Tak tedy dnes se podíváme na zoubek těm umělcům, protože k tomu už nejde nadále mlčeti. Promiň, Evičko, ale zase to jednou bude intelektuálský :)
Nemám moc rád tyhle všelijaký nálepky, ale myslím, že dnes si velmi usnadníme život, pokud si ujasníme pozice hned na začátku. Jsem poměrně velký liberál v klasickém slova smyslu. Jinak též laissez-faire liberál, libertarián nebo neoliberál. Možno mě považovat i za konzervativce, ale to už není tak přesné. Někdo by mě označil za tržního fundamentalistu, ale to je nadávka.
Jak jsem došel k tomu, že jsem liberál? Ne, nebylo to tak, že by mi to někdo nakukal, já to odkejval a teď papouškoval dogmata (jako to dělají socani). Pozorným posloucháním argumentů tu k tomu tématu, tu k jinému a jejich kritickým hodnocením jsem dospěl k nějakému světonázoru, který ovšem dennodenně koriguji a upřesňuji. Např. se mi zdá, že v poslední době se můj názor pod tíhou argumentů posouvá stále více doprava.
Nějak bych to liberální paradigma ještě měl definovat. Beru za nezpochybnitelnou pravdu, že člověk jedná a optimální alokací zdrojů se snaží maximalizovat svůj užitek. Jedinec ví nejlépe, jak má použít svůj čas nebo své peníze, aby se cítil nejlépe. Nic jako společnost neexistuje. Neexistuje žádné kolektivní dobro, nebo kolektivní jednání. Je sice možné, že volný trh způsobí nějakou nespravedlnost (jak ji definujeme?), ale státní zásah vždy způsobí mnohem více nespravedlnosti.
Nyní se tedy přenesme k problému.
Řekněme, že jsem podnikatel a ve své firmě SauerKraut, a. s. prodávám kyselé zelí. Nade vší argumenty si myslím, že kyselé zelí je pro lidi něco naprosto nezbytného. Po hříchu, moje zelí nikdo nekupuje, a pokud si ho někdo koupí, znechuceně si odplivne. Jiným podnikatelům však prodej zelí nedělá problémy. Myslíte si, že byste moji činnost (evidentně špatně provozovanou) měli platit ze svých daní? Pokud ano, tak běžte prosím jinam. Pokud si myslíte, že ne, tak mi řekněte, proč by to mělo být u divadla jinak.
Divadlo je činnost provozovaná za účelem zisku. To se vám, milí socani, nemusí líbit, ale je to tak. Teoreticky je možné představit si umělce, který nebaží po finančním zisku, ale chce svůj užitek maximalizuje např. tím, že má radost z toho, když se lidi přijdou podívat na Mnoho povyku pro nic. Nic proti tomu, já přece taky píšu články a nemám z toho žádné peníze.
Jaký je rozdíl mezi návštěvou divadla a nákupem kyselého zelí? Žádný. Oboje si člověk kupuje proto, aby maximalizoval svůj užitek. Někdo se rád nabaští zelí, jiný se rád zasměje v divadle. To v případě spotřeby. Obě věci jest možno použít také k výrobě. Ze zelí se dá vařit a do divadla můžete pozvat nějakou intošku. Odložíte svou spotřebu a budete tak mít z obojího až později — ze zelí když sníte jídlo, z divadla, když s intoškou… (doplňte si sami podle povahy).
Důležitá poznámka: Ač si všichni socani myslí opak, peníze se nerodí v bankomatu. Každou korunu, co dá stát nějakému zaprděnému divadelníkovi předtím musel vzít z kapsy mojí nebo vaší.
A já se ptám — proč bych měl ze své kapsy přispívat na divadlo? Divadlo mě nezajímá, žádný užitek mi nepřináší. Mně přináší užitek, když si koupím zelí a sním ho. Také nežádám nikoho, aby mi to zelí platil. Výběrem daní mě stát v podstatě okrádá. Pokud si myslíte, že institucializovaná krádež (ergo státní) přestává být zločinem, tak to si ale bohužel nebudeme rozumět. (Čtěte Bastiata — tam to všechno je.)
Přestože si myslím, že jsem to již dostatečně vysvětlil, přečtěte si prosím článek pana Jakla k témuž.
No a nyní trochu srandy. Jan Kraus v poslední době dělá ze své show nechutnou socialistickou agitku. To, co tam předvedl s nějakým Ornestem v pátek — tak to už překročilo i Krausovy meze. V podstatě došly bez jakýchkoliv argumentů k tomu, že kdo je proti dotacím, je nevzdělaný kretén dobrý pouze k tomu, aby s ním chodila Miss World. Pro mě za mě, ať si Jan Kraus agituje za socialismus, jak chce, ale nevím, proč by to měl dělat na televizi placené z našich kapes. Tolik jedna sranda.
Před půl rokem jsem se na sebe zase dozvěděl samé hnusné věci zde.
V té diskusi se opět potvrzuje známý fenomén. Položte konkrétní dotaz a socani zmizí jako pára nad hrncem, popř. odpoví na něco úplně jiného. To takhle jeden exot přirovnal divadlo k silnici. Srovnání nechápu ani teď po půl roce.
A tak jsem se mu řekl: Ukažte mi jedinou studii, která prokazuje nějaký pozitivní vliv festivalových filmů na společnost, nějaký pozitivní užitek. Pochybuji, že se musíme bavit o přínosu silnic jakožto statku vyššího řádu. Nic pochopitelně neukázal, neb nic takového neexistuje. Ale zato mi řekl, že nejezdí autem a z toho vyvodil, že nepotřebuje silnice. Asi mu pečení holubi lítají přímo do huby.
Že prý taky patřím k: fašísující (sic) odnoži tohoto jinak bohulibého směru [liberalismu].
Vůbec se to tam převratnými myšlenkami jenom hemží. Podle socanů totiž, co je nepostradatelné, musí být dotováno. Nějak vylosovali, že divadlo je nepostradatelné a proto musí být dotováno, naopak potraviny zřejmě nepostradatelné nejsou.
A pak jsem se dozvěděl, že jsem demagog, extrémista a dostalo se mi srovnání i s komunisty a znovu s fašisty. Jako vždy se samozřejmě z mojí strany vedly argumenty k věci, ze strany socanů argumenty k člověku.
Zopakuji tedy nosnou myšlenku: Všechny dotace do kultury okamžitě zrušit bez náhrady. Ministerstvo kultury okamžitě zrušit bez náhrady. Odpovídajícím způsobem snížit daně.
