Jedna z věcí americké trestní justice, které nikdo není ochotný věřit, je to, že při stanovování výše trestu bere soudce v potaz také činy, ze kterých odsouzený nebyl vůbec obžalovaný, nebo ze kterých byl dokonce osvobozen.
Dostal jsem se nedávno do debaty na Facebooku o tom, zda Rosse Ulbrichta někdy pustí na svobodu. Moje stanovisko je, že v žádném případě.
Ross Ulbricht byl odsouzen ve Spojených státech za to, že pod přezdívkou Dread Pirate Roberts provozoval darkwebové tržiště Silk Road, na kterém se obchodovalo s drogami a vládními průkazy, ale ne se zbraněmi, vraždami nebo ilegální pornografií. Dle mého názoru nedělal Silk Road v podstatě nic jiného než US Postal Service a obecně si myslím, že drogy by měly být legální, takže věznění Rosse Ulbrichta považuji za nemorální věc. Aspoň, co se týče těchto obvinění.
Ulbricht byl obžalován také z pěti nájemných vražd, ale k soudu nakonec nikdy nedošlo.
Jak je tedy možné, že je má započítány ve svém trestu?
Aby byl ve Spojených státech někdo odsouzen za trestný čin, musí jej vinným shledat porota jednomyslným hlasováním. Měla by mít za to, že čin byl prokuraturou prokázán nad rozumnou pochybnost (beyond reasonable doubt). Rozumnou pochybností např. je, když umíte prokázat, že v době spáchání činu jste byli na druhém konci světa, ale není jí vaše prohlášení, že čin místo vás spáchali ještírci.
Ulbricht byl obviněn ze sedmi trestných činů (mj. praní špinavých peněz nebo zločinné spolčení šíření drog) a porota jej uznala vinným ve všech sedmi.
Poté, co je obviněný odsouzen, se přesouvá míč k souci. Ten ve Spojených státech nerozhoduje o vině, to je zcela v rukou poroty, ale rozhoduje o výši trestu. Ten vychází z tzv. Federal Sentencing Guidelines, kterými se soudce nemusí řídit, ale musí vysvětlit, proč udělil trest vyšší nebo nižší, než tyto guidelines indikují.
Vypočítat podle nich odpovídající trest je poměrně složitá a komplexní věc, do toho se určitě pouštět nebudeme. Podstatné však je, že při určování výše trestu se v potaz bere i tzv. relevant conduct, což jsou činy, za které nebyl obviněný (nyní už odsouzený) odsouzen nebo vůbec souzen. Soudce zde nemusí mít za to, že se činy staly nad rozumnou pochybnost, pouze s pravděpodobností vyšší než 50 % (preponderance of evidence).
No a oněmi relevantními činy v tomto případě byly i nájemné vraždy, přestože se ani neodehrály, pouze je (údajně) Ulbricht objednal.
Stanovování výše trestu je separátní částí trestního řízení, prokuratora a obhajoba soudu předkládají argumenty, proč si myslí, že trest by měl být takový nebo makový. A soudce pak ve své diskreci rozhodne. Poté se k tomu může vyjádřit odvolací soud.
Pokud vám připadá neuvěřitelné, že ve vašem trestu mohou být činy, z jejichž spáchání vás porota osvobodila, nejste sami. Avšak Nejvyšší soud Spojených států to posvětil. Zde jsou k tomu nějaké odkazy:
- Acquitted Conduct Should Not Be Considered At Sentencing
- Four cases that show why the Supreme Court needs to end acquitted conduct sentencing
- Prohibit Acquitted Conduct Sentencing
V rozsudku odvolacího soudu můžeme vidět shrnutí jednání o výši trestu:
Ulbricht’s sentencing hearing took place on May 29, 2015. The district court concluded that Ulbricht’s offense level was 43—the highest possible offense level under the Sentencing Guidelines—and that his criminal history category was I. The high offense level largely resulted from the massive quantity of drugs trafficked using Silk Road, as well as several enhancements, including one for directing the use of violence, U.S.S.G. § 2D1.1(b)(2). Ulbricht does not dispute that calculation. Due to the high offense level, the Guidelines advisory sentence “range” was life in prison, and the U.S. Probation Office recommended that sentence.
At the sentencing hearing, the district court resolved several disputed issues of fact. For example, because Ulbricht contested his responsibility for the five commissioned murders for hire, the district court found by a preponderance of the evidence that Ulbricht did in fact commission the murders, believing that they would be carried out. The district court characterized the evidence of the murders for hire, which included Ulbricht’s journal, chats with other Silk Road users, and the evidence showing that Ulbricht actually paid a total of $650,000 in Bitcoins for the killings, as “ample and unambiguous.” App’x 1465.
The court then turned to the six drug-related deaths described in the PSR. Over Ulbricht’s objection, the district court found that the deaths were “related conduct relevant to his sentencing” because the “question as to whether this information is properly included in the PSR is whether the Court finds, by a preponderance of the evidence[,] that the deaths, in some way, related to Silk Road.” Id. at 1472. It went on to explain that “the relevant offense committed is the unlawful distribution of drugs and the running of a criminal drug enterprise, [and] based on the evidence before the Court, the sale of the drugs through Silk Road caused harm to the decedents.” Id. at 1473. The district court described the facts associated with five of the deaths and specifically found that each was connected to Silk Road, rejecting the defendant’s argument that but-for causation was required in order for the court to consider the deaths as relevant to the offense conduct. Parents of two of the decedents also made statements at the proceeding, describing the emotional impact that the losses had on them and their families.
In the course of explaining its reasons for choosing Ulbricht’s sentence, the district court discussed the facts of Ulbricht’s offense, his apparent character, and the purposes of criminal punishment. The court described Doctor X as “enabling,” App’x 1530, rather than reducing the harms associated with drug use, emphasized the social costs attendant to expanding the scope of the drug market, discussed the five murders for hire, and stated that the sentence imposed on Ulbricht could have a powerful general deterrent effect because the case had attracted an unusually large amount of publicity. The court then sentenced Ulbricht principally to life imprisonment.
Odvolací soud se s argumenty prvoinstančního soudu ztotožnil, celý (velmi dlouhý) rozsudek je k dispozici k přečetní zde.
Vzhledem k tomu, že trest za vraždy na objednávku už je zahrnut v tomto prvním rozsudku a Ulbricht dostal dva doživotní tresty + 40 let bez možnosti podmínečného propuštění, neměli prokurátoři dostatečný důvod pokračovat v trestním řízení, které se týkalo právě těch vražd (a obvinění stáhli “with prejudice”, což znamená, že ho nemohou v budoucnu podat znovu). Což je škoda, protože pokud by se tyto objednávky podařilo prokázat a porota by za ně Ulbrichta odsoudila, věděli bychom, že skutečně patří za mříže.
Co by se tedy muselo stát, aby byl Ross Ulbricht někdy propuštěn z vězení? Pokud si nemyslíme, že je pravděpodobné, že ho omilostní nějaký prezident, pak by musel Kongres nebo Nejvyšší soud zakázat navyšování trestu podle relevantních, avšak před porotou neprokázaných činů, a to i zpětně. Kongres by asi taky musel legalizovat drogy, opět i zpětně (soudce vzal v úvahu také to, že kvůli drogám ze Silk Roadu umřeli uživatelé).
Vidím to jako extrémně nepravděpodobné. Avšak Ulbrichtova naděje umírá poslední.