Jak se dostat ze sraček: Toalety a každodenní selhávání vládnutí v Ghaně

Dostal se mi do rukou hodně zajímavej článek s poetickym názvem, kterej pojednával o veřejnejch záchodcích v Ghaně. Dost mě zaskočil, protože jsem neměl nejmenší tušení, že někde na světě panuje tak otřesná situace. Dávám vám k přečtení zkrácenou českou verzi článku:

Sjaak van der Geest & Nelson Obirih-Opareh: Getting out of the shit: toilets and the daily failure of governance in Ghana

—

Článek autorů z roku 2002 navazuje na jejich předchozí výzkum publikovaný o rok dříve. Jak poetický název napovídá, jedná se o situaci toalet v Ghaně.

Článek začíná dvěma citáty z roku 1929 z Windhoeku (Namibie). Postupným čtením článku zjišťujeme, že pokud se situace za posledních 80 let zlepšila, nebylo to o mnoho. Autoři dokonce říkají: “Během návštěvy Accry ve 21. století si člověk připadá jako na návštěvě Windhoeku v roce 1925.”

Autoři odkazují na výzkum Gewalda, který zmiňuje čtyři důvody, proč se úřady příliš nechtějí zabývat problémem toalet. Ty důvody jsou:

• choulostivost problému a jeho nedůstojnost pro diskusi
• náklady
• úřady chtějí odradit Afričany od usazení ve městě
• úřady považovaly Afričany za necivilizované, kteří si nezaslouží důstojná hygienická zařízení

Autoři se vypravili do Nimy, jednoho z nejhustěji obydlených předměstí Accry. Dvoje veřejné toalety jsou zde umístěny na volném prostranství mezi domy a cestou. Ženy a děti prodávají jídlo jen o pár metrů vedle. Každá z toalet měla 16 děr, 8 pro každé pohlaví. Toalety se nacházely v nehezkém vizuálním stavu (fekálie až po okraj, použitý papír pohozený jen tak nebo ve velkých koších) a zápach byl stejně odporný jako ta vizuální stránka.

Vedle toalet se nacházely velké kontejnery, kam “sběrači” nosili v kýblech výkaly ze soukromých záchod, které mají někteří obyvatelé doma. Malé děti nechodily na toaletu; svoji potřebu vykonávaly hned za ní na volném prostranství.

Mnoho domů v Accře nemá svůj vlastní záchod. Obyvatelé se tak musí spoléhat na veřejné záchodky, které ovšem mají zcela nedostatečnou kapacitu. Podle úřadů jsou veřejné záchodky určeny pro návštěvníky města, nikoliv pro obyvatele. Realita je však právě opačná.

Podle průzkumu z roku 1992 z Accry mělo 40 % populace přístup k soukromým toaletám se septikem, 25 % používalo veřejné záchodky (kde se účtuje poplatek), 20 % používalo latríny, 5 % používalo KVIPy[1] a 10 % nemělo přístup k žádné toaletě a vykonávalo svoji potřebu na otevřených prostranstvích.

Frekvence, s jakou jsou z toalet výkaly odstraňovány, záleží na typu toalety. Latríny jsou čištěny dvakrát třikrát týdně do centrální žumpy, která je čištěna každou noc. Pravidlem však je nepravidelné čištění. Toalety, které nejsou připojeny na centrální splaškový systém, jsou čištěny, když jsou plné, což je jednou za šest měsíců až jednou za tři roky.

Přestože byl systém decentralizován a částečně privatizován, nadále se potýká s nedostatkem finančních zdrojů. Existují plány na další privatizaci, aby se dosáhlo zefektivnění celého procesu.

Přestože nejefektivnějším systémem jsou WC zapojená do centrálního systému, takových je málo. Nicméně jsou WC nejlepší volbou i bez napojení na centrální kanalizaci. Problém je však v řadě oblastí s dodávkou vody. V těchto oblastech jsou potom nejlepší volbou KVIPy, protože nepotřebují ke svému fungování vodu.

Efektivita systému se zlepšila se zavedením poplatků v 80. letech, decentralizací v roce 1992 a privatizací o pár let později. Podle autorů článku soukromé firmy systému “velmi pomohly” (greatly helped).

Poskytovatelé toalet jsou se současnou situací spokojení a požadují ještě větší úlohu vláda, která jim tak zajistí větší zisky. Ze zákona má mít každá domácnost svůj záchod, ale vzhledem k ziskům poskytovatelů veřejných toalet je nepravděpodobné, že by veřejné toalety přestaly v blízké době existovat.

Venkov
Ve venkovských oblastech je situace trochu odlišná. Nejsou tak hustě osídleny a obyvatelé mohou vykonat svou potřebu např. cestou na farmu.

Autoři zmiňují obec Kwahu-Tafo s pěti tisíci obyvateli. Zde se nacházejí dvě veřejné toalety, které mají celkem 24 děr, 12 pro každé pohlaví. Někteří obyvatelé to mají k toaletám deset minut cesty (20 minut tam a zpět). K tomu jsou zde polo-veřejné toalety ve dvou místních školách, které mohou používat učitelé a žáci.

Není možné říci, kolik lidí ve skutečnosti veřejné toalety používá. Podle odhadů to může být do jedné třetiny do 80 % populace, což by znamenalo až přes 4000 obyvatel. Někteří obyvatelé vykonávají potřebu v přírodě na okraji města, jiní používají plastový pytlík, který poté odhodí.

Pokud vezmeme konzervativní odhad, používá těch 24 děr denně 2000 lidí, což znamená použití jedné díry každých pět minut. Správce odhadl podle svého příjmu počet lidí na 200-300 lidí denně. Největší fronty jsou samozřejmě ráno.

Návštěva veřejné toalety stojí dvacet cedi, tj. jeden americký cent. Pokud si zákazník přinese vlastní papír, platí pouze deset cedi. Správce musí každý den zaplatit 3000 cedi inspektorovi a smí si nechat zbytek, který vydělá nad to.

Soukromé latríny čistí muži, kterým se říká Kruni[2]. Svoji práci dělají v noci a měsíčně si vydělají 50 tisíc cedi. Jejich práce je extrémně nepříjemná a místní lidé říkají, že by jejich práci nevykonávali ani za desetkrát větší plat.

Závěry
Toalety jsou důležitou známkou sociálního statusu a politické moci. Mnoho autorů argumentovalo, že špína nebo čistota mají dalekosáhlé důsledky pro sebevědomí, sociální identitu a psychické zdraví.

Výzkum našich autorů ukazuje, že vláda a místní úřady v Accře i na venkově se problémem dostatečně nezabývají. “Neviditelná ruka” malých podnikatelů znamenala skromná zlepšení v kvalitě hygieny.

Tři ze čtyř důvodů, které zmiňoval Gewald před sto lety pro Windhoek platí v Ghaně dodnes. Choulostivost problému, náklady a také diskriminační chování vůči chudším obyvatelům jsou stále důvody pro nečinnost vládních činitelů.

Překvapivě se iniciativy nechtějí chopit ani obyvatelé sami. Situaci tak zlepšují podnikatelé, kteří mohou dosahovat zisku.

—

[1] Toaleta typu KVIP (Kumasi Ventilated-Improved Pit) obsahuje vykopané jámy pro defekaci a zdi, ale žádné dveře nebo víka na jámy.
[2] Mn. č.: Krufoo