Přeji hezký den.
Více méně souhlasím, až na ty silnice.
Jediné, co jsem napsal o silnicích bylo, že silnice mají jakožto statek vyššího řádu nějaký přínos. S tím se dá nesouhlasit? :shock:
waiders se nad silnicemi vznáší, s nevěděl?
RF: Já myslel, že to umí jenom létající Čestmír :)
Myslíš, že by se ND utáhlo bez dotací?
Pokud vím, tak mělo nedávno nějaké problémy s hospodařením (vedení nemusí být příliš motivováno šetřit ve státní příspěvkové organizaci, bohužel).. ale z tržního pohledu – nechat ND ať se uživí samo? Takže škrtneme klasické drama a pustíme tam něco “pořádného”, co se bude všem líbit a budou na to chodit davy?
Kdyby se ND zprivatizovalo a nové vedení se chovalo racionálně – tržně a podbídlo se divákům, možná by to znamenalo zánik klasického divadla. Třeba by se našel někdo, kdo by dokázal uživit takové divadlo, ale vzhledem k vysokým fixním nákladům by již podobnou scénu jakou má ND (a navíc v centru Prahy) nevybudoval..
A jakou hodnotu má pro nás klasické drama? Vyplatí se ho financovat? Není to jen iluze vznešenosti, kterou zbytečně platíme z daní?
A nebo je to jeden z mála ostrovů, kde se dá “zajít na kvalitu”?
(Mj. co jsem se doslechl, herci za hraní v ND berou fixní plat kolem 25 tis./měs.)
Daniel Š.: Nevím, jestli by se ND uživilo. Myslím si, že ano, ale je mi to celkem fuk.
Zánik konkurence neschopných podniků a odvětví patří ke svobodné společnosti stejně tak jako vznik nových.
Nebo je nám snad líto, že lidé už nejezdí na koňských povozech? Vždyť to přece znamenalo zánik hned několika tradičních řemesel. Jezdíme v autech a máme se dobře.
Zanikne divadlo? Budeme chodit do kina a koukat se na DVD. A budeme se mít dobře.
(Mimochodem pro mě osobně divadlo hodnotu nemá žádnou.)
Může černá ruka trhu dobře fungovat všude?
Myslím, že je třeba odlišovat odvětví – některé se bez regulace obejde obtížně. Zda máme dotovat divadla (to je diskutabilní), ale nesporně existují odvětví, které přeci bez státní regulace (podpory) fungovat nemohou. Nebo ano?
S bankrotem souhlasím – je to očistný proces organismu. A jestli je v Praze přes sto divadel (tuším, že to zaznělo v Krausově pořadu) – to je asi hodně a může to být důsledek rozežranosti, pod kterou se schová hromada průměrných divadel (které si jen říkají “nekomerční”).
Ale nechat zaniknout i kvalitní divadlo?
Divadlo Dejvická, když hraje Dostojevskýho, má často vyprodáno a přitom se bez dotací neobejde (mj. z veřejných zdrojů toto divadlo v r. 2005 dostalo cca 1,5 mil. CZK). A zajít si na dobře zahraný Bratry Karamazovy nenahradí požitek při sledování DVD na laptopu ani náhodou. A taky je to jen můj subjektivní (těžko měřitelný dojem) – snad jen to, že jsem ochoten zaplatit za lístek cca ty tři stovky, ale při dvojnásobné ceně bych už nešel. A má mi ten můj požitek stát dotovat? Je to možná nespravedlivý vůči těm, kteří divadlo nemusí. Ale pustit divadla (všechna – i ty nesporně kvalitní) na trh a dopadlo by tak, že bychom se mohli spokojit jen s kinem a popkornem.
Dobrým příkladem může být i Česká filharmonie (stát. příspěvková org. – také silně státem dotovaná) – také bychom ji rozpustili? Ale její kvalita je nesporná (jsou tam jedni z nejlepších českých muzikantů, kteří makají osm hodin denně, aby se na té špici udrželi). A nebo jednoduše – není o ní na trhu dostatečný zájem = nízká kvalita => bankrot. Ale většina prof. hudebníků (nečlenů filharmonie) řekne opak – že to je mimořádně kvalitní hudební těleso. Jinak plat ve filharmonii je něco málo přes 20 tis, což není rejžák a nevím, jestli by nějaký muzikant podstupoval takový životní martyrium, kdyby to nedělal i kvůli tý hudbě.
Zavřeme galerie k tomu? (Napadají mě ještě třeba komerčně obtížně využitelné budovy atd.)
Dobrý umění nutí člověka přemejšlet, nedá se konzumovat. A opravdu nemám jasno v tom, jestli by volný trh udržel kvalitní umění. Jestli by to nedopadlo tak, že se kultura zprůměruje (zmekdonaldizuje) a nabídne jen laciný podněty.
Neberu to v extrému – rád se poučím, jestli se pletu.
Daniel Šťastný: V článku jsem se právě snažil dokázat, že divadlo a kyselý zelí je přesně to samý. Od obojího očekává spotřebitel zvýšení svého užitku. Nic více, nic méně.
Ano — existují odvětví, která bez státní dotace fungovat nemohou. Je jich milión šest. Budeme je všechny dotovat? A proč? Co z toho máme? H…
Já nevím, kolik má být v Praze divadel, stejně jako nevím, kolik tam má být pekařů housek. Ale vím, kdo to ví — trh. Spotřebitelé to svými peněženkami odhlasují, kolik chtějí pekařů a kolik divadel. Nemá o tom rozhodovat radní ani za ČSSD, ani za ODS.
Poptávané množství je funkcí ceny. Pokud se cena snižuje, poptávané množství roste. Divadlo má vyprodáno, protože má nízkou cenu lístků. Když budu prodávat pivo za bůra, tak ho taky prodám mnohem víc než za 35 Kč. Na tom není nic neobvyklého.
“Bratry Karamazovy nenahradí požitek při sledování DVD na laptopu ani náhodou.” Veltlínské nenahradí krabicové víno z Tesca ani náhodou. Má mi tedy stát dotovat veltlínské? A proč? Když jsme pustili víno na trh, dopadlo to tak, že se všichni musíme spokojit s krabicovým vínem z Tesca? Asi ne.
Konkrétně tohle je docela vžitá pitomost — pustíme něco na trh a lidi si budou kupovat jenom šmejd. Skutečně? Už se to u nějakého statku stalo? A u jakého, prosím jich? Lidi si nekupují veltlínské, mercedesy, dovolenou na Seychelách? Aha?
