Jak jsem přežil vlastní smrt (or how the real shit happens)

Škoda FavoritDnes v odpoledních hodinách jsem potkal debila non plus ultra (nic proti monsieur Havlíkovi). Buď na ně mám nějaký extra štěstí, nebo je Česko opravdu Gangsta’s Paradise (nic proti monsieur Cooliovi). Řekl bych, že spíše to druhé. Na tomto mostě mě už kdysi jedna dodávka v pravotočivé zatáčce do Lokte hezky natlačila ke svodidlu. Od té doby tam jezdím docela nerad. No a dnes se mi zážitky s tím mostem ještě vylepšily.

Protože mám na obou nohou celkem asi 10 zranění z nedělního triatlonu, jel jsem dneska extra pomalu. Jindy přes ten most svištím za body od Bambase, dneska jsem se ploužil třicítkou. Zatáčku jsem jel v poklidu po pravé straně. A za mnou klaksóóóóóóóóón (no, myslím, že jsem délku toho troubení vyjádřil dost nepřesně). Ten lofas troubil fakt dlouho. Co jsem si v tu chvíli říkal, je nepublikovatelné. To už mě ale předjížděl bílý orezlý favorit a v něm chlápek středního věku, nesportovní postavy a odhaleného vršku a řve na mě: “Nechtěl by sis příště na tu silnici lehnout?” Přiznám se, že ta představa mi připadá docela sexy, pokud bych u toho ovšem nevypadal nějak takhle.

Ale protože mě ten chlap celkem nasral a nevěděl jsem, proč si na mě otvírá hubu, vyšvihl jsem levou ruku a na oplátku zařval: “Co je?” Tím mé repliky v dnešním příběhu končí. Řidiče to asi nějak vyhypovalo, takže zastavil, a protože viděl, že já ho hodlám objet zleva, strčil mi tam čumák.

Když jsem házel myšku kolem jeho čumáku, zvolal na mě řidič (dost možná syn svého spolujezdce, taktéž nahoře bez, výrazně mladší a se sexy tmavými brýlemi): “Kam jedeš, čůráku? Zastav!” To víš, že jo. Jakmile jsem dokončil myšku a byl ještě stále v protisměru, zpoza skály (za kterou vede následující levotočivá zatáčka) se vyřítilo auto. Brzdy zaskřípěly a já házel myšku na druhou stranu. Bylo to docela s rezervou, ale kdyby v tom autě seděl nějaký řidič vyznávající jiné řidičské kvality než bezpečnost, patrně bych chvíli lítal nad jeho motorem.

Ale extempore s bílým favoritem ještě nebylo u konce. Samozřejmě se zase rozjel a jel za mnou. Byl jsem přesvědčen, že na mě zaútočí zleva a zatlačí mě na svodidlo (je to oblíbená finta řidičů aut, aniž na někoho útočí). Jenom kolem mě ale projel a spolujezdec mi pokřikem sdělil: “Ty chceš asi přes držku.” No, myslím, že to chtěli spíš ty dva. Proti gustu žádný dišputát, ale že jsem byl sám, tak jsem na to nějak neměl chuť. Předjeli mě a zastavili. Vymyslel jsem ďábelský plán. Totiž, že se otočím a pojedu zase vzhůru směrem na Slavkov. Sice jsem nevěděl, čemu by to pomohlo, ale nic chytřejšího mě nenapadlo. Přibrzdil jsem téměř k nule a jal se provést otáčecí manévr, ale znenadání se bílý favorit rozjel a po chvíli zatočil doprava podle řeky. Ostražitě jsem si hlídal, jestli na mě nehodlá odněkud zase vyjet, ale asi pospíchali na zahradu přežvýkat, takže už jsem je neviděl.

Těmto zmrdům ani podle Spejblova zákona žádné body nehrozí. Přestože málem zavinili vážné zranění. Být to na mě, tak jim žádné body nedávám a pošlu je rovnou do tepláků.

O dalších gangsterech a zmrdech v Čechách vás bude Shit happens! informovat.

Tématicky související:
Titul „Píčus všech dob“ udělen!
I’m hurt!