Liberální institut byl pozván na kongres ODS, kde se mohl reprezentovat stánkem v předsálí. Této příležitosti mluvit přímo se členy největší české pravicové strany jsme samozřejmě rádi využili.
Na kongres jsme přivezli spousty knih Liberálního institutu a informační brožuru a v celkovém počtu 2 ks jsme stáli u stánku (na levnou krásu).
Pro mě osobně to byla zajímavá zkušenost, neboť jsem jednak nikdy nebyl na žádném jiném sněmu než u Svobodných a jednak jsem měl díky svému tamnímu angažmá ODS po dlouhá léta jako soupeře. Ale čo bolo, to bolo, terazky som thinktankerom.
Je evidentní, že sněm bohaté a velké strany jako ODS působí samozřejmě mnohem, mnohem lépe než sněm Svobodných. Z nepochopitelného důvodu ale Svobodní ani nevysílali svoje sněmy online. Systém delegátů ODS zase znamená, že na místo nedorazí kdejaký exot, což byl často další problém Svobodných. Na druhé straně Svobodní neztratili několik dlouhých hodin sněmu volbou jednoho místopředsedy, neboť volili elektronicky.
Takže dojem z organizace kongresu ODS výborný, všechno profesionálně připraveno tak, aby to skvěle vypadalo a fungovalo. Muselo to stát pěkných pár Kč. A jídlo bylo výborné, obzvlášť chválím existenci druhé večeře… jako u hobitů.
Ale to není to, o čem jsem chtěl mluvit. V návaznosti na minulý příspěvek jsem chtěl mluvit o činnosti Liberálního institutu, jeho vnímání u ostatních a možné spolupráci tzv. napříč spektrem.
V dobách mojí aktivní činnosti u Svobodných, což je datováno zhruba do let 2009-2015, byla ODS naším soupeřem a já jsem měl v lecčem zcela odlišný přístup. Teď jsem ale nepřicházel jako soupeř a nepřítel, ale jako někdo, kdo má s ODS zájem spolupracovat. Což je pochopitelně díky té minulosti, manifestované některými veřejnými projevy, těžší.
Některé věci dnes vidím úplně jinak, jiné vidím stejně, ale volil bych jiná slova (a pouze několik málo bych řekl i dnes stejně).
Hlavně se změnil celkový můj pohled na politiku. Nevěřím už tomu, že rychlá změna je uskutečnitelná, nebo dokonce efektivní. Mnohem více oceňuji, jaké neuvěřitelné překážky voličské, vnitrostranické, vnitrokoaliční i opoziční musí každý politik a každá strana překonávat. Tomu jsem dřív vůbec nerozuměl.
Říkal jsem to např. na tiskových konferencích Liberálního institutu ke Skóre poslanců/senátorů/europoslanců – trivializovat politiku by byla chyba a je to známka analyticky špatné nebo nepoctivé práce.
Prvním krokem tedy je uznat svoje chyby a snažit se je dál nedělat. Když mě jmenovali ředitelem, slíbil jsem změnit tón. Věděl jsem, že to bude těžká práce, ale někdy je to ještě těžší, než jsem si myslel. Jak se mi to daří v praxi, nechť zhodnotí jiní.
Druhým krokem je trpělivě vysvětlovat, že už (dlouho) nejsem u Svobodných, nejsem a nechci být v žádné straně. Na to, zda jsem u Svobodných, se mě někdo ptá minimálně jednou do týdne, včera na kongresu samozřejmě mnoho otázek na toto téma. Jsem zvědavý, jestli se mě na to přestanou lidi ptát dřív, než Svobodní zaniknou. :) Každopádně nedá se s tím nic dělat, je nutné na to pečlivě a trpělivě odpovídat.
Třetím krokem je vysvětlit veřejnosti, že Liberální institut je skutečně liberální. Že jsme liberální také, co se týče společenských témat. Že nelze mít liberální společnost nebo liberální hnutí, kde jsou na jedné straně homofobové a na druhé straně LGBT komunita. Že nelze mít liberální společnost nebo liberální hnutí, kde na jedné straně jsou rasové nebo náboženské menšiny a na druhé straně “libertariáni”, kterým vadí stát proto, že tyto menšiny šikanuje málo. Je evidentní, že jedni nebo druzí v takové skupině nebudou. Zkušenost nám ukazuje, že to budou právě lidé z menšin. A jelikož nejsme politici, nemusíme ani činit kalkulaci: Můžeme a musíme jasně říkat, že je pro nás důležitější ochrana práv jednoho homosexuála (samozřejmě bez ohledu na jeho politickou orientaci!) než to, že se urazí stovka homofobních shitheadů.
Na kongresu jsem toto téma probíral jak se členy ODS, které děsí rétorika různých trikoloristů, tak se zástupcem Jsme fér, kterému jsem nabízel spolupráci.
Tohle je message, abych použil klausovský výraz, kterou musíme šířit do šíře a dáli. Neuplyne totiž také ani týden, aby se někdo nedivil tomu, že libertariáni jsou liberální skutečně i v jiných směrech, než co se týče snížení nějaké daně. Naším heslem by mohlo být sociální spravedlnost a otevřené hranice. Aspoň by to nikoho nepletlo.
Shodou okolností jsem zrovna dnes na toto téma četl dva články: John Lewis, Libertarian Hero a (nevhodně pojmenovaný) What if Trump had won as a Democrat?. Oba vřele doporučuji k četbě, zejména libertariánům.
Členové ODS se s námi bavili celý den a nakoupili poměrně dost knih, což mě těší. Doufám, že se nám povede navázat na bývalou spolupráci, která byla v posledních více než deseti letech přerušena.
Hlavní kanceláři ODS děkujeme za pozvání a ODS přejeme spoustu úspěchů v prosazování hlavních cílů Liberálního institutu: svobody jednotlivce, volného trhu, malého státu a míru.
My se v tom budeme snažit být nápomocni.