Co to je kvalita filharmonie? Pro mě kvalita je třeba Linkin Park. Těm zaplatím. Proč bych měl platit nějakou kutálku, kterou si za celý život neposlechnu? To je totiž ta základní otázka — proč bych to dělal? Proč to dělám? Dělám to proto, protože mě stát okrádá o peníze.
Jinak to, že někdo něco dělá kvalitně, neznamená, že ho za to musí platit všichni dělníci, rolníci a pracující inteligence. Pokud někdo dělá kvalitní sněžnice, ale neuplatní se s nimi na nigerijském trhu, taky ho nikdo nebude dotovat.
Někomu přemejšlení přináší užitek, někomu přináší užitek Ordinace. Tak to prostě je. Důvod, proč by jeden z těchto statků měl být považován objektivně za lepší, prostě neexistuje.
Prosím, nebrat osobně.
Ema: S osobními útoky, navíc jako obvykle mimo mísu, jdi někam jinam.
Rozumím, jak to myslíš..
Ale nelze zaměnit užitek z prodeje rohlíků za užitek z filharmonie, ne? Já právě myslím, že porovnání se zelím není přesné. Zatímco jeden zelinář zkrachuje, přijde X dalších, kteří ho nahradí. Ale když stát přestane financovat tu kutálku z Rudolfina, tak zanikne cosi, co nikdo (po mnoho let) nenahradí. Zanikne tradice, která se buduje desítky (ne-li stovky) let. A ta kutálka není jen o tom, že zahraje pro několik diváků. Drží tradici, reprezentuje ČR a je bodem pozornosti pro mnoho zajímavých lidí (či hudebních) těles, které se v Praze setkávají. Linkin Park asi není špatný (rozhodně mi nevadí), ale je jako to zelí. Když zanikne, je plno jiných podobných kapel, které na jednoduchý rytmus o čtyřech akordech zahrají. Klasická hudba je trochu tajemství, které má stovky let pořád co nabídnout a má se kam vyvíjet (narozdíl od opakujících se vln linkin-parků).
Přestat dotovat rudolfinskou kutálku = její konec. Já vím, je to obtížně měřitelný. Ale vždyť my si přece můžeme odhlasovat, co pustíme a co necháme dotovat dál, ne? Resp. máme na to instituce..
Tak se dostávám k tomu, že i pro volný trh musí existovat nějaký právní rámec. A jak nastavit pravidla hry (tím myslím např. hygienické, zdravotní, environmentální… normy). Jejich nastavení je přece také mnohdy obtížně měřitelné a přesto jsou důležité. A to je fakt, který trh deformuje a vytváří prostor pro zájmové skupiny, které můžou za tu a tu normu lobovat atd. A co ty normy zrušit a nechat lidi, ať si vyberou? A když se tedy na normy přistoupí, jak zařídit, jestli jsou některé požadavky zbytečné či nikoliv (také to může být obtížně měřitelné).
Jinak osobně to neberu :-)
Měj se..
Opakuju se s “obtížně měřitelným” – za to se omlouvám.
Nevím, jak moc dává můj předchozí text smysl, ale myslím, že důležitým faktorem může být (i) právě ten čas. Něco není možné obnovit hned (příp. to stojí obrovské náklady) a ztráta může být značná. A s příkladem té kutálky – i kvůli ní sem přijede mnoho lidí, kteří využijou naše služby (hotely, taxi atd..) což má nepochybně příznivý přínos pro Prahu. Totiž, ona kutálka (nejen ta) Prahu odlišuje, je jedinečná a prakticky nemá konkurenci (narozdíl třeba od Linkin-parků). A díky tomu je Praha tak vyhledávaná.. (je to jen zúžený příklad – klidně bych přidal i ND).
Martine, to mně vážně zaujalo a v zásadě souhlasím. Ale co potom státní podpora sportu? Já také nevím, proč bych ho měl podporovat jinak než sledováním reklamy v televizi, když se zrovna budu chtít dívat, případně placením vstupného na stadion?
Ten přínos pro společnost, je to veličina, která jde vůbec nějak změřit? Jaký je rozdíl mezi podporou stadionu, kde mohou děti běhat, a mezi třeba podporou divadla, kde uvidí věci, které v televizi s takovým zážitkem neuvidí?
Já nevím, asi bych ty dotace do všeho omezil na minimum, aby mi zbylo víc peněz v peněžence, a část investoval spíše do vzdělání, infrastruktury atp, které má dopad pro celou společnost. Nebo to, že někdo vyhraje medaili na olympiádě – je to přínos pro náš stát, dobrá reklama? A jaký je pak rozdíl mezi třeba dobrými filmaři na oskarech? Obojí je pokud vím nějakým způsobem podporováno od státu.
Já jsem pro nějaké základní minimum podpory toho nekdjůležitějšího, otázkou ale je, co to je a kdo by to měl dostávat.
Martine, mám pocit ,že ničemu nerozumíš…
Tak já to zase postavím ještě jinak.
Dotacím pro divadlo a umění obecně říkejme třeba veřejná služba. Tedy služba veřejnosti – ale ve skutečnosti to není služba celé veřejnosti, jenom části. Velmi malé menšině. Tedy ne jedné, ale několika různým menšinám. Které se nemusí překrývat. A když se nad tím zamyslíme, je těch různých menšin spousta, a kdybychom si to chtěli spočítat, tak nám vyjde, že dohromady je v nějaké z těch menšin většina lidí.
(ne, nemám žádnou studii, která to dokládá, díky za optání. ale můžeš se jít na ulici ptát lidí na různé státem dotované kulturní nebo sportovní nebo takové podobné akce)
A teď. Tvůj vkus neznám, takže nevím, jestli do některé z těch menšin spadneš. (Pokud ne, je to celkem tvůj problém, žiješ v tomhle státě, musíš se řídit podle jeho pravidel a unsubscribe na daně neexistuje.) Ale já třeba spadám hned do několika. Takže pro mě je výhodné, že stát provozuje tuhle kulturní veřejnou službu, protože bez ní by část kultury zanikla.
Kromě toho jsem taky zastáncem volného trhu, takže s tebou jakoby souhlasím, nechť se domluvíme se spoustou lidí a půjdeme si prosadit, ať se kulturní dotace zruší, společně s hromadou dalších podobných dotací. Změna se povede, dotace přestanou proudit, daně se sníží a my se vrátíme do svých domovů a budeme si mnout ruce, jak se nám to pěkně povedlo, že jsme zase bohatší a že nám nemyté masy mohou políbit příslušnou část těla.
