je někdy zdlouhavé, jindy nemožné. Ale zase zahraniční investice sem proudí, takže investoři nějakou základní důveru mají, země ekonomicky roste, což bez dobrého právního systému nejde, a žijeme celkem v poklidu. Dal bych 7/10. (Cato: 7,0)
10. Zdravé peníze
ČNB dělá svoji práci dobře, a i když teď krátkodobě inflace vyletěla nahoru, jsem přesvědčen, že nebude dlouhodobá. Lidi můžou používat, jakou měnu chtějí, mohou je volně směňovat, mohou používat kryptoměny prakticky bez omezení. Dávám 10/10. (Cato: 9,0)
11. Mezinárodní obchod
Co se historického a mezinárodního srovnání týče, jsme prakticky na špičce (i když celé naše regulace mezinárodního obchodu jsou řízeny Evropskou unií) a můžeme i koupit, co cheme, a to odkudkoliv na světě. Víme ale, že by to šlo i bez cel a s mnohem menším počtem netarifních překážek. Dávám 8/10. (Cato: 8,4)
12. Regulace podnikání
Těch regulací je tolik a tak nesmyslných, že se spíše divím, že dneska má ještě někdo odvahu na to, aby podnikal. Dávám 5/10. (Cato: 8,3)
Prostým průměrem mi vyšlo z mého pocitového hodnocení 8,08, přičemž podle Cata je u nás lidská svoboda na hodnotě 8,61. K hodnocení na úrovni 8 bych se asi klidně nechal přemluvit, ale k mému původnímu hodnocení 7 bychom se snadno dostali, pokud bychom kategoriím výše udělili nějaké rozumné váhy (např. si myslím, že regulace podnikání je pro život lidí tady u nás mnohem důežitější než svoboda vyznání). Ale tohle není akademický paper, spíše jenom pocitové cvičení, takže můžu říct, že svoboda u nás je někde mezi 7–8 z deseti.
Závěrem bych řekl, že žijeme v jedné z nejsvobodnějších zemí v nejsvobodnější době. Kdo tomu nevěří, musím mu doporučit knihu Pokrok: Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost.