Yahoo odmítlo nabídku Microsoftu a schyluje se k nepřátelskému převzetí.
Ta první věta je pravdivá, ale pro člověka neznalého obchodního světa může být dost zmatená a může ji chápat (a asi ji tak i chápe) ve zcela jiném světle. Takže si povězme, jak je to doopravdy.
Velké firmy jako jsou Yahoo a Microsoft jsou akciové společnosti. Držitelé akcií jsou vlastníci těchto firem. (Akcii je možno si představit jako papír, na kterém je napsáno, jaká virtuální část firmy vám patří.) Vlastníci ale firmu neřídí. Firmu řídí manžeři — nejvýše postavení zaměstnanci. U těchto firem je tzv. oddělení vlastnictví od řízení.
OK? Ten odstavec je důležité pochopit. Ti, kteří podnik řídí, jej nevlastní. Mohou sice vlastnit jeho část, ale to je nepodstatné. Mezi vlastníky podniku jsou jak Velký Boháč, tak Běžný Občan.
Firmy nějak fungují a najednou přijde dopis a v něm nabídka Microsoftu. Microsoft kontaktuje management firmy s nabídkou na její koupení (variant prodeje je několik, tím se nebudeme zabývat). Management má dvě možnosti. Nabídku přijmout, nebo nabídku odmítnout.
Pokud mangement nabídku přijme, říká se tomu přátelské převzetí (friendly takeover). Pokud ji odmítne, tak se teprve začnou dít zajímavé věci. Možností je více, ale v zásadě jsou čtyři důležité.
1) Microsoft může nabídku zvýšit (a vracíme se na začátek).
2) Microsoft se na to vyprdne (to se nestane).
3) Do hry vstoupí bílý rytíř (White Knight), což je třetí firma, která Yahoo koupí a Microsoftu vypálí rybník.
4) Microsoft se i přes odmítnutí manažerů rozhodne firmu koupit. Tomu se říká nepřátelské převzetí (hostile takeover). To se dělá např. tak, že Microsoft přijde přímo za vlastníkem akcií, třeba za Frantou Vocáskem a nabídne mu odkup akcií. Franta Vocásek souhlasí a akcie prodá. Pokud Microsoft takto skoupí dostatečně velký počet akcií (vůbec to nemusí být víc než polovina), svolá valnou hromadu a převolí management podniku. Manažery se tak stanou nějací kamarádi Microsoftu.
Je tedy jasné, proč management Yahoo s prodejem nesouhlasí. Manažeři jsou posraní až za ušima z toho, že budou vyhozeni.
Všimněme si ale jedné velice podstatné věci. Na tzv. nepřátelském převzetí není nic nepřátelského. Vlastníci akcií prodají svůj majetek (tedy akcie), protože jim za to Microsoft nabízí množství peněz, se kterým jsou spokojeni. Poté se z Microsoftu stane vlastník. Určitě se shodneme na tom, že vlastník firmy má právo ukončit pracovní poměr s uklízečkou, která špatně zametá. Stejně tak má vlastník právo ukončit pracovní poměr s manažerem, který firmu špatně řídí.
Jak vidíte, nic nepřátelského, ani neetického. Tzv. nepřátelské převzetí (pojem, kteří vymysleli manažeři, aby vypadali hezky a lidi je litovali) je tou nejetičtější věcí pod sluncem — dochází pouze k dobrovolné směně (peníze za akcie), která je pro oba účastníky tohoto obchodu výhodná.
Takže až budete číst o tom zlém Microsoftu a jeho násilném převzetí, už budete vědět, že redaktor o tom neví nic (termín násilné převzetí ani neexistuje) a budete také vědět, že se nikomu neděje nic špatného.
Redaktoři do svých zpráv motají i další nepřesnosti nebo zavádějící informace, ale tím se dneska nebudeme trápit.