No, a pak přijde neděle a mně se bude chtít zajít na nějaký pěkný koncert třeba té české filharmonie. A zjistím, že to nejde. Poněvadž českou filharmonii rozpustili, protože nejsou prachy. Hmm, to jsem to vyhrál, pomyslím si, ale tak snad. Máme neviditelnou ruku trhu, ta to jistě nějak napraví.
A podívám se smutně do kasičky a zjistím, že na provozování české filharmonie nemám prachy. I vydám se znovu do ulic, seženu spoustu lidí, kteří taky chtějí jít na koncert, a založíme příspěvkovou organizaci, která bude filharmonii provozovat, a pak si budeme spokojeně chodit na koncerty.
A nedlouho potom si vzpomenu, že bych chtěl zajít třeba na nějaký folkový festival. Ale co nevidím, folkový festival taky zrušili, protože nejsou prachy? I vyjdu zase do ulic a založím příspěvkovou organizaci na folkové festivaly … a pak na filmové festivaly, na divadla, a pak najednou zjistím, že nemám na chleba, protože jsem všechno utratil za příspěvky příspěvkovým organizacím. A teď to přijde…
…najednou si budu muset vybrat, co vlastně budu živit a co nechám zaniknout. Protože věci, které si na sebe samy vydělají, mě pohříchu za á nezajímají, a za bé pokud už ano, tak jsou ceny lístků v řádu pěti stovek, které bohužel nemám, protože si přispívám na všechny ty věci, které si na sebe samy nevydělají.
A tady je právě zakopaný pes. Spousta kvalitního umění si na sebe prostě nevydělá. Což fanatický liberál (i.e. ty) považuje za správné, já ale tvrdím, že většině (viz ty menšiny na začátku) to v důsledku neprospěje. Kdyby jenom proto, že zánikem velké části kultury se zmenší rozhled, zmenší se spektrum možností. Budeme omezenější.
Přísnou aplikací tržních principů společnost dokonverguje k tomu, že přežijí jen ti nejsilnější – a jak všichni víme, ti nejsilnější jsou na vrcholu Gaussovy křivky. Stanou se z nás taková konzumující zvířátka a budeme pít ty krabicáky, protože výrobce veltlínského zeleného časem zjistí, že vydělá víc, když bude vyrábět levněji :ep
Takže. Umění produkuje zážitky, ne peníze. Proto se v mnoha případech neuživí, proto potřebuje mecenáše. A dokud ze mě nebude ten multimilionář, který si může dovolit být mecenášem sám, pak celou silou svého jednoho hlasu v demokratickém státě říkám: ano, chci, aby stát byl mecenášem umění, i když velkou část z něho neocením.
To je podle mě role státu. Stát nemá omezovat, nemá mi říkat, co je pro mě dobré. Naopak, má mi poskytnout co nejširší výběr. A kulturní dotace právě tohle zprostředkují.
názor ti neberu, to samozřejmě, s názorem si dělej co chceš. ale podle toho mého názoru je ten tvůj tak trochu … ehm … omezený.
muck.
metejcik: tlesk tlesk.
OMG. Takže postupně se dostane na všechny.
Daniel Šťastný: Nic nemá hodnotu samo o sobě. Je to člověk, kdo věcem přisuzuje hodnotu. Takže heslo “tradice” je sice pěkné, ale pokud pro mě ta která tradice nemá žádnou hodnotu (žádný užitek), tak je mi ta tradice celkem k ničemu.
Myslím, že to je naprostý základ všeho. Buďto pochopíme, že užitek je jenom jeden, nebo si budeme naivně a nesmyslně myslet, že existuje více druhů užitků.
Zajímalo by mě, kde se ve vás všech bere to přesvědčení, že co nebude dotováno, zanikne. Z čeho vychází toto vaše přesvědčení, o kterém si myslíte, že je jasné jako facka? Já naopak znám řadu věcí, které na trhu fungují perfektně, ale pokud se do nich začne hrabat stát s dotacema, je s nima ámen.
Byl bych ochoten se vsadit o nemalou částku, že by filharmónie nezanikla. Jenže ta sázka nemá smysl. Dotace zrušeny nebudou.
Čili argument, že při nepodporování rudolfinské kutálky z mých peněz, by tato zanikla, není absolutně ničím podložen.
To, o čem mluvíš ve svém druhém komentáři, je ovšem závažná věc, kterou nelze tak snadno shodit ze stolu. Mluvíš o pozitivní externalitě. Hraje kutálka a vydělává na tom taxikář. To by se mělo řešit subvencí placenou z daní těch, kteří na tom vydělávají. Proti tomu nelze v principu nic namítat. Jenže není to tak, že taxíkaři vždy vydělávají na nějaké pozitivní externalitě (zdaleka ne pouze na kutálce)? Toto je možná ta situace, o které jsem mluvil v článku, že trh možná někdy selhává, ale státní zásah je vždy mnohem horší. Takže pokud bych o tom měl hlasovat, tak bych hlasoval proti subvencování.
Ještě jsem zapomněl na to, jak jsi mluvil o těch nutných normách. Nechci o tom diskutovat tady a teď, to je totiž podle mě mnohem větší téma než nějaký kytaristi v národnim, ale za sebe říkám, že stát má dbát pouze na dodržování majetkových práv. Hygienické a jiné předpisy jsou podle mě minimálně zbytečné. (Důrazně žádám, aby se o tomto zde nediskutovalo. Budu to mazat :) )
Petr Tomeš: Petře, já samozřejmě také nevím, proč bych měl z daní přispívat na sport. Fakt ne. Je to pořád stejné. Komu přináší sledování sportu užitek, nechť si zaplatí. Komu to žádný užitek nepřináší, má svaté právo, hledat svoje štěstí a svůj užitek někde jinde, na což by se mu měli nechat peníze, které si vydělal.
Zuzana: Nápodobně.
matejcik: Jestli správně chápu ten první odstavec, tak vlastně říkáš, že máme hodit peníze do pytle státu a ten je pak rozdá těm, kterým bychom je rozdali sami. A proč bysme to jako měli dělat? Není lepší, když z toho ten stát vynecháme. Samozřejmě, že to tak je lepší. To je neoddiskutovatelný fakt. Stát není katalyzátor, ale zloděj.
Samozřejmě že spadám do různých menšin, které konzumují nejrůznější dotované výrobky nebo služby. Je to pro mě výhodné? V té chvíli možná (!) ano. Zaplatím levnější cenu, ale má to taky svoje nevýhody — třeba že tam je moc lidí. Ale ve chvíli, kdy musím platit daně, tak je to pro mě přece obrovsky nevýhodné!
Ta tvoje pohádka je nesmyslná, jakkoliv je dojemná. Když si jdeš koupit housku, tak sháníš lidi, co si taky chtějí koupit housku, protože ty — logicky — pekaře neuživíš?
A znovu se opakuje stejná písnička se zánikem nedotované kultury. Troufám si tvrdit, že to je lež. Co totiž vedlo k rozvoji kultury? Velké berně a tvrdá robota pro stát, nebo naopak laissez-faire kapitalismus? Vážně vždy v historii podporoval umění stát? Vznikla Mona Lisa proto, že na ni uvalil Paroubek dotaci? Asi ne.
Vážně si myslíš, že volný trh vede k tomu, že bude k mání jenom krabicové víno z Tesca? Originální myšlenka. Avšak mimo realitu. V SSSR existovaly svého času tzv. plánovací komise, které určovaly ceny všeho zboží. Víte, kolik toho bylo? V první polovině 20. století to bylo něco přes 100 druhů zboží pro celý stát. Dnes je v jednom Tescu v ČR 40 tisíc druhů zboží. Od vína za 15 Kč až po veltlínské.
Stejné je to s kulturou. Nikdy v historii neexistovalo tolik rozličných uměleckých těles jako dnes. Vděčíme za to svobodnému trhu, nikoliv dotacím.
(Slyšel jsem, že z 98 pražských divadel je dotováno 18, což by přesně odpovídalo tomu, co říkám. Ale tato zpráva je neověřená, takže dokud se nepotvrdí, neměli bysme ji brát v potaz.)
Nevím, co si představuješ pod pojmem fanatický liberál, ale mně to evokuje představu, že vidím věc černobíle. Což je samozřejmě nesmysl. Je důležité rozlišit, pokud je dotací hodně, nebo méně. V tomto světle se tu bavíme celkem o hovně, protože Kalousek rozdává mnohem víc na mnohem horší věci.
Housky produkují zážitky ne peníze. Proto se pekaři v mnoha případech (např. když se místo práce dloubou v nose) neuživí, a proto potřebují mecenáše. Pokud nebudu imbecilní multimilionář, abych každému línému pekaři mohl zaplatit jeho dloubání v nose, chci aby to za mě platil stát…? NE!!!
Neexistují státní peníze, existují pouze moje peníze. Proč chceš, abych byl mecenášem tvých zážitků? Proč si je nechceš platit sám? Aha, vocamcaď pocamcaď. Ty chceš konzumovat umění, jenom pokud stojí tolik a tolik. Což je normální — říká to zákon poptávky. A já zase chci, aby jedna flaška Jägermeistera stála 50 korun a chci, abyste mi to všichni zaplatili!
Proč si občané zřizují stát? Aby jim poskytoval co největší výběr? No, probůh, to snad ne. Stát nemá poskytovat nic kromě ochrany majetku. (A dejme tomu nějakých dalších veřejných statků — což je prosím ekonomický terminus technicus. Divadlo není veřejný statek.)
Názor ti neberu, to samozřejmě, s názorem si dělej co chceš. Ale podle toho mého názoru je ten tvůj tak trochu… ehm… omezený.
inu, pěkně argumentuješ, žel, stále stejně a dokolečka.
Stát je sice zloděj (což je na úplně jinou pohádku), ale je i katalyzátorem. Rozdíl mezi tebou a státem je v tom, že stát ty peníze na něco doopravdy použije, kdežto ty bys je použil. Zatímco sedíš doma a koukáš na fotbal, někde venku se za tvoje peníze odehrává cizí kultura (což tě pochopitelně štve), ale až vyjdeš ven na nějaký dotovaný koncert, tvoje kultura už tam bude, živená do té doby cizími penězi. A nemusí čekat, až se pan velkomožný uráčí vysolit zlaťáky.
Ti pánové ve filharmonii osm hodin denně cvičí. Když jim to nikdo nezaplatí, půjdou péct housky a cvičit nebudou, protože na to nebudou mít čas, a kvalita filharmonie klesne, i kdyby v ní nakrásně zůstali a hráli vždycky když se zrovna najde někdo, kdo jim to zaplatí.
Podobně s Národním divadlem. Ano, nejspíš by na sebe vydělalo samo. Začalo by se chovat o něco tržněji, optimalizovalo by výdaje, lépe pracovalo s příjmy, a to by mu jistě prospělo – do určité míry. Pak by třeba vyšlo (po patřičných úpravách výše vstupného a dalších zjevných změnách), že je potřeba zrušit jednu inscenaci a propustit pět herců. Která inscenace to bude, kteří herci? Ale pokud bude pět herců chybět, nutně se zmenší repertoár, protože na něco prostě nebude dost lidí. Na jednu inscenaci chodí konzistentně o něco méně lidí než na ty ostatní, tak ji zrušíme – ale byla horší než ty ostatní? Jak se to pozná? A proč zrovna tahle? Divadlo žije, jedna divadelní hra už ne. Sice v menším měřítku, ale stále stejný problém.
A to vůbec nemluvím o těch “malých” věcech, alternativních festivalech a nezávislých umělcích, kteří už takhle většinu svého umění předvádí za svoje peníze, protože z výtěžku koncertu jim po odečtení pronájmu prostor zbyde tak na dvě piva. Když vyberu 5000 na vstupném, tak je rozdíl, jestli jsem předtím dal 5000 za pronájem, nebo jestli hraju v obecním úřadem dotovaném koncertním sále.
Umění vždycky kvetlo tam, kde byli mecenáši. Královské a šlechtické dvory (živené zmíněnými robotníky), případně centra obchodu, církev… Sixtinská kaple by nebyla vymalována, kdyby to někdo konkrétní nezaplatil – a myslíš, že by se davy věřících po vzoru národ-sobě sbírky složily na Michellangela? Ani náhodou.
Naopak, pokud se nepletu, s nástupem laissez-faire kapitalismu vyšlo z módy vydržovat si vlastní umělce – protože investice do nemovitostí přinese víc peněz než smyčcový koncert v G-moll.
Dnešní rozvoj kultury souvisí s celkově vyšší životní úrovní a bohatstvím, ne s dotacemi – ale ani ne se svobodným trhem (jedině nepřímo, pokud budu vycházet z toho, že díky svobodnému trhu máme vyšší životní úroveň a bohatství). Podívejme se do kapitalistické Afriky, jak tam umění vysloveně kvete. Když jsou lidé rádi, že si můžou dovolit aspoň tu housku.
Ono mezi tím pekařem a umělcem je podstatný rozdíl, i když se ze všech sil snažíš tvrdit, že není. Jednak, k pekaři chodit musím, jinak umřu hlady. Jednak pekař z konkrétních surovin produkuje konkrétní výrobek, za který já vysolím konkrétní peníze (a protože pekaři jsou z velké části zaměnitelní, budou to u různých pekařů velmi podobné peníze, právě díky síle trhu) a pak jím doplním konkrétní živiny v mém těle.
Pekař produkuje housky, ne zážitky. Když se bude dloubat v nose, nevyprodukuje housky a nic nevydělá. Jeho výdělek je přímo úměrný jeho pracovnímu nasazení.
Ale moje práce programátora ze slušné části spočívá v tom, že se dloubu v nose – zatímco se dloubu v nose, pracuju duševně, vymyslím řešení nějakého problému a to pak ve zlomku času převedu na funkční produkt. Měl bych snad být placen jenom v době, kdy buším do klávesnice?
Podobně umělec se “dloube v nose” a páni ve filharmonii osm hodin denně fidlají etudy, které jim taky žádné peníze nepřinesou, teprve až výsledný produkt (smyčcový koncert v G-moll) se může prodávat. Jenže cena toho produktu je, na rozdíl od housek nebo programů, funkcí napřed popularity a až potom kvality. Filharmonie sazka arénu nevyprodá, Kabáti ano. A přitom třeba pro mě je mnohem výživnější filharmonie než kabáti. Já zaplatím stejně, ale Kabáti mají za méně “práce” více zisku. Jsou lepší? Ani náhodou, jen jsou populárnější, líbivější, méně nároční.
A můžu se na hlavu stavět a ušima odstrkovat, tržní hospodářství tohle nevyřeší, protože tohle už -je- to řešení. Když bude nesporně kvalitnější filharmonie prodělávat, tak zkrachuje, pokud nenajde mecenáše. Já tím mecenášem nebudu, protože na to prostě nemám. Takže mám asi smůlu, že jsem v menšině? I když jsem ochoten zaplatit daleko víc, samozřejmě do určitého stropu?
(jistě, kvalita v kultuře je neměřitelná. tady používám “kvalitu” ve volném smyslu, chceš-li být konkrétní, tak kvalitou tady bez změny významu může být třeba přesnost hudebního provedení, která měřitelná je)
Nechci, abys byl mecenášem mých zážitků. Chci, abychom spojili (finanční) síly a společně si pořídili větší nabídku lepších zážitků (podobně jako je výhodnější mít jedno 6Mbit připojení než dvě 3Mbit :e) ). Samozřejmě že existuje čistě tržní řešení, ustanovíme nějakou Obecnou Kulturní Organizaci, která bude příspěvková a převezme funkci státu coby mecenáše kultury. Pak je tvoje svobodná volba nepřispívat a “společnou” kulturu nevyužívat. Jenže to nebude fungovat, právě proto, že pak nebude přispívat nikdo. A jsme tam, kde jsme byli.
takže ještě jednou a v jediném odstavci:
Já si přeju ze svých peněz dotovat kulturu, a taky si přeju, aby všichni ostatní dotovali ze svých peněz kulturu – jednak samozřejmě proto, že já z toho mám užitek, jednak proto, že si myslím, že z toho mají užitek i ti všichni ostatní. Což je samozřejmě můj názor a “ti ostatní” se mnou můžou nesouhlasit, a můžou mi to omlátit o hlavu s tím, že já jim přece nebudu vykládat, z čeho oni mají užitek. Faktem ale je, že pokud kulturu dotovat nebudou, bude kultura omezena a některé její části zaniknou (což je nejspíš gró našeho sporu – ty tvrdíš, že se to nestane, nebo jen v zanedbatelné míře, zatímco já tvrdím, že zanedbatelné to rozhodně nebude). A to je, opět dle mého názoru, v rozporu se “zájmy lidstva” – což je filosofický problém a také se o něm můžeme hádat dlouhé hodiny, ale zaručeně se navzájem nepřesvědčíme, takže na to nebudeme zbytečně plýtvat časem.
Ale ještě bych se vrátil k tomu “fanatickému liberálovi”. Ano, zatím mám z tvého vystupování pocit, že celý problém vidíš černobíle. Když se podívám na zápisek od Jakla, který linkuješ …
…všimni si, že to je o něčem úplně jiném! Respektýve z úplně jiné strany. Ten článek říká, “kdo jsou oni (umělci), aby rozhodovali o tom, že jim dáme naše peníze”, ale ty k tomu dodáváš, “správně, všechny peníze jim sebereme a necháme si je, abychom měli za co chlastat a žrát sauerkraut.” Dotace na kulturu, to je demokracie v praxi, “většina chce” (teď záměrně ignoruju komplikace, které do toho vnáší systém) dotovanou kulturu, tak máme dotovanou kulturu, na praze 1 zřejmě “většina nechtěla” (dodávám že vůbec nevím o co se tam konkrétně jedná, domyslel jsem si to z toho linkovaného článku). Moje hypotetická politická strana ve volebním programu dotace na kulturu (a sport, vědu a školství) mít bude, tvoje ne. I když jsme oba odpůrci státních zásahů.
a jak sám píšeš, V tomto světle se tu bavíme celkem o hovně, protože Kalousek rozdává mnohem víc na mnohem horší věci. dokud peníze mizí v černých děrách a tunelech, nemá smysl tuhle celkem nepodstatnou položku v rozpočtu nějak hlouběji řešit.
Jen na okraj – provoz České filharmonie je z cca 40 – 45% pokryt státem (částka činí kolem 75 mil CZK) – viz výroční zprávy ČF.
A mecenášství u nás asi zatím nefunguje tak, jako např. v USA.
matejcik: Kdepak. Spor je v něčem jiném. Ty říkáš, že bude míň kultury a že to něčemu vadí. Já říkám, že jí pravděpodobně bude víc a že je mi to úplně jedno, kolik bude kultury. To je totiž to hlavní. Že já si nedokážu stanovit (jako ten centrální plánovač), kolik má být na trhu jakého statku.
Dobře, místo pekaře si mysli třeba prodejce galusek, pokud si myslíš, že houska je pro všechny nezbytný statek (což není).
Ale zajímá mě ta kapitalistická Afrika. To existuje?
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e2/GM_-_Countries_by_Economic_Freedom_Index.png
(Zelená — kapitalismus, červená — dirigismus)
Ještě tu taky nebyl zmíněn morální hazard, ale myslim, že to tu nebudu dál protahovat.
Daniel Šťastný: Oni u nás mecenáši samozřejmě jsou (asi jich je míň než v USA, já nevím), ale podporují jiné věci. Např. think-tanky, které zde podle Švejnara neexistují.
geekon: Takové, jako jsi ty, mlátit kladivem!
k debatám o Národním divadle: ono bylo léta soběstačné, od vzniku až do pozdní první republiky (jakou paseku v tom nadělal protektorát, nevím, ale už oni měli tendence všecho zestátňovat) – ostatně soukromé a na-sebe-si-vydělávající byly i scény avantgardní a tzv. levicové, typu Osvobozeného divadla. A nejen u nás, pochopitelně. Celý ten cirkus s dotacemi a státní kontrolou umění zřejmě začíná spolu s nechvalně proslulým sociálním státem někdy v druhé půli dvacátého století. u nás pochopitelně pod taktovkou KSČ.
hm, afrika mi zjevně poněkud ulítla.
nicméně i tak nemám pocit že tržní ekonomie řeší všechny problémy sama od sebe – a pokud ty si myslíš, že ano, tak buď té lásky a dobroty a něčím to dolož, rád se poučím.
ale jinak … Ano, to je přesně to hlavní. (Kultury skoro určitě víc nebude, možná tak objemem, ne však rozmanitostí … ale to je jedno, o tom bychom se taky mohli hádat dlouho a neplodně) Tobě je úplně jedno, kolik bude kultury, protože o ni nestojíš. Já ano, takže se mi nelíbí představa, že se něco tak nepostihnutelného, nehodnotitelného a subjektivního jako umění, mělo přizpůsobovat takzvanému vkusu nemyté masy – jenom proto, aby se to uživilo. Protože, jak jsem už říkal, dle mého je to v rozporu se “zájmy lidstva”.
Ale ono je to nakonec jedno, kdo jsem já, abych lidem vysvětloval, že jsou nekulturní barbaři. Každému co jeho jest, a lidé mají takové vládce (a umělce), jaké si zaslouží.
matejcik. To bys nejdřív nějak musel definovat, co myslíš těmi problémy. Pokud je pro někoho problém, že existují pouze perspektivní odvětví ekonomiky, tak to samozřejmě trh nevyřeší. Ale pokud problémem je optimální alokace zdrojů, tak to trh vyřeší. Nic jiného to neumí, tohle umí pouze trh. A tohle nemusím dokládat, na to existuje bichlí nepočítaně.
Ty bys měl spíš dokázat, odkud pramení tvé přesvědčení, že trh způsobuje menší rozmanitost statků, teď konkrétně kulturních. Na příkladu Tesca a Sovětského svazu jsem se snažil dokázat, že opak je pravdou. Mohl bych říct ještě příklad z kultury. Kde je rozmanitější kultura — v USA, nebo v Rusku?
Mezi námi je totiž rozdíl. Ty si myslíš, že lidi jsou troubové a nekulturní barbaři jenom proto, že jim užitek nepřináší Prodaná nevěsta, nýbrž Forrest Gump.
waiders: Myslím, že tady je všechno marné. Ten zlý trh a trouba poplatník přece vždycky všechno zkazí! :)
no, ne, myslím třeba ty děti v africe. kdybych teď mávnul kouzelným proutkem a v celé africe by se vlády přestaly hrabat do ekonomiky, jak dlouho by trvalo, než by začali afričané prosperovat stejně jako my? opravdu by se tam časem “sama od sebe” objevila ta kultura podporovaná volným trhem? nebo by si celou zemi koupila nějaká nadnárodní korporace a všechny poslala makat do dolů?
jako připouštím že tohle je nějaký obecně oblíbený omyl, ale co je mi známo, tak tržní hospodářství samo o sobě nijak nebrání vzniku monopolů, a kde vznikne monopol, tam je problém (sotva bych “všechno patří jedné firmě” nazval optimální alokací zdrojů).
takže jak to vlastně je?
Co se týká hmotných nebo kulturních statků, ponechám si tvoje tesco a sovětský svaz: v tescu máš k dispozici 40 tisíc druhů zboží, rozlišených různými EAN kódy. Ale kolik je doopravdy typů? Když odpočítám dvacet různých toaletních papírů, třináct výrobců ochucených šumivých limonád, padesát druhů hořčice a paštiky, to vše ve čtyřech různých velikostech … Řekněme že třeba tisíc principiálně odlišných věcí.
Což je sice pořád desetinásobný nárůst proti sovětskému svazu, ale.
Zaprvé, v době vzniku plánovací komise většina z těch věcí ani neexistovala. V tomhle smyslu je určitě volný trh lepší, když vznikne něco nového, dostane se to na trh okamžitě. Jenže tady už se analogie s dotacemi rozbíjí, protože “nová kultura” se taky na “trh” dostane okamžitě. Dotované jsou typicky prostory pro umění, ne umělci samotní.
Za druhé, je zboží, od kterého seženeš sto variant, a zboží, od kterého seženeš jednu nebo dokonce žádnou. Viz například tvoje sháňka po notebooku. To je taky volný trh, když máš zájem o něco nestandardního, tak si buď musíš hodně připlatit (i když skutečná hodnota toho zboží je výrazně nižší), nebo máš prd, a je úplně jedno, že si můžeš vybrat některou z 999 jiných věcí. Což v případě notebooku je jenom smutné, ale v případě kultury to může znamenat nenahraditelnou ztrátu. (co třeba všechny ty příklady umělců, které svět ocenil třeba padesát let po jejich smrti. Ano, to umění se dochovalo, otázkou je, jestli by třeba nebyli schopni vyprodukovat toho více a kvalitnějšího, kdyby měli mecenáše.)
Může být úplně jedno, že se tu uživí stopadesát variací na Kabáty nebo Veronu, když kvůli tomu zanikne jedna Filharmonie.
Příklad s kulturou v USA a Rusku tu analogii navíc taky rozbíjí, protože v Sovětském svazu bylo něco podporováno a zbytek omezován, zatímco s dotacemi je pouze podporováno, žádné omezení. A navíc v USA je pokud vím vyšší životní úroveň, tedy obecně větší šance se uživit, bez ohledu na odvětví.
A ne, o forresta a prodanou nevěstu tu nejde. Já si nemyslím, že lidé jsou nekulturní barbaři jenom proto, že jim přináší užitek Ordinace v růžové zahradě. Podle mě jsou nekulturní barbaři proto, že odmítají vyvinout úsilí na pochopení něčeho náročnějšího než Ordinace, a tím pádem pak nejsou schopni posoudit, jestli by jim to nakonec náhodou nepřineslo užitek daleko větší.
Podobně jako si myslím, že jsou lidi blbí, protože jsou příliš líní se zamyslet a převzít zodpovědnost za svůj život, a tak volí strany, které jim slíbí jistoty a prosperitu bez námahy. Je to jedno a totéž.
matejcik: Já nějak pořád nechápu, kde bereš tu jistotu, že by filharmonie zanikla. Kdo chodí na filharmonii? Převážně lidi, co jsou vzdělaní, a rozhodně má dost z nich hodně peněz. Nebudou ji financovat teď, pokud nemusí, ale pokud by to bylo třeba, myslím, že by to udělali. Právě díky té prestiži, kterou má.
A k tomu poslednímu odstavci. Myslím, že všichni mají možnost dívat se na televizi, na co chtějí, chodit na výstavy, na koncerty, toho, co se jim líbí, číst, co se jim zamane. Můžeš si myslet, že něco tobě přináší užitek větší, ok, ale tvrdit to obecně a mluvit dokonce o zájmech lidstva? Ano, ve škole by se měl pěstovat určitý kulturní rozhled a tak, základy, pochopení toho, ale pak už je na každém, co si vybere. Moc se mi dělení na vyšší a nižší umění nelíbí, stejně tak literatura, film. Je přece individuální, co si z toho, kdo vezme, jak mu to v dané situaci pomůže. Kolikrát je to, co člověk čte a poslouchá, jen póza a skutečnost je jiná.
Kultura nezanikne, když jí odebereme dotace, myslím, že plno umělců má stejně problém se k nim dostat.
A to, že byl někdo nepochopen ve své době? To se stává i dnes, když takoví lidé nejsou přijati třeba na uměleckou školu, lidé nechodí na ty jejich výstavy apod. Lidé nepřestanou produkovat nezávislé umění, když na to nebudou mít. Dělají to i dnes navzdory tomu. Pokud ti na nich záleží, kup si originál cd a nevypal si ho, jdi na koncert, na výstavu, pošli jim peníze na konto. Převezmi část odpovědnosti za umění, na kterém ti záleží.:)) Jestli se k tomu budeš živit chlebem nebo kaviárem, už je zas tvoje volba.
LM: díky za odpověď, vůbec jsi mě nepochopil, takže pro pořádek:
a) Filharmonii, národní divadlo a ordinaci v růžové zahradě, jakož i housky, tesco, sovětský svaz a děti v africe tady používám jako zástupné symboly konkrétních oblastí nebo problémů. Filharmonie a národní divadlo představuje “vyšší kulturu”, která je nyní dotovaná, ale bez dotací jí hrozí omezení nebo zánik. Ne, opravdu si nemyslím, že konkrétně Filharmonie a Národní divadlo by zaniklo, když už takhle se korporace perou jen o to, kdo smí být mediálním partnerem. Úplně konkrétní příklady ti nedám, protože se mi je nechce hledat. Jedná se ale o “nezávislé” umělce, v případě divadel například neznámé soubory nebo autory her, v hudbě zase tvůrce mimo mainstream, kteří vystupují převážně na festivalech, open mic a podobných akcích, zhusta buď pořádaných nebo alespoň podporovaných různými radnicemi a obecními úřady. (a ze kterých by se spousta jednoduše nekonala, pokud by stát nijak nepodporoval kulturu. takhle jsou radnice vlastně nuceny ty akce pořádat, aby spotřebovaly rozpočet)
b) Myslím, že všichni mají možnost poslouchat a volit koho chtějí. Můžeš si myslet, že ti nějaké státní uspořádání přináší užitek větší, ok, ale tvrdit to obecně…
Znovu opakuji: “cena” umění je funkcí napřed jeho popularity a teprve potom kvality. Populárnější je to umění, které je jednodušší na pochopení, ale ne nutně lepší. Představme si, že proti Ordinaci na Nově se postaví na ČT2 hypotetický seriál Karlova družina, parodující život ve 13. století, a že to bude nejvtipnější seriál století – ale pouze pro lidi, kteří si o 13. století pamatují alespoň to, co se naučili v dějepise na gymnasiu. Myslíš, že Karlova družina přetáhne diváky Ordinace? Podle mě těžko.
A to, že jsou umělci ve své době nepochopeni, je právě důsledek.
Kultura nezanikne, když jí odebereme dotace, myslím, že plno umělců má stejně problém se k nim dostat. Svatá pravda, ale ne celá pravda. Kultura nezanikne, to rozhodně ne, ale změní se. A umělci se většinou k dotacím nedostanou, taky fakt, ale díky dotacím vydělají. Když vybereš 5000,- na vstupném, tak je rozdíl, jestli ti po zaplacení nájmu zbyde 5000,- (čistý zisk pro tebe), nebo pár drobných na pivo a dva rohlíky.
a nakonec – kterou část věty “dokud ze mě nebude ten multimilionář, který si může dovolit být mecenášem sám” jsi nepochopil? :e) tímto směrem prosím nepoučovat, na koncerty chodím pravidelně, originální cd si kupuji, i když jsou písničky zdarma ke stažení z internetu, a ty “svoje” umělce podporuji jak můžu.
(jenže ono to zhusta nestačí, konkrétně s CDčky je to tak, že nadějný umělec si studiový čas zaplatí ze svého, pak nechá vyrobit pár set cédéček, a pak je rád, když jejich prodejem pokryje alespoň ten čas ve studiu)
Tak myslím, že komentář, kde matějčík označil LM za chlapce můžeme s klidným svědomím vzít za poslední. Myslím, že jsme si řekli vše, co jsme si chtěli říct. Užili jsme si argumentů i “argumentů”, užili jsme si i výkřiků dementků s IQ 80. Takže děkuji. Discussion over.